Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 40
Kdyby se mě někdo zeptal, z jaké hry se mi dělá nevolno, odpověděl bych, že z Mirror’s Edge. Se slavnou parkour sérií jsem se poprvé setkal v devíti letech a tehdy pro mě byla něčím, co videoherní žánr posunulo o několik dekád dopředu. Popravdě řečeno, Mirror’s Edge se mi vrylo do hlavy kvůli jediné věci, která je s touto sérií neodmyslitelně spjata - červené barvě. Kdykoli s mými soukmenovci přišla řeč na Mirror’s Edge, vždycky jsme o ní mluvili jako o „té hře s červenou barvou“. Nikdy jsem ale neměl příležitost si „tu hru s červenou barvou“ zahrát, a tak jsem o vánočních slevách využil příležitosti, a koupil si hru, kterou mé malé a nevyzrálé já obdivovalo.

Svět Mirror’s Edge je zpočátku dechberoucí. Bavilo mě skákat z budovy na budovu a vychutnávat si atmosféru města za denního světla. Čím blíž jsem byl k zemi, tím víc mě to táhlo prozkoumávat ordinérní životy lidí, kteří nezaujatě chodili pode mnou. První hodinku a půl je Mirror’s Edge opravdu záživnou hrou, která tematiku parkouru podává zábavným a hravým způsobem. Ovšem to je hlavní problém Mirror’s Edge. Kromě parkouru v ní nenajdete nic jiného, co by na hře vynikalo. Z dobrého potenciálu se tak stává repetitivní záležitost, která na pár hodin zabaví, ale po čase vás začne štvát. Není se čemu divit. Čím více trávíte čas v prostředí Mirror’s Edge, tím častěji máte pocit, že skáčete jen po špatně vytvarovaných stavebnicích.

Všechny úrovně jsou nastavené tak, že vás jejich struktura po pár odehraných hodinách vůbec nepřekvapí. Struktura úrovní vypadá nějak takto: hopsání po budovách, vstup do lokace, průzkum a na závěr útěk a souboje. Líbil se mi způsob, kterým hra přistupuje ke střetům s nepřáteli. Souboje jsou v této hře volitelnou možností, po které vůbec nemusíte sáhnout. Mnohokrát jsem tedy jen utíkal a užíval si pocit bezmocnosti, který přidával na atmosféře. I přesto se střetu s nepřáteli nevyhnete. Hra vás v některých místech nutí, abyste po násilí sáhli a využili jej ve vlastní prospěch. Jakmile mi tato možnost byla nabídnuta, pocit bezmocnosti vyprchal.

Největší problém, který mi po celou dobu kazil zážitek z hraní, byla nevyváženost barev. Tento problém je čistě osobní, tudíž nepočítám s tím, že se s tím ostatní hráči setkali. Nejvíce mě dráždila sytost barev, ze které mě místy bolely oči. Kombinace bílé a červené na mě působily hodně depresivně, a kdyby autoři zvolili možnost všechny budovy přebarvit načerno, působila by hra hned o něco veseleji. Tato frustrace se přesunula i na samotný level design, kvůli kterému jsem místy trpěl klaustrofobií. Obě barvy totiž mají vliv na samotné prostředí a lokace, jež někdy působily dost uzavřeným dojmem. Každá z lokací vám sice nabízí mnoho opulentních možností, kterými lze hru procházet, ale hra samotná má na tyto možnosti zcela jiný názor. Lokacemi většinou musíte projít jen jedním způsobem a hra vás přitom upozorňuje na to, abyste si nehráli na kaskadéra a nehledali způsob, kterým lze hru o nějaký ten nový kaskadérský kousek obohatit.

O příběhu hry se toho moc říct nedá. Děj Mirror’s Edge je natolik fádní a nevýrazný, že jej po prvních dvou cutscénách přestanete vnímat. Tvůrci přišli s trapnou pubertální zápletkou, kterou byste našli v mnoha literárních dílech z řad young adult. O nevýraznosti by také mohli něco říct protagonisté, ke kterým si za celou herní dobu nevybudujete vztah. Hlavní hrdinka Faith je rovněž učebnicovým příkladem toho, jak z nudné a nevýrazné postavy můžete udělat naprosto nesympatickou hrdinku, která kromě pár kopanců a kaskadérských přemetů, nedokáže projevit ani špetku emocí.

Na závěr mohu říct, že se můj nynější zážitek s tím dětským diametrálně odlišuje. Nakonec jsem rád, že Mirror’s Edge není hrou, která by do videoherního průmyslu udělala díru. Mirror’s Edge je ve výsledku obyčejnou hopsačkou, která sice má kvality, ale svými repetitivními mechanikami a nezajímavým příběhem zaujme málokterého hráče.

Pro: parkour, hratelnost, pocit bezmocnosti, atmosféra města

Proti: nevyvážená kombinace barev, opakující se lokace, mizerný příběh, nesympatické postavy, hudba, omezená kreativita

+4 +5 −1
  • PC 70
Velmi inovativní záležitost s s hodně zajímavou grafikou. Nicméně hodí se jen pro velmi trpělivé hráče ochotné jeden úsek hry opakovat neustále dokola. 90% celé hry totiž před někým jen utíkáte. vtip je tom, najít rychle cestu dál, asi jako byste hráli Tomb raider s časovými limity. Hru navíc nelze uložit kdekoli, takže výsledek je často takový, že opakujete určité úseky hry pořád dokola, a systémem pokus/omyl hledáte cestu dál. Nápovědy ne vždy spolehlivě fungují.
+1 +2 −1
  • PC 70
Hru jsem se poměrně dobře užil.

Co se mi líbilo:
* netradiční koncept, novátorská myšlenka
* pěkné zpracování, jak graficky a zvukově, tak herně
* zajímavý příběh
* adrenalinový pocit, když přelétáte vzduchem mezi dvěma mrakodrapy, po vámi jsou stovky metrů volného prostory a ta druhá budova je téměř mimo dosaaaah... výtečné

Co by chtělo zlepšit:
* příliš krátké
* ne tak svižné (ve smyslu rychlosti a plynulosti běhu), jak jsem si představoval. Velkou část času jsem strávil hledáním cesty dopředu a souboji s policajty, což degradovalo zážitek. Ocenil bych delší sekvence šílených skoků, skluzů, odrazů od zdí, atd, aniž by člověk musel pořád zastavovat a rozhlížet se, aby našel další cestu vpřed. (A ano, posléze se dají hrát běhy na rychlost a časové zkoušky, ale mít to součástí hlavního příběhu by bylo lepší).
* některé videosekvence byly nepřeskočitelné, a pokud jste zemřeli těsně po ní, tak jste ji museli zhlédnout znovu a znovu. To stejné platí i pro animace při spouštění hry. Typický vývojářský prohřešek.

Celkové hodnocení: Výborná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2014 v angličtině na Steamu).
+13
  • PC 80
Mirror's Edge a já, to je dlouhá historie. Hru jsem rozehrál několikrát, poprvé chvíli po vydání, ale vždy zůstalo maximálně u dvou levelů, zapomenutí hry a její následná odinstalace o pár měsíců později. A i letos, když jsem se díky výzvě ke hře vrátil, mi dělalo pokračování po první kapitole problémy. Hru jsem rozehrál na jaře a druhou kapitolu si zahrál až v listopadu. A konečně mě to chytilo, od čtvrtiny hry pomalu nabírá Mirror's Edge obrátky a začíná být intenzivní parkurovou jízdou.

Nutno podotknout, že začátky byly těžké a parkur v mém podání vypadal nějak takhle. Ale i později, kdy jsem si na ovládání zvykl a bez problémů zvládal i těžší skoky, dokázal být Mirror's Edge značně frustrující hrou. Některé pasáže jsou sakra těžké, pádů bylo víc než je zdrávo a když se do toho všeho přidají i policisté, není rozhodně prostor na chyby. Každopádně pocit ze skákání, z rychlosti a odzbrojovávání protivníků je naprosto libový.

Co nemá chybu ani po letech je audiovizuální stránka. Grafika je stále pěkná a podtrhuje dost unikátní atmosféru. Stejně tak hudba je parádní, mimo známého hlavního hitu se mi hodně líbí třeba i tato skladba.

Co se týče samotného příběhu, tak ten je takový jednodušší, ale solidně zpracovaný. Žádná bomba, ale také nic trapného, prostě klasický dostačující příběh s docela fajn charaktery.

Co mi vadilo byla střelba. Respektive její občasná nutnost, hlavně ke konci hry. Dvě lokace jsem prostě vystřílel, protože jsem nenašel způsob, jak bez fatálních následků místo proběhnout. Popravdě bych se bez střílení i úplně obešel. Jako střílečka hra totiž fakt nefunguje, navíc i UI je dost tupá.

Celkově nakonec velká spokojenost. Trvalo mi skoro deset let, než jsem se do hry pořádně ponořil a nakonec dávám pěkných 80%. To jsem celý já :)

Pro: Atmosféra, grafika, hudba, pocit z pohybu, celkový nápad, některé pasáže jsou pěkně intenzivní

Proti: Střílení, UI, občasná frustrace

+49
  • PC 85
Už v době vydání jsem nechápal, jak zrovna Mirror´s Edge může být tak nedoceněný. Po skoro deseti letech vypadá díky stylizaci pořád dobře a pořád se skvěle hraje. Přiznat se musí zastaralé animace, které oku nelahodí a příběh, který byl nic moc už tehdy, ale parkour v AAA zpracování se nevidí, tudíž se dá i dnes Faithino skákání po střechách označit jako originální.

Pro: zpracování, stylizace

Proti: animace, příběh

+15 +16 −1
  • PC 80
Rozeběhnout se, držet rychlost, podlézt, přeskočit a šup dlouhým skokem na protější výškovou budovu. Skoro jako asasín nebo spiderman. Ale ne, v Mirror’s Edge hrajete netradičně za ženskou postavu, a to přímo z jejího vlastního pohledu. Hrdinčin vzhled tak můžete ocenit v cut scénách nebo a v odrazu naleštěných oken mrakodrapů.

Příběh nehraje zde až tak důležitou roli, dějovou linku víceméně sledujete bez nějakých velkých překvapení a zvratů, to, co pohání tuto věc je akce a rychlost. V ne příliš vzdálené budoucnosti operujete v klasickém městském downtownu a využíváte své mrštnosti k překonávání překážek několika způsoby, ale stále se to velmi příjemně hraje. Takto rozjetý rychlovlak se těžko zastavuje, takže jsem se obával, jak se dobrodružství zakončí. Obava se na půl splnila, konec nebyl nijak slavný a vkrádal se pocit zbytečného natahování.

Vizuální stránka je velmi přeexponovaná barvami ale vypadá po celou dobu velmi působivě. Hudební doprovod neruší, ale vyzdvihovat bych ho asi nějak výrazně nechtěl.

Dohráno na pohodu za cca 13 hodin

Pro: svižná akce, parkůr, sympatická hrdinka, vizuál, dobré ovládání

Proti: mírný stereotyp, chybějící velké finále

+26
  • PC 80
Mirror's Edge pro mě představuje splnění mého tehdy dětského snu, kdy jsem si představoval akční hru, která se bude dějově a situačně odehrávat na střechách výškových budov uprostřed rušného města. Taková myšlenka dnes asi nikoho nepřekvapí, nicméně v dobách starých počítačových her byla taková představa čiré bláznovství a přestože od té doby uplynulo nemálo let, přece jsem se dočkal.

Na počátku hry mě uvítal tutoriál. Překvapivé bylo, že obsahoval na můj vkus poměrně širokou škálu klávesových kombinací, ze kterých jsem si zapamatoval jen ty nejzákladnější a občas se tak musel do něj vrátit a to zpravidla momentě, kdy jsem nedokázal překonat nějaký výškový rozdíl ve smyslu rozeběhnout se - skočit - běžet podél zdi - odrazit se - skočit na protilehlou zeď. I přes to, že moje první pocity byly nemastné neslané, přesto mě pohybové možnosti hlavní postavy současně s rozhledem na střechy okolních budov svým způsobem uchvacovaly.

Samotné hraní tak představovalo poměrně zábavnou akční jízdu s občasnými záseky ve smyslu a) nevím, kudy dál b) pronásledující SWAT team je rychlejší než já při hledání únikové cesty. Obtížnost těchto situací byla nastavena docela adekvátně, tudíž takový kompromis mezi snadným a obtížným. Plusem mohou být rozdílné herní lokace, které se netýkají vždy výhradně střech budov (např. jsou tu různá staveniště, obchodní centrum, kanceláře, metro...), člověk tedy nemá pocit, že vše by bylo stejné jako to, čím si už prošel.

Přiznám se, že i v této hře nastaly momenty, kde se mi nevedlo a kdy jsem prostě neměl nervy znovu a znovu načítat původní save pozici. Toto bylo zapříčiněno tím, že jsem v dané situaci nevěděl jak dál. Pronásleduje vás SWAT a vy prostě netušíte, jak se dostat na ono vyvýšené místo kdesi vysoko nad vámi. Takový moment jsem zažil tuším dvakrát, jinak jediným zdrojem drobnějších zákysů byly situace, kdy se hráč rozhlíží kolem dokola a pátrá, jak se vlastně může dostat na nepřístupné místo kousek od vás.

Po celkovém zhodnocení bylo Mirror's Edge příjemnou akcí, která v zásadě ani chvíli nenudila, na druhou stranu nestává se mi často, že by mi ovládání kláves a jejich kombinace někde dělalo takový problém jako právě tady (viz. mé návraty k tutoriálu). První pocity po dohrání byly jednoznačně pozitivní a jedna z prvních myšlenek byla ta, že určitě si rád někdy dám tuto hru znovu. Celkově šlo o příjemně prožitý herní čas, kde jsem byl schopen mimo samotnou herní náplň jen tak stát a kochat se městskou zástavbou a panoramatem výškových budov.
+26
  • PC 60
Frustrace, tvé jméno jest Mirror’s Edge. Asi takhle: Mirror’s Edge je fenomenální plošinovka a otřesná, opakuji otřesná střílečka. Hlavní problém tudíž vyvstává ze skutečnosti, že se obojímu snaží věnovat rovnou měrou.

Zaměřovala-li by se hra primárně na skákání, udržování tempa a řešení hlavolamek, jednalo by se o překvapivě chutnou a zasycující jednohubku. Jistě, tempo je zde spíš zbožným přáním, neboť slušnou část každé mise strávíte tvrdnutím na místě a luštěním, jak se kam dostat, možná ale právě i díky tomu nastává největší spokojenost ve chvíli, když se člověku přece jenom podaří udržet rychlost a sekat jeden skok či manévr za druhým. Tomu napomáhají i policejní honičky, které vás jako jediné doopravdy nutí vykašlat se na uvážlivost, opatrnost či metodu „pokus/omyl“, instinktivně pelášit a doufat, že něco vepředu zčervená. V souvislosti s tím nelze opomenout dokonalý design úrovní, který spolu s neocenitelným Běžcovým viděním a sluchovými informacemi vždy hráče nenápadně tlačí správným směrem, aniž by s ním zacházel jako s debilem a cpal mu vše přímo pod nos. Uniformní škála výrazných barev v kombinaci s bílou navíc pěkně zachycuje koncept totalitního světa, jehož sterilní krásu nenarušuje žádná pochybná myšlenka soukromí, osobitosti, nebo nedej Bože lidských nedostatků, pouze častý zvuk lámaných kostí a drcených orgánů, jak se neustále řítíte ze závratných výšin vstříc okamžité smrti.

Délku či příběh kritizovat odmítám, protože délka vcelku odpovídá přímočarému obsahu a neměnné obtížnosti parkour prvků, nemluvě o totožném pojetí každé úrovně: na začátku chvíli nerušeně pobíháte, pak vás najdou poliši, zdrhnete a dál v klídku poskakujete z překážky na překážku, dokud nedorazí druhá skvadra, jejímž členům uvaříte setsakramentsky ostrou držkovou, pročež následuje finální útěk do bezpečí. Příběh zase poskytuje originální zázemí, a ač klišovitý, dává smysl, přesvědčivě spojuje jednu kapitolu s druhou a přijatelně obhajuje, proč jako magor lítám po střechách a nejedu radši inkognito metrem. Pohlavek by si ovšem zasloužil ten, kdo dostal nápad obohatit gameplay fundamentálně nelogickým sbíráním pohozených zásilek, které vůbec nic nedělají a kolikrát je člověk musí hledat uprostřed zběsilé honičky s vytočenou posádkou nejbližší policejní stanice. Záporem je i to, že nepoměrnou část kapitol skutečně strávíte buď kysnutím na místě nebo pokusy překonat tu či onu zapeklitější překážku, a o nějakém hladkém plynutí tedy fakt nemůže být řeč. To by normálně vybízelo k trénování a opakovanému hraní, já se do něj ale pouštět ani omylem nehodlám, protože:

Koho KRUCINÁL napadlo postavit druhou polovinu na soubojích útlé NEOZBROJENÉ běžkyně se stále se rozrůstajícími jednotkami SWAT, které jsou vybavené pancíři a těmi nejnamrdanějšími samopaly? Nenechte si nakecat, že preferovanou strategií je vzít mírumilovně do zaječích a zpívat u toho kumbaju: v podstatě každá policejní jednotka, kterou od šestého levelu výš potkáte, MUSÍ být zlikvidována, neboť promyšleně stojí přesně mezi vámi a únikovým východem, který obvykle musíte nejdřív složitě a ideálně V KLIDU objevit. Zkuste jako dřív prokličkovat a zdejchnout se a můžete počítat s tím, že policajti se za vašimi zády nevzrušeně sešikují a nadělají z vás sérii děr, které pak nějaký kolemjdoucí úchyl použije místo suku. Z neobjasněného důvodu hra imrvére v těchto pasážích trvá na zachování realističnosti (protože zdejší parkour je přece děsně realistický), a proto stačí jediná chyba či pomalejší chvilka a jste pod drnem – dejte si panáka a zahajte pokus číslo sto sedmdesát čtyři.

Se vzrůstajícím počtem nepřátel vám zbývá jediná volba: odzbrojení prvního útočníka a co nejrychlejší poprava ostatních, což nicméně komplikuje neblahá skutečnost, že bez zpomaleného času je odzbrojení otázkou kurevského štěstí, že pušky mají váhu pubertálního hrocha a Faith by nedokázala trefit stodolu o velikosti Pražského hradu, i kdyby na ni měla granátomet s naváděcím systémem a stála pár metrů od ní. Ono to na jednu stranu dává smysl, protože coby padesátikilová amatérka těžko může mít Katnissinu mušku a sílu Brienne z Tarthu, jenže v tom případě se nutně nabízí otázka, proč se radši nesměřovalo cestou mnohem logičtějšího stealth nebo využívání prostředí (kteroužto taktiku zastupuje pouze ojedinělá možnost zabít hlídkující policisty projíždějícím vlakem). A aby se tomu všemu nasadila koruna, často když něco pokazíte bezprostředně po brutální genocidě živitelů od rodin, které se vám beztak povedlo skolit až napodvacáté a ještě více méně náhodou, musíte se vrátit a důsledně je vyhladit znova. Průběžné ukládání, kdykoli se hráči zachce? A to je jako co? ptá se Mirror’s Edge.

Neexistuje žádný pocit triumfu, pouze bezbřehá úleva, že tu nesmyslnou šílenost konečně máte za sebou, a směsice otrávenosti s hrůzou, že do deseti minut vás čeká to samé v bleděmodrém. A jelikož se teď z EA šíří zvěsti, že druhý díl v zájmu co největšího pacifismu zruší zbraně úplně a ponechá jen upa zupa pěstní souboje, asi mi nezbyde než se omezit na zápolení s obdobně frustrujícím závodním režimem a melancholicky snít o tom, co mohlo být.

Pro: parkour, pronásledování, design levelů, hudba

Proti: gunplay, absurdní důraz na souboje v 2. polovině

+17 +19 −2
  • PC 100
Již dlouho si říkám, proč jsem vlastně na ME nikdy nenapsal komentář, když vlastně tato hra u mě odstartovala nové hobby. Stejně jako kdysi Indiana Jones u mě odstartoval zájem o archeologii (mě znalosti v oboru o dinosaurech jsou vcelku překvapivé), díky seriálu Big Bang Theory jsem byl dokonce přijat na Mat-Fyz na aplikovanou fyziku (zajímám se totiž o astrofyziku podobně jako Rajesh) a díky této hře jsem se začal věnovat freerunningu a zůstal jsem u něj přes 4 roky. Dnes již sice nemám žádně prostředí pro trénink z důvodu přestěhování se do Plzně, ale na mou oblíbenou First Person plošinovku si čas najdu vždy.

U této hry mi nikdy nešlo o příběh. Sice zpočátku jsem byl zvědav jak hra dosáhne svého konce, ale to byl vedlejší cíl. Můj primární cíl byl, že se s postavou Faith, do které jsem se vžil prakticky ihned pokusím o krásně čistý průběh městem. Zpočátku když jsem byl ještě amatér, byla u mě hratelnost dosti kostrbatá, protože jsem většinou využíval pouze šplhání a nikdy jsem se neuchyloval ke více kaskadérským kouskům ( např. wall run), což mnohdy o hodně zkrátí cestu a ve hráči zanechá pocit zadostiučinění, jak úsek suprově zvládl. Později už jsem si hru tak vycvičil, že jsem zřídkakdy pustil klávesu W a jel jsem bez škobrtnutí od začátku do konce. Začal jsem využívat 180 stupňovou otočku, wall run, a hledal co nejvíce výzvové cesty k mému rudému cíli.

Ano rudá, tu barvu jsem vždy viděl rád, člověku to vždy dodalo energii, když našel ony červené objekty, které vedou ke správné cestě. Velice zajímavý tah od DICE. Hru jsem si párkrát troufl zahrát i bez této vize. A to už je opravdová výzva pro hráče, kteří ME dohráli skrz na skrz. Bez vize se již opravdu vyblbnete a užíváte se tu volnost běhu po střechách. Hra se jednoduše ovládá, na všechny pohyby si vystačíte se třemi klávesami (vyjma myši, ta spadá pod samozřejmost, stejně jako WASD). Pohybů je také dost, hra proto neupadne do stereotypu, že celou úroveň překonáte s využitím skoků mezerníkem.

Za další bych zmínil prostředí, které je famózní. Je nádhera, když se v nějaké hře můžete podívat do dáli aniž by se postupně muselo načítat pozadí. Zde vidíte okamžitě co kde stojí a je vidět, že tuto práci zastal neuvěřitelně šikovný designér. Nenajdete totiž dvě stejné budovy každá vypadá jinak anebo aspoň na ní najdete více objektů. Interakce s prostředím je tu taky a to díky té červené vizi, kvůli které to okolí vnímáte a nesunete se bezhlavě vpřed. Grafika je vskutku úchvatná, díky PhysX dokonce výtečná. Každý objekt je vymodelován do detailu, takže když se k němu přiblížíte nestane se, že je holý nebo rozmazaný. Například při šplhu po okapu vidíte odlesk slunce a co víc všimnete si, že ten okap vypadá jako kdyby ho někdo obrousil a pak natřel červeným Balakrylem, to je obdivuhodné, co zde dokázali.

Další věc, která hře dodává šťávu je pohled na své vlastní nohy, je velmi málo her, které toto mají. A zde to navíc vypadá vážně dobře (bez toho si to vážně nedokážu představit). Velká výhoda je v tom, že při dlouhém přeskoku se můžete podívat když přesně se máte odrazit a nemůže se tedy stát, že skočíte brzy anebo pozdě. Navíc při loadingu ve výtahu, je to jediná věc, která vám ten dlouhý pobyt uvnitř trochu zpříjemní.

Nakonec zmíním opravdu luxusní soundtrack, který tuto hru vyzdvihuje ještě výše. Lisa má neskutečně nádherný hlas a znělka se opravdu moc povedla. Ostatní songy, které většinou hrají při rychlých akcích dobře povzbuzují a dodávají té dané situaci šťávu.

Hra, která splnila mé nejdivočejší sny.

Pro: Freerunning, Faith, prostředí, grafika, PhysX efekty, znovuhratelnost, vyblbnutí se, soundtrack, lehké ovládání

Proti: Pro mě žádný zápor.

+23
  • PC 75
Bílá bílá bílá bííílááá... A občas trochu do červena, modra, oranžova nebo zelena... Právě grafická stylizace a výrazný kontrast jedné barvy s bílou bude to první, co vás praští do oka. Má to ale svůj důvod, v první řadě vám vyšší kontrast usnadňuje odlišit cestu od překážek a okrajů mrakodrapů. Mirror's Edge je zajímavá skákačka s důrazem na perspektivu vlastního pohledu. Hlavní hrdinka Faith má své vlastní tělo a tlapy a můžete je vidět, myší ovládáte totiž jen pohyb hlavy a kam namíříte nos, zbytek vás následuje. Dnes se to stává pomalu standardem, alespoň svoje nohy můžete vidět skoro v každém FPSku, ale většinou tvoří váš pohled a ruce se zbraní jen takovou 2D vrstvu před kukaní do prostorového světa. Právě tohle zpracování bylo před pěti lety docela originální a ještě podtržené pohybem vysoko nad pevnou zemí.

Příběh mi přišel jako taková omáčka něčeho, co vysvětluje to poskakování všude kolem. Takové jednoduché, ale příjemné béčko, kde tak nějak tušíte, co se stane, a když už dojde ke zvratu, ze židle padat nebudete. Je ale dokreslován zajímavými anime animacemi (=D), které mi nepřišly narychlo udělané (jak to stojí v některých komentářích).

Akční pasáže se pro mně staly peklem. Při každé konfrontaci s autoritami jsem několikrát opakoval. Nemáte totiž moc na výběr, ze začátku sice můžete oběhnout pár policistů, kteří přes sluneční brýle nevidí na mířidla svých pistolí, později je ale jediným způsobem vypořádání se s nepřáteli obrat jednoho o zbraň a zbytek postřílet. A při odzbrojování máte jen jedno jediné velmi krátké okénko, kdy zbraň zčervená a vaše kliknutí se započítá jako úspěšné. Tohle reakční okénko si můžete trochu prodloužit zpomalením času, ale stejně... Zbraň snad zčervená pokaždé v jiné chvíli a já, ač mám reflexy dost dobré, jsem nebyl schopen bez problému odzbrojit kohokoli na první pokus. Většinou po vás navíc střílí až do chvíle, kdy stojíte na půl metru od sebe (a netrefují se). Jindy zase není problém zasáhnout vás v pohybu na padesát metrů. Přestřelky mi hodně narušovaly plynulost hry a bylo to o to výraznější, když vás běh a překonávání překážek k plynulosti přímo vybízí. Takže ano, akční pasáže byly další vycpávkou, bohužel.

Neubránil jsem se pocitu, že Mirror's Edge byla pro DICE taková bokovka, kde se povedlo prosadit právě svěží nápad. Je velká škoda, že koncept nebyl rozpracován více, ale kdo ví, zvěsti o pokračování se vyrojily prakticky ihned prvních dohrávkách a byly přímo potvrzeny na E3. Tak snad to napodruhý bude plnohodnotnější.
+16
  • PC 75
Zvláštně pojatá hra, na kterou se občas zatvářím nevraživě, abych se vzápětí naopak velmi dobře bavil. Ano, takhle bych titul Mirror´s Edge mohl co nejvýstižněji a v několika slovech charakterizovat. Pokusím se ale svoje slova trochu rozvinout a osvětlit tak moje různorodé pocity.

Jak už zaznělo v popisku hry, hlavní postava, kterou je asijská dívka Faith, je nespravedlivě obviněna z vraždy a její cesta vedoucí k očištění jejího jména je vlastně jedním velkým útěkem všemožnými i takřka nemožnými cestami a cestičkami. Ty zdolává za pomoci jejího triumfu, kterým je její tělo a jeho umění přeskočit, přeručkovat a vyšplhat do míst, které jsou pro obyčejného smrtelníka někdy až nadlidskou schopností. Její cesta v rámci zmiňovaného útěku tak vede zejména přes střešní části budov, kde se Faith díky svému umění cítí nejlépe a možnosti svého útěku má tak nejlepší. Její cestu jí však podle očekávání nekříží jen bedny, střechy a tyče, ale i nepřátelé v podobě policejních složek či protivníků disponujících podobným uměním jako Faith. Tady už je situace o něco horší, jelikož Faith nelogicky dokáže lépe snést lví skok z výšky či dávku z policejního automatu než tři rány pěstí, které ji skolí neuvěřitelně účinně. Osobním soubojům, které hra rovněž obsahuje, se dá ve většině případech vyhnout a spasit se útěkem, čehož jsem se v převážné míře snažil využívat z uvedeného důvodu co nejvíce.

Graficky hra vypadá velice pěkně, přesto však jsem měl zejména ve vnitřních lokacích dojem, že autoři si se směsicí barev leckdy pohráli až přespříliš a v některých místech mohli přece jen trochu ubrat.

Proč tedy na začátku píšu o určitých rozporuplných pocitech? Vím, je to jen hra a umění Faith je skoro až nadpřirozené, ale mně prostě někdy přišlo, že přes některé překážky se Faith dostávala tak absurdními cestami, že jsem nad tím občas kroutil hlavou a moje dojmy šly opravdu rapidně dolů.

Co dodat? Ačkoliv je Mirror´s Edge akční hrou, akce je v ní ztvárněna jiným způsobem, než by hráč možná očekával. Ovšem tato netypičnost hru až na pár kosmetických vad dělá poměrně výjimečnou a zábavnou. Když k tomu připočtu příběh, který jsem vnímal víc než dost, punc zmíněné výjimečnosti hru v mojí paměti nadlouho uchová.


Pro: umění hl. postavy, grafika, příběh, zábavnost

Proti: občas absurdita zdolávání některých překážek

+37
  • PC 70
Takže, začnu asi takhle. Před chvílí jsem měl tuto recenzi už napsanou, dělal jsem na ní nějaké dvě hodinky. Ale co čert nechtěl prostě se mi neuložila. Takže se pokusím rychle jí sepsat znovu i když věřím, že už nikdy nebude taková jaká byla. Není nic krásnějšího než když si přečtete hlášku: Váše recenze nebyla uložena!!!!!

No nic. Recenzi jsem začínal slovy, že jako tato hra, mně ještě nikdy žádná nevytočila, snad maximálně GTA III které ve své době bylo opravdu velmi těžké. Měl jsem tady opravdu pocit že gamepad prohodím televizí, ale pak jsem si řekl, ne, je to Tebou, hrej líp a hrej dál a tak jsem také učinil. Musím ale uznat, že tolik skriptů a linearity jako zde nemá snad ani Call of Duty. A pokud na to nadáváte, tak rychle pryč od téhle pecky. Hra se sice tváří, že můžete zkusit skočit buď tudy, nebo támhletudy, nicméně končíte vždy na stejné římse a pokud nemáte reflexy Terminátora a mysl Jediho, tak budete opakovat stále stejné pasáže dokola, dokud se je prostě nenaučíte zpaměti. I přes všechny moje nervy jsem ale hrál dál a třeba i 30x opakoval jeden skok, abych se mohl podívat, co mne čeká. Navíc, město vypadá opravdu skvostně.

Příběh je sice tuctovka, ale určitě ho zmíním. Hrajete za Runnera jménem Faith, jejíž prací je doručování pošty po střechách domů. Jelikož ve městě vládne neskutečná diktatura, musí člověk svoje psaní doručit různými způsoby a tohle je právě jeden z nich. A všudypřítomné policii se přeci jen tolik na střechy nechce. Všechno šlo jako na drátkách do doby, než na Vaši sestru někdo ušil boudu a je jen na Vás, aby jste jí z toho dostali.

Již zmiňované město vypadá jednak velmi pěkně a za druhé také velmi sterilně. Proč? Protože nehraje příliš mnoha barvami. Za vypíchnutí stojí bílá (ta především), modrá, nebo třeba oranžová, či zelená. Je to takto udělané proto, že body, kterých se můžete chytit, nebo na ně skočit, či na ně dopadnout jsou zvýrazněny barvou červenou, což je dobře vidět a Vás tak nic nezdržuje od skákání. Pokud by jste se přeci jen ztratily, tak je možnost zmáčknout tlačítko a Faith se otočí směrem kterým se máte ubírat. Nicméně to mohlo být vyřešeno lépe a hlavně za běhu. Protože se otočí celým tělem a ne jen hlavou, což jak správně tušíte, končí smrtí. Gamepad má dobře rozložená tlačítka a hra se s ním ovládá velmi pěkně, což se o klávesnici říci nedá, ale výběr je na Vás. Pokud hru ale projdete několikrát a nazpaměť se naučíte veškeré mapy a místa kam se má skočit a kam ne, hru si nesmírně užijete.

Dále bych měl zmínit hudbu která je opravdu skvělá a hodí se sem více, než jsem očekával. Pokud by se Vám hodně zalíbila, tak v hlavním menu v položce extras máte celý OST. Dále tam jsou videa a artworky například.

Pokud by Vás přestala bavit kampaň, máte možnost freeruningu, nebo běhání na čas, což hru opět o něco prodlouží. Což se hodí, protože nepatří mezi ty nejdelší.

Další z věcí jsou protivníci. Je jich tu hned několik druhů. Od řadové policie, po Runnery. Vyplatí se především utíkat, ale pokud máte srdce bojovníka, tak po sobě střílet nenecháte o tom žádná. Navíc, Faith nenosí zbraň, takže si jí musí vybojovat. Funguje to tak, že přiběhnete k protivníkovi, zpomalíte čas, ideálně ve chvíli kdy se Vám snaží natáhnout pažbou, jeho zbraň po chvilce zčervená a to je Váš čas. Zmáčknete tlačítko pro odzbrojení, borce pošlete k zemi a gun si přivlastníte. Potom jsou dvě možnosti, buď se vystřílí zásobník, nebo se zbraň vyhodí. Na nic jiného totiž není. Jednak hrdinku zpomaluje a za druhé s ní není možné skákat. A jako bonus nelze ani sebrat zásobník. Takže to spíše opravdu funguje tak, že pokud Vám někdo stojí v cestě, tak ho odzbrojíte, zbraň zahodíte a běžíte dál.

Pokud Vás tedy recenze zaujala, není nic lehčího než hru zkusit. Avšak zdůrazňuji zde jednu věc, není to pro každého! Pokud Vás například baví borci kteří skáčou ze střechy na střechu a neboji se smrti, nebo mezi ně patříte, potom je tato hra nutnost. Pokud jste pacifista co se rád kochá a má pevné nervy, určitě jí zkuste taky. Pokud jste nervák kterej se vším spěchá a více než pět opakování jedné situace Vás moc nebere, hru raději vůbec neshánějte. Myslím, že obrovský potenciál co hra měla se vypařil, ale ne tak úplně. Nicméně, na cestě by měl být díl druhý, který doufám spraví hodně neduhů.

Pro: - Výborná grafika - Pěkná hudba - Skákání

Proti: - Linearita - Skripty - Krátká herní doba

+11 +12 −1
  • PC 85
Mirror's Edge jsem zkusil jenom tak, abych vyzkoušel něco jiného, neobvyklého (a neříkejte mi, že parkour hry vychází každý den). Každopádně už trailer mě zaujal, tak jsem Mirror's Edge dal šanci (už tím, že je od EA) a nelituji toho.

Příběh
Příběh byl slušně vyprávěn, ale sám o sobě natolik epický nebyl (zvláště to platí o finální kapitole, respektive závěru). Na první pohled (po první cutscéně) by člověk čekal trochu víc, jenomže nedotažený příběh dotáhnou ostatní faktory a s přehledem. Jednoznačně bych řekl, že je tahle hra originální, což zřejmě platí i o příběhu. Rozhodně si tuhle hru člověk nekoupí, aby si užil filmové atmosféry příběhu, tvůrci se ani nesnaží příběh nějak vylepšit zbytečnými drobnostmi a hlavní na této hře je parkour, že jo, takže kdy a kde se Mirror's Edge odehrává asi není úplně podstatné. Hlavní postavou je Faith (možná i feministka, trochu mi ji připomíná - každopádně je sexy), která pracuje pro skupinu, která si říká (v češtině) Běžci a chrání nespravedlnost vůči její osobě a... no znáte to, ne?

Grafika
Tu asi nemůžu hodnotit totožným metrem jako ostatní hry. Opět bych jí charakterizoval slovem nápaditá. Celá hra je vlastně hodně světlá a barevná, což je rozdíl od typických velkoměst ve hrách (jako řekněme Liberty City aj.), celá hra je prozářená světlem, což si záhadně dobře rozumí ze soundtrackem (nevím proč se mi to zdá). Nemusím ji nic vytýkat, opravdu mi to nepřijde nutné.

Hratelnost a obtížnost
Ano, dostáváme se k tomu pro mě nejzajímavějšímu a je to hratelnost. Ta mě totiž nutí vracet se k téhle hře pořád a pořád, pojetí parkouru je opravdu zajímavé (i když zpočátku jsem měl trochu problém s ovládáním). Myslím, že kdo někdy hrál tuhle hru mě pochopí. Když hrajete hru znovu, už víte kudy kam a je to opravdu hodně zajímavé, což ještě doplňují on-line parkour závody. Parkour je hlavní část hry, z které se skládá cca 95% všeho hraní. Zbytek je buď střílení (které považuji za poněkud zbytečné, je to jako kdyby se EA snažilo vměstnat do tohohle titulu přece jenom trochu zkušeností s Battlefieldu, což není potřeba, není zde úplně na místě - ale prý s to dá dohrát i bez střílení) nebo... a už ani nevím, ale parkour mě bavil nejvíc a užil jsem si ho dosyta, zvlášť, když víte kudy kam, to je pak běhání po sluncem zalitém městě doslova báječné. Srší z toho energie.
A, počkat... Ještě obtížnost. Hra na některých místech pro mne zadrhávala, nevěděl jsem kudy kam a opravdu se mi to nehodilo, ale jinak celkově docela vyvážené. Nevím, co bych dodal, asi nic.

Kvalita PC portu (pokud nevíte what i mean, běžte se podívat na můj komentář k Portálu 2)
...
Ale není špatný. Neměl jsem problémy s čímkoliv, každopádně opět počítačová verze vyšla později, než konzolové - nebudu se k tomu vyjadřovat, svůj názor na tohle už jsem říkal a jeho plnohodnotnou formu si zatím nechám pro sebe. Ne, že by mi takovéhle poměrně drobné opoždění moc vadilo, ale EA tím opět tenkrát dokázalo, jak kašle na PC celkově (které by mělo mít správně několikanásobně na vrh) a nejradši by všechny PC hráče umlátilo klávesnicí... (říkám po zkušenostech z jiných moderních her od EA). Opravdu se nebudu víc vyjadřovat ke všem "iksboksům" a "plejstejšnům"... -__- (zatím)

Závěr
Ale jinak super. Mirror's Edge je originální, zábavná a povedená hra, parkour hry se moc nevidí a tuhle bych si troufl označit za nejlepší, jakou jsem kdy hrál. Jenom škoda toho závěru (nic moc)... ale celkově je to fajn hra.
Více v PRO a PROTI

Dostupné pro: PS3 (499,-) / Xbox 360 (499,-) / PC (299,-)

Hra dohrána na: PC
Příběh: 6,5/10
Grafika: -- (zdržuji se hlasování)
Kvalita PC portu: 8/10
Hratelnost: 9,5/10
Obtížnost: 8/10
Finále: 4/10
Cena: 7/10
Dabing: 9,5/10
Český překlad: 10/10
Herní doba: 6/10

Pro: originální nápad, propracovaný parkour, hratelnost, zábava, parkour přes internet (multiplayer), soundtrack, atmosféra, barvy

Proti: střílení, závěr, občas příběh, spíše drobnosti

+16
  • PC 85
Mirror's Edge je z dlouhého seznamu her, který jsem měl připravený na doby po pořízení pořádnějšího hardwaru, aby byl zážitek plnohodnotnější. Tomu se tak konečně stalo, a tak napíšu něco málo z mých pocitů ze hry.

First person skákačka tohoto typu se opravdu jen tak nevidí. Zpočátku mi to přišlo trochu zvláštní ale zvykl jsem si opravdu rychle a o to víc mě pak hra dokázala vnořit do děje. Proč by měly být veškeré skákačky third person? Za mě tedy rozhodně palec nahoru.

Grafické provedení také zaslouží poklonu. Kontrastní saturované barvy a přepálené světlo zní sice spíše odpudivě ale v podání Mirror's Edge se jedná o osobitou vizitku v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Hra tak vypadá ohromně neokoukaně a originálně. Grafika zároveň napomáhá orientaci v prostoru a v neposlední řadě spolu s hudbou vytváří výbornou atmosféru chladného města, policejního státu a totality. Nemůžu si pomoct, tahle stylizace na mě působí prostě ohromně cool :-)

Příběh hry bohužel není příliš bohatý, přesto mou zvědavost napnout dokázal a dystopii jednoho státu příblížil slušně.

Poměrně minimalistická náplň hry (skákání, běhání, odzbrojení nepřítele a znovu skákání a běhání) může působit sice neuvěřitelně stereotypně ale musím říct, že u mě to i tak fungovalo a hra mě až do konce bavila. Dovedu si však představit, že kdyby byla hra delší, nestačilo by mi to.

Trošku však hře ublížila její přílišná linearita. Z nalajnovaných cestiček prostě nejde uhnout a pokud neustále využíváte nápovědu v podobě ukazatele cesty, pak ani při probíhání hrou nemusíte vyvinout příliš fantazie, což je dost škoda a považoval bych to za největší mínus hry.
Ve spojení s linearitou však musím zároveň složit výrobcům pochvalu za to, že si odpustili předskriptované hollywoodské momenty, kterých jsou dnešní hry plné, a které by zrovna u Mirror's Edge asi svádělo používat. Alespoň díky tomu má hráč pocit, že má věci stále ve svých rukách a akce tak není vyumělkovaná.

Po delší době zase konečně něco, co ve mně zanechalo dojem a k čemu se nejspíš ještě rád vrátím, ač by tomu největší zápory hry nemusely nasvědčovat.

Pro: originální vizuální pojetí, atmosféra, akce

Proti: linearita, slabší příběh

+21
  • PC 80
Když jsem spustil Mirror´s Edge, moc jsem se těšil. Já sám osobně jsem nikdy neslyšel o hře v tomto stylu. Ona hra jako taková je dost originální. Určitě zabaví na dlouhou dobu a některé mise si klidně budete opakovat znovu a znovu. Ale opravdu (a myslím, že to není jen můj názor, jak si tak čtu jiné komentáře) mě mrzí ten nepropracovaný příběh. Téma je dobré a slibuje kvalitní zápletku a vyvrcholení a je škoda, že to tvůrci nevymysleli lépe. Každopádně hratelnost je super a klidně si s Faith zahraji znova.

Pro: Hratelnost, originalita, grafika

Proti: Příběh, nudné části (výtah)

+15 +17 −2
  • PC 95
Původně jsem se na Mirror´s Edge těšil, jakožto na zpracování Parkouru s kterým jsem nějaký čas koketoval. Říkal jsem si že to bude taková akčnější sportovní hra.
Hra byla nakonec něco jiného, ale nic nemění na tom že mě naprosto uchvátila. Ano příběh je prostoduchý, ale to mě vůbec nevadilo. Takhle dynamickou a perfektně plynoucí FPS kde navíc střílet prakticky nemusíte se jen tak nevidí. Další věc co mě uchvátila byl design. Co se toho týče je to pro mě jeden z milníků her. Takto čistý design levlů laděného vždy do nějaké barvy je skoro až umělecké dílo. Ano hra měla svoje mouchy, ale provedením a designem je naprosto originální a přitom zábavná. To je kombinace která se dnes již moc nevidí a proto mě asi tak přirostla k srdci. Jo a a taky se mě moc líbil soundtrack ;)
+20 +21 −1
  • PC 70
Ach jo zase spiknutí mocné konglomerace nebo čeho. To to opravdu nejde jinak? No nic zkrátka příběh jako skoro vždy za moc netojí. Naštěstí tahle hra nabízí něco nového a tím je prostě a jednoduše pohyb. Ten je pracován opravdu výborně. Působí přirozeně a člověk si tak říká proč to tak není běžně v každé FPS.

Běhání po střechách a přeskakování z jedné na druhou je skvělé. Podle mě je ale využité dost málo. Běžný "přeběh" prostě netrvá moc dlouho. Navíc, a to mě neskutečně s*alo jste, aspoň pro mě naprosto nepochopitelně, pořád pod palbou. PROČ? Jako že hlavní cíl cajtů ve městě je poslat dvě stovky maníků sejmout padesáti kilovou slečinku... Chjoo.. Navíc mi neustálá střelba celkem dost bránila si běh užít. Śkoda, hra postavená na běhu mi ho mohla dovolit si ho víc užít.

Ve hře máte možnost vybrané panáky i odzbrojit a obrátit zbraň vůči nepřátelům. Je fakt, že po té neustále flustraci jsem si paradoxně možnost sejmout někoho celkem vychutnával. Ve hře ale tohle být vůbec nemuselo. Raději bych se proplížil nebo utekl. Většinou to sice jde, ale jsou i strikně daná místa, kde střílet musíte.

Co se mi opravdu líbilo tak to byla grafická prezentace. Grafika působí jednoduše a využívá pouze omezenou paletu barev ale vypadá to opravdu skvěle.

Zkrátka chtělo to víc běhu a míň střílení a bylo by to daleko lepší.

Pro: Zpracování běhu a grafická prezentace jsou famozní

Proti: Střílení, příběh

+17 +18 −1
  • PC 80
Já Mirror's Edge dohrál už minule na jaře, ale komentář hňátám až teď, tak se snad zlobit nikdo nebude. Tohle je originální skákačka (!!) a u mě si získala kladného přijetí proto, že její princip je moc zábavný. Skákání přes střechy jsme prvně viděli ve filmu Matrix a schválně, kdo z vás nechtěl umět totéž? Engine hry je vymakaný a je v něm možné dělat takové akrobatické kousky, jako v žádné jiné hře před ní. Tady si firma co stvořila tuhletu skákací adventuru z šikmého pohledu azijské běžkyně opravdu zaslouží velikánskou pochvalu. Tak jak tuhle hru ohodnotit? Spousty body. Není to žádná kopie Wolfensteina nebo Quakea, protože střílet je tady až to poslední, co byste chtěli dělat. Osmdesát procent jako hodnocení je adekvátní, protože levely jsou variabilní a vy musíte neustále vymýšlet, jak tu úroveň dát. Doporučuju všem hráčům, hráčkám a nakonec klidně i jejich ratolestem.

Pro: Hezká grafika, atmosférka, hopsat z budovu na budovy vyloženě bavilo, některé mise jsou těžké

Proti: Příběh mohl být zajímavější

+8 +12 −4
  • PC 85
Když jsem si ME (PS3 verze) kupoval tak nastala ta samá situace jako u Splinter Cell: DA, tedy rozhodování mezi dvěma hrami, tentokrát to bylo ještě mezi Mercenaries 2. Nakonec mi znovu prodavač poradil, že raději ME (do kterého jsem měl také tendence jít). Doporučoval ho kvůli originalitě.

Musím říct, že jak prodavač, tak hra nezklamali. Nadchla mne právě ona originalita a kombinace akční "adventury" a FPS. Dále to bylo město, které vypadalo perfektně a moderně, uvnitř bylo však prohnilé díky totalistickému režimu.

Další silnou stránkou je grafika, u té podle mne doslova a do písmene platí, že v "jednoduchosti" je krása (rozumějte, střídá se většinou "jen" několik barev). Avšak ve videu na samotném konci příběhu (který byl mimochodem podle mého názoru naprosto perfektní) se mi naskytl krásný pohled na noční město.

To bych ale nebyl já, abych si nerýpl a nesepsal tu také pár těch nedostatků, které hra měla. Ten první již napsal ve svém komentu psyx a je jím téměř nulová volba vlastní cesty. Několikrát se mi stalo, že jsem chtěl vynechat jednu červeně zbarvenou záchytku (např. zavěšený kontejner) a přeskočit přímo ke dveřím na balkóně, ke kterým jsem doskočil, ale milá Faith zemřela. Tím se dostáváme k další věci, kterou je mírná frustrace, hlavně tedy ke konci příběhové linie.

Přesto je pro mne ale Mirror's Edge skvělou hrou, která si u mne těch 85% naprosto zaslouží.

Pro: Město, grafika, dobrá kombinace žánrů, originalita

Proti: nemožnost výběru vlastní cesty, ke konci menší frustrace

+20
  • PC 100
Zatímco mi v uších ještě doznívá titulní píseň Still Alive by Lisa Miskovski, vychutnávám si pocit z maximálního herního zážitku této výjimečné hry. Naposledy jsem podobný pocit zažíval před 12 lety po dohrání Half-Life. Ano, tak dlouhá doba musela uplynout, než se mi v mechanice usadil disk s hrou, které s klidným svědomím mohu udělit hodnocení nejvyšší.

Předně Mirror's Egde je cool hra od samého začátku. Už jenom menu hry na mě působilo jako magnet. Nastavení grafiky na maximum se 4xAA, rozlišením 1920x1080 a zapnutými PhysX efekty dělá z hraní ME maximálně sexy zážitek. Miluji městská prostředí a čistou, bezchybnou až sterilní grafiku, která navíc v případě ME není jen tak na oko, ale perfektně se hodí k příběhu, který se točí kolem zdánlivě dokonalého světa a lá Big Brother is watching you! Kouzlo ME navíc tkví v perfektních světelných efektech, na kterých pracovalo specializované externí studio (Illuminate Labs). Hlavní náplní hry je parkourové pobíhání po městě (většinou na střechách), které je občas doplněno o akčnější pasáž, kdy si to musíte s nepřáteli vyřídit pěkně na férovku. Přesně tento styl mi vyhovoval. Kdyby bylo ve hře jen o trochu akce více, pak by mě souboje docela frustrovaly, ale takhle to je naprosto perfektní mišunk.

PhysX efekty jsou kapitolou sama pro sebe. Takové malé detaily jako realistické jiskry, tříštění skla, které zůstává na zemi, trhání látky/plastů, kouřové efekty, odlétávající kousky zdí po kulkách atd. Jsou to detaily, ale dělají strašně moc. U hry jako ME obzvlášť, protože akční scény jsou zde třešničkou na dortu.

ME na mě působí velice podobně pozitivním dojmem jako třeba Portal, protože v sobě kombinuje akci a puzzly. Nemusí se to zdát, ale v ME jsou puzzly dle mého názoru řešeny špičkově. Většinou se čas od času dostanete do situace, kdy se na první pohled nedá nikam dál jít, nebo nevíte, jak na to. Pak si ale všimnu támhle té trubky napříč zdmi, rozeběhnu se, běžím chvíli po zdi, otočím se, odrazím, vyskočím a chytám se trubky, ze které se následně přehoupnu dále na římsu. Elegantní řešení na první pohled bezvýchodné situace. Pohyby a vnímání vlastního těla dělá z ME dle mého názoru skutečně REVOLUČNÍ hru, ze které se další generace her budou inspirovat. (viz. Brink). Detaily jako třeba "vrávorání" Faith, když se přiblížíte k okraji budovy nebo opření rukou, když jste těsně u zdi, efektní "probíhání" dveří atd. dělají ze hraní neuvěřitelně přirozený, plynulý a příjemný zážitek. Vyprávění příběhu pomocí kreslených animací mi do hry sedělo a třebaže bych raději uvítal vyprávění přímo z očí Faith (jako v cutscénách), nevadilo mi to.

Atmosféru perfektně doplňuje soundtrack, kterému vévodí hlavní melodie Still Alive a ambientní melodie. Délka hry v mém případě dosáhla slušných 7 hodin (jen příběhová část). Uznávám, že rád se jen tak kochám grafikou, hodně pozoruji okolí, detaily level designu a také každou chvíli típám screenshoty, ale přesto, délka hry je na úrovni tzv. tak akorát. Z ME jsem nadšený, okouzlený a nemůžu se dočkat druhého dílu. Snad nebude příliš akční a snad si zachová stejnou atmosféru.

P.S. Přiložené soundtrack zdarma je parádní.

P.S.2: Systém svobodného pohybu v ME jako možnost vyskočit na místa, která jsou v ostatních hrách běžně nedostupná, bych zavedl u každé střílečky.

Pro: Revoluční vnímání vlastního těla a zpracování pohybu, grafika, atmosféra, světelné efekty, PhysX, hlavní postava Faith je sexy, slušné podání příběhu.

+19 +24 −5
  • PC 70
Chjo...

Srovnání s Portalem není úplně od věci. Každá hra se sice hraje naprosto jinak, ale mají toho mnoho společného; novátorský přístup k původnímu žánru, kratší dobu kompenzovanou jakoby větší intenzitou herního zážitku a též vcelku minimalistický příběh. Nicméně zatímco příběh Portalu si vystačí se dvěma charaktery (companion cube nepočítám) a je skvěle gradovaný (z příběhového hlediska je to nejlepší počin Valve vůbec, jen tak mimochodem), dějovou složku Mirror's Edge lze i přes slušné množství vedlejších postav a vcelku povedených cutscén považovat přinejlepším za jakési torzo. Zápletka je nezajímavá sama o sobě, pocit mělkosti se pak dere na povrch v průběhu celé hry, kdy snad všechny charaktery střídají strany bez nějakého uspokojivého vysvětlení (důležitá poznámka - "Je to výhodné." nebo "Je to správné." nepovažuji za uspokojivé vysvětlení). To mrzí o to víc, že zrovna příběhová stránka měla být jednou z hlavních předností hry a setting samotný není vůbec špatný. No, dalo by se toho o (ne)kvalitách příběhu Mirror's Edge napsat ještě více, nicméně to ukončím prostým konstatováním, které jej dle mého naprosto vystihuje: nevtáhne.

Mohla by to zachránit hratelnost. No, to mohla... A tu si opět neodpustím zmínit Portal, kde je základní nápad podle mého ždímán, jak to jde, a hra na vás konstantně chrlí nové prvky (nebo alespoň sofistikovanější obdoby těch již známých). V ME si stačí zahrát tak první dvě části a hned budete přesně vědět, co vás až do konce čeká. Tedy ano, je tu pár specialit, jako je útěk metrem nebo rozsáhlejší přestřelky, které jsou dobré (a přestřelky mě bavily opravdu velmi), ale když dojde na hlavní náplň hry, tj. skákání a běhání, je to pořád o tom samém. K tomu nutno připočíst dost špatný návrh úrovní (zejména interiérů), kdy jsem nejednou zakysl na tom, že jsem naprosto přesně věděl, kam se chci dostat, ale už nebyl schopný zjistit jak - tedy zpravidla jsem nějakou cestu našel, to ovšem nebyla ta, kterou vymyslel mástr dyzajnér a tak nezbylo než běhat a padat v uzavřeném prostoru jako krysa a doufat, že se to nějakou náhodou nakonec podaří anebo konečně objevit tu zasranou neviditelnou římsu.

Sedmdesát se teď možná jeví jako trochu vysoké hodnocení, ale jinak nemůžu říct, že by mě ME nebavila - ony ty akční sekvence jsou vážně dobré a i to běhání a přeskakování ze střechy na střechu má něco do sebe a zabaví, pocit rychlosti funguje a hra dokáže nabrat slušné tempo - ovšem pouze dokud se neobjeví nějaká puzzloidní část (v těch chvílích jsem ji nejednou po několika neúspěšných pokusech odložil na další den... i proto mi možná vydržela tak dlouho). A grafická stylizace je také fajn.

...jen to prostě nesplnilo má očekávání, takže pocit zklamání je zcela na místě. Každopádně na další díl jsem docela zvědavý a doufám, že si ty připomínky vezmou tvůrci k mozku, nevytěženého potenciálu je tu totiž docela dost.
+17 +18 −1