Komentáře
Pro: Souboj se závěrečnými bossy, prostě pro lidi co rádi zavzpomínají na starého dobrého Wolfa
Pro: vše
Proti: nic
HAF řekl pes
Procházení dlouhými a temnými (ač osvětlenými) chodbami mi nahánělo strach. Nevím co mě hnalo dopředu, protože jsem se bál podívat se za každý roh, každé dveře, co jsem našel. Nějaká zvrácená touha, podobná té, co nás směruje k dívání se na hororové filmy. Chceme se bát, ale některé strachy jsou těžší s dalekosáhlými následky. Přesně jako Wolf. Atmosféra tu zkrátka exceluje. K tomu ještě paranoidní pohled BJovo očí, poslouchání každého zvuku, jestli se někde neotevřou dveře (brrr). Dojmu pomáhala i hudba, místy šílená (poslouchání zvukových stop samostatně bez hry už není ono, jen pro nostalgisty jako jsem já), místy zvráceně sugestivní. Nezapomeňme také na titulní znělku když se zapne hra. Pro drtivou většinu hráčů to byla první příležitost, kdy slyšeli hymnu Nacistů Horst Wessel Lied, i když tedy v MIDI verzi (dnes se tomu říká polyfonní). Ale zas táta mi k tomu zpíval slova "Pes jitrničku sežral". Naštěstí jsme tenkrát měli kvalitní zvukovku, tak jsem si mohl užívat hudby ve hře I zvuků (což tenkrát nebylo časté, jak jsem pochopil).
AIIÍÍ řekl hnědej
Možná nejde o první FPS, ale to mě ani trochu netrápí. Je nejslavnější, pro mě extra-vzpomínková a koneckonců Catacomb je oproti Wolfu dost slabá. Pro mě bude první tato, i když znám fakta). Kontroverzností je neméně "drsná", krev v Doomu je jedna věc, ale obrázky Hitlera (jeden typ dokonce ve skleněné vitráži) a ostatních symbolů je věc druhá. A krev tu byla také, i když jí nebylo tolik. Tak jako tak, odhadem se za těch 60 levelů zabije několik tisíc nepřátel. Slušný počet. Když už jsme u nich, ani mi nevadila jejich jednotvárnost (4 typy běžných nepřátel, z toho pátý typ je jen v jednom "světě" a pak jen na speciálních místech). Oni se krásně roztřídili podle obtížnosti zabití, podle nebezpečnosti. Základní typ, dnes bych ho nazval grunt, poté rychlý typ - bílej a těžkej/silnej typ umpapa. Psi dokáží potrápit, ale většinou jsou jen potrava pro kanóny. Ano, kanóny, ty neexistující (Wolf má omezené i zbraně).
Vtipné je, že ač jsem šetřivý a dokážu zajistit, aby mi náboje vydrželi i při "rotačáku", tedy čtvrté zbrani, nepoužíval jsem ho. Z jednoduchého důvodu - moc hlučný. Jakkoliv divně/směšně to zní, mě ten zvuk vadil. Vyhovoval mi štíhlý vzhled a krásný zvuk samopalu, neboli trojky. Pistolka je směšná a nůž jen pro fajnšmejkry. Když jsem natáčel dohrání všech levelů a zrovna byl u Bosse prvního světa, chtěl jsem zamachrovat a zničit ho jen nožem. Vymstilo se mi to a tak jsem musel natáčet znovu. Zkoušel jsem ho zabít několikrát a nakonec jsem to vzdal a zabil ho normálně sapíkem, šedou zbraní.
Teď už samozřejmě hraji na nejtěžší, cokoliv menšího by byla potupa (i kdybych byl špatný hráč, celoživotní hraní by naučilo i největšího troubu a já se za troubu určitě nepovažuji). Jako dítě jsem hrál tuším na nejmenší. Sice mě štval ten obrázek plínek a dudlíku, ale "ty hezké obrázky" (těžší obtížnosti) se hrát nedaly. Hrálo se tenkrát na šipkách+ctrl+space+alt (v pořadí důležitosti), tenkrát jsme nic jiného neznali a tak i když šlo ovládání přenastavit, i nyní bych to hrál na šipkách. Ze zvyku, jako poctu i nostalgii. Dokonce i šlo běhat, ale nemyslím, že bych to nějak využíval. Jednou mi kamarád ve škole řekl, že existuje nějaký cheat kde by se dalo jezdit po chodbách džípem. Teď mi to přijde jako pěkná blbost, ale tenkrát jsem tomu věřil a líbila se mi ta představa. Také se mi do spárů dostalo klasické ILM (později to v historii překonalo IDDQD/IDKFA ve známosti), ale nepoužíval jsem tento kód, jednoduše proto, že resetoval skóre a to mě štvalo.
UMPAPA řekl umpapák
Když jsem tedy před pár lety jel level za levelem (abych hru komplet dohrál), narazil jsem a to poměrně brzy, v E2L8. To je ten level, který jde normálně dohrát a vůbec ničeho zvláštního si nevšimnete, jenže když otevřete jednu určitou zeď, otevře se vám cesta do pekla miniaturních místností, slepých uliček, dvou BOSSŮ, pár bonusům a hlavně šílenství, totálnímu zmagoření z pobíhání doleva/doprava ve stejnorodých místostech, v identických stěnách. Tento level jsem musel dělat s mapou otevřenou vedle okna DOSBoxu a i tak to byla fuška obrovská. Krutá hra level-designéra/ů, ale také jeden z vrcholů toho kam až se dá zajít. Zatím toto šílenství žádná hra (AFAIK) nepřekonala.
Také bych se rád pozastavil nad bonusovými koly, jsou totiž vpravdě šílené. V jednom z nich utíkám jako bych byl Pacman před nesmrtelnými duchy (přičemž Wolf umí vykouzlit pěkné bludiště), jenže do toho se občas projeví nedostatek nábojů, nápor "normálních" nepřátel a také moje potřeba vysbírat všechny poklady a dohrát hru na 100%. Šílené bylo bonus kolo (nevím přesně kde, jestli 2/3/4 episode), kde mapa tvořila čtverec postavený na jeden vrchol. Celé kolo bylo symetrické a dělané jako jedna velká místnost. Stačil jeden výstřel a desítky nepřátel vyrazili k mé pozici. Šlo udělat jediné - najít místo, kde bych se mohl schovat a kosit nápory "oficírských" nepřátel. Takové místo jsem našel, jenže nastaly dva problémy. S oběma jsem si poradil, ale ten druhý mě trochu nasral (byla to chyba hry). Docházeli totiž náboje, proto jsem musel odběhnout od škrtícího místa (kde byla jediná cesta, kudy nepřátelé mohli proudit ke mně) a nasbírat vzadu náboje. To by bylo v pohodě, dalo se to zvládnout, jenže nastal druhý problém - bug - neboli když bylo na jednom místě naskládáno více jak X nepřátel, protivníci kteří přes toto místo přešli se stali neviditelní. A zkuste zabíjet nejrychlejší potvoru ve hře, když vám dochází náboje a není vidět.
I to jsem ale zvládl. S natáčením jsem přestal v šesté epizodě, když jsem kvůli dalšímu bugu nemohl otevřít jeden tajný vchod => neměl jsem 100% => to mě štvalo a tak jsem si nahrál jen 5/6 epizod. I tak mi to ale stačí. Jako hold minulosti, jako radu hráčům kteří potřebují radu a hlavně - ten zážitek z hraní je nenahraditelný.
^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 1993 (2011)
KOLIK (hodin circa) ----------- 1000
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ ANO
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - I'M DEATH INCARNATE
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Long Live old buddy, brzy to bude 20 let co jsi na světě.
Pro: Atmosféra, Strach, Hudba/zvuky a nakonec i ta grafika
Proti: Původně jsem chtěl říct omezenost (zbraní, nepřátel), ale nakonec ta omezenost pomáhá pocitu stísněnosti
Taktéž statistiky po absolvování úrovně potěší, neboť se z nich dozvím procenta zabitých nepřátel, objevených sekretů atd. Nejvíc si cením všech stoprocentních statistik v sedmé úrovni druhé epizody, v níž nechyběly opravdu bravurně navržené tajné lokace napěchované velkým počtem itemů a nepřátel. Byť normálně jde tento level zvládnout hned, tak nalezení zmíněného úkrytu jeho projití o něco pozdrží, což v tomto případě vůbec nevadí. V jedné úrovni dokonce vedla, ke střeženému klíči, cesta i skrz secret a nacisty proto šlo obejít. Ukazatel dosaženého score v levé části poměrně archaicky vypadajícího HUDu také zahřeje na srdci. Z přítomných šesti hutných epizod se nenechají zahanbit ani poslední tři z packu The Nocturnal Missions, dávající hráčům možnost opět prožít další dobrodružství.
Čtyři dostupné obtížnosti patřičně prověří skill každého, ať už ostřílenějšího nebo méně zdatného. Fakt je, že kvůli těm ikonkám, ilustrujícím jejich obtížností stupeň, mému zraku nejvíce uhranula ta třetí s tváří zkušeného drsňáka. Při samotném hraní se tato obtížnost připomínala snad jen při velké sprše kulek z řad nepřátel nebo menšímu stavu životů, ale po pár loadech a opatrnějším postupu jejich eliminace, to takovou potíž zase nepředstavovalo. A pak také v souvislosti s funkcí Save, třebaže při častém uložení byl průchod levelem jako po másle, tak pokud save nebyl zrovna na pořadu dne, já nerušeně a plynule hrál, o to markantněji mé nervy následně pocuchal neúspěch, kdy můj avatar čuchal ke kytkám od spoda. Opětovné nahrání pozice, sebrání klíče, zneškodnění nepřátel, nalezení již předtím objeveného úkrytu a znovu vracení se ke dveřím na mnou získaný klíč, dokáže tedy místy, při opomíjení častého ukládání, dosti naštvat.
Za sebou má Wolfenstein 3D již téměř dvacet let od svého vydání, tomu ale nijak neubírá kouzlo z hraní i v dnešní době. A ačkoli má jeho původní grafika stále něco do sebe, já si oblíbil port Wolf4SDL, který zachovává původní rys vzhledu a nechybí mu i vyšší rozlišení 1280x800, toho využijí zejména ti hráči, co používají, jako já, širokoúhlý monitor. Na displeji viditelné kostičky nijak nekazily zážitek, stejně tak plynulá kamera a přehršel podporovaných neoficiálních add-onů do hry, využívajících též kvalit uvedeného portu. K vizuální stránce hry ještě doplním můj celkový dojem z ní. Líbí se mi ta křiklavost barev, pěkná viditelnost a ta stylizace obecně. Neboť hře dodává jistý nádech jedinečnosti, lišící se od spousty dalších her, jenž jsem doposud hrál.
Hra se pro mě stala zábavou i prokletím na obrovské kvantum hodin, trávených před monochromatickým 14“ monitorem, až se sám divím, že dnes ještě nenosím brýle. Nikdy nezapomenu na zvuky jako byl štěkot německého ovčáka, otevírání železných dveří nebo zasouvání zdí při nalezení tajné místnosti, které vyluzoval PC speaker...
Ve své době poskytovala hra šílené ztvárnění pro mě nic neříkajících nacistických symbolů, mě šlo ale “jen“ o projití (pokud možno za potlesku rotačního kulometu nebo jiné ze tří palných zbraní a bodáku) šikovně navržených lokací a utkat se tváří v tvář se závěrečnými bossy daných episod (na mnou pojmenovaného “kuchaře“ (on to byl Dr. Schabbs) nebo “Helgu“ (Gretel Grosse) se opravdu nedá zapomenout).
Ovšem i tato hra se nevyhnula pár momentům, kdy by člověk nejraději přestal hrát. Jednak to byl level design některých kapitol, kde docházelo ke zdlouhavému bloudění, částečně i postupný stereotyp a pro hráče bez zvukovky i ony nezapomenutelné zvuky, které po hodinách hraní odeznívaly jen pomalu. Jinak se ale dá tento protifašistický odboj v podání B.J. Blazkowicze považovat za povedený kousek (nejen z nostalgické pozice) a pro dnešního mladého hráče cestou do začátků herní historie.
Pro: nostalgie, bossové, rotačák, zvuky
Proti: zvuky, někdy level design
Po všech těch jednoduchých 2D skákačkách nebo kostičkovaných hrách s pár barvami byl Wolfík něco jako zjevení a možnosti to znovu natřít náckům po několika desítkách let se jen těžko odolávalo. Co na tom, že hra by dle dnešních měřítek byla možná dost politicky nekorektní, vzhledem k četnosti zobrazených hákových křížů a blonďatých ubermensch v řadách wehrmachtu a SS. Opravdovou herní extázi zažívali šťastlivci vybavení zvukovkou Sound Blaster, která nabízela mnohem lepší zážitek, než obyčejný PC speaker.
Dnes ta hra působí spíš směšně a i když se říká, že to nebyla první hra, která přinesla "3D" rozměr, nikdo jí to místo na výsluní už asi nikdy nevezme :)
Pro: Tehdy to byla pařba neskutečná
Proti: Dnes už je lepší jen vzpomínat, opětované hraní by bylo spíš pro sebemrskače
Graficky to byla skoro bych řekl revoluce. Já osobně jsem měl u hry obtíže, protože v mém věku jsem nebyl zrovna odvážné dítko a proto jsem se bál každého rohu "aby na mě někdo (nebo něco) nebafl"
I když novejší "Return to Castle Wolfenstein" mám o mnoho radši, občas si z nostalgie prvního 3D Wolfa zahraju.
Pro: grafika a originalita, moje první setkání s 3D
Proti: stereotyp, možná trochu dlouhé a nepřehledné
Wolfenstein 3D je opravdu pamětník, ostatně je mu, byť neprávem, přisuzována role zakladatele žánru FPS jako takového. Stejně tak jsem k Wolfovi přistupoval. Nejprve jsem si chvíli zvykal na ovládání v kombinaci klávesnice a myš. Citlivost myši je o dost menší než v současných hrách, ale po prvním levelu jsem to dostal do ruky. Co se týče grafického zpracování, tak se jedná opravdu o průkopníka, ale musím z vlastní zkušenosti říct, že jsem hrál i ošklivější hry. Obzvláště v některých levelech je grafika tak trochu nepřehledná. Co mi na hře vadilo asi nejvíc, je design některých pozdějších levelů, kde jsem se několikrát ztratil a bloudil pořád dokola, než jsem našel klíč, dveře apod. Většina levelů je logicky a přehledně navržených, ale občas se najde nějaký ten chaotický úlet. Absence mapy tedy není, až na výjimky, nikterak skličující. Druhů nepřátel sice není mnoho, ale neurazí a ani nenadchnou. Stejně je to se zbraněmi, většinu času jsem používal samopal a na závěrečné bossy rotační kulomet. Co mě příjemně překvapilo, je velikost zranění závislá na vzdálenosti od nepřítele. Prostě na jeden metr vás jeden výstřel zabije, na delší vzdálenost jen škrábne atd. To jsem u hry z roku 1992 nečekal.
I přes všechny vyjmenované zápory má Wolfenstein 3D pořád své kouzlo a atmosféru, jen musíte být ochotní na chvíli zapomenout, že existují Doom, Half-Life či Crysis.
Pro: Atmosféra, závěreční bossové
Proti: Občas nepřehledný design levelů, absence mapy
Pro: První FPS, pocit vtažení do hry, vlastnoruční podílení se na potírání nacismu :o)
Proti: Stereotypnost - stejný design prostředí, stejná hratelnost...
Pro: Ovládání zbraní, labirint, temná atmosféra ...
Proti: Čtvercová grafika ...
Krásné vzpomínky na potemnělý počítačový klub ozářený blikajícími, mizernými monitory. Zde na dvou počítačích fungoval Wolf. Jen hádejte, které byly vždy obsazeny jako první?
Pro: hratelnost, možnost nakopat Hitlerovi zadek
Proti: tehdy žádné proti neexistovalo, snad až na absenci více počítačů, které by tu hru rozjely
Můj památný moment: Pamatuji si, jak jsem jednou procházel nějakou dlouhou chodbou, nikde nikdo a najednou z rohu na mě vybafl SSak, jsem až leknutím spadl ze židle:D (jsem měl docela nahlas reproduktory a on docela zařval).
Pro: Bludiště(pro někoho spíše mínus,ale bez tohohle by hra byla pouhá nudná, tupá střílečka), Atmosfera, První pořádná FPS:).
Proti: malá variabilita zbraní a nepřátel
Pro: Byl to prostě Wolf :)
Proti: Stereotyp, málo zbraní, zvuky speakeru.
Pro: všechno
Proti: z té čtvercové grafiky přecházeli oči a pobolívala hlava
Pro: Vzpomínka na hodně dávnou dobu
Proti: Bludiště
Pro: ikonka ukazující zdravotní stav B.J.-e
Proti: průkopník čítování > ILM
Pro: Střílení nacistů, závěreční bossové, německé hlášky, německý ovčák, pohodová hratelnost
Proti: pravoúhlý level design, stereotypní prostředí...na tu dobu to jsou ale přehlédnutelné detaily
Pro: Průkopník v žánru FPS, bossové (včetně Hitlera).
Proti: málo zbraní, málo typů nepřátel, jednotvárnost.
Pro: Střílení nacistů :), atmosféra, průkopník na poli FPS
Proti: ...
Pro: cheaty
Proti: grafika, ovládání, levely