Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Hráno v co-opu:

Maska Zrádce je nejlepší příběh, jaký Forgotten Realms videohernímu průmyslu nabídlo. Neříkám, že je to nutně lepší hra, než druhý či třetí Baldur's Gate, to není, ale ten příběh je prostě pecka. Konečně se podíváme i jinam než na Mečové pobřeží, a to do rodiště známého berserkra Minsca a jeho wychlaran Dynaheir. Hrdina Letohradu z původní kampaně se neznámo proč probouzí hluboko v jeskynních mohylového pohřebiště a musí rozkrýt tajemství dávné kletby, která sahá dál než si vůbec kdy uměl představit. Jednotlivé prvky děje vám mohou připomínat prokletí hlavního hrdiny v Planescape: Torment, procházení snových realit v Gaimanově Sandmanovi i lehký Stranger Things Upside Down vibe krásným zpracováním stínopádského odrazu Základní materiální sféry. Zkrátka nic, co by připomínalo naprosto generické fantasy předchozí kampaně.

Toto DLCčko také přináší několik zajímavých mechanik, kterými obohacuje původní hru. Předně vás hned zaujme přesné měření času a nutnost osmihodinového spánku pro nabití všech schopností. Ano, i v Letohradu se střídal den a noc, ale byl to jen estetický prvek a odpočinek byl vyřešen pětivteřinovým podřepem celé skupiny. Zde je čas váš nepřítel. Některé události se dějí jen v noci a hlavně musíte postavu pravidelně krmit. Když ji necháte několik dní o hladu, tak umře bez možnosti oživení. A že má opravdu mlsný a vybíravý jazýček. Však uvidíte. Hlad bude váš motor i brzda. Taky se kolem něj točí celý příběh. Kvůli hladu občas budete muset dělat i to, co nechcete, a nebo naopak utéct zpět a vrátit se později.

Přepracováním také prošel velmi sofistikovaný systém tvorby vybavení pro vaši družinu postav. Ten v hlavní kampani byl velmi promyšlený, ale dle mého názoru až příliš složitý. V tomto rozšíření stále funguje, ale už si na něj pravděpodobně vůbec nevzpomenete. Rudí čarodějové z Thaye umí využít esenci všudypřítomných rashemeneských duchů takovým způsobem, že veškeré vaše vybavení, co si přenesete importem postavy bude vypadat jako sbírka dětských hraček, co musíte teprve pořádně potunit. Tím se elegantně vyřešila velká slabina hry, a to naprosto nesmyslný loot z padlých nepřátel. Tady už předměty padají jen z humanoidních nepřátel a ze zbytku padají prostě jen esence na výrobu a vylepšování předmětů. Na konci hry jich budete mít stovky. Stejně jako miliony zlaťáků. Když už epické úrovně, tak se vším všudy.

Družina postav je tentokrát mnohem menší, celkově můžete nabrat čtyři společníky, ale v partě můžete mít jen tři. Menší skupina dovolila autorům mnohem lépe vykreslit jejich zajímavé charaktery, byť rozhovory s nimi pořád působí trochu odflákle. Na jejich povahu, touhy a cíle si však budete muset dávat pozor. Ne nutně se k vám všichni musí přidat a i když už je máte v partě a třeba vás i mají rádi, což tentokrát uvidíte díky ukazateli vlivu, tak to neznamená, že se nemohou obrátit proti vám, když půjdete přímo proti jejich přesvědčení. Může se tak snadno stát, že hru budete končit v neúplné sestavě. Ale třeba aspoň zaženete hlad. Na chvíli.

Pro: Skvělý příběh, atmosféra, prostředí, něco takového by si zasloužilo být plnohodnotnou hrou v moderním enginu a ne jen rozšířením pro zapomenutou hru.

Proti: Obtížnost šla mírně dolů a ačkoliv chválím propracovanější společníky, stejně mi úsměv na tváři nejvíce vykouzlili původní Bishop a Sand.

+22
  • PC 90
Druhý díl ságy Neverwinter Nights nemá v komunitě příliš dobrou pověst. Na vině je jednak originální kampaň, která je zářným příkladem průměrnosti a rutinérství, jednak problémy technického rázu. Je to škoda, protože alespoň první výtka přestává platit v okamžiku, kdy vezmeme v potaz oficiální datadisky. Oba jsou přitom konceptuáně naprosto odlišné, takže série jako celek představuje nanejvýš komplexní zážitek.

Zatímco Storm of Zehir, druhý z datadisků, je v první řadě systémovou hrou ždímající maximum z pravidel předlohy (DnD 3.5e), Mask of the Betrayer je ryze příběhový. Není tedy náhoda, že stejně jako v případě Planescape: Torment (který je jedinou hrou běžící na Infinity Enginu, u níž DnD není neoddělitelnou součástí identity) na pravidlech hry příliš nezáleží (stejně by posloužila i jakákoliv jiná). Jistě, ve hře se bojuje a skilly a atributy se používají v dialozích i mimo ně, ale je tomu tak pouze proto, že veškeré nástroje měli tvůrci díky původní kampani k dispozici. DnD je alfou a omegou SoZ, avšak nikoliv MotB. Zde se tvůrci koncentrovali na to, jak vytěžit maximum z interaktivního média z hlediska narace a podařilo se jim to opravdu nevídaným způsobem. Vedle Tormentu se jedná o nejhlubší a nepropracovanější příběhovou hru, co znám, přičemž v některých ohledech ho dokonce předčí. Obrovská plejáda voleb se signifikantními následky, postupné skládání si střípků příběhu až k dechberoucímu rozuzlení a propracované charaktery dají na Avellonův opus magnum mnohokrát vzpomenout. MotB však šikovněji pracuje s herním médiem, a právě proto funguje celé vyprávění ve hře lépe, než by tomu bylo např. v knize. (V případě Tormentu to tak jasné není, což ostatně bývá výtka celkem častá...)

Zmiňovat se o dalších aspektech hry je zbytečné, stejně jako je zbytečné psát komentáře ke hrám průměrným. Snad jen audiovizuální stránka hry si v některých momentech zaslouží pochvalu za podkreslení mystické atsmoféry, jež je pro Zrádcův tragický příběh příznačná.
+14
  • PC 80
Oproti původní hře nabízí MotB podstatně mystičtější a netradičnější děj. Družníků je méně, jsou však propracovanější a mají častěji co říci k událostem ve hře. Hlavně s Kaelyn jsem sympatizoval.

Nejde celkově o datadisk z nejdelších, byť zde častěji potkáte rozsáhlejší lokace. Souboje obtížností také nestouply, možná spíše naopak. Budete se tak častěji kochat takřka božskými schopnostmi vaší družiny.

Ocenil jsem velmi stínovou verzi Mulsantiru, jež má vlastní logiku a specifické odlišnosti. Během děje mě spíše než trable hlavního hrdiny (kdy jsem nadto s "hladem" přestal mít problémy před polovinou hry - holt LG paladin...) zaujal celý koncept Wall of the Faithless a musím říci, že jsem rád bohy Faerunu trochu "pozlobil".

Asi ale budu celkově spíše kritičtější a to ač jsem se při hraní bavil. Vámi vypěstovaný hrdina bude pravděpodobně působit jako pěst na oko. Celá ta sféra stínu (Shadow Plane) a v partě poloviční andělé, hagspawni... Do tradičního Forgotten Realms se to moc nehodí a upřímně autoři mohli určitě zvolit jiný svět z portfolia DnD.

Citelně mě naštvalo craftování. Trochu jsem jej použil, ale střádal jsem si krystaly a těšil se, až se Safia dostane na třicátou úroveň (kdy může craftovat s nejlepšími vylepšeními) a já to rozjedu ve velkém. Ono se to i povedlo. Bohužel ale až po závěrečném souboji. :) Což naštve, jelikož mám pocit, že mi žádný subquest (a tedy ani zkušenost) neutekl. Bohužel také velká většina magických předmětů craftovat ani nejde. Ono samozřejmě vlastně ani není třeba craftovat. Ovšem když už to ve hře možné je, tak by to mělo fungovat lépe.

Pokud jsem také u základní hry oceňoval, že společníci se umí ozvat sami a nemusíte je neustále prokecávat, tak zde se bohužel vrátilo ono "kolečko". Naštěstí vzhledem k omezeným počtům v družině se to dá zvládnout. Také se přiznám, že mi chyběli malinko více "oduševnělí" parťáci. V základní hře měl člověk Sanda či Bishopa. V MotB už moc nečekejte nějaké vzájemné špičkování, viditelné charakterové vady a už vůbec nepočítejte s tím, že by vás nějaký dialog rozesmál. Ve zkratce mi tak (až na Kaelyn) družníci moc k srdci nepřirostli. Byť mají často co zajímavého říci.

Jo a mimochodem v lokaci Wells of Lurue žije farmář za rohem od chatrčí lidojedů. :)

Celkově datadisk hodný původní hry a zahrání tak mohu bez problémů doporučit. Jen to mohlo být celé tak nějak lépe sladěné.

P. S. Takto nakonec vypadal můj udatný rek. Na jeho naplánování jsem velmi hrdý a celý průběh hry jsem si díky tomu více užil. ;-)
+14
  • PC 90
Brilantní RPG, které se se vztyčenou hlavou může postavit i vedle takových kousků jako je Planescape: Torment či KotOR 2. S oběma hrami koneckonců sdílí nejenom skvěle napsané postavy, ale i hlavní téma obdarovaného/prokletého hrdiny, jehož stav ovlivňuje nejen jeho samotného, nýbrž i postavy, které mu na jeho cestě za vyléčením přijdou do cesty.

Oproti základnímu NWN 2 je MotB trochu skromnější v oblasti obsahu, ubylo voice actingu i lokací, ale vynikající příběh válcuje nejen původní hru, nýbrž i valnou většinu ostatních RPG.

Pro: Výborně napsaný příběh a postavy

Proti: Debilní kamera ze základní hry, Obsidian tématicky opět vykrádá sám sebe

+13
  • PC 80
Po dohrání ne příliš vypilovaného Neverwinter Nights 2 jsem se s chutí vrhl na tento datadisk s očekáváním přesně toho samého, co u přechodu z NwN na jeho první rozšíření. Jak už tomu většinou bývá, značné množství much plnohodnotné datadisky (nikoliv DLC) odstraní, to samé platí i tady...

• První maličkost, která hru oživí, jsou texty při načítání oblastí. Při přechodu do jakékoliv lokace se zobrazí místo Tipů & triků krátký popisek načítajícího se prostředí. První částečné přiblížení ke starým textovým dungeonům.
• Grafici si také vyhráli. Stačila jen taková drobnost, jako odlišení jiných sfér do černobílých až sépiových barev. Barevnosti kouzel ubrali jen na sytosti což dohromady tvoří minimálně zajímavé 3D prostředí.
• Autoři děje (Obsidian Entertainment) zřejmě povolili a trochu zavzpomínali na svá stará díla. Příběhu totiž nechali větší volnost a okořenili jej značnou dávkou mystičnosti / epičnosti. Hráč totiž, podobně jako v P:T, bude ,,léčit" sebe sama, při čemž bude navštěvovat různé sféry, fantaskní bytosti, podsvětí...
• Texty a dialogy jsou dost ukecané, možná někdy a příliš propletené. Troufám si říct, že textu je tu jen o něco méně než v základní hře, i když délka hraní je cca 2/5 a lokací není zdaleka tolik.
• Obrovským mínusem základní hry byl spánek. Dalo se odpočívat téměř kdekoliv a tím se obtížnost redukovala na nejnižší možnou úroveň. Zde tomu ale už tak není. Spánek se stává díky prokletí hlavního hrdiny o hodně vzácnější.
• Konečně nová hudba. A to nejen profláknutá orchestrálka ale i elektroakustický ambient. Doprovod při soubojích ve Věži Rudých čarodějů nebo u závěrečné bitvy mě donutil vytáhnout si ze hry kompletní OST (jinak zřejmě nesehnatelný).
• Vývojáři zapracovali taky tak. Rychlejší načítání lokací a quick save je hodně znát.
• Další drobností je zobrazení času (vhodné u questů, které lze plnit jen v určité době) a celkový vliv u společníků, což mi v původní hře chybělo.
• Zvuková stránka hry a dabing opět stojí za povšimnutí.
• AI značně pokročila. Zejména u spolubojovníků.
• Prostředí ve kterém se hráč pohybuje je úměrně s dějem více ,,epické".

∙ Společníků je tentokrát méně (i když s lepším povoláním), ale není to ani moc na škodu. Ovládání více jak 3 postav je kvůli pošahanému engine hry, který je bohužel nepozměněný, dost nepřehledné. Modding to naštěstí opět částečně jistí.
∙ Již zmiňované asociace s P:T jsou někdy až moc okaté. Setkáte se tu s NPC jako jsou Remmaq (Morty) nebo Hořící muž ve hvozdu (Ignus).
∙ Méně cutscén. 90% dialogů probíhá v klikacím okénku.
∙ Přes veškerou záhadnost děje jsem se občas ztrácel, nabízí to ale trošku větší volnost a menší linearitu děje než tomu bylo v původní hře.

◦ Opět žádný (opravdu nulový) vliv božstva a povolání na dialogy. A to až do takové míry, že se některé kombinace doslova přou s dějem. Totiž závěr hry se odehrává v říši mrtvých, dokonce se objeví i samotný Kelemvor - bůh, kterému jsem celou hru zákonně sloužil.
◦ Ponechání necitlivého engine/HUD hry bez sebemenšího vyladění opravdu naštve.

Zbývá už jen poslední datadisk - Neverwinter Nights 2: Storm of Zehir, který se ke starým D&D RPG přibližuje ještě o krok blíž.

Galerie screenshotů (25)

Pro: Mystičnost, vychytání mnoha much základní hry, nový hudební doprovod.

Proti: Nedotknutý necitlivý engine/HUD hry, paradoxy mezi povoláním a dějem-nulový vliv.

+15
  • PC 70
Takto nejak mala vypadat vanilla. Mysteriozny dej, vynikajuce postavy trosku pripominajuce Planescape, vyborne dialogy, skvela exoticka cast Faerunu a perfektny dej. Tie percenta strhavam iba za engine, ktory si jednoducho myslim ze nie je dobry. V suboji sa sprava desivo a je jedno ci je vypnuty puppet mode.

Po dohrati vanilly som bol znechuteny, po dohrati Masky mam naopak velmi pozitivne pocity.

Pro: Postavy, dialogy, dej, mystickost.

Proti: Engine

+12