Komentáře

Vždycky jsem toužil zažít dobrodružství, jako slavný filmový archeolog. V mládí jsem si představoval, jak v kožené bundičce, klobouku a s bičíkem v ruce cestuji po různých historických památkách, sbírám artefakty a ženy mi přitom padají do náruče. I v pokročilém věku si stále představuji, že jako proslulý Indiana Jones zažívám mnoho dobrodružství. Dnes mi sice ženy do rukou nepadají, za to videoherní artefakty ano. Indiana Jones and the Emperor’s Tomb ale artefaktem není.

V kůži slavného archeologa jsem se ocitl poprvé. LEGO hry a point & click adventury od LucasArts jsem v životě nehrál. O Indiana Jones and the Emperor’s Tomb jsem toho příliš nevěděl a na chronologické posloupnosti předchozích her mi nezáleželo. Hra se mi především líbila po vizuální stránce a naivně jsem si myslel, že to pro mě bude nezapomenutelný zážitek. Chňapl jsem tedy po the Emperor’s Tomb a se slinou u pusy jsem nadšeně očekával výtečné herní dobrodružství.

Hra viditelně kopíruje strukturu Spielbergových filmů. Někde na druhém konci světa se nachází mytický artefakt s magickými schopnostmi. Nebyl by to Indiana Jones, kdyby se ve hře nevyskytoval nějaký ten blonďatý Hans, který dychtí po moci tohoto magického artefaktu. Padouši (opět nacisté) tento předmět chtějí využít k tomu, aby ovládli svět. V kůži doktora Jonese (obrněného nesmyslným plot armorem) se vydáváme na další dobrodružství, abychom padouchům v jejich plánu zabránili.

Indiana Jones and the Emeperor’s Tomb se snaží být klonem série Tomb Raider. Jsou to dvě odlišné série, které pojem „dobrodružství“ chápou úplně jinak. Dobrodružství doktora Jonese nespočívá v tom, že bude bojovat s monstry vystřiženými z knížek žánru fantasy a hororu. Obří aligátor, Kraken, Frankenstein, nemrtví a finální boss, který připomíná Fing Fang Fooma z komiksové série Iron Fist , jsou věci, které jsou typické pro sérii Tomb Raider.

Nejslabším článkem hry je příběh. O historii Číny se nezajímám a celkově na mě ta země nepůsobí moc dobrým dojmem. O artefakt, který ve hře hledáme, jsem nejevil zájem a historické souvislosti mě nudily k smrti. Slabšímu příběhu sekundují i nudné postavy. Chybou není jen apatický dabing, ale i nevýraznost jednotlivých postav, které ve hře vystupují. Na žádné z postav vám nezáleží a ani samotný doktor Jones není postavou, které byste fandili.

Ovládání hry je citlivé. Když píšu citlivé, tak opravdu CITLIVÉ. Na konzolích se hra musí hrát o poznání lépe, ale na PC verzi je to peklo. Některé pohyby, například skoky, musí být předem a přesně promyšlené. Jeden nerozvážný pohyb může způsobit vaši smrt. Hodně také záleží na kameře, která si neustále dělá, co chce. Mlácení enemáků je zábavným prvkem hry. Připadal jsem si jako skutečný Indiana Jones, když jsem protivníky mlátil hlava nehlava a v pozadí hrál upravený mix hudby od Johna Williamse. Neubránil jsem se menšímu úšklebku, když jsem nějakému skopčákovi dal zubů a on přede mnou padl na zadek. Autosave a checkpointy v této hře nenajdete. Hra se pokaždé uloží, když vstoupíte do nové oblasti. Když zemřete, začínáte od levelu, kam jste vstoupili.

Nejlepším prvkem hry jsou lokace. Mezi mé oblíbené patří Istanbul, jelikož mi připomněla film Dobyvatelé ztracené archy. Celá lokace měla filmový nádech, který ostatní levely postrádají. Většina hráčů slintá nad tím, jak úžasně ten level s Prahou vypadá, ale pro mě se jedná o nejhorší část hry. Praha působí jako hollywoodský pokus o moderní ztvárnění Transylvánie. Nevadilo by mi, kdyby byl celý level situován v Německu, ale geografická neznalost a nezájem tvůrců si zjistit, kde ta Praha vlastně leží, mi doteď leží v žaludku.

Jakožto fanoušek filmové trilogie je pro mě the Emperor's Tomb obrovským zklamáním. Místo napínavého dobrodružství jsem dostal ubohou mlátičku s fantazijními prvky. Tvůrci hry toho o postavě doktora Jonese věděli žalostně málo. Indiana Jones and The Emperor’s Tomb je ve výsledku průměrnou hrou, která příběh Indiana Jonese nikterak nerozšiřuje.