Komentáře

Lionheart pro mě měl téměř dvacet let jisté kouzlo záhady, mysteriózna a potenciál zajímavého příběhu. A konečně se mi ho letos, asi na pátý pokus a s pátou vytvořenou postavou podařilo dohrát. Důvod, kvůli kterému jsem se ve hře vždycky zadřel, je stejný jako v Oblivionu - okolní svět leveluje společně s Vaší postavou. A pokud svou postavu budujete špatně, pomalu nebo se zaměřujete na špatné dovednosti, hra Vás zadře. Ale o tom až později.

Nebudu lhát. V momentě, kdy jsem se rozhodl vytvořit si svou pátou postavu, se kterou jsem chtěl Lionheart konečně pokořit, jsem vyrazil na internet (i sem na DH) načerpat spoustu informací, jak svou postavu profilovat, jaké skilly si vybrat a zjistit, co je důležité, kudy cesta povede a kudy ne. Tím jsem samozřejmě narazil i na názory mnoha lidí, které zklamala druhá polovina hry, síla a cooldown kouzel, inteligence společníků atd. Z příběhu jsem si naštěstí nezkazil nic, informace, jak profilovat svou postavu, jsem načerpal a rovněž se obával druhé půlky hry.

V podobném stylu her se soustředím vždy na jednoruční nebo dvouruční zbraně, což byl nejspíš i důvod, proč jsem tady rychle skončil. Po tom, co se mi ani jedna varianta neosvědčila jsem se přeorientoval na kouzelníka, což bylo snad ještě horší. Proto jsem na Lionheart na dlouhá léta zanevřel..

Tentokrát jsem si vybral archer build, který si sice nevybírám nikdy a nikde, ale byl celkem doporučovaný. A musím uznat, že můj střelec byl opravdu dobrou postavou a byla celkem radost s ním procházet hrou. Hra není ani se nehraje jako diablovka - nepřátele je potřeba lákat po jednom a ustřílet je, než se k Vám vůbec dostanou, ale kupodivu mě to dost bavilo. Je pravda, že jsem svou postavu zaměřil hlavně na obratnost,  rychlost a přesnost, takže toho zaprvé moc nevydržela a zadruhé ani neunesla.

Což se ukázalo jako docela velký problém právě v druhé půlce hry, kdy hra přestane na hráče chrlit stále nové postavy, úkoly a obchodníky na každém rohu. Přesun do lokací plných monster mi naopak sedl, po první ukecané a na rozhodování důležité půlce to bylo velmi příjemné zpestření. Postava navíc začala v druhé polovině poměrně rychle levelovat, takže bylo pořád na co se těšit a hra ubíhala plynule vpřed bez nějakých záseků a zdržovaček (myslím hlavně takové to neustálé pobíhání a vracení se mezi postavami kvůli úkolům).

Co mě však trochu zklamalo, je vybavení. Ve hře ho upřímně moc není, nic kvalitního nekoupíte a obchodníky budete navštěvovat jen kvůli prodeji lootu a nákupu lektvarů, které jsou naopak ale poměrně drahé. Všechno dobré vybavení získáte z truhel a metodou sejv / load, která se doporučuje v každém návodu, cheatu a tipech do hry na prvním místě. Díky tomu si můžete naloadovat vybavení, které Vám vydrží až do konce hry, za první dvě lokace s nepřáteli. Vážně Vám stačí prvních šest truhel - jako archer jsem nenosil helmu, protože snižuje dohled a pouze lehkou zbroj, protože nesnižuje rychlost chůze a plížení, pro střelce naprosto klíčové vlastnosti. Zároveň jsem měl volný slot i na štít, anžto jsem používal luk do obou ruk. Kvalitní lehké zbroje, které nic nesnižovaly, mi navíc hra nějak nenabízela celou dobu.

Co mě ještě zklamalo, byl duch, respektive jeho nevyužitý potenciál, kolem kterého se vlastně celý příběh točí. Mám v sobě magického ducha, proto po mně jde Inkvizice a kdosi na mě najal asasíny, ale duch je tady se mnou, bude se o mně starat, bude mi pomáhat a bude mi radit. V první lokaci se opravdu objevuje pořád, všechno mi vysvětluje atd., ale pak nic. Objeví se občas na začátku lokace se silným nepřítelem (dévou) a oznámí mi, že mě čeká souboj s dévou a že bych se měl připravit. A to jen asi tak čtyřikrát za celou hru.

I když končím negativně, myslím, že Lionheart je vlastně dobrá hra, která mě bavila, těšil jsem se na ni a když už jsem věděl, jak profilovat svoji postavu, i dost příjemně odsýpala. Souboje, systém vývoje postavy a postup hrou jsou parádní, hra si vlastně vzala to nejlepší z prvních Falloutů. Známé postavy hru osvěžují a příběh mi rovněž nepřipadal úplně mimo. Díky informacím, které jsem před hraním načerpal, jsem se změny tempa v polovině hry moc neobával, byl na to připravený a ve výsledku si právě druhou půlku hry užil asi i víc.

Ocenit pak musím i možnost exportu postavy, kdy můžete s rozehranou postavou kdykoli začít novou hru. Hra Vám automaticky levelově dorovná nepřátele a Vy díky tomu nemusíte začínat novou hru pokaždé s novou postavou na levelu 1, ale naskočit do nové hry už s vytuněnou postavou a hra přitom není směšně jednoduchá. A Vy můžete plnit protichůdné úkoly pro jiné postavy, přidat se k jiným frakcím s už vycvičenou postavou a nadále ji vylepšovat.

P.S. Kdybych teď rozjížděl novou hru, což si v budoucnu plánuju Lionhearta zopakovat, zaměřím se tentokrát na boj beze zbraně, který je podle mě (aspoň podle nabízených perků) ještě lepší než právě střelec. Ono obecně boj beze zbraně a střelecké zbraně nabízejí perky Sniper / Slayer, které už byly v původních Falloutech a které dělají každý útok střelnou zbraní / beze zbraně kritický. Bohužel nic takového pro útoky jednoručních ani obouručních zbraní na blízko ve hře není. Ono přece jen kombinace perků - Čarostřelec, Rychlostřelec, Ostrostřelec, Odstřelovač a Smrtící přesnost z Vás udělají docela bestii. Ale jak říkám, boj beze zbraně má těch podpůrných perků ještě víc, navíc můžete používat helmu, těžkou zbroj a štít, takže myslím, že Unarmed bude celkově lepší build.