Komentáře

I když je Sherlock Holmes: Crimes & Punishments mojí první Sherlockovskou hrou, rozhodně jsem od ní neměla malá očekávání. Sice se asi nezařadí do mých nejoblíbenějších her, ale určitě nejsem zklamaná.

Hned po spuštění jsem byla překvapená, jak hezky hra vypadá. Samozřejmě měli autoři výhodu, že se nejedná o otevřený svět, ale „pouze“ několik lokací, se kterými si mohli vyhrát.

Rozhodnutí rozdělit hru do několika samostatných příběhu mi přijde jako skvělý nápad. Každý příběh přináší něco nového. Nové lokace (některé se samozřejmě opakují, jako byt Sherlocka a Scotland Yard), nové postavy, nové důkazy. Výhodou toho je, že hra nabídne větší množství lokací, ale nestane se vám, že pokud nevíte, jak postupovat dál a chybí vám nějaký podstatný důkaz, budete muset procházet desítky lokací a znovu je prohledávat, což by u jednoho složitějšího případu mohlo nastat.

Herní mechaniky, díky nímž provádíte detektivní práci, jsou hezky zpracované. Pro mě jako hráče, který chce plynuje procházet příběhem a moc se nikde nezasekávat, jsou zcela ideální. Myslím ale, že ti, kteří opravdu touží po tom vžít se do kůže detektiva bez jakéhokoli ulehčení, by u hry ocenily nastavení obtížnosti. Hra v mnoha ohledech hráči pomáhá, ale možná by bylo dobré mít možnost některé nápovědy vypnout. Když přijdete k místu, kde jsou důkazy, např. polička, potvrdíte, že chcete prohlížet věci na poličce a obrazovka se na ní přiblíží. Pak hledáte důkazy. Když je všechny najdete, automaticky vyskočíte z přiblížení na poličku a lupa u poličky zezelená. To vám dává jasně najevo, že zde už máte všechno objeveno.

Že už jste objevily všechny důkazy, můžete také zjistit v dedukcích. Spojování jednotlivých důkazů v dedukce je skvělá myšlenka. Vždy vyberete 1 důkaz a ten můžete spojovat s ostatními. Zde je také usnadnění. Když se pokusíte spojit důkazy, které spolu nic netvoří, takový důkaz zčervená a tím víte, že jej už s vybraným důkazem nemáte spojovat. Má líná hlava toho využila tak, že jsem bezhlavě spojovala všechno, dokud nenašla spojení. Každý důkaz může být součástí pouze 1 dedukce. Když najdete správný pár, oba důkazy zmizí. Zde by se rozhodně nabízelo ztížení, že by jeden důkaz šel kombinovat s více jinými důkazy a nic by nečervenalo. Pak by člověk opravdu musel nad kombinacemi přemýšlet.

Dále je tu vyslýchání. Kladete otázky a někdy při odpovědích máte možnost osobu přistihnout při lži. Musíte vybrat důkaz, který je ze lži usvědčuje. Pokud vyberete důkaz špatně, jen se vrátíte zpět a danou otázku můžete zopakovat. Nepřináší to žádné znevýhodnění. Pokud tedy opravdu nevíte, jen postupně vyberete všechny důkazy a dřív nebo později dáte ten správný (pokud ho máte objevený). Možnost vybrat jen jeden by správnou volbu při výslechu mohla udělat významnější. Podobně jak to bylo v L.A. Noire.

Já sama za sebe jsem ráda, že to autoři udělali takto, protože jsem nebyla frustrovaná z toho, že by mi něco chybělo k vyřešení případu. I tak jsem se musela párkrát zamyslet, abych se rozhodla pro konkrétního viníka (a ne vždy jsem byla úspěšná).

Hra nabízí několik různých hlavolamů a puzzle hádanek. Pokud byste se na nich nějak zásadně zasekli (což je nepravděpodobné), hra vám velmi rychle nabídne jejich přeskočení. Možná až moc brzy. Jediný problém jsem měla s prvním sestavováním obrazu z dýmu, kdy jsem nepochopila, že s určitými částmi dá posouvat. Přeskakování tedy nebylo potřeba.

Super možností je to, že když cestujete mezi lokacemi a probíhá načítání, můžete si během toho prohlížet deník, procházet důkazy, nebo tvořit dedukce. Čas čekání je tedy produktivně využit. Také je možné si zpětně pročítat dialogy jednotlivých výslechů. Toho můžete využít, když něco přeslechnete, zapomenete, jak to bylo přesně řečeno, nebo si to můžete přeložit, pokud se zrovna vyskytne mezera ve vaší znalosti angličtiny.

Ještě bych se možná vrátila k jednotlivým případům a jejich obtížnosti. Z některých jsem měla pocit, že jsou dosti jednoznačné a téměř nikdo (což myslím potvrdily i statistiky na konci kapitoly) je nemůže vyřešit špatně. Rozdíly pak jsou jen v rozhodnutí, jak lidé k případu postavili. Ale minimálně 2 případy byly opravdu komplexní a umožnily spojit dedukce k několika různým výsledkům, kdy všechny měly smysl a byly podpořeny některými důkazy. Samozřejmě správná varianta byla podpořena pár detaily, které ale mohou být přehlédnuty.

Každý případ má svůj správný výsledek, který je možné zjistit po dohraní kapitoly. Je zde také možnost vrátit se zpět a svou volbu dle výsledku opravit. Těžko říct, jestli takovéto opravování není spíše ke škodě. Bez něj by hráči mohli být spíše motivování hru si zopakovat celou.