Diskuze

Kubulo, mě stačil tvůj avatár (bafiky), kterého jsem /skoro/ lekla. :-D Nicméně, když jsem napsala, že je to Bafiky Baf - byla to spíše taková moje mentální poznámka na téma - Zuzano, survival horory asi nebudou tvůj šálek kávy.
Dobře, až dostanu nějakou sebedestrukční náladu, a budu prahnout po adrenalinu u počítače, určitě sáhnu po sérii Silent Hill. Však co byste chtěli.... vždyť i v té pochmurné Zóně jsem nevydržela více jak pár hodin. A to jsem se v noci ochomýtala kolem ohníčků s jinými stalkery. Bylo to romantické - opekli jsme párky (raději nevědět, z čeho byly), zabrnkali mi na kytaru...

O_o ....

Ihned v úvodu hry je hráč vyděšený na nejvyšší možnou míru - utíkat před milým monstrem přes palubu a dojít do bodu, kdy náhle vypne proud - a vy zběsile tápete do nejbližšího roku, aby vám nevpadlo nic do zad, zapínáte baterku a nestíháte kontrolovat všechny místa - ano, to byl moment, kdy jsem si rozsvítila lampičku a pootevřela dveře do pokojíčku. Je tady někdo, kdo mi chce říct - že ten moment NENI lekací? Milý dišputéři, nikde nepíši, že se mne atmosféra nedotkla, nýbrž že po čase vyprchala, přebita lacinými lekacími momenty.

Protože jak chcete definovat atmosféru? Tu snad každá hra, jen někoho to osloví více, někoho méně.

Marwel - při AiD jsem se střídavě lekala a bála tak mohutně, že jsem ani nezhasínala...a pak....nakonec jsem to stejně nedohrála :-) Mám jen jedny nervy! ;-)

Alone in the Dark bylo taky bafiky baf.

Stejně jsem se nejvíce bála u Call of Cthulhu a Stalkera. DS sazí hlavně na ty lekavé momenty a tmu. Jo tma je fajn.

Nicméně, po poslechu samotného OST musím říct, že je kapku jednotvárný. Docela dobrý track má trošičku hutnější horůrek, sázející na ty samé věci, co DS.

Jinak, pro ty trochu zdatnější angličtináře. Docela hutný zážitek ze zatuchlé jeskyně.

Nahle v temnotě.

8-o

No tak je fakt, že jsem si odpověděla sama. Já horůrky ráda, ale laciné lekačky jsou nuda :-D. (ach....trápit se tedy nebudu) /horůrkem to přestalo být právě v tom momentu, kdy jsem to zabalila/

/indeed nevím jak jsi se cítil u DE, ale nevadí, popojedem/

Jedna technicko-nepodstatná. Měla jsem možnost si zahrát cca 1/3 hry. Oceňuju pompéznost Ishimury,ale - byl můj pocit, že je hra striktně lineární (tzn. - je vždy jen jedna cesta, kudy můžu jít - respektive se po té samé často vracím zpátky, abych se dostala do jiné části lodi) správný? Jestli to má vůbec cenu dohrávat(nebaví mě to). Na bitky s bossem nejsem zvědavá, a vyústění příběhu jsem si taky někde už přečetla. (ale oceňuju začátek hry - strhující)
OST je fajn hororové.