Bohužel mi nesedla ani žádná z postav, která se ve hře objevila. Ať už hlavní, nebo vedlejší. Za celou dobu, se mi nepodařilo najít si cestu k Bayekovi a Aya mi byla vyloženě nesympatická a hraní za ní mě dost obtěžovalo. Až na pár vedlejších úkolů mě tam nic moc neoslovilo. Jediné, co mi to zachraňovalo byl Egypt a soundtrack. A klasicky atmosféra, no. To je pro mě něco, co má skoro každá AC hra, ale tady to teda bylo fakt jen tak tak, a musela jsem se hodně snažit.
Dohrát Originis pro mě bylo fakt těžké. Hlavně protože jsem si řekla, že to teda dotáhnu, ač mě to vlastně moc nebavilo a neustále jsem kvůli té touze mít to konečně za sebou, bojovala s tím, že úkoly hlavního příběhu vyžadovali vyšší level, než jsem měla já. Takže jsem byla nucená (!) hrát vedlejší úkoly, které mě prostě fakt nebavily. To se mi prostě v Odyssey nedělo. Když měl nějakej úkol vyšší level, tak jsem si řekla - ok, jdu teda nejdřív dělat tohle a užila jsem si to. Když se mi to dělo tady, tak jsem si řekla - jesus fucking christ, nechte mě to konečně dohrát. Když bych to měla srovnat s Odyssey, mám pocit, že Origins prostě chybí osobnost, nějakej vnitřní duch, kterýho Odyssey má.
Většinou, když ve hře strávím tolik času, tak (i když mě to ze začátku tolik nebere) si "zvyknu" a podlehnu tomu, co mi vývojáři předložili. Origins jsem dohrála, řekla jsem si "konečně", a hru jsem odinstalovala.
Takže, je mi líto, fakt bych chtěla, fakt jsem se snažila, ale prostě to nebyl můj šálek kávy.
Pro: atmosféra, prostředí, soundtrack, odstartování hlavního příběhu
Proti: hlavní hrdina, nezáživnost hlavního příběhu, zdlouhavost