Tak dohráno. Vyšší obtížnost vesměs vážně platila tak převážně pro začátek druhého aktu, do získání nějakého toho mistrovského útočného kouzla (čili cca tak do návštěvy Karthalu, resp. Skalního Útesu), poté už se většina nepřátel drží přibližně na stejné úrovni, zatímco vaše parta rapidně sílí a získává další, silnější kouzla a výzbroj, i ten finální boss vesměs nedělal větší problém. Bohužel s poklesem obtížnosti zároveň postupně klesala i zábavnost soubojů, anžto vesměs stačí jedna osvědčená taktika nebeská zbroj + regenerace (je pravda, že bez tohohle komba bych na Warrior obtížnosti asi moc dlouho nevydržel, i když v závěrečné fázi už to taky nebyla úplná nutnost) a poté už tam solit jen nějaká ta plošná kouzla vzdušné či základní magie a je vystaráno.
Naopak ale rozhodně nesouhlasím s tím, že by válečníci stáli zaprd, jak jsem zde mnohokrát četl. Pravda, že trpasličí obránce moc poškození neuštědřil, nicméně mistr meče (zaměření na dva jednoruční meče, překvapivě) dával od druhého aktu již velice solidní poškození a mnoho pozdějších nepřátel sundal klidně na 2-3 rány a rozhodně se tak jednalo o jednu z nejužitečnějších postav z party.
Jinač rozhodně solidní kousek, třebaže za nejlepší či jeden z nejlepších dungeonů bych ho rozhodně neoznačil, to by například ten design samotných dungeonů musel za něco stát:) (vesměs se zpravidla jednalo jen o maličká patra bez jakýchkoliv zajímavějších překážek, hádanek, atmosféry či nějakých zapamatováníhodných momentů- čest výjimkám).
Celé je to hlavně hodně o soubojích, které jakože špatné nejsou, nicméně celý ten systém je takový jaksi jednoduchý... nenabízí příliš manévrovatelnosti a jakmile se hráč dostane k určitým nejsilnějším plošným kouzlům, nemá už smysl používat cokoliv jiného (krom několika málo boostů). Paradoxně nejzábavnější mi vážně přišly tak v té 1/4 hry, kdy ještě nedisponujete tak silnými kouzly a hrdiny a jediná možnost tak tedy byla vymyslet nějakou rafinovanější taktiku, jak si držet nepřátelé co možná nejdéle (a nejdále:)) od těla a jak si správně naboostovat či naopak oslabit, své či nepřátelské jednotky.
Za největší designérský fail (a na té Warrior obtížnosti to asi vyniklo o to více) pak považuji ten respawn nepřátel před/za vámi po překročení určitého políčka či otevření truhly/dveří, přičemž měli zároveň i první útok, pokud to odsral můj healer, rovnalo se to instant quickloadu... opravdu brilatní designérské rozhodnutí. Samozřejmě že při druhém pokusu jsem ono přepadení již očekával a zakouzlil na sebe nějakou tu nebeskou zbroj či regeneraci, ale většina loadů byla vážně pouze důsledkem onoho neférového designu, než čehokoliv jiného a v určité fázi hry už se mi to začínalo solidně zajídat, kdyby to nebyl standard, tak bych to ještě překousl, ale autoři toho využívali vážně až nezdravě často (+ ten první útok nepřátel byl fail tak jako tak). To samé critical hity, což osobně však beru jako debilní luck faktor v každém RPG, zde však o to více, anžto byly poměrně časté.
Dialogy vesměs pitomé, stejně tak se nemohu zbavit pocitu určité nedodělanosti a to nemluvím jen o chybách technického rázu, kterých hra obsahuje habaděj, ale například mluvím o některých questech jen pro určitá povolání, přičemž hra nikterak nenaznačí, že dotyčný quest nejde splnit, protože nemáte v partě to či ono povolání.
Jeden příklad za všechny- paladinův quest s duchem v ruinách, pokud nemáte v partě paladina, hra vás nechá si ruiny v klidu projít, v závěru potkáte ducha, který vám naznačuje, že máte použít jakousi pečeť na oltář, pečeť máte, oltář tu je taky, paladin v partě však ne, pročež se nenabízí možnost pečeť použít, přičemž hra na to nikterak slovně neupozorní, spíše to působí jako bug. Nechápu, přitom by třebas stačilo jen odstranit ducha při hře bez paladina, aby zbytečně nesváděl k plnění jakéhosi nesplnitelného úkonu či pár řádek textu při použití pečetě na oltář... ne zde nemáme prostě nic.
Každopádně se hře nedá upřít solidní chytlavost a jakkoliv se to možná z převážně kritičtějších odstavců výše nezdá, nemohu říci, že by mě hra byť chvilinku nebavila (třebaže závěr přišel asi v ten správný čas), jen tomu jaksi chybí něco víc...