Komentáře

Druhý díl slavné série je více rozmáchlý, je ale také lepší? Bohužel ne.


Po fenomenálním úspěchu Alone in the Dark byla francouzská firma Infogrames před nelehkým úkolem, jak pojmout další díl. Bohužel, ani uvnitř společnosti, která světu dala tento žánr her, si nebyli jisti, jak s druhým dílem naložit. Jedna část chtěla pokračovat v nastoleném trendu, tedy hororové survival hře, další část, v čele s ředitelem společnosti, ale toužila po větší akci, více epické hře.

Rozbroje dosáhli takové síly, že část lidí z Infogrames odešla a založila své vlastní studio, které pojmenovali Adeline Software, jenž nám dali dobře hodnocenou hru Little Big Adventure. Ano, odešla ta část teamu, která chtěla AitD2 držet v zajetých kolejích. Jejich odchodem tak dostala v Infogrames zelenou akční verze a mohl tak vzniknout Alone in the Dark 2 v takové podobě, v jaké ho známe. Bohužel.



Starý známý. Na první pohled 

Na první pohled vypadá Alone in the Dark zcela stejně jako první díl. Tvůrci také použili identický engine, takže v grafickém provedení změnu nelze hledat. Kde je ale rozdíl přeci jenom patrný, je velikost jednotlivých prostředí. Tam kde se původní díl soustředil na klaustrofobické místnosti, chodby, případně menší haly, tam druhý díl servíruje rozsáhlé prostory jako je venkovní bludiště, louka, velké haly.

Engine nemá s touto změnou problémy, protože stejně jako v původní hře je veškeré prostředí vytvořeno formou 2D obrazovky s velmi dobrým prostorovým cítěním, do které jsou následně vsazeny velice jednoduché 3D objekty jako jsou postavy, případně využitelné předměty v podobě dveří apod.. Vhodnou kombinací záběrů kamer, systémem překrytí objektů a práce s hloubkou v prostoru je docíleno 3D efektu, kdy se na 2D namalované scéně pohybují 3D objekty. Dojem z toho je velmi dobrý. A i když v roce 1993, kdy AitD2 vznikl, se na svět podíval první Doom (přesně 76 dní po AitD2), který byl po stránce enginu absolutně jinde, přesto si dokázal Alone in the Dark 2 zachovat na první pohled vlastní styl.



Druhý pohled nadšení nebudí 

Prvních pár minut, ne, doslova první minuta hraní, hráči řekne jedno jediné: “Zapomeň na atmosféru prvního dílu. Tady se bude střílet. Hodně střílet…”. První kroky hráče vedou k eliminaci první, a nutno podotknout že jedné z mnoha postav, které za dobu hraní potká. Jakmile se hráč dostane o obrazovku dále, opět se dostane pod útok, tentokrát další postavy. A za dalším rohem čeká další a další.

Nábojů je kritický nedostatek, nepřátelé přitom disponují nekonečnými zásobníky, a tak se může první část hry, odehrávající se v křovinovém bludišti, stát také tou poslední, kterou si nebohý hráč vyzkouší. Frustrace z neustálé smrti díky extrémně špatnému míření hlavního hrdiny a poměrně přesného míření nepřátel, bloudění v bludišti a hledání, čeho vlastně?, to je kombinace, kterou u druhého dílu survival hororu opravdu absolutně nečekáte. Změna herního stylu je drastická, překvapivá a nepovedená.



Logika si vzala dovolenou

V prvním díle AitD jsem se zatajeným dechem četl knihu o tom, jak některá monstra zabíjí pohledem. A později ve hře potkal neporazitelné monstra, kterým ale stačilo dát do jejich zorného pole zrcadlo a pod tíhou vlastního pohledu umřeli. Když jsem spadl do vody, vlhkost zničila náboje do brokovnice. Či zhasnula lampu. Obraz indiána, který po mě házel sekery, stačilo přikrýt indiánskou starou dekou. Démona kouře jste zničili zalitím vody.

Neříkám, že AitD byla přehlídkou logiky a nejlepších hádanek vůbec, to ne, ale oproti druhému dílu rozhodně. Jak jinak si vysvětlit otevření zamčených mříží pirátským hákem na ruku? Když se jedny dveře hlásí jako zavřené, nedává příliš logiky otevřít je tím, že na ně musíte použít víno, do kterého ale předtím musíte nalít jed. Protože hráč opravdu netuší, že Edward Carnby, tedy hlavní hrdina hry, poté dveře otevře (byť dosud byly zamčené), strčí do nich otrávenou láhev vína a počká, až se vypotácí piráti, o kterých hráč dosud neměl tušení, kteří zemřou na otravu. Podobných nelogických postupů se ve hře bohužel najde poměrně dost a mohou být důvodem záseku, kdy hráč netuší, co po něm hra chce.

Kromě nelogických postupů hra bohužel obsahuje taktéž chyby v designu. Položíte led do dveří, aby se na něm piráti přerazili, tím že uklouznou? Skvělý nápad. Led poté normálně přejdete a pokračujete dál. Problém je pak ten, že led se chová při cestě zpět pro hráče jako nepřekročitelná překážka. Musel jsem kvůli tomu použít cca půl hodiny starý save. Load. Chcete nakrmit papouška zrním? Prostě použijte zrní v inventáři, ať jste, kde jste v místnosti s papouškem. Postava k němu dojde automaticky a nakrmí ho. Já zkusil zrní použít přímo u papouška. Přišlo mi to logické. Ale postava se místo nakrmení opeřence zacyklila v chození v kruhu před papouškem bez možnosti jí ovládat. Load. O zasekávání nepřátel ve dveřích nemluvě, byla to často jediná možnost, jak vyjít z přestřelky živý. Plížení za pirátem, kdy podlaha vrže, že by vzbudila mrtvého, či plížení před piráty, kteří postavu musí jasně vidět, též působí zvláštně. Korunu tomu všemu ale dávají dead-endy. Zapomenete, či přehlédnete doutnák na palubě a seskočíte do podpalubí? Load, protože se dál nedostanete. Zapomenete kuřecí nohu a vejdete do klíčové místnosti? Load, protože tam nic nezmůžete. Zjištění, že hráči něco chybí, je občas poměrně rychlé, někdy bolestivě pomalé. 



Ne, tohle není dobrá hra

Alone in the Dark 2 se snažil přijít s několika nápady, které hru měli posunout. Větší lokace, možnost ovládat malou Grace, kterou se Edward snaží zachránit, zajímavě postavený dům.

Ale absolutní odklon od herního stylu prvního dílu, přemíra akčního a opravdu nepovedeného střílení, které bylo slabinou už jedničky, přičemž zde je dávkováno v míře vrchovaté, velké množství nelogických postupů, chyb v designu samotné hry, to všechno strhává Alone in the Dark 2 do podprůměru. Slavné jméno nemůže být zárukou vysokého hodnocení. A i když zde jdu jasně proti hodnocení většiny, opravdu nemohu souhlasit s tím, že tohle je důstojný nástupce. Není, naopak, tohle je potupa prvního dílu.

Co mě tak na hře nejvíce bavilo, bylo čtení knih, které rozkrývaly příběh a postavy. O nic objevného se sice nejedná, ale čtení bylo poměrně zajímavé. Bohužel ta herní omáčka okolo je už lehce zkažená.

Pokud si chcete vyzkoušet zakladatele žánru, zahrajte si výborný Alone in the Dark 1. Pokud vynecháte stejně vypadající, ale herně odlišný a podstatně horší druhý díl, o nic nepřijdete.