Diskuze

@Guldy (16.06.2017 11:37):
Už jsem níže uvedené motto otiskoval mnohokrát, nicméně:

Zamyslete se, co je podle vás znakem kvalitní počítačové "hry na hrdiny". Tabulky se statistikami? Záplava questů? Medovina tekoucí proudem? Ženské postavy s naddimenzovaným poprsím? Tohle všechno mnoho současných RPG nabízí, ale nic z toho nedělá dobrou hru. Pudlovo jádro ale dřímá někde jinde, ve zdánlivě banálním detailu- rozhlížení se. Pořádné erpégéčko totiž poznáte ve chvíli, kdy se vám v něm chce rozhlížet. Vylézt na kopec a rozhlédnout se. A když není kopec, tak na nejbližší věž, střechu stodoly, stožár plachetnice, nebo otevřít mapu a kochat se neprobádanými oblastmi., kde možná číhají nepřátelé o dvacet úrovní silnější, ale VY se tam jednou dostanete, to dá rozum. Ale nejde jen o technickou možnost rozhlédnutí se, ať už kamerou v pohledu první, nebo třetí osoby, izometricky, nebo z ptačí perspektivy. Důležitá je ta chuť a chuť se rozhlížet nevykřeše ani sebelepší engine, když do něj autoři nenasypou poctivý virtuální svět.

Text (mírně upraven): Lukáš Grygar, Level 135, úvod recenze GODS, Lands of Infinity

Takže, když tam nebude kvalitní soubojový systém, nebo animace postav, tak mně to sice bude mrzet, ale přežiju to...

Mně na tom soubojovém systému nejvíce vadí- skoukl jsem několik vývojářských videí, kde byl záznam jak ho tvoří, s kým jej tvoří (pozvali si několik skutečných mistrů bojových umění), jak sekají meči do skutečného masa, rozebírají jednotlivé typy zbrojí- a výsledek? Pár paňáců jde proti sobě a tak nějak se pobijí mezi sebou.

To co mně na hře skutečně uchvátilo je příroda, zejména les konečně nepůsobí jako kopec, kam zapíchali stromy. Doufám, že příběh + prostředí vynahradí tohle těžké minus.

Hru si koupím v předobjednávce.
Skoukl jsem níže uvedený gameplay, a zde jsou mé výhrady:

1. Jdete za Kunešem vymoci nějaké prachy. Evidentně je to křivák, co na Vás a na vašei rodinu z vysoka se*e.
Hádka graduje, až skonči zápasem.

Jenže z dialogu nejsou cítit žádné emoce, prostě jen tak stojí, klábosí, a pak začnou bojovat.
Žádná řeč těla, žádné emoce, gesta, ruce v pěst, nemáte pocit, že se bavíte s někým, kdo se evidentně nebojí jít pro ránu daleko, nebo že je to místní frajer, rváč nebo potížista (a oblíbenec místních holek).

Pěstní souboj: přijde mi šíleně nudný. čekal bych kontaktní boj, kdy se na Vás nasraně vrhne a zkusí Vás zmlátit do krve. Místo toho kolem sebe kroužíte jak na tatamu, jako by se jednalo o soutěžní klání někde v tělocvičně. protivník mlčí, nesnaží se Vás rozhodit gesty, šťoucháním (odvedení pozornosti před náhlým útokem), nadávkami, urážkami.
Prostě couváte a on jde za Vámi jako nějaká ovce.
Dvakrát mu dáte kolenem úder do obličeje a mu ani neteče krev z nosu.

Ocenil bych zpomalenou animaci posledního, zásadního úderu, abych cítil satisfakci, že teď konečně jsem prolomil jeho obranu a dal jsem skutečně ten rozhodující úder se kterým jsem vyhrál zápas. S kamarády jsme jen tak boxovali pro zábavu, a dodnes si pamatuji na ty chvíle, kdy se mi podařilo proniknout jeho obranou a zasadit (velice lehký) úder na bradu. ten pocit byl prostě skvělý. nehledě, že jsme stáli od sebe na vzdálenost natažené paže.

V boji, kdy Vám jde o život, tak adrenalin teče proudem, máte sucho v ústech, cítí bušení srdce
Šermířské souboje- přijdou mi jako píchání párátky, nebo výcvikovými zbraněmi ze dřeva, tupými s kulatými špičkami.
Zbraně zde nemají žádnou hmotnost, a na to navazující setrvačnost.

Ke konci souboje je protivník upíchán k smrti...

Konkrétně: Protivník dostane úder palcátem do paže a nic se (ani graficky) nestane. Neříkám, že musí mít automaticky zlomenou ruku, ale je to velice pravděpodobné.
Nebo rukou v kroužkové zbroji vykryje sečnou ránu mečem, a nejen, že mu tak neuseknu ruku, ale na zbroji není ani škrábanec. Píchnu ho a neteče krev.

Konečný souboj- vojáci dojdou spořádaně v dvojstupu, postaví se do řady a klidně čekají, co bude dál. Opět bez emocí, zřejmě jsou to chladnokrevní profesionálové, kteří se nebojí smrti. Žádně bušení zbraní do štítů, pokřiky a posměšky na nepřítele, žádný bojový pokřik, žádné vzájemné povzbuzování .
Poslední voják před bitvou mi přijde, jako by cestou šlápl do psího hovna- nejdříve se podrbe pod nosem, a pak zkontroluje boty.

Bitva: Váš voják má halapartnu, a soupeř jde na něj s holýma rukama, štít na zádech.
Udeříte do štítu mečem a nestane se vůbec nic, ani graficky (škrábanec, nebo prasklý štít) ale ani jeho ruka se nehne, ani se mu nepodlomí kolena.

Nehledě že s postupujícím časem bitvy bývá člověk unavený, udýchaný, má pocity ztěžklých rukou, na sobě a na zbrani krev od nepřítele, na těle drobná zranění, nebo poškození zbraně, zbroje.

Lučištníka zásáhnete mečem plnou silou z boku (obličej, levé ruka)- výsledek? Ruka ochrne v lokti ? To bych čekal po zásahu palcátem (drtivé poranění, tříštivá zlomenina, ale po zásahu mečem?- rozseknutá tvář, useklá ruka, a KREV.

Netrvám na brutalitě typu FINISH HIM z Mortal Kombatu, ale pokud hra je stavěná na realističnosti (prostředí, příběh), tak sorry, soubojový mód hodnotím jako otřesný.

Zdeněk Princ ( a asi i jiní herní novináři) bude přítomen u stánku, určitě přinese recenci, materiál z hraní "skoro hotové" verze hry...přímo ze stánku.

Vyčkejte až na show case část E3