Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
The Ultimate DOOM
The Ultimate DOOM
80

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5 X360 XOne XboxX/S Switch iOS
Napsat vlastní komentář
jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 80
Oblíbených her mám celkem dost, ale těch opravdu zásadních, se kterými vlastně stále srovnávám a i se k nim občas vracím zas tolik není. První Doom a vlastně celá ta původní série mezi ně rozhodně patří. Po nadšení z Wolfenstein 3D ho Doom na vrcholu žánru vystřídal velmi rychle. Všechny tři epizody jsem tenkrát dohrál mnohokrát a multiplayer byl extrémní žrout času. Věřím ale, že navzdory všem pozitivům a skvělé hratelnosti bych postupně přešel na jinou FPS. Dooma ale držela při životě nejen činnost autorů s dalším dílem a datadisky, ale především aktivní komunita. Na stahování nových levelů do Dooma z BBS a pozdější shánění disket i CD s rozsáhlejšími výtvory komunity mám dodnes pěkné vzpomínky. Mimo samotné hraní nějaký čas zabrala i tvorba souborů .bat s volbou která nová epizoda nebo konverze se má pustit.

Později přišli různé source-porty až po aktuálně používaný GZDoom a nedávno vydaný lehký remaster je jen třešničkou na dortu. Nejvíce na něm oceňuji kompilaci stávajícího oficiálního obsahu, pěkně udělanou galerii z vývoje a především novou epizodu. Před jejím hraním jsem se ale pustil do opakování originálu a to mě po letech motivovalo k napsání komentáře i na takto profláklou hru.

Moje aktuální dojmy z původních tří epizod jsou dle očekávání stále velmi pozitivní. Level-design je prostě geniální a ač jsem nějaké detaily (především z třetí epizody) už zapomněl, tak průzkum a hledání tajemství je stále zábava. Sestava nepřátel je skvělá a za mě lepší než v druhém díle, jen trochu chybí dvouhlavňovka. Obtížnost je z dnešního pohledu některých šílených addonů spíše nižší, ale na vyšší nastavení umí i tak potrápit.

Ultimate Doom přinesl čtvrtou epizodu, která je o něco těžší a podle mého nemá už tak dobře udělané levely. Nehrál jsem ji tolikrát a díky tomu její průzkum i dnes zabral nejvíce času. Stále jsem ji nepřišel úplně na chuť a považuji ji za nejslabší oficiální epizodu. Součástí původního vydání byl i Doom pro Windows 95, který jsem ale použil tak dvakrát. Následoval návrat k DOSu a pak už tuším PrBoom, Doomsday a tak dále.

Rozhodně jsem si hraní v roce 2024 užil, i když samozřejmě už chybí ten prvotní úžas. Stále je ale chytlavá ta směs jednoduché, ale přitom dostatečně propracované hratelnosti. Možnost poštvat nepřátele proti sobě, umně ukrytá tajemství, ideální tempo hry a nadšená komunita - to už se prostě nikdy nezopakovalo. V každém případě mě to namlsalo a projdu si postupně celý obsah remasteru.
+23
Londo MollariLondo Mollari
Dohráno
  • PC 80
Jelikož o hře Doom jsem se nedávno rozhovořil jinde, věnuji následujících pár řádků čtvrté epizodě "Thy Flesh Consumed". Přestože tento datadisk je od původních autorů Dooma, je považován za celkem kontroverzní záležitost. V mém komentáři do velké míry souhlasím s ostatními komentátory, aneb budu popisovat jinými slovy již jednou (mnohokrát?) řečené. Hru jsem hrál na nejjednodušší obtížnost, přesto rozšíření kladlo poměrně tuhý odpor a nebýt nedávného dohrání prvních dvou Doomů, asi bych kapituloval a předhozené maso nezkonzumoval a vyplivl.

Toto dietní rozšíření nabízí vyhladovělým střelcům 8+1 level. Tyto levely na sebe nijak nenavazují a jedná se o soubor náhodně poslepovaných map. Příběh opakuje téma "zlobivý pavouk" a to je tak vše, co se k příběhu v Thy Flesh Consumed dá říct.

Hra značně přestřelila obtížnost u prvních dvou levelů. První "Hell Beneath" je poměrně sevřená krátká mapa, která je otravná neustálým teleportem nepřátel do již vyčištěných oblastí. Následuje level "Perfect Hatred", který by se hodil spíše jako předposlední level hry. Romerův level je zamotané bludiště a krom malých šedých potrápí i hráčovy reflexy. I na nejjednodušší obtížnost posílá totiž John "Daikatana" Romero na nebohého hráče pekelné barony, cacodemony a dokonce i cyberdemona. A to prosím ve druhém levelu. V tomto levelu také začíná otravný zvyk autorů cpát neviditelné růžovky do špatně osvětlených prostor. Fakt díky! Přestože je obtížnost přestřelená a level jsem původně nenáviděl, považuji ho zpětně za nejlépe architektonicky vyvedený prostor datadisku a zejména ústřední místnost působí překvapivě impozantním dojmem.

Po druhém levelu má hráč kompletní paletu zbraní a obtížnost klesá od "nehratelné" na "tuhou". Následují tři průměrné ničím nevýrazné levely, které jsou zajímavé snad jen zrušením standardu exitu jako samostatné malé slepé místnosti, a posléze se hráč probojuje k druhému Romerovu výtvoru Against Thee Wickedly. A tenhle level mě zle nebavil. Celá mapa je jedno velké bludiště s kyselinou, místy okořeněné davy nepřátel. Kvůli tomuto levelu jsem si dal od hry dvoudenní pauzu a jeho dohrání pro mne bylo i na "easy" adrenalinem. A to nemyslím v pozitivním slova smyslu, protože polovinu hraní jsem chcípal v kyselině, které se hráč nemá šanci vyhnout. Musím ještě zmínit druhého cyberdémona ve hře. John Romero je očividně jeho velkým fanouškem.

A blížíme se do finále. Po dalším nevýrazném levelu přichází finální bossfight. Lakonicky bych ho označil slovy "malý dvůr a velký pavouk". Jak už jiný autor zmínil, zavření pavouka do malého prostoru, kde nemůže manévrovat, je z pohledu designéra velká chyba a aniž by si na mne arachnid výrazně sáhl, tak jsem ho rychle usmažil několika ranami BFG, protože jsem pospíchal na autobus do Kutné Hory na hokej.

Rozšíření nabídlo jeden zajímavý a několik nevýrazných levelů. Hra nepřináší žádné novinky - nejsou zde noví nepřátelé, nové zbraně a zřejmě ani nová grafika (pokud ano, tak jen minimálně). Tradičně na úrovni je hudba a aspoň zde došlo k inovaci. Čtvrtá epizoda je krátká, obtížná, tuhost prvních dvou levelů je přestřelená a levely na sebe nijak nenavazují. Přesto je to stále Doom a hraní je stále zábavné. Hodnocení 80%, které jsem hře udělil, se týká Ultimate Doomu jako celku (včetně prvních tří epizod původního Dooma). Kdybych měl hodnotit samotné "Thy Flesh Consumed", bylo by to jen za 65%.

Pro: Je to Doom, je to tedy stále zábavné. Level Perfect Hatred.

Proti: Krátké, levely na sebe nijak nenavazují, přestřelená obtížnost prvních dvou levelů, žádné novinky.

+21
manfromthehightcastlemanfromthehightcastle
  • PC --
Tento rok som sa rozhodol zahrať si túto legendu, ktorú, podľa všeobecného konsenzu, by si mal zahrať každý. Ja som to urobil. Je to vraj najlepšia verzia hry Doom, s čo najviac obsahom. Originál, čistý DOOM som však zatiaľ nehral. Je však výborná zábava. Neľutujem tých 13 hodín v hre. Aj keď to bolo " LEN " na nightmare obtiažnosť. Dlho som necítil taký pocit beznádeje, keď nešlo progresovať, keď som musel celú úroveň robiť znova, aby to bolo len o čosi lepšie. A vyhľadávanie secretov. Ojojoj. Bola to radosť. Aj keď ma trošku z toho bolela hlava. Odporúčam všetkým.

Pro: Pocit beznádeje, prepracovanosť levelov, kvalita obrazu obstojná aj po tých rokoch

Proti: Trošku ťažšie, nezvyk z neceloherného postupu ale len po úrovniach

+3 +5 −2
TyraelTyrael
Dohráno
  • PC 70
The Ultimate DOOM jsem samozřejmě nemohl vynechat, zvláště když se chce hráč seznámit s kompletní sérii. Poznat jakým směrem se ubíral vývoj, jaké nápady či vylepšení nakonec autoři zvolili.

Nemohu ale říci, že zrovna čtvrá epizoda by si mně dokonale získala. Sice potěší natáhnutí takové hry jakou je Doom, čtvrtá epizoda je ale spíše změtí zbytečně komplikovaných a obtížných levelů.

U původního DOOMa byla zábava, že hráč postupně nálezal tajná místa, bonusové předměty. Kompletní znalost levelu tak nabízela intenzivnější zážitek. To znamená vyšší obtížnost, vlézt se do určitého času, či zkusit takovou šílenost kdy se hráč neléčí, pokud opravdu nemusí (když ji může obejít).

Tento aspekt ale ve čtvrté epizodě nenacházím. Popravdě jsem byl rád, když jsem některé mise dokončil a už se zpět nevracel.

Je škoda, že jsme se nedočkali nějakých novinek, jako nová zbraň, či předmět.
Mise jsou pěknou výzvou, ale krkolomnost třeba v podobě šesté mise, docela dost kazí požitek z celého datadisku.

70% - chybí mi tu ta určitá přímost původní hry, ale těžko se to posuzuje s takovým časovým odstupem.
+9
leebighleebigh
Dohráno
  • PC 85
The Ultimate Doom je reedice prvního Doomu, obohacená o zbrusu novou epizodu Thy Flesh Consumed. Jelikož žádné jiné novinky hra nepřináší, můj komentář a hodnocení hry se týká právě této nové kolekce levelů. První tři epizody, tvořící původní legendární titul, jsem již rozebral v předchozím komentáři.

Tvůrčí tým, sestávající z již etablovaných členů id Softu (John Romero, American McGee a Shawn Green) doplnily čerstvé posily z řad komunity - John “Dr. Sleep” Anderson a Tim Willits. Výsledkem designérské práce je čtvrtá epizoda zahrnující osm regulérních levelů a devátý tajný. Grafici si mohli dopřát klidnou dovolenou, jelikož žádné nové textury se ve hře nenachází a vše je převzato z původního Doomu. Mapy nesou tradiční “id” pečeť kvality mistrů designérů. Musím ovšem podotknout, že celkové vyznění čtvrté epizody není tak dokonalé, jako původní hra.

Její levely jsou společně obdařeny biblickými jmény, ale Thy Flesh Consumed nezapadá do jednotné koncepce Doom universa a jde v podstatě jen o bonusovou kolekci nových map bez bližšího příběhového podkresu. Zatímco prostředí předchozích částí Doomu na sebe organicky navazovalo, zde jsem souslednost a logiku nepozoroval. Jsme na Marsu? V pekle? Na Zemi ? To se bohužel nedozvíme a lze jen spekulovat. Styl prostředí se průběžně obměňuje, takže nechybí pestré a unikátní lokace, ale jednotné konceptuální zaměření chybí.

Navíc je patrná určitá nevyváženost v obtížnosti. U datadisků bývá obvyklé, že je její laťka nastavena notně vysoko. Ovšem první dvě mapy jsou poněkud přestřelené. A to, i když hrajeme formou kampaně. Hned v první úrovni se nám postaví několik pekelných baronů, které je prakticky nemožné zahubit s dostupnou municí, alespoň pro průměrného hráče. Druhý level je snad ještě náročnější, balancování na dřevěných sloupech nad kyselinou a početná nálož nepřátel v čele s kyberdémonem ve strážní budce pocuchá naše zdraví ještě více. Pokud se nám ale podaří druhou mapou prokousat, pak s kompletním zbraňovým vybavením je pro hráče již další průchod hrou přijatelný a obtížnost zhruba odpovídá Doomu II.

Chcete-li opravdovou výzvu, tak si Thy Flesh Consumed dejte s pistol startem, tzn. od začátku úrovně jen se základní zbraní. S touto variací hry budete mít problémy úplně ve všech mapách a hráč masochista se bude tetelit blahem a rozkoší. Já osobně jsem tyto experimenty vzdal a kampaň projel klasickým způsobem.

Doom jsem obdařil takřka absolutním hodnocením 95%, a těch 5 procent chybí k absolutoriu jen proto, že Doom II je z mého pohledu ještě o malý chloupek vyladěnější. Verdikt 85% pro Ultimate Doom tak odpovídá mým dojmům ze čtvrté epizody. Kolekce vynikajících levelů, která ovšem ve srovnání s předchozími epizodami není tak ultimátní, jako je název celé hry.

Jak prozrazují ostatní komentáře, Thy Flesh Consumed není zase až tak často hraná, jak by si zasloužila. Lze ji proto doporučit, a to nejen z historických důvodů, ale i pro kvalitní herní zážitek, zejména mladším hráčům v rámci studia herní historie. Ti starší doomeři již mají určitě alespoň dvakrát hotovo.

+47
CrashCrash
Dohráno
  • PC 70
Musím se přidat ke kritice obtížnosti čtvrté epizody, tedy té co nově přinesla právě edice The Ultimate Doom. Nejde o to, že je tato epizoda těžší než původní hra. Nakonec ono se to víceméně od datadisku čeká, že ho v první řadě budou hrát nadšenci, co mají původní hru v malíčku a nějaká zvýšená obtížnost je tedy většinou na místě. Já chci kritizovat hlavně to, že výrazně těžší jsou jen první dvě úrovně.

Zvláště ten první polibek čtvrté epizody je fakt nepříjemný a odrazující. Kdybych si tu nepřečetl informaci, že pak se to vrátí k normálu, asi bych se na to po prvním levelu vykašlal, s tím, že tohle nemám zapotřebí. Hra by podle mého názoru měla gradovat, a to včetně obtížnosti, a ne odrazovat hned na začátku. Na druhou stranu, těch zbylých sedm úrovní je v pohodě, a nebýt toho úvodu a kontrastu s tím zbytkem, ani bych si nevšiml, že to vlastně není součást původní hry, neboť nového tam jinak skutečně moc není.
+20
MalignusMalignus
Dohráno
  • PC 55
Ultimate Doom bohužel není tak ultimátní jak by se mohlo zdát. Nabízí v podstatě základní hru + jednu epizodu navíc (27 + 9). Nunto dodat, že daná epizoda je o poznání těžší než první tři. Jednotlivé levely jsou větší, zamotanější (v podstatě jen miš-maš chodeb, který působí "narychlo splácnutý") a monstra se vám teleportují za záda, přičemž těch silnějších se objevuje více, než v základní hře. Více, bohužel, není co k tomu říct.

Dle mého názoru je datadisk zbytečně těžký. Ve spojení s absencí příběhu a atmosféry bych řekl, že si to nemůže dovolit. Mě osobně to přestalo bavit již po druhém levelu, na rozdíl třeba od Star Wars: Dark Forces, Age of Empires: The Rise of Rome nebo StarCraft: Brood War.

Pro: 9 nových úrovní.

Proti: Zbytečně těžké, horší level design.

+13
LukaskonLukaskon
Dohráno
  • PC 70
Ultimate Doom nabízí kompilaci základního Doomu (3 epizody) a zbrusu nové epizody Thy Flesh Consumed. Původní trojice epizod má jen miniaturní změny a v nové epizodě bohužel nedošlo k žádným inovacím – žádná nová monstra, nové zbraně ani nové prvky, a to navzdory tomu, že Doom II je o pár měsíců starší! Proč proboha tvůrci nehodili do pár map alespoň dvouhlavňovku?!

Thy Flesh Consumed
Nová epizoda vyniká oproti těm minulým asi jen v jednom – v navýšení obtížnosti a to nejen rozlehlejšími mapami s velkým počtem spínačů, ale též díky hordám monster a jejich složení. Ty tam jsou úrovně, kde potkat Pekelného barona byla vzácnost. Tentokrát se ta bestie představí již v první úrovni a rovnou v počtu minimálně 4 kusů. Aby toho nebylo málo, je to už druhá úroveň, ano opravdu již druhá, která vám do cesty postaví Cyberdemona. Sice na jeho likvidaci existuje rychlý a bezbolestný (pro vás určitě) fígl, ale ne každý na něj přijde včas. Doménou epizody jsou i velice nepříjemné začátky úrovní – několikrát se stane, že začínáte uprostřed větší oblasti s monstry všude okolo, a čas na rozkoukání není.

Úrovně již nejsou tak jedinečné a snadno zapamatovatelné. Nejsou tu ani žádné designérské perličky jako třeba E1M9, či E3M2. Hledače tajných oblastí čeká pořádné trápení, neboť čas od času narazíte na nepříjemné bugy, které znemožňují nalezení některých secretů (mapy E4M3 a E4M7). Myslím, že tohle je pořádná podpásovka a rozhodně to nemůžu autorům odpustit, vždyť sám jsem strávil několik desítek minut marného hledání secretů, abych následně zjistil, že secrety stejně nelze objevit.

Nijak zvlášť mě nepotěšila ani tajná úroveň (dostupná z E4M2), neboť jsem byl z minulých epizod připraven na akci ve velkém stylu a dostal jsem obyčejnou, ničím výjimečnou úroveň. Ani závěrečná úroveň mne moc nenadchla, neboť prostý a stylový design finálových map tu není. No a samotný boss je opět velký pavouk, kterého autoři umístili s prominutím tak kreténsky, že není problém ho zabít ani brokovnicí. Fakt nechápu, co má co dělat monstrum, jež je smrtící na otevřených prostranstvích v úzké místnosti, kde se může stěží hýbat.

Abych to shrnul, čtvrtá epizoda se moc nepovedla. Nebýt výzvy v podobě zvýšené obtížnosti, viděl bych to na obyčejnou nastavovanou kaši, která u modifikací nijak nevadí, ale u oficiálního placeného rozšíření by se to stávat nemuselo. Navzdory tomu se ale epizoda hraje stejně dobře jako původní Doom.

Pro: 9 nových map + 27 starých map, větší výzva v podobě navýšení obtížnosti

Proti: žádné inovace, bugy znemožňující nalézt tajné oblasti, slabší design map

+19
PavelUPavelU
Dohráno
  • PC 85
Ultimate Doom je sice z většiny re-edice původní hry, ale obsahuje i úplně novou čtvrtou epizodu, takže jde o plnohodnotnou hru a rozšíření zároveň. Protřelí doomeři měli opět možnost si celou hru projít na Ultra-Violence obtížnost, čímž už tak klasická a provařená řežba dostala s novým obsahem ještě větší grády. Kdy v poslední kapitole najednou hrál svou roli poměrně propracovaný a rozsáhlý level design, mapy byly exteriérovějšího a interiérovějšího typu, za to dosti složité. Trvalo delší dobu je dojet, obsahovaly řadu různých mechanizmů, secretů a pastí. Narvány pořádnou várkou nepřátel, tudíž představovaly určitou výzvu všem, co si tuto sérii tak oblíbili. A pokud je někomu čtveřice epizod stále málo, mohu mu doporučit neoficiální pátou, nazvanou Doom: The Lost Episode, o dalších devíti zdařilých úrovních. Nejedná se přitom rozhodně o obyčejné fanouškovské mapy, naopak pocházejí především z konzolových verzí. Vyzdvihnout přesto musím alespoň jednu z nich, konkrétně tu čtvrtou v pořadí, která, jak se zmiňuji v diskusi, opravdu stála za zahrání. Atmosféra v ní totiž oplývala něčím, co doposud nebylo mnou v jakémkoli jiném wadu pro Doom 1 spatřeno.
+19
VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 80
V prvních třech epizodách Doomu mi vadila určitá jednoduchost. Dalo se to bez problému projít i na druhou nejtěžší. Tady hned v první misi (už na střední) není na tu hordu nepřátel pořádně čím střílet. Jít s třemi náboji do pušky, z dvaceti procenty zdraví, v malé místnůstce na zdravého růžového barona. To se dříve nestávalo. Nikdy předtím jsem tolikrát v Doomu nezařval, jako tady během první mise.

Celkově je tu mnohem větší koncentrace slizounů, cyberdémonů a jiných těch silnějších. Na relativně malých mapách. Velká koncentrace nepřátel. Kteří po vás kolikrát nemilosrdně jdou hned po objevení. Do toho si moc pevné půdy pod nohama neužijete. V hodně misích jste nuceni chodit pořád po lávě či kyselině a hledat skafandry. Tyhle mise mě teda moc nebrali. Jednou tam bylo i bludiště na kyselině. brrr

Některé mise už holt nejsou takový designérský skvost jako u předchozích Doomů. Naštěstí pořád převládají ty skvělé. Jakékoliv víc viditelné vylepšení tady nečekejte. Rozdíl? Tužší nepřátelé na malých nehostinných mapách.

Je to ale pořád hodně zábavné. Prostě klasický Doom. A ten pavouk na konci byl teda pěkný břídil. Vyrubal jsem ho, ani si neškrtl.

Pro: starý dobrý Doom, těžší, adrenalinovější

Proti: Mise odehrávající se převážně na lávě nebo jím podobným. Nějakou novinku by si to zasloužilo.

+25 +26 −1
H34DH34D
Dohráno
  • PC 75
Ultimátní Doom kupodivu není tak ultimátní, jak by se mohlo zdát, neboť prakticky ve všem byl již překonán dřívějším Doomem II. Pravda, od datadisků se v tehdejší době příliš neočekávalo a faktem také zůstává, že nově přidaná čtvrtá epizoda je lepší a o poznání tužší, než tři původní v Doomu 1, ale stále to nic nemění na tom, že hráči by spíše ocenili datadisk k Doomu II, než k jedničcce, ať už kvůli dvouhlavňovce, nebo více druhům monster...

Co se však typické Doomovské akce týče, ta je zde samozřejmě přítomna v plné parádě, opět si zastřílíte dosytosti a s trochou štěstí snad i zaplníte obrazovku prasečí a impí krví a o to tady přece jde. Zatímco dnes hráči spíše touží po inovacích (což je logické), tak ruku na srdce, v roce 1995 jsme byli rádi i za přídavek toho samého.

Pro: Další porce legendárního Doomu v plné parádě, datadisk obsahuje i původní hru.

Proti: Málo nového, o půl roku starší Doom II byl intenzivnější, zábavnější a masivnější.

+6 +7 −1
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 95 80
  • PS4 3 93
  • PS5 0 --
  • X360 0 --
  • XOne 0 --
  • XboxX/S 0 --
  • Switch 0 --
  • iOS 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
1536
Odkaz:
http://dbher.cz/h1536
Přidána:
12.09.2008
16 let a 75 dní
Hodnocení:
98 (50-100 %)
Komentářů:
11
Oblíbenost:
Sledovat 19 Chci si zahrát 14
Rozehráno 5 Dohráno 102
Návštěvnost:
30463× (celkem)
66× (poslední měsíc)
13× (poslední týden)
0× (dnes)
Více