Po čertech kuriózní přírustek a zároveň finále Soulsborne ságy. Je to oproti předchůdcům lehčí a těžší, větší a menší, delší a kratší, příjemnější a otravnější, s množstvím bossů skromnější. V podstatě to trpí DS2 syndromem (čti druhá půlka tu první naprosto válcuje), přestože právě s tou to má z celé famílie společného zaplaťsatan snad nejméně. A opět to absolutně nejlepší nabízí v naprosto nepovinné části, kterou člověk bez návodu opět může neskutečně snadno minout. A jelikož je to Dark Souls, tak to samozřejmě taky musí mít jednu průzračně nasírací lokaci, která je extrémně otravná (doslova...a ještě se tu k tomu člověk dostane kotrmelcy v hovnech).

E ehm, snad abych se pokusil něco z těch kryptických blábolů trochu objasnit. Celkově si rozhodně stojím za tím, že z celé ságy je DS3 tím nejpřístupnějším titulem, přestože právě těch prvních několik hodin bylo i pro mou maličkost značně overwhelming - možnost mezi tutoriálovými zprávami blbě zahnout a hned na to zahynout pod tíhou krystalizované godzilly je v nejlepším pořádku, je důležité hned zkraje hráči vtisknout na mysl to, že umírání je až žádané; první boss sotva tři kroky od poslední tutoriálové zprávy je taky oukej, navíc jsem totálně žral, jak rychle mi hra ukázala, o kolik intenzivněji hraje residentevilovské karty (ačkoliv moc dlouho se toho nedrží); nicméně když se člověk dobelhá do hubu, který na první pohled působí až absurdně předimenzovaně, načež se přesune do první ledžit lokace, kde jej mimo nezvyklé velikosti čeká i prastará wyverna sotva se rozkouká, počemž další boss a opět transport do ještě větší lokace, po které následuje jíž zmíněný jedovatý hnůj pokrývající 56486456135475km²...ne, opravdu jsem si tu hru těch prvních několik hodin neužíval.

Nicméně po otřepání exkrementů a rychlé sprše všechno bylo zase fajn. Jo, po celou dobu hraní mě mrzelo, jak málo se formule těchto her za ta léta vyvinula (a ne, eFPí metr opravdu není evoluce, ba ani malá změna, mechanicky to nemá na nic žádný zmíněníhodný vliv), že pořád nevychytali devastující rány skrze zdi (a hitboxy jsou opět kolikrát totální bulšit jakbysmet), ale...je to prostě Dark Souls. Přestože v den dohrání jsem si svědomě sliboval, že si to zahraju znovu nejdříve s příchodem DLC, protože bych prostě teď tu začáteční prudu neustál, již po třech dnech jsem si tvořil novou postavičku, protože mi to prostě už chybělo a na žádnou jinou hru jsem vesměs nedokázal ani šáhnout.

Takže nakonec nezklamalo a je to opět tou samou drogou, která si dává pekelně na čas, ale jakmile konečně zapůsobí a vnikne do krevního oběhu, účinek je tak silnej, že jiné hry se prostě nechytají. GG Dark Souls, bb.