Diskuze

Dohráno, tedy už před pár dny. Vrtá mi hlavou jedna otázka – je Bezejmenný neplodný? Když uvážíme, že má za sebou mnoho let života a mnoho různých inkarnací, a že je obecně pro ženy velmi přitažlivý, tak je docela zvláštní, že po sobě nezanechal žádné potomky. Čili se nabízí vysvětlení (krom toho, že na to tvůrci prostě nemysleli), že děti mít asi nemůže.

@Vurhor (07.01.2025 07:52): To je dost bizár, to už ani není náhodné ani "náhodné" použití stejného samplu z nějaké veřejně dostupné databanky, ale vyloženě jedna ku jedné použití totožných melodií. Dívám se, že u toho Giants: Citizen Kabuto je Mark Morgan uvedený jako jeden ze skladatelů, takže to možná nebude plagiátorství, ale "jen" sebeplagiátorství. Ale že použije zrovna fakt známé a ikonické melodie, a ne třeba nějaký nevýrazný úryvek ze zapadlé skladby...

Co si budeme povídat, soundtrack k Tormentu je sice skvělý a do hry pasuje, ale obsahuje jen málo hudebních motivů. Na jednu stranu je v tom určitá osudovost, že se ve většině skladeb vrací stále ty stejné motivy, ale na druhou stranu třeba ve všech částech Sigilu hraje ta stejná skladba. Tuším, že Morgan neměl na skládání moc času, protože to měl předtím dělat Lustmord, a nějak na poslední chvíli to neklaplo, tak asi není divu, že Morgan stihl přijít jen s pár nápady, které recykloval. Ale třeba použití Vivaldiho v Civic Festhall je geniální nápad!

Zdárně pokračuju dál. Musím říct, že jak Hive se svými fetch questy úplně dobře nezestárnul, tak ve zbytku Sigilu už to člověka chytne i po letech. Tedy samozřejmě, i tam jsou nějaké ty fetch questy, ale už to tak nevnímám, protože začne být hnacím motorem to, co se hráč dozvídá o Bezejmenném a předchozích inkarnacích. Čili je vcelku jedno, jak se to hraje a jaké jsou tam nesrovnalosti, člověk zahodí ta současná měřítka, o kterých jsem psal níže, a už přemýšlí spíše v rámci hry, než o hře.

Jedna věc mi ale stále nevychází. I po nějakém tom googlení se mi nepodařilo dát dohromady jakous takous časovou linii inkarnací. Ono je tedy zřejmé, že Praktická inkarnace žila opravdu dlouho, protože některé z jeho činů se údajně staly před staletími (mj. i vytažení Morteho), zatímco jeho smrt byla před pouhými desítkami let. Zároveň Paranoidní inkarnace následující někdy krátce(?) po ní zjistila, že ještě další tři inkarnace, a pak je konec zapomínání. Takže ty desítky inkarnací, o kterých Morte mluví, musely proběhnout v krátkém časovém úseku mezi Praktickou a Paranoidní? Jedině takto by mi to dávalo smysl. Googlení nic lepšího neporadilo. A která inkarnace učila Ignuse?

Nevím, jestli se to už řešilo tady, každopádně při pátrání jsem našel to, že jsem před 10 lety dohrál Torment počtvrté. Evidentně není Bezejmenný jediný, kdo zapomíná. :-D Taky jsem našel příspěvek o tom, že ve filmu 8MM s Cagem je použita hudba z Hive. Je to i na YouTube. Patrně jde o sample nějaké melodie, kterou použil i Mark Morgan. Jeden příspěvek na Redditu pak odkazuje i na tohle (cca od 1:20). Je to strašné, protože je tam zcela očividná podobnost, ale zároveň vždycky nepřijde jeden či dva tóny, které člověk očekává z Tormentu.

Určitě souhlas, že objevování činů předchozích inkarnací a nějaké vyrovnávání se s nimi (s vlastní a ne zcela vlastní minulostí) je stále jednou z nejsilnějších částí hry. Jsem zvědav, jaké mi to přijde, až se tam dostanu. Momentálně jsem v katakombách.

Asi i souhlas, že tenhle konkrétní aspekt Tormentu zůstává nepřekonaný. Blízko je tedy nejen Disco Elysium, ale i KotOR 2 a NWN2: Mask of the Betrayer. Trochu příbuzná mi přijde vlastně i hra za Dark Urge v Baldur's Gate 3. Vlastně i v Pillars of Eternity je to téma svým způsobem přítomno. Víc mě toho asi nenapadá.

Jak přemýšlím nad tou otázkou "what can change the nature of a man", tak tu podle mě zub času právě ohlodal a nedokážu přijít na způsob, kterým by mi ve hře dávala smysl (viz níže rozbor jedné definitivní i více možných odpovědí). I když vlastně – možná že je prostě Ravel šílená a smysl to dávat nemá, třeba zešílela právě kvůli tomu, že se až moc zamýšlela nad tím, co jí budoucí Bezejmenný manipulativně podal jako složitou hádanku. Ad edit @Adieu: To bude vlastně možná ono, zamilovaná/zmanipulovaná/šílená Ravel má pocit, že když to rozlouskne, Bezejmenný konečně začne opětovat její lásku.

(Mimochodem je fakt, že Tides of Numenera se až moc zaměřilo na to mít svou vlastní velkou otázku, a jak to dopadlo...)

Jo, a teda dík za diskuzi, hned mě baví víc i samotné hraní. :-D

@Jab (04.01.2025 14:58): Pokud tedy plně potlačím odložení nedůvěry, tak:
Proč by vlastně mělo Ravel zajímat, jak na otázku odpovídá současná inkarnace? Kdyby byla otázka myšlena "proč máš jiný charakter než předchozí inkarnace?", tak odpověď je amnézie. Kdyby byla otázka myšlena "proč máš takový charakter, jaký máš?", odpovědí je "protože mě tak hráč hraje", čili současnou inkarnaci může utvářet a měnit spousta různých věcí. Když vezmeme třeba jako ukazatel vývoje/změny charakteru změnu přesvědčení, tak ta může před setkáním s Ravel proběhnout klidně několikrát z různých důvodů. Takže odpověď současné inkarnace je vlastně asi stejně relevantní jako odpovědi spousty těch chudáků, které Ravel pozabíjela.

Původně ji zajímá asi to, co budoucího Bezejmenného vedlo k tomu, že chtěl svůj velký hřích odčinit. Můžeme přijmout, že se ho zeptala, ale on jí to neřekl. A možná Ravel doufá, že současná inkarnace si na to vzpomněla a řekne jí to. (Dozvědět se to skutečně může, ale až ve Fortress of Regrets.) Tím pádem by sice existovala jediná správná odpověď, ale Ravel nemůže vědět, jestli je to ta, kterou jí současný Bezejmenný řekne. A vůbec se ptá asi trochu blbě.

O lítosti a přijetí odpovědnosti je hádám hlavně tvoje interpretace. Může to být i o opájení se vlastní genialitou, protože ti tvoje předchozí inkarnace tak pěkně vyšlapaly cestu. Nebo to může být o promlácení se na konec a následný údiv, proč jde Bezejmenný do jakési války. :-)

@Jab (04.01.2025 08:45): Pak je ale potíž, že by člověk musel hrát Planescape: Torment jen přesně jednou, protože takový příběh se nezapomíná. :-D Právě proto si možná člověk pamatuje převážně ty silné momenty, a ty hlušší má tendenci zapomenout. Taky je něco jiného, když to poprvé hraje v pubertě, a pak se k tomu vrátí po nějakých 15 letech od prvního dohrání; 15 letech, během kterých se setkal s minimálně desítkami dalších kvalitních děl (her, knih, filmů,...).

Disco jsem dohrál tuším dvakrát, ale rozehrál hodněkrát. Taky už to není "ono", ale myslím, že co se týče tempa vyprávění, soudržnosti děje, kvality textů a vůbec jako celek to má potenciál lépe obstát ve zkoušce času. Za tu dobu mezi Tormentem a Discem se neproměnila ani tak kvalita her, jako přímo esence hraní, hráčství, přístupu ke hrám a vůbec. Například v roce 1999 se od RPG asi běžně neočekávaly hluboké myšlenky a emotivní osobní příběhy, ale převážně hrdinský příběh a prolézání dungeonů pro nerdy. Torment tak dost vybočoval z konkurence. Teď jsou hry v podstatě mainstreamová záležitost, a i ti mainstreamoví hráči by to asi považovali za urážku, kdyby nové RPG nebyly dostatečně hluboké a emotivní.

A očima toho, kdo má už něco načteno a nahráno, tak Torment chtě nechtě začíná být takový ten průkopník, jehož obrovský přínos nelze neuznat, ale který jako celek podle současných měřítek už neobstojí jako hra, která si zaslouží 100 %, nebo jako něco stále přelomového. Nejde vlastně jen o současná měřítka a o porovnávání s tím vším, co od té doby člověk hrál a přečetl, ale jak psal @Flowerpot, člověk sám je jinde, má jiné asociace, dojmy, jinak nad tím přemýšlí a podobně.

V Tormentu se toho hodně točí ohledně víry, a mám pocit, že příznačně pokud hráčovo odložení nedůvěry (brr, radši "suspension of disbelief") opadne, hra ztrácí na kouzlu. Najednou si říkám "sakra práce, to fakt žádný z Bezejmenných nevkročil do baru celých 15 let? Proč všechno čeká, třeba i dlouhá desetiletí, než tam přijde Bezejmenný a vyřeší to?" A pokud si dovolím i trochu rouhání, tak proč se sakra Ravel ptá, co dokáže změnit charakter člověka, když musí vidět, že Bezejmenný s amnézií po první smrti je evidentně někdo úplně jiný než ten člověk, kterého zabila? Hned má před sebou jednu z mnoha odpovědí na v podstatě triviální otázku. Je vlastně paradoxní, že člověk nesmí nad hlubokou filozofickou hrou přemýšlet až moc, aby se to nerozpadlo. Ale samozřejmě, když se poprvé někdy v pubertě dostane k Ravel, která mu tu otázku konečně položí poté, co se již nějakou dobu vznáší ve vzduchu, je to prostě WOW!

Když trochu odbočím, připadá mi to trochu jako třeba Joy Division. Bez nich by současná hudba vypadala úplně jinak, do současné podoby by se nikdy ani nedostala. Z určitého hlediska lze říct, že je to jedna z nejlepších a nejvlivnějších kapel. Ale to se nevylučuje s tím, že Ian Curtis moc neuměl zpívat, a celé to zní trochu jako falešný bordel.

Jak to tak hraju, mám z toho hořkosladký pocit. K některým modlám by se možná člověk neměl vracet a podrobovat je novému zkoumání, protože nutně dojde k ikonoklasmu. Hry se od dob Tormentu již hodně posunuly, a díkybohu za to! Jenomže pak ty návraty...

Když jsem si myslel, že Torment nebyl překonán, asi by bylo lepší říct, že nostalgicky uchovávaný ideál Tormentu nebyl překonán. Protože realita je kromě těch ikonických silných momentů taky plná fetch questů, pobíhání sem a tam, nereaktivních postav, které jen předají svůj bizarní příběh, a textů, které dnes už nepřekvapí množstvím, ani neohromí kvalitou. A opět, díkybohu za to! Protože kdybych po těch letech nehrál nic (v dílčích aspektech) lepšího než Torment, nečetl lépe napsané ať už knihy nebo herní popisy a dialogy, nebylo by to vlastně dost smutné?

Jenomže ten návrat je pak pro mě ona titulní trýzeň, protože si připadám, jako bych se snažil v dospělosti znovu prožívat Vánoce dětským způsobem, nebo se snažil znovu zažehnout plamen dávné lásky místo toho, abych vzpomínal na to pěkné, co jsme spolu prožili. Nebo možná plácám, a holt už neprožívám věci tak jako kdysi a neumím se do nich vžít. Možná se změnil můj charakter.

@Adieu (03.01.2025 15:23): Jojo, u všech. To už je součástí jiného módu, který je nutno nainstalovat zároveň s Book of Torment.

@MCZ (03.01.2025 15:39):  Nějaká snaha o nápodobu stylu tam je, ale je fakt, že plasticita tam chybí, je to takový "komiks rádoby ve stylu Torment". Škoda, že tam není možnost původních rámečků + dialogové okno vpravo.

@Adieu (03.01.2025 14:26): Je tam možnost zachovat původní deník. :-)

Dialogy vpravo mi nevadí, naopak je to příjemné ozvláštnění jednak po všech těch hrách, co je mají dole, a jednak po všech těch předchozích průchodech Tormentem.

Co se backgrounds týče, vlastně moc nepoznám rozdíl. Vypadá to asi ostřeji než originál, nejspíš i než klasická EE, ale že by mě to svou ostrostí a kvalitou praštilo do očí, to ne. AI videa jsou vcelku pěkná, třeba ostrost postav v té klasické zvláštní grafice Tormentu se povedla. Ale na detaily na pozadí není úplně dobré se zaměřovat.


Jinak se to teď snažím všechno číst co nejpoctivěji a co nejvíc se do toho ponořit – přeci jen jak jsem to hrál dříve již xkrát, tak jsem mnohé věci prolítnul, protože jsem je už znal. Nu, schopnost imerze už není taková jako při prvním hraní, jednak ano, stále to znám, a jednak dnešní doba přispívá spíše k roztříštěné pozornosti. Každopádně teď při pozornějším čtení se mi líbil třeba dialog s Dhallem nebo fakt, že si hráč už v márnici může spojit, že Pharod prodává Dustmanům mrtvoly, které jim ukradl.

Kdyby chtěl někdo (jako já) zahájit nový rok starou klasikou, tak existuje pěkný mód Book of Torment, který mění dialogové okno na podobné, jako je v Disco Elysium. Taky přidává sdílený inventář a mění design deníku.

K tomu lze doplnit HD Videa (AI upscale) a HD pozadí (taky AI). Ještě jsem si tam hodil Unfinished Business, který už od dávných dob před Enhanced Edition obnovuje pár věcí, a Dialog Tags, který zobrazuje (v různé míře detailu), která dialogová možnost je ovlivněna kterým atributem, a ke kterému přesvědčení případně povede. V současných RPG už je to vcelku standard, i když někdo to nemá rád. Mě ale třeba překvapilo, že už některé dialogy s Mortem v márnici obsahují možnosti ovlivněných inteligencí.

Jo, a taky jsem si hru konečně oficiálně koupil. :-D