Já se na tuhle cestu vydal teprve loni a na celý Sekiro mám krásný vzpomínky, DoH a Isshin dali trochu zabrat, ale nic drastickýho. V celým ER mě jen lehce srala Malenia, v SotE jsem pozdvihl obočí u finálního bosse (kterýho nechci spoilovat, furt je to relativně čerstvý, a kterýho From mezitím nerfnul, lol), ale nakonec jsem pochopil, že když na něj půjdu bez summonů, který ho nebetyčně naboostovali, tak ho spláchnu jak hovno do kanálu. A konečně Bloodborne byl koncem minulýho roku procházka růžovým sadem, řekl bych, Mikuláš umí bejt dement, to jo, ale nikdo, na kom bych se na delší dobu zasekl, ale pak přišli Old Hunters a tam jsem se teda navztekal (myslim, že jsem měl ještě furt pocuchaný nervy z Ancient Gods), v první řadě PTSD z žraloků mám doteď, ale pak jsem si svou blbostí, jak jsem postupně zjišťoval, náramně zkomplikoval fighty s Ludwigem (nebrat Henriettu) a Kosem (vylevelovat vitalitu), a vlastně mi to trochu ty jinak taky krásný vzpomínky na tu hru pošramotilo, no. Ale zase jsem o něco moudřejší! Do remaku půjdu s vztyčenou hlavou.