A ted konkretne: Moc nahla zmena v chovani Dutche. 40 hodin jsem byl jeho bratr a syn a klapalo to, pak nastane zmena, se kterou bych nemel problem, ale postradal jsem tam nejake vysvetlovani nebo objasneni toho, proc se to deje a co se jemu deje v hlave. Pak jsme se dostali do situace, kdy jsem v sarvatce s typkem a jsem kousek od smrti, Dutch se na to diva, otoci se a odejde pryc. Tzn. necha me zavrazdit. Z me strany - za Arthura - nebyla po tom vubec zadna konfrontace. Jen jedna dve vety "tys utekl", "tys me tam nechal" a to je vse. Zadna hlubsi konfrontace nebo reseni udalosti a nasich vztahu. Tohle byl zasadni zvrat. Proste ignorace. Tomu jsem nechtel verit. Byl to dokonce i moment hoden toho, ze bych ho sel potrestat a odprasknout. A cim vickrat jsme se setkavali a mluvili zase o tom "jdeme na dalsi misi" se pocit nedostatecne uchopenych zlomu prohluboval.
A pak se stane to stejny s Johnem, kdyz ho postreli na vlaku. Dutch pro nej jede, ale vysere se na nej. Opet od Arthura zadna reakce ani konfrontace. Wtf? Je jasne, ze pribeh mel smerovat k rozpadu vztahu a gangu a ze tyhle lidi proste dopadnou spatne, ale chybelo tem udalostem spoustu vysvetlovani a konfrontaci. Na konci jsem si teda nezvolil ty penize, protoze jsem byl odepsanej a mrtvej, protoze tuberkuloza, takze to nedavalo vubec zadnou logiku si jit pro penize, od kterych mam navic i ten klic, takze to nikdo jinej asi neotevre. Arthur se v tyhle casti hry proste vubec nechoval jako Arthur a hrac nemohl reagovat tak, jak by bylo logicky a davalo smysl.
Ze to nejakym zpusobem nechavaji na Johna do epilogu, to je proste divny.