Diskuze

@mazar1234 (15.01.2018 10:50): Yop, máš pravdu, spawn by byl asi vhodnější termín.

Mno, možná to později sepíšu do nějakého ucelenějšího, čtivějšího celku, tohle jsem sepsal jen tak narychlo z voleje :)... takové ty první dojmy bezprostředně po dohrání :).

Tak dohráno. Vyšší obtížnost vesměs vážně platila tak převážně pro začátek druhého aktu, do získání nějakého toho mistrovského útočného kouzla (čili cca tak do návštěvy Karthalu, resp. Skalního Útesu), poté už se většina nepřátel drží přibližně na stejné úrovni, zatímco vaše parta rapidně sílí a získává další, silnější kouzla a výzbroj, i ten finální boss vesměs nedělal větší problém. Bohužel s poklesem obtížnosti zároveň postupně klesala i zábavnost soubojů, anžto vesměs stačí jedna osvědčená taktika nebeská zbroj + regenerace (je pravda, že bez tohohle komba bych na Warrior obtížnosti asi moc dlouho nevydržel, i když v závěrečné fázi už to taky nebyla úplná nutnost) a poté už tam solit jen nějaká ta plošná kouzla vzdušné či základní magie a je vystaráno.
Naopak ale rozhodně nesouhlasím s tím, že by válečníci stáli zaprd, jak jsem zde mnohokrát četl. Pravda, že trpasličí obránce moc poškození neuštědřil, nicméně mistr meče (zaměření na dva jednoruční meče, překvapivě) dával od druhého aktu již velice solidní poškození a mnoho pozdějších nepřátel sundal klidně na 2-3 rány a rozhodně se tak jednalo o jednu z nejužitečnějších postav z party.

Jinač rozhodně solidní kousek, třebaže za nejlepší či jeden z nejlepších dungeonů bych ho rozhodně neoznačil, to by například ten design samotných dungeonů musel za něco stát:) (vesměs se zpravidla jednalo jen o maličká patra bez jakýchkoliv zajímavějších překážek, hádanek, atmosféry či nějakých zapamatováníhodných momentů- čest výjimkám).
Celé je to hlavně hodně o soubojích, které jakože špatné nejsou, nicméně celý ten systém je takový jaksi jednoduchý... nenabízí příliš manévrovatelnosti a jakmile se hráč dostane k určitým nejsilnějším plošným kouzlům, nemá už smysl používat cokoliv jiného (krom několika málo boostů). Paradoxně nejzábavnější mi vážně přišly tak v té 1/4 hry, kdy ještě nedisponujete tak silnými kouzly a hrdiny a jediná možnost tak tedy byla vymyslet nějakou rafinovanější taktiku, jak si držet nepřátelé co možná nejdéle (a nejdále:)) od těla a jak si správně naboostovat či naopak oslabit, své či nepřátelské jednotky.
Za největší designérský fail (a na té Warrior obtížnosti to asi vyniklo o to více) pak považuji ten respawn nepřátel před/za vámi po překročení určitého políčka či otevření truhly/dveří, přičemž měli zároveň i první útok, pokud to odsral můj healer, rovnalo se to instant quickloadu... opravdu brilatní designérské rozhodnutí. Samozřejmě že při druhém pokusu jsem ono přepadení již očekával a zakouzlil na sebe nějakou tu nebeskou zbroj či regeneraci, ale většina loadů byla vážně pouze důsledkem onoho neférového designu, než čehokoliv jiného a v určité fázi hry už se mi to začínalo solidně zajídat, kdyby to nebyl standard, tak bych to ještě překousl, ale autoři toho využívali vážně až nezdravě často (+ ten první útok nepřátel byl fail tak jako tak). To samé critical hity, což osobně však beru jako debilní luck faktor v každém RPG, zde však o to více, anžto byly poměrně časté.
Dialogy vesměs pitomé, stejně tak se nemohu zbavit pocitu určité nedodělanosti a to nemluvím jen o chybách technického rázu, kterých hra obsahuje habaděj, ale například mluvím o některých questech jen pro určitá povolání, přičemž hra nikterak nenaznačí, že dotyčný quest nejde splnit, protože nemáte v partě to či ono povolání.
Jeden příklad za všechny- paladinův quest s duchem v ruinách, pokud nemáte v partě paladina, hra vás nechá si ruiny v klidu projít, v závěru potkáte ducha, který vám naznačuje, že máte použít jakousi pečeť na oltář, pečeť máte, oltář tu je taky, paladin v partě však ne, pročež se nenabízí možnost pečeť použít, přičemž hra na to nikterak slovně neupozorní, spíše to působí jako bug. Nechápu, přitom by třebas stačilo jen odstranit ducha při hře bez paladina, aby zbytečně nesváděl k plnění jakéhosi nesplnitelného úkonu či pár řádek textu při použití pečetě na oltář... ne zde nemáme prostě nic.

Každopádně se hře nedá upřít solidní chytlavost a jakkoliv se to možná z převážně kritičtějších odstavců výše nezdá, nemohu říci, že by mě hra byť chvilinku nebavila (třebaže závěr přišel asi v ten správný čas), jen tomu jaksi chybí něco víc...

@filozof (03.01.2018 21:44): Heroes VI a Dark Messiah of Might and Magic, nicméně to je, myslím, ještě ten nejmenší fail (i když ano, mnohdy jsem se nad těmi přeskinovanými vesničany z Dark Messiah taky pousmál:)).

Yop, mám to též bez DLC a nehodlám ho pořizovat, z hlavy znám možná tak jedno dobré DLC (to k Trine 2), zbytek stál vždycky za pendrek a pochybuji, že to zde bude jiné (a zdejší diskuze mi to jen potvrzují).



@Richmond (03.01.2018 10:30): Jo, je to tak, ale Grimrock mi přišel přeci jen o něco estetičtější a decentnější než tohle, hlavně tedy jednička, dvojka též samozřejmě převážně v exteriérech často trpěla klasickým přeHDRkováním apod.
Ale souhlas, že některé lokace jsou fakt bezva. Ale jako celek bych grafiku, resp. spíše onu stylizaci příliš nechválil. A netýká se to bohužel jen onoho přesvětlování, ona je to celkově taková ta mainstreamová přehnaná fantasy stylizace, kde každý má nejlépe všelijak pokroucený meč atd. (který by v praxi byl mnohdy asi jen stěží použitelný), asi každý ví o čem mluvím, nemusím to dále rozvádět. Jedná se o takovou tu nepěknou stylizaci, kterou dost možná nastolil právě Warcraft 3 či později WoWko a pak už se jen kopírovalo a stalo se to tak nějak standardem, jen se ještě více a více tlačilo na pilu. Vše musí být naleštěné, přesvětlené, přebarvené, přehnané... naprostý vrchol kýče a hnusu pak v tomhle ohledu považuji Kingdoms of Amalur: Reckoning.

@Ringo (03.01.2018 01:21): Wtf? Grimrock byl proti MM X zlatý:). Vždyť tady svítí naprosto vše, i bossové :). Z návštěvy hnedle prvního dungenu mi z těch svítících houbiček bylo skoro blivno, než jsem si zvykl. Jako dlouho jsem nehrál hru s kýčovitější stylizací, o tom žádná.
Ale zase třebas změny denního cyklu vypadají moc hezky, to se musí nechat (byť se střídají přehnaně moc rychle).

Nastavené to mám dobře, vše běží při plných detailech a rozlišení 1920x1080, když se podívám na gameplay videa na Youtube, mají to i jiní hráči naprosto totožné.
Problémy se týkají několika konkrétních míst (zpravidla exteriérů), jiná zase fungují dobře (jedná se očividně o špatnou optimalizaci). Například most před Seahavenem viz. odkaz (1:20-1:47), kde je krásně vidět konkrétně jak propad FPS, tak i doskakování objektů. Ale ve hře je více mnohem problematičtějších lokací.

@Ringo (03.01.2018 00:43): Yop, přesně tohle je styl, který mi vyhovuje:). Žádný level scalling, hezky tuhá obtížnost... příjemně mě to překvapilo.

Grafika jako taková není marná (rozhled z majáku byl přímo skvostný, nehledě na to, že něco takového se v krokovacích dungeonech naskytne málokdy), stejně jako celkem různorodé pečlivě ručně vypiplané samotné dungeony (co se vizuálu týká), na druhou stranu ta stylizace mi pije krev. Každému elfovi světélkuje zbroj, houby tu svítí jak LED žárovky, všechno je takové přebarvičkované. Dojem nezlepší ani špatné technické zpracování (postupné doskakování objektů, rapidní propady FPS na konkrétních místech a třebas i občasné mizení/objevování objektů- viz. elementární kovárna z určitých úhlů atd.).

Automaping je super. Inventář OK, ale nic, kvůli čemu bych psal domů (a rozdělení dovedností a statistik mi přijde trochu na hlavu). To neustále překlikávání na "kouzla/dovednosti" mi přijde trochu krkolomné a neintuitivní/nelogické, je to sice naprostá drobnost, ale hned jsem si říkal, proč sakra ty dovednosti nedali taky pod inventář třebas jako záložku níže (tj. poblíž statistik postavy), když už mají jinač to GUI celkem zvládnuté.

Kurva, nějak jsem to podcenil. Říkal jsem si, "sice jakože oldschoolovka, jenže od Ubisoftu, to určitě bude nějaká casual sračka" a pošetile to rozehrál hned na "Warrior" obtížnost. Jenže je to tuhé jak svině:). Po opuštění té kovárny živlů jsem dlouho bezradně bloudil po mapě a hledal soupeře, který by se vyrovnal mým, ehm, bojovým schopnostem. Ta radost z horko těžko nasyslených zlaťáčku a návštěvy nějakého většího města, nakoupení trochu solidnější výbavy, je tu ovšem k nezaplacení. Nyní jsem získal něco jako flame strike, či jak se tomu kouzlu nadává, který uštědřuje solidní poškození klidně i několika skupinkám nepřátel za sebou a hned je to veselejší.

Můj elfí Fighter (zaměřený na 2 zbraně) mi jako úplný zmetek zatím taky nepřijde, zprvu sice plnil úlohu jakéhosi diváka obdivující všezničující um jeho magicky orientovaných kolegů, nyní po nakoupení docela slušných mečů už dokáže některé méně obrněné cíle sundat i na několik ran (čokly, mágy, lučišníky atd.) a chvílemi to byl převážně on, kdo zajišťoval přežití party a mágové maximálně tak obstarali nějaký ten boost a až nyní se opět vracejí do hry:).

Je to vážně velmi příjemně chytlavá záležitost, od které se jen těžko odchází. Stylizace (všechno přebarvené, přezářené) a optimalizace je však naprostý děs, stejně jako občasné grafické (i jiné viz. nekončící soubojová melodie v některých lokacích apod.) chybky. Též nemám přílišnou radost z některých novodobých rozhodnutí, proč kurva mi u každých dveří musí přes celou obrazovku vyskočit hláška čtyřicítkou písmem "press space", jako kdyby byla hra cílená na nějaké konzolové retardy, což není. Ty dialogy taky žádný zázrak, stejně jako nejsem nadšen z lore z Homamů 5 a 6, přičemž jsem šestku i kdysi hrál a přesto mi těch hafo keců o andělech a blbostech okolo nic neříká, zkrátka do hráču hustí příliš zbytečného překombinovaného balastu, který dojem, z už tak nezajímavého příběhu, taky dvakrát nezlepší.

Těch učitelů schopností taky mohlo být o něco méně, zprvu mi to přišel jako hodně fajn nápad, ale nyní už mě začíná trochu štvát běhat po celém světě, abych našel konkrétní osobu, která mě naučí konkrétní skill... a proč sakra nedokáže dotyčná osoba, která cvičí například. velmistrovský obor, naučit i ten mistrovský a expertní? Vždyť to nedává smysl... ale čert to vem, je to fajn hra, byť výtky bych mohl z rukávu vytahovat ještě dlouho, přesto si mě nějakým zvláštním způsobem získala...