Komentáře
Zub času se na vizuální stránce samozřejmě podepsal, a tentorkát bych řekl, že se toho vývojářům tolik nepovedlo - hrdinka především skáče,, šplhá, plave, tlačí kvádry a snaží se vyhýbat zrádnému tekkutému písku a hledá volnou cestu k dalším levelům - sem tam je nutné prostřílet se přes různou havěť šelem, opů a poletujících dravců a samozřejmě darebákům v podobě homo-sapiens.
V Trojce roba putuje přes džungli, do Nevady lušit tajemství Oblasti 51, tropický ostrov, Antarktidu až po Londýn, některé level designy znamenají oříšek a jsou až otravně zdlouhavé a nepřehledné - např. Londýn a džungle tropického ostrova, tam jsem se musel poradit s youtubem, hádanky nebyly složité, spíš jsem se často ztrácel v prostředí a přehlednul jsem páku nebo výklenek či chodbu. S Larou tentokrát můžete vyzkoušet jízdu kajakem nebo důlním vozíkem, ovládání je pořád kostrbaté, slečinka má podivnou zálibu někam neustále padat, už to tak asi nějak k této sérii patří - další v řadě pro mě je Chronicles, čtyřku jsem už pokořil - 70 %
Příběh mě celkem bavil. Jen mě trochu naštvalo, že jsem šel do Nevady až nakonec, protože tam Lara nenávratně přijde o všechny zbraně a o vybavení. Takže všechny ty nakřečkované lékárničky a náboje byly najednou v tahu. Ale to se holt nedá nic dělat, aspoň to na jednu stranu působí trošku lépe, než v předchozích dílech, kde jí sice zabavili zbraně, ale náboje a vybavení nechali. Na stranu druhou jí i tady nechají dříve získané artefakty, o které ve hře de facto celou dobu jde.
Co už ale působí divně a ohraně, je další setkání s T-Rexem, asi to není v Tomb Raider universu až tak moc vyhynulý druh, když se s ním Lara setkává v každém díle z první trilogie. Dále mi přišel hodně pitomý finální boss, který má jako jeden z jeho útoků rovnou Instant Kill, kterému se skoro nedá vyhnout. Takže bez možností save+load nehratelné. A nebo jsem prostě nenašel tu správnou strategii, jak na něj. To nepopírám.
Lara se jinak naučila lézt po čtyřech, ručkovat u stropu a sprintovat. V levelech se objevily bažiny, divoká voda znamenající okamžitou smrt nebo voda s divokými proudy, které neumožní vynoření a tedy smrt nebo se Lara stane krmením pro dravé piraně. Dále je tu celá řada dopravních prostředků, kde musím vypíchnout hlavně kajak a důlní vozík (kdo by se u toho nevzpomněl na Indyho :) ). Na druhou stranu mohli někam napsat, jakou klávesou se z toho kajaku apod. leze, protože v nastavení nic, náhodným mačkáním namapovaných kláves taky nic, tak jsem si to musel vygooglit.
Co mě ale na hře trápilo nejvíce, je horší level design. Levely v Indii, Pacifiku a Londýně jsou hodně nepřehledné a na můj vkus až moc dlouhé. Občas jsem se zasekl na tom, že je ve velké místnosti jedna kostka, se kterou lze pohnout, ale nebylo moc patrné, že tomu tak je. Často pak nebylo snadné poznat, po které textuře se může šplhat/ručkovat a po které ne. V Pacifiku je spousta slepých míst, kam hra umožní úspěšně skočit, ale bohužel odtud již není návratu. Při stisknutí přepínače se zřídkakdy ukazuje, co se stalo, takže je potřeba znovu projít všechna místa a zjistit, kde se co otevřelo, apod. V Londýně jsou zase textury, u kterých není poznat, že se s objektem dá něco dělat (automat na jízdenky, oltář na dýku)
Další novinkou oproti minulým dílům jsou life gemy, které podle mě moc nezapadají do prostředí, protože jejich světle zelená barva je vidět kilometry daleko. Nechápu, co se vývojářům nelíbilo na klasických lékárnách. Aspoň že v PC verzi nejsou i save gemy jako na konzolích.
Často se mi Lara zasekávala o textury. V kombinaci s pomalejší odezvou ovládání to často způsobovalo i nepřesnost skoků. Spousta úseků však vyžaduje velmi vysokou přesnost, takže to obvykle vedlo ke skoro jisté smrti Lary. Na druhou stranu beru, že to může být způsobeno dnešním HW a na soudobé konfiguraci tyto problémy být nemusely.
Když se dívám na hodnocení této hry ostatními, vidím, že je z původní trilogie a vlastně i z prvních 9 dílů hodnocený jako nejlepší. Chápu, že spousta věcí je oproti prvním dílům dotažených dál. Na druhou stranu mi tento díl přišel jako máchání stále stejného pytlíku čaje. Každopádně ale vše stojí a padá na level designu, který se zde dle mého názoru tolik nepovedl. Pořád je to ale zábavná hra a pokud někoho bavily předchozí díly, bude se určitě bavit i zde.
Dohráno v roce 2019
Lara se rozehřívá v indické džungli, kde nachází tajemný meteorický artefakt a následně je najata doktorem Willardem, aby našla jeho další tři části, které jsou schopny urychlit evoluci. Cesta ji zavede do Nevady, kde nechybí obrovské kaňony, vězení i Oblast 51 (ano i mimozemšťanů se dočkáme). Pokračujeme do Jižního Pacifiku, kde se setkáme s domorodci, ztroskotanými vojáky a úžasnou scénou boje s raptory. Dále se pak vydáváme do Londýna, plného skání přes střechy, vražedných průchodů metrem a konec je v mrazivé Antarktidě a jejích dolech, kde nechybí jeden očekávaný zvrat i indianajonesovské důlní vozíky.
Je toho hodně, bohužel kola jsou opravdu obrovské a co hůře absolutně nelogické. Zejména při nekonečném cestování kolem obří řeky či v Londýně jsem si říkal, jestli se level designer nezbláznil.
Nepřátel není tolik co ve dvojce a tvoří je vojáci, zvířata i různá monstra, mezi zbraněmi přibyl mocný Desert Eagle a raketomet a Lara se už konečně zvládne přikrčit a plazit, čímž přibývá dalších možností jak zabloudit v nekonečných šachtách. Nechybí ani nová vozítka k řízení, zejména ale jízda neovladatelným kajakem je fakt za trest. Odměnou za secrety je kromě zbraní a léčení také tajný level, kde se Lara snaží v katedrále najít poklad a ano, i tento level je příkladem frustrujícího a nelogického level designu.
Grafika je opět hezčí, zaoblenější, ale stále to není ještě úplně ono.
Celkový pocit? Monumentální, výpravné pokračování plné děje i v rámci jednotlivých kol, ale příšerně obtížné a to tak, že celou dobu bojujete s frustrací a neschopností dostat se dál.
Pro: Větší, lepší, velkolepější...
Proti: ...ale také tužší, obtížnější, nelogičtější.
Ale musel jsem se přemáhat, stejně jako u jedničky. Dvojka ne, ta mě tak nějak bavila celou dobu, užíval jsem si ten technologický skok dopředu oproti jedničce, větší dynamiku a i věrohodnější prostředí. Jenže třetí Lara se od dvojky neposunula prakticky vůbec (nepočítaje nějaký ten jeden nebo dva pohyby navíc) a ten tah na branku má podobně špatný jako jednička. Jsou tu levely typu Aldwych, Antarctica nebo Lost City of Tinnos, které mě bavily, držely v pozornosti a budu si je pamatovat, ale většinu ostatních levelů mě přemáhala nuda kombinovaná s nedobrou příběhovou motivací.
Ještě k té grafice, ta strašná čtverečkovost je tu pořád a dojem ze hry to strašně sráží, ve dvojce ten nedokonalý engine zvládli dle mého lépe a když byly levely v Benátkách, skoro jsem věřil, že tam jsem. Ve trojce jsem třeba v Nevadě, ale grafika je prostě placatá a ošklivá jak někde v Redneck Rampage.
Co je ve trojce nejlepší, je hudba. Nathan McCree sice zhusta využívá melodií z předešlých dílů, ale dotváří je k aranžerskému vrcholu a i technologicky (rozuměj samplově) je na tom, logicky, hudba nejlépe.
Co mi na celé sérii naopak přestalo vadit je ovládaní. Sice nerad ovládám 3D prostor jen klávesnicí, ale za a) už jsem si na to v TR zvykl a za b) líbí se mi, že ovládání jde vypilovat a Lara vždy přesně udělá to, co se po ní chce. Nestane se, pokud víte jak na to, že by nevyskočila, nebo skočila nějak míň. Pokud se tak stane, je to jen hráčova chyba.
Shrnuto a podtrženo je to již třetí vstup do stejné řeky, s posunutou obtížností, vkrádá se frustrace, nuda a únava (málokdy jsem byl schopen hrát více jak jeden level najednou). Dvojka na mě působila svěžejším dojmem.
Pro: Hudba, pár zajímavých levelů, je to výzva
Proti: Někdy až moc velká výzva. Je to únavné, někdy nudné, frustující. Téměř žádné změny od minula. Až moc dlouhé
Pro: asi herní doba.
Proti: cheaty, resp. jejich aktivace: udělej krok dopředu, krok dozadu, třikrát se otoč dokola... to nespletete!
Pochválit musím ovšem grafiku, která je opět o něco lepší. Přibyla řádka nových zbraní, například bazuku jsem hodně ocenil v závěrečných soubojích s bossy. Potěšily mě sofistikovaně skryté sekrety. Rovněž mě překvapila herní doba, která se blíží k 30 hodinám, čímž dělá třetí pokračování prozatím nejdelším dílem v sérii.
Nejvíc mě ale mrzí fakt, že se série nikam neposouvá. Trojka, podobně jako dvojka, působí spíše jako mission pack s drobnými vylepšeními. Ocenil bych bohatší herní náplň (nekonečné hledání všemožných klíčů po čase unavuje, pusté lokace taktéž) a zejména zajímavější příběh, i když s ohledem na stáří hry je úroveň poměrně vysoko. Rovněž ovládání bych vypiloval – rozložení na klávesnici je trochu krkolomné (v menu klávesy přenastavit nešly) a ani kamera není zrovna poslušná.
Jako celek Tomb Raider 3 pořád funguje. Fandy určitě potěší nové a obtížnější mise, ovšem příště by to už chtělo nějaký ten posun vpřed.
Pro: rafinovaný leveldesign, rozmanité lokace, nové zbraně a pohyby
Proti: minimum novinek, občas až přehnaně tuhé a zdlouhavé, prázdné levely, po delším hraní stereotypní
Pro: Různorodé lokace, Lara a její přednosti, příběh, originalita (i když né moc), hratelnost, grafika
Proti: Nejsou
Pro: Paní, prsy, zadek, pistole
Proti: Paní když jde z vody je suchá, což je divné
Tomb Raider 3 je můj první zážitek s Larou. Navždy si budu pamatovat, jak jsem jako 6ti letý sledoval bratra řešit dokonalé puzzle, zabíjet většinou vyzývavé nepřátelé, s úžasem prozkoumávat každičký centimetr každého levelu, žasnout nad fantazií tvůrců a vytrhávat vlastní vlasy nad opravdu vysokou obtížností. Tehdy jsem z toho pochopitelně měl prd v podobě jedný copatý prsatý ženský, která společně s ostatními postavami mluví pouhými epileptickými pohyby hlavy. Měl jsem z toho srandu, ale stejně mi cosi říkalo, že k týhle hře si vybuduju vztah pevný jako skála, a nakonec se z celé série stane má droga. Stalo se. Jak roky plynuly a mě se pod ruce dostávaly ostatní díly, má láska a závislost rostla a zesilovala.
A teď k těm osobním důvodům, proč si ode mě právě tento díl vysloužil absolutní hodnocení. Tak za prvé, vzbudil ve mě vůbec prvotní zájem o ostatní díly. Když jsem byl trochu starší, začal jsem tuto hru vnímat docela jinak a poprvé jsem jí úspěšně dokončil až v 13ti letech. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem se vlastně zamiloval do způsobu, jakým se hra hraje, a bylo mi jasný, že ostatní 4 díly se budou hrát stejně, a to byl důvod, proč jsem je všechny musel mít. Nicméně, zatímco kromě Chronicles jsou na tom všechny díly kvalitativně stejně, všechny mají zkrátka dokonalý soundtrack, všechny se vskutku hrají stejně, všechny mají fantastické levely a všechny jsou podobně těžké, trojka je čímsi zvláštní. Je to tedy jednoznačně ten nejtěžší díl, obsahuje pro mě ty nejlepší levely (tj. nejkrásnější, největší, nejoriginálnější, nejzábavnější a nejobtížnější), ústřední melodie je nejen to nejlepší, co jsem slyšel z této série (ačkoliv všechny melodie všech dílů jsou fantastické), ale také se nachází v mém TOP 3 ústředních melodií vůbec. Ačkoliv jsou CGI sekvence zastaralejší, než ve čtyřce a pětce, stojím si za tím, že pořád jsou daleko působivější a preciznější, čehož si pochopitelně vážím víc. Herní doba je zhruba právě tak dlouhá, jako dvojky, jinými slovy to zabere hodně času, než hru dokončíte.
Jungle levely jsou všechy ukázkovým příkladem perfektního level designu, a zároveň se jedná o druhou nejhezčí lokaci ve hře. Žádný úkon zároveň není přespříliš obtížný, a tak jako uvítání do hry fungují bezchybně, a nejlépe ze všech dílů. Jako jediný díl vám posléze nabízí možnost vybrat si, v jakém pořadí zavítáte do tří předposledních lokací, a tato volba je důležitější, než se zprvu zdá, ovšem zde tvůrci poněkud zachybovali, neboť když hrajete hru poprvé, nevíte, že v Nevadě příjdete o veškerou výbavu, a tak je moudré nejdříve zavítat do ní. Nevada je zároveň nejjednoduší z těch tří lokací, a tak se nabízí pomyslné plus pro ty hráče, kteří si raději nejdříve projdou tím snadným, a to opravdu obtížné si nechají na závěr. Okamžitě při první procházce po Nevadské poušti vás ohromí její uvěřitelné zpracování a dokonalá atmosféra. Následující level je společně s prvním levelem celé hry ten nejjednoduší, avšak ne nejkratší nebo snad nedejbože nejméně propracovaný. Naopak, jako v málo levelech zde vše dává perfektní smysl, myšlenka osvobození ostatních vězňů coby jediného způsobu, kterak se zbavit strážných a získat tak některé klíčové předměty nepůsobí zpočátku právě smysluplně, nakonec ale dojdete k závěru, že lepší útěk z vězení se na takovém enginu nedal vymyslet, natož zrealizovat. Poslední Nevadský level je jedním slovem epický a dá se říct, že obsahuje všechno, co si hráč od oblasti 51 mohl přát společně s lecčím navíc, a sice odpálení rakety, které je překvapivě víc než působivě zpracované, prohlídku mimozemšťanů připravených na pitvu, mírumilovně si plavající kosatky, které úspěšně indikují relaxaci, a nakonec samozřejmě i puzzle točící se kolem neidentifikovatelného létajícího objektu. Jižní Pacifik zase dominuje těmi nejnádhernějšími levely (avšak ne nejlepšími designy) celé hry. Úvodní level na vaše smysly útočí ihned ze začátku, když se vynoříte na pláži. Troufám si říct, že ve té době bylo pramálo her nabízející stejný estetický zážitek. Druhý level na vás pro změnu jako první hodil dinosaury, a aby se netroškařilo, střetnete se i s T-rexem (a to, že právě v této hře představuje tu největší hrozbu, jakou kdy v herní historii představoval, není můj názor, ale fakt). Ukončení tohoto levelu je rovněž velkolepé. Madubu Gorge, další level, je význačný pro svou krásu a pro jednoznačně nejlepší level design. Jo, jízda na kayaku je frustrující, ale zároveň poskytuje prohlídku CELÉHO levelu, a to vám každopádně nesmí uniknout. Následující level je kraťoučký, ale v cestě za zdárným dokončením vám stojí boss, který je druhý nejtužší v celé hře. Level navzdory své délce a linearitě (!) však pořád jako ukončení nejbáječnější lokace ze hry funguje líp než dobře, jelikož se v něm stále najdou vyzývavé úkoly a dokonce i jedna adrenalinová pasáž. Londýn je ta nejtemněší a nejošklivější lokace hry, avšak také je nejobtížnější, a svými EXTRAMEGA komplexními levely plnými EXTRAMEGA těžkými úkony si mě omotal kolem prstu a já můžu říct, že to jsou vůbec nejlepší (ne nejkrásněší nebo nejlépe navrženy) levely, které jsem kdy v jakémkoliv TR hrál. Všechny tři si jsou podobné, ovšem každý z nich dominuje něčím jiným - Thames Wharf nečekaně různorodým prostředím (půlka levelu se odehrává "venku", půlka uvnitř skvěle navrženého komplexu, závěrečná pasáž na střechách), The Aldwych dechberoucím designem, takřka úchylnou komplexností a těžko uvěřitelnou sofistikovaností (to se nedá popsat, to se musí zažít) a konečně Lud's Gate, který jasně dominuje nejvyšší obtížností a nejmenší lineárností (zkrátka a dobře, kamkoliv kročíte, můžete volit z více cest, na konci kterých nikdy není slepá ulička či zavřené dveře). Tento level také zahrnuje nemalé hrátky s podvodním plavidlem, jelikož vody, kterou budete opravdu muset plavat, je v tomto levelu nejvíc, což osobně hodně oceňuju. City v podsatě slouží pouze jako příjemné rozloučení s Londýnem a jako mapa pro bitku s bossem - v obou případech však pokulhává, neboť Sophia na vás pouze ustavičně střílí, a jediný způsob, jak se jí zbavit, je doskákat a došplhat se až do jasně daného cíle (což netrvá dlouho a překážky tu nejsou žádné), a tam párkrát vystřelit. Klidně to mohlo být přímou součástí předchozího levelu, o tom žádná. O Antarktidě řeknu jenom tolik, že její nespornou součástí je nejdelší level celé hry (co do délky je to vlastně nerozhodně mezi Tinnosem a Aldwychem, nicméně v Tinnosu je mnohem méně vracení se zpátky do již navštívených míst, a je prošpikován mnohem obtížnějšími úkoly, takže myslím, že ocenění si zaslouží. A samozřejmě, na konci Antarktidy a tedy v posledním levelu celé hry je ten nejdrsnější finální boss ze všech dílů. V konečné CGI sekvenci se mimo jiné v plné kráse ukazuje ta stará bezcitná a nelítostná Lara, které jde především o vlastní přežití, a právě do této Lary jsem se kdysi zamiloval a právě tato Lara započala mou závislost. Takhle čistě mimochodem nevyplula její povaha na povrch v žádném jiném díle.
Hráči často argumentují, že TR III nestojí za ty nervy, jelikož od dvojky nepřináší takřka nic nového a od prvního dílu se jaksi taksi neděje technologický či hratelnostní pokrok, a ačkoliv je to jistě opodstatněné tvrzení, já na to můžu zvysoka hodit bobek, jelikož to byl můj první TR zážitek, a jelikož jsem hrál všechny díly. Díky tomu můžu říct, že právě trojka má ty nejnezapomenutelnější momenty, nejlepší levely (ve všech podstatných aspektech), setsakramentsky dlouhou herní dobu, nejlepší nápady a v neposlední řadě i největší úroveň zábavnosti. TR II stojí těsně za trojkou, to je pravda, ale ultimátní zážitek z tohoto dílu je zkrátka jedinečný, zatímco ze dvojky je "pouze" výborný.
Má srdcovka, druhá nejoblíbenější hra vůbec a fakt, že z objektivního hlediska je tato hra snad jen lehce nadprůměrná, je mi u konečníku.
Pro: Ty nejlepší levely ze všech dílů, soundtrack, CGI sekvence, možnost volby, odpovídající atmosféra, uvěřitelnost velice pamatovatelných událostí, stará dobrá Lara a hromada dalších věcí
Proti: Pro někoho moc těžké, slabší příběh, level City, pár lehce přehlédnutelných detailů, objektivně to není žádný zázrak
Pro: čtyřkolka, kajak
Proti: jinak nic nového
Proti: Nudné prostředí, hra je přehnaně dlouhá