Na Warcraft II mám jednu hezkou vzpomínku z mládí.
Jeden kamarád (Míla) hru měl a já jsem to řekl druhému kamarádovi (Petr), u kterého jsem byl ten den na návštěvě. Petr, který po hře toužil, vypravil se i se mnou k Mílovi. Ten hru zabalil, tuším na 11 disket, zkopíroval a my vyrazili zpátky k Petrovi. U něj jsme hru dali kopírovat do počítače, ale bohužel jsme zjistili, že osmá disketa byla vadná. Tak jsme vzali jinou disketu a vypravili se zpátky k Mílovi zkopírovat osmou část. Jenže Míla to zabalené mezitím smazal a tak to musel celé zabalit znovu. Poté jsme zkopírovali pouze osmou část na disketu a šli zpátky k Petrovi. Ten dal disketu do počítače a po zkopírování začal hru rozbalovat. Už si nepamatuju, jak je to možné, ale když se rozbalovala ta osmá část, zahlásilo to chybu. (nejsem si už jistý, ale mám pocit, že některé programy to při zabalování do disketového formátu uměly zabalit pokaždé jinak). Tak jsme u Petra vyzkoušeli 11 disket, abychom se ujistili, že určitě fungují a šli zpátky k Mílovi. Ten vše samozřejmě mezitím opět smazal, takže jsme potřetí zabalovali a kopírovali. Zpátky u Petra jsme konečně hru zkopírovali a rozbalili. Kupodivu i fungovala. Asi po 15 minutách hraní Petr prohlásil, že ho to nebaví a hru smazal. No nezabili byste toho debila.
A takhle se trávila odpoledne v létech 90. Kdo nezažil, neuvěří.