Komentáře

V roce 2002 mě tato právem uznávaná hra jaksi nechytla. Sice se mi hodně líbilo, že jako jedna z mála podporovala v multiplayeru hru s boty, ale kampani jsem po prvním ostudném selhání v prvním levelu již druhou šanci nedal. Ač o rok a půl později jsem s velkou spokojeností dohrál Jedi Academy, její starší brácha mi mezi zářezy dohraných her nikdy nechyběl… Tedy až do teď. Píše se rok 2014 a já jakožto hráč stříleček ze staré školy, kterému se nedaří přijít na chuť sandboxovým FPS typu STALKER, či Far Cry 3 nemám pořádně, co hrát. Sáhnu tedy po 12 let starém restu a místy nevěřím svým očím, jak takto klasika dokáže svou hratelností zahanbit dnešní moderní hry!

První, na co si musíte zvyknout, je savovat za každým rohem. Jednak hra téměř nepodporuje checkpointy, či autosavy a jednak je docela obtížná. Tedy ne tolik, aby vás v nějakém momentu frustrovala, ale na spoustu věcí si musíte přijít metodou pokus-smrt-omyl. Je nesmírně osvěžující, že hra neztrácí čas žádnými tutorialy, vysvětlováním, jak rozeznáte tlačítko od standardní textury počítačových panelů, které silové pole vás jen zablokuje a které zabije. Nečekejte žádnou navigační šipku, mapu nebo přehnaně specifikované úkoly, které by ve svém zadání již obsahovaly polovinu řešení. Zkrátka jste rytíř Jedi, tak se pochlapte a přijďte si na to sami! Obtížnost je tedy perfektní, při několika logických zádrhelech jsem už jednou rukou chmatal po návodu, ale nakonec jsem skoro na vše dokázal přijít. Dnešním dětem vychovaným sequely Call of Duty a Battlefield by asi přišlo nefér, že např. kostka blokující vchod se ničím neliší od jiných kostek, s kterými hýbat nejde, ale stačí se nebát přemýšlet a pomocí selského rozumu a intuice na to přijdete sami.

Prvních 6 levelů (z 23) ještě nemáte k dispozici Sílu a světelný meč, v žádném případě však nelze říct, že by začátek hry byl její slabinou. Jedi Outcast funguje i jako standardní střílečka. Trefování se do pohyblivých terčů je sice dost obtížné, protože projektily všech těch laserových pušek a kuší nějakou dobu letí, ale žádný strach, neboť než vás to začne štvát, tak akorát dostanete do vínku zmíněný meč. Spolu s mečem se hra přepne do třetí osoby, takže opět u FPS her novinka zajišťující pestrost. Samotné souboje s mečem jsou především pěkné na pohled, ale co se týče ovládání, je to trochu chaos, který v 99% případů řešíte zběsilým mačkáním myšítka, dokud nejsou všichni kolem mrtví. :) Po dohrání bych možná vytknul, že hra po získání meče již neposkytne moc důvodů, proč používat cokoli jiného. Jedinou výjimkou jsou snipeři a troopeři v dálce, které je třeba trefit kuší, ale jinak ty různé granáty, raketomety a dalších pár zbraní chrlících světýlka jaksi nebyl důvod použít.

Příběh je na FPS hru poměrně slušný, chápu správně, že plynule navazuje na SW: Dark Forces II (které jsem nehrál), proti vám stojí nějaký ten pořádný zlosyn, který vás žene kupředu a dočkáte se i jednoho zajímavého zvratu (nikoli zvratku). Herní doba se vyšplhá až na nějakých 20 hodin, ale to bude asi dost individuální vzhledem ke zvolené obtížnosti a vzhledem k tomu, jak moc budete bloudit.

Technickou stránku hry jsem si nechal na konec. Ani po celých 12 letech nelze říct, že by hra byla ošklivá nebo že by svými technickými aspekty jakkoli omezovala hratelnost. Quake 3 engine je zde výborně využit, zejména souboje s meči vypadají skvěle, kamera v pohledu z třetí osoby nikdy neselhává a občas po zabití jiných Jedi vám dokonce předvede pěknou otočku ve slow motionu kolem smrtícího úderu. Taky vzpomínám, že už kdysi se mi líbilo, že meč na zdech zanechává rýhu. :) Prostředí je různorodé, design je po většinu času pestrý a i když je dost hranatý, dívá se na něj pěkně. Je sice fakt, že prostory bývají trošku prázdnější než v „konkurenčních“ akcích typu RTCW či Max Payne, ale to nejspíš proto, že se předpokládá, že budete používat oddálenější pohled z třetí osoby, a tedy že se nebudete tolik věnovat detailům, což je vlastně pravda…