Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
RPGčka už nějaký pátek nehraju. Jsou to žrouti času, trávím u nich celé dny, neumím se rozhodovat, nemám trpělivost na dlouhý trénink. Ale když jsem narazil při procházení seznamů her na Cardhalii, červík zahlodal. Už jsem o ní slyšel (a zase zapomněl) v diskuzi o Grimrocku. Lákal mě retro dungeon, navíc český, zadarmo, o velikosti pár mega a tak jsem to zkusil. Ještě prvních pár map jsem váhal, zda budu dohrávat, nebo to smažu, ale nakonec mě to vtáhlo a hodnocení se zastavilo na 80%.

Cardhalia je zkrátka taková klasika, kdy pokud jste vyrůstali u podobných her z počátku devadesátek, tak Vás nic nepřekvapí. Už ten příběh - tradiční fantasy kraj s orky, trpaslíky, lidma (a šemědy). Bdí nad ním dobrý bůh Ventus, ale ten se ztratil a zlý bůh Urifel roztahuje pařáty. Přestože byl zakletý do hlavolamu rozbitého na spoustu kousků, jeho služebník sbírá díly a zabíjí jejich strážce. Za oběť samozřejmě padne i mistr čaroděj a na jeho učedníkovi je, aby s pomocí trojice náhodně přivolaných hrdinů zachránil svět. Je to klišé od začátku do konce, ale přesně takové, aby Vás to chytlo a nepustilo až do toho konce. Na rozdíl od těch starší kousků příběh dokresluje spousta knížek či vyprávění lidí, takže se dovíte o slavných bitvách, hrdinech, zemích i historii. Textu je hodně, ale číst to nemusíte.

Grafika... inu Grimrock to není. Je to opravdu jako tenkrát, čili ručně kreslená spíše průměrná grafika s nijak zázračnými lokacemi... přesto se pár atmosférických míst najde (bažiny plné oživlých mrtvol, stromů a duchů). A na freeware pokud je grafika naprosto v pohodě.

No a hratelnost je do třetice klasika. Kdo někdy hrál Lands of Lore, Beholdery nebo podobné, bude hned jako doma. Vybral jsem si Jekila, pár minut nahazoval statistiky na ultimátního válečníka. Přidal k němu divokého barbara Badsalese, moudrého mága Linxe a cynického zloděje Goldara a vydal se ven. Klasicky po krátkém lesíku přijdete do městečka kde je kurevsky draho, první co se vydáte čistit je sklep. Nechybí pevnost orků s brutálním podzemím, přátelští trpaslíci a jejich doly, kobky střídají rozsáhlé lesy a vše graduje v temné pevnosti.

Inventář je v pohodě, mapa se díky bohu kreslí sama a dokonce umí i tajná tlačítka (ale nikoliv neviditelné stěny). Puzzle jsou obtížností zhruba uprostřed, kdo ví co čekat tak na většinu věcí přijde a na ten zbytek je návod. Takže bojovníci fasují meče/sekery/kladiva, štíty, brnění, mág nějakou staffku a róbu, zloděj luk a sadu paklíčů na truhly a jde se čistit. Mezi čištěním občas najdete nějaký loot, mnohem častěji než ve starých hrách někoho na pokec. Statistiky jsou snadné - na začátku si vybíráte podle síly (bojovníci), moudrosti (mágové) či obratnosti (zloději), levely dáváte do boje, magie nebo zlodějství.

Přes těch 80% jsem s hrou dlouho bojoval. Spousta lokací je absolutně prázdných a obrovských, loot v nich je mizerný. Věci nemají žádnou identifikaci, takže zkoušíte metodou pokus omyl, vágní popis v knihách moc nepomůže. Na identifikaci mě pomohla jedna stránka se seznamem věcí a účinků (díky autore!) ale i s ní jsem s tím občas bojoval. Měl jsem dva bojovníky, specializované na boj s vysokou sílou, ale přesto ten druhý měl s některými věcmi úplně jiné (o desítky bodů) útočné číslo. Navíc i přes vyšší útočné číslo byla damage poloviční.

Největší problém mě dělal samotný boj. Bojovníci se tak v 90% netrefili, takže to řešil mág bleskem, který většinou vyřešil vše. Jenže mana byla rychle pryč, následoval spánek (mana lahvičky prakticky neexistují) a mezitím respawn. Ten je tady skutečně brutální, projdete chodbu, vrátíte se z druhé části dungeonu po vyřešení něčeho jiného a chodba je plná!

Ale chtělo to trpělivost a dost se toho zlepšilo. Loot se stal zajímavějším, u trpaslíků se dalo nakupovat i prodávat. Někdy nepotěšilo odbyté vyřešení questu (trpasličí doly) ale zase jsem si spravil náladu dostáváním se do jejich pokladnice :) Bojovníci kolem levelu 10 se začali konečně trefovat a mág byl redukován na mobilní lékárničku (magii jsem jinak moc nevyužil). Respawn se z životu nebezpečného změnil jen na lehce otravný.

A gradace až k finální pevnosti je fantastická, čeká vás několik brutálních "bitevních valčíků" s nadupanými bossy (díky bohu za ovládání na NumLock a svalovou paměť na tuto činnost :D) a na závěr přijde neodbyté, krásné zakončení včetně osudu postav.

Zkrátka přes všechny výtky to funguje jako kdysi. Tuna obrovských map (pro představu koukněte na návod i s mapkami), výborná hratelnost s pocitem "ty doly musím projít, vyspím se v práci :D" a skvělá zábava. A na to že je to freeware, tak klobouk dolů.
+7
  • PC 70
Krokový dungeon ze staré školy, hlavně zpracování je z hodně staré školy (připomíná tak Lands1), takže tohle rozhodně není pro každého. 20% přidávám za nulovou cenu. Hra je zcela free. 
Bylo chystáno i velkolepé pokračování, avšak pořád v garážových podmínkách. A pánové to nedokázali dotáhnout.
Patrně velké sousto.

Pro: Je to domácí "garážová" tvorba a je to dobré.

  • PC 70
Bylo by snadné odbýt Cardhalii jako neinovativní napodobeninu Lands of Lore. Svého předcůdce totiž připomíná grafikou, stylem hry, lehkým přesahem do adventury i členěním světové mapy. Jenže takhle jednoduché to nebude.

První indicií je rok vydání a tou druhou profil vývojářského studia. Cardhalia je fanouškovský projekt, pocta klasickým krokovacím dungeonům. Objevila se v době kdy byl tento žánr už nějakou dobu bezpečně mrtvý, a do jeho částečného vzkříšení zbývalo ještě sedm dlouhých let. Před vyprahlé kobkaře přistála jako dar z nebes.

Děj je vcelku jednoduchý. Po krajině se roztahuje zlo hrozící pohltit vše živé. Starobylá organizace strážců je vybíjena a veškeré pokusy postavit se na odpor selhávají. Nastává čas hrdinů. 

Hráč ovládá čtyřčlenou partu, definovanou pomocí tří parametrů - síla, moudrost, obratnost. Z nich vyplývají tři schopnosti - boj, magie, zlodějství. Logicky tedy postavy zaujmou tři různé role. Je vhodné naverbovat zloděje, protože pomůže otevřít nejeden zámek, čímž průchod hrou trochu zpříjemní. Kouzlící člen postavy je na zvážení. Užitečné je léčení a odstraňování otravy, ale zbytek kouzel mi přišel buď náladový, nebo s příliš krátkou účinností. Bez obou se navíc dá obejít, takže schůdná varianta je vzít tři bojovníky a kouzlícího zloděje. 

Tři válečníci se rozhodně vyplatí, protože šarvátky jsou zdlouhavé do takové míry, že jsou občas až otravné. V soubojovém systému problém není. Kopíruje ten z Lands of Lore, jen mu přidává trochu těžkopádnosti. Bohužel postavy mají nepěkný zvyk úder minout. Zdálo by se to jako prkotina, ale není, protože jsou schopné máchnout do prázdna třeba pětkrát za sebou, což sebou nese slušnou dávku frustrace. Nepřítel trpí stejným neduhem, takže se šermování občas zvrhává do jakési rvačky kriplů, kdy proti sobě stojí dvě znepřátelené entity a navzdory vší snaze si nejsou schopné nijak ublížit. Bohužel jeden z těchto kriplů (ten cizí) mlátí mnohem častěji, takže souboj na férovku není schůdná cesta. Nezbytné je kličkování, uhýbání, čekání za rohem a staré dobré házení předmětů. 

Králem protahovaných bitev je souboj s před-předposledním bosem. Zabral mi poctivých čtyřicet minut nadávání, klení, protahování zdřevěnělých prstů a v neposlední řadě i úkroků v místnosti o velikosti 3x3 políčka. Je to extrém, ale nejistota zda nepřítel padne na tři rány, nebo jich bude potřeba jedenáct, znemožňuje plánování strategie. Jednou z otravnějších mechanik hry je totiž svižný respawn, takže než se mi podařilo upižlat jednoho nepřítele, druhý se mi zhmotnil do zad. Pokud jsem se do takového sendviče dostal v úzké chodbě, tak neměla parta šanci přežít.

Nebýt nemohoucnosti válečníků a obnovování nepřátel, byla by Cardhalia snad až příliš lehká. Mapy jsou sice zamotané, ale nikterak komplexní. Složitější jsou jen doly, v nichž je potřeba hledat roztodivné klíče poschovávané po čtyřech různých patrech. Hodně pomáhají svitky s nápovědou, něco se dá vyčíst z porůznu roztroušených knih a jedno z tradičních úskalí dungeonů eliminuje sama mapa, protože zobrazuje spínače. 

Cardhalia je výlet do časů zaslíbených krokovacím dungeonům. Evokuje je grafikou, povedenou hudbou i starosvětskou hratelností. S tehdejší špičkou žánru se měřit nemůže, s tou dnešní také ne, ale svou existencí je určitě neuráží.

Pro: atmosféra, ukecaný příběh, hudba, vlídnost hry, osobitá grafika

Proti: často frustrující neschopnost bojovníků, magie je příliš náladová, mapy postrádají nápaditost, chybí logické hádanky

+20
  • PC 80
Cardhalia vznikla jako freeware pocta klasickým dungeonům, nejvíce mi v průběhu hraní připomínala Lands of Lore: The Throne of Chaos.

Jedním z největších kladů je délka hry. Zhruba třicet (počítáte-li i některé miniaturní jeskyně) rozsáhlých map jsem pokořil za tři dny dost tuhé pařby (celý víkend + pondělí po práci). Prostředí je velmi rozmanité, po počátečních lesích projde parta vesnici, rozličná podzemí, pevnost, trpasličí město spolu s několikapatrovými doly, další obří lesy a velmi zdařilou kryptu, aby dorazila až na samý konec hry, Černou skálu. Tomu také odpovídá pestrá škála nepřátel, je jich rozhodně přes třicet (téměř ke každému typu existuje více variant) plus pár bossů.

V dungeonech se samozřejmě nacházejí klasicky zamčené dveře, plošinky, teleporty, pasti, propadliště, otočné plošinky, páky a tlačítka. Tady mě tvůrci hodně potěšili, protože možných umístění tlačítek je snad deset (jednou se dokonce nacházejí dvě na jedné stěně, to je opravdu unikát). Systém kouzlení funguje obdobně jako v již zmiňovaném Lands of Lore: The Throne of Chaos, téměř každé ze 24ti kouzel je možné najít vícekrát a pokaždé tak vzroste jeho síla (a s tím i množství many, nutné k jeho seslání). Třetina kouzel je buď ochranných, nebo způsobují dodatečné zranění při fyzickém útoku, zbytek je klasický mix léčení a útočných kouzel plus pár kousků typu Paralýza, Neviditelnost, Rychlost. Nekouzlil jsem ovšem zdaleka tak často, jak bývá podle mého v klasických dungeonech zvykem (viz dále).

Z obrázků to tak nemusí působit, ale hra je také na dungeon slušně ukecaná, není problém každou chvíli narazit na knihu, která popisuje určitou historickou událost či magický předměty a strávit jejím čtením hezkých pár minut. Lze také hovořit s NPC, případně v několika obchodech nakupovat zbraně, brnění, lektvary, kouzla a podobně. Zbraní a brnění jsou desítky, výjimkou nejsou kouzelné či naopak prokleté kousky (nejlepší zbraň například vyžaduje současné používání speciální helmy, jinak svého nositele slušně zraňuje).

Na začátku hry si s hlavním hrdinou nahážete celkem tři statistiky (Síla, Moudrost, Obratnost) a poté pomocí speciálního svitku přivoláte další tři členy party, kteří již mají tyto vlastnosti pevně dány. Každá postava má v závislosti na vybavení určitou hodnotu Útoku a Obrany, postupně získává zkušenosti (bojem, plněním questů a odemykáním zámků pomocí paklíčů) a při přechodu na další úroveň investuje jeden bod do tří různých schopností (Boj - zvyšuje Útok a počet životů, Magie - zvyšuje sílu kouzel a množství many, Zlodějství - zvyšuje Obranu a schopnost páčení zámků).

Ve vývoji postav leží podle mého jediný kámen úrazu celé hry. Většinu zkušeností totiž dostávají za samotný boj, postava, která zasadí poslední úder, dostane více zkušeností než ostatní postavy. Jelikož jsem postavy specializoval vždy v jedné schopnosti (dva válečníci, kouzelnice, zloděj), tak dvě nebojové postavy na konci hry zaostávaly za válečníky o více než dvě úrovně (neboť v boji klasickým útokem trefily velké houby). Zloděj hrál roli statisty, který občas vypáčí životně důležitý zámek (bez zloděje se hraje opravdu velmi špatně), kouzelnice místo útočných kouzel sesílala nejčastěji Rychlost, protože boje s některými nepřáteli (speciálně kamenní golemové v dolech) se táhnou a táhnou. Ne že by byly tahové, ale válečníci bez kouzla Rychlosti útočí v závislosti na používané zbrani zhruba 4x pomaleji než nepřátelé, s kouzlem Rychlost stále 2x pomaleji než nepřátelé, navíc mají i na vysokých úrovních nepříjemnou schopnost při útoku často minout.

Na svébytné grafické zpracování jsem si sice nějakou dobu zvykal, nicméně jde o práci jednoho člověka, zatímco v běžných komerčních projektech dělají na grafice desítky lidí. Hudba je velmi podařená a příjemná, dialogy svižně a vtipně napsané.

Přes výše zmiňované výhrady stran vývoje postav je Cardhalia počin, který nemá na poli freeware produktů obdoby a který se propracovaností a zejména zábavou může směle měřit s produkty komerčními.

Pro: délka, rozmanitost prostředí, propracovanost

Proti: nevyváženost postav, místy zdlouhavé boje

+25
  • PC 85
U téhle hry musím říci, že jsem byl již zpočátku opravdu velmi nadšen. Už po shlédnutí gameplay videa jsem věděl, že půjde o prvotřídní hru, tedy jsem přerušil všechny dosavadní činnosti a vrhnul se do světa Cardhalie.

Tuto hru ocení hlavně pamětníci, jedná se tedy o klasický "krokovací" dungeon a proto hra nemusí sednout každému a hlavně mladší hráči, či ti kteří se dostali k hraní PC her později, jí asi tolik nedocení. Ovšem oblíbenci tohoto žánru z Cardhalie budou určitě velice nadšeni, kvalitou se v mnoha ohledech vyrovná starším komerčním dungeonům a myslím si, že některé dokonce i předčí.
Hra má velmi pěkné grafické zpracování, jedná se o ručně kreslenou grafiku, z níž přímo sálá ta nostalgie. Navíc nabízí nádherný hudební a zvukový doprovod, který pěkně podtrhuje hutnou atmosféru. Po technické stránce tedy není opravdu co vytknout.

Hratelností se tedy vyrovná starým klasikám, nabízí též klasické realtime souboje (které jsou ovšem příjemně svižné a zábavné), jednoduchý vývoj postav, pěkně nadesingované dungeony, spoustu předmětů, klasický fantasy příběh atd... nudit se tedy určitě nebudete. Jediné co bych hře mohl vytknout je absence jakéhokoliv popisu předmětů, což mi občas velmi vadilo, některé schopnosti předmětů můžete sice zjistit z přečtení nějaké té listiny, na které narazíte během svého putování, ale určitě to není zrovna nejlepší způsob.

Tedy závěrem bych jen dodal, že na poli freeware se jedná o velmi profesionální počin, dle mého jde o nejlepší freeware hru, co jsem hrál, pokud si tedy chcete trochu zavzpomínat na časy minulé, pak tedy neváhejte a stahujte, Cardhalia za ten čas určitě stojí.

Pro: Návrat ke klasickým dungeonům.

Proti: Absence popisu předmětů.

+22