Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Včera o půlnoci jsem dokončil Dying Light 2. Celkem 86 hodin, přičemž jsem splnil všechny vedlejší úkoly a aktivity, které jsem našel. Dvojka je tedy delší než jednička včetně datadisku.

Celkově se mi hra hodně líbila - v některých ohledech je to výrazný pokrok oproti DL1, v jiných drobný regres. Řekl bych, že první hru mám stále tak nějak raději, ale je to těsné. Jde poznat, že toho v průběhu vývoje hodně přepisovali a předělávali, některé švy jsou vidět, občas quest log neodráží přesně to, co se stalo a dialogy čas od času nedávají úplně smysl, co se konzistence týče. Vedlejší mise se zde najdou slabší, ale i skvělé. Zarapoval jsem si (bídně), popovídal si o klasikách světové literatury, zažil si jaké to je být post-apo pošťákem, dověděl se detaily o kozách které jsem ani nepotřeboval vědět (věděli jste že kozy mají obdélníkové zorničky a mnohem širší úhel pohledu?), vyšetřoval různé zločiny (např. krádež pytle mouky)..

Udělal jsem všechno správně, abych měl co nejlepší závěr (bez návodu), a pak přišla poslední volba ve hře, kdy

jsem se rozhodl, že se pokusím zachránit Lawan (naivně jsem předpokládal, že se buď obětuji, abych zastavil bomby a zachránil ji, nebo se mi podaří zachránit nás oba a bomby nějak zneškodnit). Pak jsem zachránil Lawan a mohl jsem jen sledovat, jak rakety letí (říkal jsem si, když jsem je pozoroval ve vzduchu, "teď by byla vhodná chvíle je odpálit"), jen aby byla zřejmě srovnána se zemí polovina Villedoru.

No dobře, alespoň Lawan žije, Mia možná přežije a já se s Hakonem vydal z města, abych se naučil surfovat, jak jsme se dohodli na začátku hry. Navíc X13 s megatunami zásob a jídla je nedotčená, což může přeživším ve Villedoru poskytnout ohromnou pomoc do budoucna.

Kdybych se rozhodl nepokoušet se Lawan zachránit, získal bych "nejlepší" konec - Villedor by nebyl zasažen raketami, Frank, přeživší a Nightrunners by převzali kontrolu nad městem a já bych odešel v doprovodu Lawan, kterou zachránil Hakon.
 

Oceňuji zařazení interaktivních dialogů a větvených voleb v této hře - v jakékoli hře -, ale přál bych si, aby volby byly méně nejasné / více rozepsané. Někdy jsem se rozhodl a Aiden řekl či udělal něco úplně jiného, než jsem předpokládal/očekával.

Musím zmínit soundtrack. Olivier Deriviere odvedl další vynikající práci ("There is Hope, "Empowering Yourself", "Breath of the City", "Be at Peace"...) a výrazně pro mě celý zážitek pozvedl.

Technické okénko na závěr - hra za celou dobu hraní nespadla a nenarazil jsem na žádný zásadní bug, jen takové ty typické open world glitche typu zaseklá zombie napůl ve skříni či otravující ikonka v HUDu co tam nemá být.
+31
  • PC 70
 První Dying Light mě v době vydání bavilo, neboť zkombinovat parkour a zombíky bylo splněným mého herního snu. Během let jsem se ke hře vracel a s každým hraním jsem jí doceňoval víc a víc, takže když přišla trailerová masírka na druhý díl nemohl jsem se ubránit nadšení, hypu a obrovských očekávání....  

Druhý Dying Light není ani tak pokračování, ale spíš taková menší reimaginace Odkazy na příběh a postavy z prvního dílu ve hře jsou, ale není kolem nich ani trochu postavené dění. Nevím jestli bych zmínku o změně parkour systému měl začít slovem bohužel nebo díkybohu, každopádně oproti prvnímu dílu máte pocit, že má hlavní hrdina Aiden nohy a tělo.

Kyle se po Harranu pohyboval rychle a v podstatě bez záseků, protože se stačilo podívat na okraj střechy a v mžiku se na ní vytáhl- jakoby měl jen ruce. Což je podle mě super, protože pohyb po mapě má onu parkourovou flow a je hrozně zábavný navazovat skoky ze střechy na římsu a obráceně. Aiden je znatelně pomalejší, úkony nedělá tak rychle. Čemuž napomůže odemknutí nových schopností jako rychlejší šplh nebo možnost zrychlení po překonání překážky. Ale Aiden hlavně má omezenou výdrž, kterou spotřebovává jak boj tak i parkour. Díky tomu je první desítka hodin ve hře utrpení, protože se při hraní musí člověk hrozně omezovat a nemůžu si vyskočit kde chce, nebo si nemůže podat bandu zombíků stojící u válečného konvoje plných zásob. Čímž ale vznikl pro takovou hru zajímavý prvek nutného vracení se už k navštíveným budovám.

Na vrcholku větrného mlýnu se musí zapnout elektřina a tím se aktivuje bezpečná zóna. Jenže na vrcholek se musí vyskákat. Je s tím spojené skákání, chvilkové držení se na pohyblivém bloku z betonu nebo třeba i nutnost vlastním nástroj pro noční běžce a to vše samozřejmě spotřebovává výdrž. Hratelnost jako taková mi i přes znatelné změna z prvního dílu hodně sedla. O něco větší důraz na survival prvky, změna systému parkouru nebo neobvyklý styl „čištění zamořených lokací“, které vyčistit nejdou a budou vždy plné zombíků, ale i craftovacích materiálů.

Nakonec se mi i přes moje obavy zalíbila druhá část mapy, která je plná vysokých budov. Miloval jsem Sector 0 v první díle, kde byla střecha na střeše a vždy bylo za co se chytit, takže jsem při cestě někam neměl důvod skákat na zem. Což platí i pro dobrodružství s Aidenem, ale hlavně díky super duper kluzáku a kotvičce nekotvičce.

Výčet negativ musím začít poukázáním na fakt, že Dying Light 2 vyšlo ve stavu, který je hrozně moc podobný Cyberpunku 2077. Špatný technický stav a nenaplněné sliby spojují obě zajímavě vypadající hry z Polska a já se ptám, proč to nikomu nevadí u hry od Techlandu? 

Druhé Dying Light slibovalo plno frakcí, rozhodování se a změnu herní mapy podle rozhodnutích. Ne že by to nakonec vývojáři nedodali, ale opravdu jen dvě frakce? Vizuální změnu reálně reflektuje jen jinak zbarvená věž na mapě. Hru jsem rozehrál podruhé, abych si vyzkoušel „druhou příběhovou linku“. Ano, někdy jsem kvůli jinému rozhodnutí vynechal nějakou část hry a objevil se někdo, kdo mi řekl tři jiné věty, ale pokaždé se hra dostane do stejného bodu.

Vztah frakce x Aiden nebo dokonce frakce x frakce není ve hře nějak brát vážně. Při prvním průchodu jsem stranil Přežívším. Kvůli příběhu se později Aiden musí sčuchnout i se Strážci. Několikrát postava od Strážců pronese něco jako „snad se z toho Karel dostane, aby nám řekli co se stalo ve Starým Villedoru, protože s ním nemáme kontakt“. Dokonce je možnost Karla nezachránit a nechat ho umřít, ale mě zajímalo co se stane, když přežije a bude jim moci říct, jak jsem Strážce strašně zradil a kvůli mně dostali na kokos. A ono nic, prostě se nic nestane. Nikdo nic neřekne, nikdo nic neřeší.  Při jedné hlavní misi, ve které hrajou velkou roli Strážci se musí zabrat elektrárna, kterou jsem dal do správy Přeživším. Při návratu jeden ze Strážců pronese něco jako „škoda, že si ji dal Přeživším, no nic, pokračujeme“ a nikoho to nezajímá. Vztahy nemají žádnou váhu a nikoho ostatní frakce nezajímá, pokud to není nějak scénáristicky vynucený. A že se scénaristicky dějou věcičky.

První půlka hry je po příběhové stránce v pořádku a navazování nových vztahů funguje. Věci se dějí, lidí mají jasné motivace a tak dále. Po vstupu do druhé půlky se i s ohledem na „rozhodnutí“ začínají dít příběhové věci podivněji a zkratkovitěji. V zhruba poslední třetině hry se příběh rozsype jak domeček z karet a pomalu nic nedává smysl nebo se nesnaží vůbec nic vysvětlit. Co se Waltz snaží dosáhnout celou hru víme, ale proč nebo co se stane, když se mu to povede a proč to musí udělat takhle není ve hře vůbec zmíněno. Vůbec jsem netušil, proč jsem se na konci musel rozhodnout tak, jak mi hra dala hra na výběr. S ohledem na finální plot twisty jsem ale těžkou hlavu s rozhodováním neměl.

Největší zklamání ale přinesl finální souhrn mých rozhodnutích napsaných v jedné až dvou větách na černém pozadí bez nějaké fanfáry. A finální filmeček, který spíše připomíná první animované filmy v 360p byl už jen plivnutí do obličeje.

Rád bych viděl post mortem hry. Nebo vylité srdíčku propuštěného vývojáře na Twitteru, protože od Cyberpunku žádná jiná hra takhle moc nekřičela "jsem poslepovaná a vydaná jen aby mě měli z krku". Jádro hry funguje, něco působí divně (respawnující se materiály, včetně těch vzácnějších jako jsou vojenské díly) nebo není vůbec k užitku (dalekohled jsem vytáhl po prologu 6x a to jen kvůli tomu, že jsem se přehmátl, když jsem chtěl zrušit výstřel z luku). Většinu parkourových pohybů a velkou část bojových pohybů jsem používal minimálně nebo vůbec. Když jsem si vylepšil kotvičku a kluzák, nebylo ani třeba je začít používat. Ale prostě první půlka hry je dobrá a hotfixy vycházejí jak na běžícím páse. S ohledem na to, jak se vývojáři starali o první díl, nemám moc obav o budoucnost téhle hry. Snad jen aby vydali brzo nějaké rozšíření, ono těch vedlejších aktivit je ve hře docela pomálu a po dohrání hlavní příběhové linky není moc co ve hře dělat. 

Herní výzva 2022 - 7. Hippokratova přísaha
+24
  • PS5 75
Původně jsem se chtěl do DL2, pustit až někdy v budoucnu, protože únor byl vcelku nabytý měsíc. Ale co čert nechtěl, nakonec jsem si hru pořídil a zhruba po třech týdnech dohrál. Tato hra mne nakonec velmi potěšila a zároveň velmi zklamala, ale to proberu až dále.

Nejprve něco o příběhu. Příběh vás zavede do města Villedor, kde budete pátrat po dlouho ztracené sestře, řešit problémy mezi frakcemi a pomáhat komukoliv kdo o to požádá. Hlavní dějová linka je vcelku na dobré úrovni a hezky odsýpá, i když se některé postavy chovají trochu zvláště, hlavně kdy reagují na některé události co se staly a jejich reakce je v rozporu s tím co se vlastně stalo. Pak je tu systém rozhodování, který má mít vliv na svět kolem vás. Jelikož jsem hrál spolu s kamarádem, který šel odlišnou cestou než já, tak mám vcelku jasný obrázek o tomto systému rozhodování, který se prezentoval tak, že vaše rozhodnutí budou mít opravdu dopad. Ve výsledku jsou tato rozhodnutí vcelku našroubované, tak aby jste měli pocit, že něco rozhodujete, ale ve skutečnosti to tak úplně není (např.: vaše rozhodnutí zabije nějakou postavu a vy si řekne a kdyby jsem se rozhodl jinak, tak mohla daná postava žít.... akorát, že vůbec... daná postava umře pouze nějak jinak, jinde), s čímž souvisí jak jsem umínil některé dané rozhovory s postavami, který reagují jinak než se ve skutečnosti stalo. Toto není úplně výtka a moc dobře si uvědomuji, že tento systém zakomponovat do tak rozsáhlé hry, není vůbec snadný úkol a ve finále to dopadlo i vcelku dobře.

Vedlejší aktivity a úkoly jsou velmi nápadité a místy i vtipné. Mezi ty top aktivity pro mě byl zombie baseball (kde dostanete železnou pálku a zombíky odpalujete ze střechy), pak je tu létání na koštěti ve stylu Harryho Pottera, kolo, hoverboard, doom level a mnoho dalších. Vedlejších úkolů je dostatek, ale ne přehršle. Zároveň jsou dostatečně odlišné, aby se nestaly repetetivní. Samozřejmě jsou tu typy dojdi, vyzvedni a přines, ale jsou zaobalené do zajímavého kabátku, kdy vás to bude bavit (např.: dáma, která přišla o hlas kvůli tomu, že ji ulétl šátek na krk, tak vy jako dobrý soused vyrazíte na cestu za ztraceným šátkem, aby dáma mohla zase "krásně" zpívat).

Pohyb po městě mne neskutečně bavil. Pro mě byl intuitivní, plynulý a celkově příjemný. Místy vám vaše postava trochu zazlobí, ale není to nic co by se nedalo odpustit. Soubojový systém je na tom podobně. Máte k dispozici nějakou chladnou zbraň a můžete využívat i určité prvky parkouru, jako přeskočení nepřítele a nakopnutí dalšího. S tím vším souvisí i systém vylepšování vaší postavy. Strom schopností je rozdělen na bojové a parkourové. Parkourové schopnosti jsem využíval vcelku hojně a přišli mi užitečné. Oproti tomu bojové mi přišli vcelku zbytečné a využil jsem tak třetinu, s tím že zbytek jsem prakticky nepoužil ani jednou. Další věcí, kterou si vylepšujete svou postavu, jsou inhibitory. Těmi si buď vylepšíte staminu nebo zdraví a konkrétně stamina je velmi potřeba, jelikož ze startu ji máte zoufale málo. V neposlední řadě zde najdeme věci nočních běžců, které vám pomohou v pohybu po městě. Patří sem paraglidingový padák, hák nebo baterka s ultrafialový světlem. Tyto předměty, ale dostanete až v průběhu, takže hratelnost se značně změní jakmile je získáte. Což považuji za plus.

Postavy, s kterými se zde setkáte, jsou dobře napsané a hlavně zapamatovatelné, což je dobře a víc se vcítíte do příběhu. Jen co je škoda, že nedostali větší prostor odpadlíci a přišlo mi, že jsou vcelku odfláknutí a zasloužili by si více prostoru.

Spojení přes kooperaci funguje dobře. S parťákem co jsme spolu hráli bylo spojení vcelku bezproblémové, ano párkrát nás to mělo problém spojit, ale stačilo vypnout a zapnout hru a vše zas šlapalo jak má. Co ovšem se dá kooperaci vytknout tak je, že když se podíváte na svého parťáka, kdykoliv něco dělá, tak vypadá komicky a to ať je to odemykání nebo souboj. Skoro to na mne působí jako, kdyby to bylo spíchnuto na poslední chvilku.

Technická stránka je jedním slovem katastrofa. Rozhodně nepatřím k lidem, kteří hledají sebemenší vadu na kráse a chápu jak je vývoj her (a kor takhle rozsáhlých) náročný a proto studiím i leccos odpustím, ale tady to byla opravdu hrůza. Ku příkladu jsem přes kooperaci někomu pomáhal a jelikož bylo celkem už pozdě, tak jsem se od něj odpojil šel k sobě, dodělal jsem quest a vypnul hru. Druhý den, jsem chtěl pokračovat, tak načítám poslední uložení, objevuji se na spawn pointu a najednou se mi na obrazovce objeví: jste mimo oblast mise a odpočet 4 vteřiny, po nichž umírám a objevuji se na stejném místě a odpočet jede znovu a tak pořád dokola. Tak jsem stal objetí tzv. "deathloop glitche". Zhruba po týdnu, co tento glitch nebyl opraven, jsem se rozhodl rozjet novou hru. Tam zas asi po 5 hodinách, jsem na jednom místě blbě skočil a zemřel, žádná tragedie to se může stát, bohužel jsem se objevil na respawn pointu, kde byli zadělané dveře a já odtamtud nemohl odejít, naštěstí to se dalo celkem rychle opravit, ale první řadě ve mě hrklo, že další průchod je v p*****. No a pak výpadky zvuku, propady textůrou, postavy se kterými si máte pokecat, ale nejde to, úkol, který splníte, ale po načtení se vám znovu objeví, už ani nepočítám. Tady se Techlandu očividně něco nepovedlo.

Závěrem se jedná o skvělý titul, který ale sráží na kolena jeho technický stav. Proto kdo tento komentář bude číst za pár měsíců a bude vše opraveno, si k hodnocení může přičíst 15 bodů.

Pro: příběh, parkour (celkově průzkum), vedlejší aktivity, easter eggy

Proti: technický stav, místy nelogické reakce postav

+16
  • PC 80
Na DL2 jsem čekal jak na smilování boží. A když jsem se konečně dočkal, přesně v den vydání mi klekla karta. Ale tento příběh, jak jsem se zbláznil a pořídil v dnešní době funglovku z poslední řady RTX , už je dobře znám. Pojďme se tedy podívat, jak se nejspíš zbláznil někdo v Techlandu.

V první řadě jsem nepochopil, jak mohl Techland vydat prohlášení, že mapa bude 4x větší než celá jednička s Followingem dohromady. To se vážně nekoná. Co se týče města - tak daleko rozmanitější mi přišlo v jedničce. Ano, tady máme sice výškové budovy, na kterých se i díky padáku můžeme solidně vyblbnout, ale jinak je to dost copy paste. Všechny ulice i domy vypadají skoro stejně, takže máte ve finále pocit, že běháte furt v tom samém prostoru. Tento pocit vygradoval ve vedlejší linii pro pošťáky, kdy máte dojem, že běháte snad furt do toho samého bytu.

Za celou dobu mě zaujala snad jediná postava a to jen díky tomu, že mě neskutečně srala. Zbytek postav je klasický ansámbl béčkovýho příběhu, který se začne časem rozpadat. A to hlavně díky mnohým volbám, které ale nemají na finální zakončení sebemenší dopad. Maximálně tím ovlivníte, koho naserete, kdo chcípne dřív nebo později, popřípadě přežije úplně. Tohle všechno je ale stejně ve finále úplně jedno, protože na konci je finální volba, která může pohřbít úplně všechno, čeho jste se snažili celou dobu dosáhnout. To devalvuje veškerá rozhodnutí, která jste doposud udělali. Ta vám jen nastolí cestu, po které k té poslední volbě dojdete. Takže, kdo by čekal, že vaše volby ve hře ovlivní finále....Ne, jen vám pozmění hru, questy, které budete dělat atd. Finále jako takové si žije vlastním životem. Neskutečně jsem kroutil hlavou i nad nedotaženými vedlejšími linkami. Třeba ta s Aitorem nebo Jackem Mattem. Hlavně ta s druhým zmíněným je neuvěřitelný watafak, kdy se postava z konce hry prostě vypařila. Příběh jako takový není úplně nejhorší a troufám si říct, že je v mnohém lepší než jednička, ale bohužel to zakončení ho celý pošlape. Měli jste vidět můj výraz, když jsem v dobré vůli a pln naděje vyrazil na pomoc Lawan, aby se nevyhodila do vzduchu při zneškodňování raket v silu, abych ji vytáhl ven, rakety rozjebaly město a já se pak dočkal dvou filmečků: Spike přijde do Rybího oka a pokecá s barmanem, Aiden odkráčí z města. Sám. Kde je ségra, kde je Waltz, kde je Hakon, kde je Lawan? To jako vážně? Po to všem najdu ségru, poseru volbu, rakety zničí podstatnou část města a já se dočkám filmečku jak týpek kecá na baru a já odkráčím v dál? Ty vole... Tak pro tohle jsem to přes 100 hodin vážně nehrál. Úplný prázdno, nic, nada. Pocit uspokojení? Zapomeňte. Jen hořká pachuť. Pokud někdy do hry vloží new game +, tak si to klidně znovu dám. Ale jinak rozhodně znovu 126 inhibitorů nehledám, to ani omylem.

Co se týče technického stavu, je to solidní kočkopes. Sice jsem na Ryzenu 5800x a RTX 3070 v uwhd držel 60fps i s ray tracingem s DLSS na kvalitu, ale co to občas dělá za kejkle, jsem jen čuměl. Nejde o klasické propady fps jako takové, spíš z ničeho nic dojde k brutálnímu poklesu výkonu, snímky se pohybují kolem 40 a už se to nevzpamatuje. Pomůže až restart. Časem jsem vypnul globální nasvícení s ray tracingem, protože to je jedna velká katastrofa, co dělá tenhle efekt. V noci od trávy odletují jiskřičky, když na traviny koukáte přes nějaké pletivo nebo něco podobného, tak to vypadá, že je za ním rozlitá jakási světélkující břečka. Různé kovové předměty se v noci divně blýskají a nesmyslně třpytí. No prostě jsem si připadal jak na třpytkové párty desetileté holčičky, která si pozvala zombíky. Jakmile jsem ho vypl, přestalo to mít tyhle šílený propady a hra byla od té doby stabilní. Náhoda? Dost možná, ale podle mě to způsoboval tenhle efekt.

Ale abych nebyl za úplného negátora, krom konce mě to celou dobu vlastně bavilo. A bavilo mě to tak, že jsem přes měsíc nehrál nic jiného, automaticky jsem si sedal k pc, že jdu hrát právě tohle. To se mi stalo naposledy snad jen u Days Gone. Hodně potěšily easter eggy. Hlavně ty, kdy najdete doupě Techlandu nebo poctu Cranovi. Pečlivě jsem vyzobával veškeré vedlejší úkoly, některé i dvakrát. Stalo se mi, že jsem měl ještě na první mapě donést milostné dopisy jedné dívce. A když jsem se dostal na druhou mapu, potkal jsem opět tuto dívku a chtěla po mě donést opět tyto dopisy. Nechápu :D Nemohu opomenout, že v některých misích jsem byl až nezvykle v pozoru. Atmosféru to má určitě lepší než předchůdce. Pohyb po městě je jiný než v jedničce. V první řadě hák vás nepřitahuje k bodu, do kterého jste ho vystřelili. Funguje jako klasické lano, na kterém se zhoupnete. Padák je jedním slovem paráda a je radost si lítat po městě. Co se týče Aidenova parkouru, je trochu těžkopádnější než ten Kylea, ale zase o to víc realističtější. Přece jen Kyle lítal po městě pomalu jak Superman.
Mohl bych o tom ještě dlouze psát, protože prostoru na monolog mám díky čerstvým dojmům habakuk, ale kluci to v jiných komentech už zmiňovali. Za mě asi nejdůležitější řečeno.

Pro: až na konec slušný příběh, vtipné easter eggy, padák a parkour celkově, v některých scénách solidní atmosféra

Proti: odfláknuté zakončení, volby ve hře neovlivní konec, jen průběh hry, diskutabilní technický stav

+16
  • PC 90
Skvělá hra s velmi zábavnou hratelností a poutavým, ikdyž občas nekonzistentním příběhem. V této hře opravdu záleží na vašich rozhodnutích (i když ne až tak moc, jak se zdálo z marketingových materiálů) a byl jsem překvapen, jak výrazně se moje hra lišila od kamaráda.
Hratelnost je velmi zábavná a za celou hru jsem se u parkouru nenudil. Souboje však mohou být monotónější. Mám pocit, že mi u nich po čase něco chybělo, asi víc možností pohybu a střelné zbraně. Vedlejší aktivity jsou ale opravdu zábavné. Bavilo mě chodit do budov GRE a získávat inhibitory, na progresi je to znát a Aiden (hráčova postava) se stává výrazně silnějším než na začátku.

Příběh není zdaleka tak špatný, jak se může zdát z jiných recenzí. Celou dobu jsem se bavil jak interakcí s postavami, tak ústřední záhadou, co se stalo Mie a co dělá hlavní záporák Waltz. Konflikt mezi peacekeepery a survivory byl také velmi zábavný. Plus jsou zde ty příběhové volby. Celé mise mohou být úplně jiné podle toho, na čí stranu se postavíte, některé postavy mohou žít nebo zemřít dle vašich rozhodnutí.

Nyní mám se hrou určité problémy. Zaprvé mi přišlo, že konec je prostě nedotažený. Po všech mých volbách, které ovlivnily hru a pomohly mi získat jedinečný průchod hrou oproti ostatním, se hlavní vyznění závěru omezilo na dvě klíčové volby. Ostatní volby, které jste v průběhu hry učinili, sice ovlivňují konec, ale ne příliš výrazně. Jsou jen shrnuty v několika řádcích textu nad černou obrazovkou. Také hlavní odhalení, které se stalo v poslední misi, prostě není moc dobré a není to to, co jsem čekal, že se stane. Byl to takový "vynucený twist" bez hlubšího dopadu.

Nakonec chci říct, že jsem v této hře měl jen velmi málo chyb. Nějaké audio bugy (párkrát vypadl zvuk a byl potřeba restart hry) a párkrát se mi stalo, že se hra po zapnutí chvilku sekala (stuttering), ale nic hrozného.
Přijde mi že firmy si ubližují, když posílají recenzentům hry bez day 1 patche a pak dostávají studenou sprchu v recenzích za špatný technický stav, který přitom nemusí reflektovat to, co pak lidé hrají.

Shrnutí: Dying Light 2 je i přes některé nedostatky skvělá hra a minimálně fandům jedničky a zombie žánru ji doporučuji.
+15
  • PC 75
Opravdu jsem se těšil na tuto hru.
První díl mě bavil, připomínka na staré dobré časy Dead Island je ke nezaplacení a do toho parkour styl famozní. To bylo zase moje Mirror´s Edge. Přišel druhý díl - super zase zombíci a můj největší postrach z běhajících zombíků se zase vrátil.
Začátek slušný, úvod do děje, začátek strachu z prozkoumání prázdné budovy plné kostlivců + jsem se těšil také na to, že uvidím herečku, která hrála v marvel seriálech.
2 - 3 hodinky hraní mě bavily jenže... - jsem hráč, který se snaží hru dohrát na 100% a sem tam počítá taktéž s úkoly, které se budou opakovat. A bylo to zde - první část města, prohlídka a prozkoumání dobrý, zápletka děje se rozvíjí a začalo - skoč támhle, dones tohle, přines tamto.... Než jsme se dostali do hlavního centra.
Chvíli zase skvělý, nové mise, lokace atd.. a pak najednou uběhly 3 měsíce a já hru ani nezapl. Pro mě tato hra působí tím stylem, že na ni hráč musí mít chuť. Pokud ho nebaví nebo nenajde tu správnou "slinu", tak hru klidně nechá nainstalovanou na ploše jako to bylo v mém případě.
Až před nějakým měsícem jsem se do hry pustil a dohrál ji až do konce. No... Mohlo to být zakončené trošku dramatičtěji nebo dokonce víc šokovaně, ale co budiž. Hra dohrána a já jí musím dát 75%. Chybí mi to gro se do hry vracet.

Pro: Příběh, možnost volby rozhodnutí. slavná marvelovská herečka, grafika.

Proti: Repetetivní úkoly, chut si to znova zahrát.

+12
  • PC 80
Dying Light 2 je poměrně těžké hodnotit hlavně z důvodu, že není typickým pokračováním, ale spíše snahou o trošku jiné pojetí této značky, a tak se v něm setkáváme s řadou nových prvků, ale naštěstí zůstávají i některé staré známé prvky z předchozího dílu či DLC.

První, čeho si obvykle všimnete, bude rozhodně grafika a ozvučení. Grafika jako taková je pěkná, především na bližší vzdálenost nebo u postav, naopak už značně začíná kolísat při pohledu do dáli a při shlížení z vysokých mrakodrapů či komínů už je vzdálenější část města vyloženě ošklivá. To naopak nemohu říct o zpracování města jako takového, jeho postav, ale především monster a nemrtvých, které budete potkávat na každém kroku. Ozvučení je poměrně nevýrazné a z hry mi žádná melodie, vyjma té použité z prvního dílu, neutkvěla. Dialogy jsou naopak na zvukově výborné úrovni, jejich kvalita kolísá, ale oproti prvnímu dílu je v jejich uvěřitelnosti značný posun.

Zásadním bodem pro rozhodování je samotná hratelnost. Ta se stále drží konceptu parkour v zombie světě, ale zombie a jiné nestvůry už zde nejsou tím hlavním tahounem hry jako v jedničce, ale spíše takovým pozadím vyplňujícím postapo svět. To je nejvíce zřetelné u Volativů, které už ani zdaleka nepředstavují takové riziko po setmění, pokud jim vysloveně nevlezete do hnízda. Výhodou ovšem zůstává fakt, že by se měly nestvůry měnit, co se týče jejich mutací, podle toho, jak se v příběhu rozhodujete. Středobodem hry se stávají samotní lidé, kteří 20 let po událostech první hry přežívají jen v několika vybraných oblastech a dělí se do dvou frakcí a jedné skupiny. Jedná se o tzv. Strážce míru a Přeživší. Tou skupinou jsou Odpadlíci. Tyto frakce mají mezi sebou údajně soupeřit, ale povšimnete si, že s postupem příběhu není všechno tak, jak se to zdá, a jak to bylo slíbeno. Bylo už to napsáno níže, s postupující hrou ten konflikt mezi prvními frakcemi značně slábne a nemá na dění ve hře zas tak zásadní vliv, jak by se zpočátku zdálo. Příklad: Obsadíte elektrostanici nebo vodárenskou věž a máte na výběr, zda ji dát Přeživším či Strážcům. Vyberete jednu z frakcí a ta přinese určité výhody (buď snazší pohyb po městě nebo pasti), ale tím to víceméně končí. Ve hře se na to upozorní třeba větou: "Škoda, žes to dal jim, ale co už, to nevadí." a jede se dál. Potenciál válek frakcí se tak opravdu omezuje jen na dění podložené příběhem, který se oproti předchozímu dílu může větvit. Zde nemohu posoudit různorodost příběhu, neboť jsem jej dohrál jen jednou a podporoval jsem Přeživší především z důvodu snažšího přesunu ve městě, neboť jsem pasti kvůli snížené hrozbě nepřátel vysloveně nepotřeboval. Ale pohybovat se rychle a bezpečně po městě bylo zapotřebí daleko víc. Tak či onak, zjistíte také, že je to vlastně jedno, jakou frakci podporujete, protože i když budete kopat proti těm či oněm, stejně pro ně dříve či později nějaké ty mise splníte a nikdo vás za vaše dřívější chování trestat nebude. V tom vidím takový nevyužitý potenciál. Povedený je naopak přechod mezi dnem a nocí, kdy je rozhodně bezpečnější se po ulicích pohybovat ve dnech a naopak v budovách uprostřed nocí. Stejně tak je fajn obsazování vybraných budov, především mlýnů, elektrostanic a vodárenských věží, horší je to s neustále se nudně opakujícím obsazováním skrýší a stanovišť, kde se jeden pohlavár zatoulá a vy ho můžete nahánět třeba celou věčnost, abyste základnu mohli obsadit.
Povedené jsou souboje, které vývojáři hodně avizovali, ale vysloveně něco přelomového v tom nehledejte, spíše je to takové příjemné zpestření hry, zvláště když střelné zbraně zde vyjma luku nejsou.
Postavy jsou ve hře napsány i docela dobře, rozhodně mnohem lépe než ve všech zombie počinech Techlandu, které již vydal, a jsou uvěřitelnější. Stejně tak příběh, ač už se nemotá jen kolem té snahy přežít, je velmi dobrý a má povedené tahouny i zvraty. Hlavní postava je sympatická, uvěřitelnější a i se po městě reálněji pohybuje. A podařené jsou nejen hlavní úkoly, ale i ty vedlejší, kterých je celá řada, a ač se jedná o typově se opakující úkoly, autoři to krásně zaobalují minipříběhy nebo zajímavými, někdy tragickými, někdy komickými postavami.
Samotný pohyb a parkour doznal vylepšení, je uvěřitelnější, ale trvalo mi si na něj zvyknout, a to především na mechaniku omezené výdrže, kdy jsem nikam nevylezl, a omezení ve tmě. Později, když si postavu vylepšíte, už je to fajn mechanika a přináší i příjemnou výzvu narozdíl od prvotní frustrace. Tomu napomáhá i postupné získávání vychytávek - "padáku" a háku s lanem. Stejně tak se pak i souboje, pohyb po městě, nebo plnění aktivit typu najít inhibitory (vylepšováky zdraví či výdrže) stávají mnohem zábavnější a docházíte k tomu, že ta hra se možná pomaleji rozjíždí, ale když se rozjede, tak už nezastaví.

Technický stav hry je veskrze dobrý, vývojáři stále něco opravují, sem tam občas se objeví menší i větší chybky, ale naštěstí nic, co by znemožnilo hru dohrát. Navíc hra běží plynule po celou dobu hraní.

SHRNUTÍ:
Dying Light 2 je příjemnou evolucí prvního dílu a jeho dodatku, jen chvíli trvá si na ty změny zvyknout. V mnohém se liší, v mnohém se inspiruje sám sebou, nebo dokonce sérií Dead Island (v tom nejlepším slova smyslu), ale daří se mu to velmi dobře a vývojáři si za to zaslouží pochválit. Graficky bude hra občas lahodit oku, v pohledu do dálky spíš trnem v oku, zvukově je na tom průměrně, ale hratelnostně opět exceluje. Ať už se jedná o mise hlavní i vedlejší, různé aktivity, tak i samotný pohyb po městě, souboje a v rámci Techlandu snad nejlepší příběh doplněný zajímavými postavami s větvením hlavní, ale někdy i té vedlejší, dějové linie. Zpočátku možná pocítíte frustraci a budete kroutit očima nad některými rozhodnutími vývojářů (např. omezení výdrže při šplhu či v noci), ale když budete hrou postupovat a ponoříte se do ní, jen tak vás nepustí. Už teď se těším na další rozšiřování univerza skrze DLC nebo novou hru.

Pro: Grafika, nestvůry, postavy, příběh, souboje, přechod mezi dnem a nocí, město a pohyb po něm, nové vychytávky, vývojáři se nebojí trochu experimentovat, délka, Aiden, vylepšování, aktivity, vedlejší i hlavní mise, větvení příběhu, rozličné mutace nestvůr

Proti: Grafika při pohledu do dálky, nevýrazné ozvučení, pro někoho možná až přílišné odchýlení od prvního dílu, omezení úlohy zombií a jiných nestvůr, zejména Volativů

+11
  • PS5 75
Herní výzva č.7 - Hippokratova přísaha (normální obtížnost)
Pro začátek bych rád uvedl, že to byl má první zkušenost s polským studiem Techland a musím si hned postesknout nad jistým fenoménem, nešvarem, který se vyskytuje u her od polských studií a tím je technická stránka, ta zjevně není nejsilnější stránkou posledních let.

Na začátku hry se dozvíme, že lidstvo je již 15 let potýká s nákazou a my jsme poutník, který hledá svou ztracenou sestru. Průchod prologem nás zavede do hustých lesů, kam se bohužel již nedostaneme, a to je dle mého názoru celkem škoda, jelikož příroda je zde krásně zpracována. Po dokončení prologu a k tomu se budu ještě vracet později, jelikož už na začátku, pokud máte v plánu hru dohrát na 100 % včetně všech trofejí, tak hned první tři "collectibles" najdete této lokaci, do které se už ve zbytku hry nevrátíme. Začátek nám také osvětlí mechaniky a ty budeme využívat dost často už při samotném hraní.

Na začátku jsme kousnuti, a tak se snažíme vypořádat s nákazou, kterou zpomalují zázračné injekce, uv lampy a posléze denní světlo. Jsme cizincem ve městě Villedor a podle toho se k nám chovají místní, zpočátku nedůvěřivě, hlavně díky neznalosti světa za branami města. Nalezneme zde dvě frakce a to „Peacekeepers" (Strážci míru taktéž „ PK “) a „The survivals“ ( Přeživší ). Postupem času bude plnit různé úkoly napříč oběma frakcemi. Prozkoumáváním mapy budeme objevovat staré mlýny, elektrické stanice a vodárny, tyto stavby po uvedení do provozu, budeme přidělovat jednotlivým frakcím dle našeho uvážení a odměnou nám budou jistá vylepšení.
Silnou stránkou je příběh, ale nedojde tu bohužel na slibovaný systém většího dopadu rozhodování na děj kdy, jelikož jsem zvolil směřování k odlišné frakci než můj kamarád, se kterým jsme v multiplayeru nechali desítky hodin, tak můžu soudit, že vaše dopady na příběh jsou minimální, a to je škoda. Pokud chcete nasbírat všechny povinné collectibles, tak zde je volba frakcí opravdu důležitá. Ano, můžeme si daný předmět sehnat skrze připojení k někomu jinému, ale za předpokladu nesplnění určitých hlavních úkolů.
Problém vyvstává, kde daný předmět sehnat, pokud ani jeden z vašich přátel již nemá dostupnou lokaci, nebo určitý předmět má fyzicky, ale je zamrzlý a nejde sebrat (to se mi přesně stalo a trvalo mi dvě hodiny, než jsem ho našel u náhodného člověka, ke kterému jsem se připojil a odesláním rychlé zprávy poprosil, zda si mohu předmět sebrat). Často se mi stávalo, nebyl to jen jeden případ, že ve vedlejším questu došlo k vyzrazení hlavního děje v době, než došlo k dokončení hlavní mise obsahující onen moment a tohle jsem myslel, že je už dávno ošetřeno ve většině her.
Abych jen nekritizoval, tak postavy jsou dobře napsané a dostanou se vám "pod kůži". Některé jejich myšlenkové pochody, jsou mi sice záhadou, ale celkem zapadají do prostředí. Co se týká konce hry, nebudu tu nic prozrazovat, ale celkově existuje 16 kombinací možných konců, a to je už zajímavé množství jak "jedinečný" konec vás čeká.

Hlavní pomocník bude v našich rukou chladná, či tupá zbraň. Existují zde luky a kuše, ale to je záležitostí druhé poloviny hry. Mně osobně vyhovuje pozice "supportera", takže mi luk a kuše přišli vhod. Systém ovládání je na ovladači trochu zmatečný, ale ve finále to chce jen čas si zvyknout. Doplňky jsou mocnými pomocníky hlavně vybavení nočních běžců. Hák na laně, paraglidingový padák a UV svítilna (Zde si dovolím postěžovat na nelogičnost, jelikož UV svítilna oslepuje a ubližuje nakaženým, a přitom jim denní světlo (UVA, UVB) vůbec nic nedělá, teda až na výjimky ). Vybavení lze vylepšoval tzv. vojenskými technologiemi. UV svítilna byla mnohokrát zachráncem před jistou smrtí, hlavně po čas honičky v noci.

Strom vylepšení je rozdělen do dvou sekcí, a to parkour a boj. Osobně jsem více využil ty parkourové schopnosti, bojové byly spíše dobře vypadající parádičky, jejichž využití bylo spíše sporadické. Inhibitory budou tím, co budeme hledat, tyto "injekce" zvyšují zdraví, nebo výdrž. Výdrž a zdraví nám zvedá odolnost proti nákaze. Zdraví navýší životy, výdrž pak dobu útoku a parkouru ( Na trofej je potřeba nasbírat 81 inhibitorů a pomocí cloaudu vyhnat životy na maximum a poté výdrž, jelikož nelze mít oboje najednou ). V 50 % hry jsem dosáhl počet 81, ale plnit výzvy při nízkém zdraví a výdrži to byla zajímavá výzva. Celkově lze nasbírat 126 inhibitorů. Pohyb napříč městem je svižný a intuitivní, avšak naráží na jisté neduhy, těmi jsou z mě nejasného důvodu nevystřelení háku s lanem, nebo pozdním vytažení padáku těsně nad zemí, což pochopitelně vyústí v smrt. V první lokaci, tj. Starý Villedor, kde je nízká zástavba je pohyb s vybavením opravdovou zábavou. V centru města se setkáváme s velkým množstvím výškových budov, kde pohyb už je značně ztížen a vyžaduje návyk nových způsobů, které vás budou bavit i je budete proklínat.

Teď k Achillové patě, tou se stává multiplayer jak jsem již zmínil. Spojení až na pár výjimek je stabilní a připojování funguje dobře. Co nefunguje, to je pohyb za pomoci háku a padáku, neumím si vysvětlit ten rozdíl mezi single a multi. Technické bugy při hraní v kooperaci jsou značné ( zamrzlé NPC, bez možnosti interakce, mizící symboly questů, špatné načtení textury atd .) Hra více hráčů působí, jako spíchnutá „horkou jehlou“.

Technická stránka je jedna velká katastrofa a jak se dočtete i v jiných komentářích, snižuje to zážitek z hraní, ačkoliv mně hra velmi bavila. K čemu se musím vyjádřit, to se spíše bude týkat hráčů jdoucích po trofejích, hlavně sběratelů platin. To, co si na nás přichystalo polské studio je snad mimo chápání rozumně uvažujícího člověka. Rozloha města je cca 7 kilometrů čtverečných a v tomhle malém prostředí máte na trofej Ultramarathon urazit 960 km, ve zkratce běhaní zabralo okolo 18 hodin po dohrání hry. Vyvstává jen otázka proč!?

Velmi mě mrzí to, že ten potenciál spolu dobrým příběhem a slušnou hratelností je zastíněn technickými problémy, které nejsou nepřehlédnutelné a chápu, jak náročné je takto rozlehlé prostředí naprogramovat. Nelze to nevzít v potaz, tím pádem mé hodnocení je 75 %
Snad se dočkáme opravy a poté bych hodnotil mezi 80-85%

Pro: Příběh, vyvážené množství "side questů", odkazy na jiné hry (easter eggy), hudba, česká lokalizace

Proti: Technická stránka hlavně v multiplayeru, malý dopad rozhodnutí, vizuální bugy

+10
  • PS5 80
Dohrál jsem všechny vedlejší mise. Všechny. Grafika zažila určitě posun včetně ovladatelnosti. Reálnost podtrhuje i možnost se unavit při šplhání atd. Nicméně ten příběh, ať je sebevíc propracovanější a dialogy interaktivnější a dle odpovědích větví pokračování příběhu, tak navzdory tomu všemu musím říct, že jednička byla o poznání epičtější. Možná to byl první zážitek se světem v Harranu. Možná to byly určité emoce, které tu úplně nejsou. Určitě chybí láska jak v jedničce. Je tu jedna postelová scéna, ale je úplně prázdná. Nijaká. Není to rozhodně The Witcher. Možná mi je jen nesympatická Lawan. Možná jsou to rebelové, kteří jsou tak stejní, až to působí jak banda jednovaječných dvojčat, kteří vždy chrání radioaktivní bahno. Why? Nobody knows. Vedlejší mise jsou leckdy zajímavější viz ta postelová žena a někdy by těm musim bylo lépe, kdyby je nikdo nenalezl. Hra má opět vynikající soundtrack.

Běháte. Hře nejde upřít ta nabušená akce, kde se POŘÁD něco někde děje. A běháte. Šplháte. Běháte. Skáčete. Hodně běháte. Neznám lepší hru na Parkour a Zombie v jednom. Vlastně po nepřekonatelné sérii The Last of Us je to svým akčním způsobem nejlepší zombie hra. Jo a běháte.

Pro: Grafika, ovladatelnost, parkour, zombie

Proti: Příběhu místy chybí emoce a pokulhává tak za jedničkou.

+9