Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
Svého času výborná hra a dlouho trvající mýtus o první first person akci. Musím uznat, že Spear of Destiny považuji za notně kvalitnější kousek po všech strankách. Byl tam i přijatelný soundtrack. Levely byly zajímavější a často těžší.

Pro: cheaty

Proti: grafika, ovládání, levely

-32 +8 −40
  • PC 85
Moje uplně první střílečka (a mám pocit že také uplně první střílečka v historii počítačových her) se spoustou nácků co potřebují zastřelit a s Hitlerem s rotačákem. V bludišti chodeb se sice velmi snadno ztratíte a půjdete okolo míst, která jste už několikrát prošli což je dost k naštvání, ale tadle hra stojí zato.

Pro: Souboj se závěrečnými bossy, prostě pro lidi co rádi zavzpomínají na starého dobrého Wolfa

+26 +27 −1
  • PC --
ať žije král, respect a úcta, zde leží ten co proslavil 3d person střílečky natolik, že se stali herním fenoménem, mějte pokorně na paměti, že všechny 3d střílečky jsou potomkem této

Pro: vše

Proti: nic

-11 +7 −18
  • PC 100
Hra, které v mých očích překonala Dooma v atmosféře. Když už totiž chci srovnávat, tak hry z podobné doby.

HAF řekl pes

Procházení dlouhými a temnými (ač osvětlenými) chodbami mi nahánělo strach. Nevím co mě hnalo dopředu, protože jsem se bál podívat se za každý roh, každé dveře, co jsem našel. Nějaká zvrácená touha, podobná té, co nás směruje k dívání se na hororové filmy. Chceme se bát, ale některé strachy jsou těžší s dalekosáhlými následky. Přesně jako Wolf. Atmosféra tu zkrátka exceluje. K tomu ještě paranoidní pohled BJovo očí, poslouchání každého zvuku, jestli se někde neotevřou dveře (brrr). Dojmu pomáhala i hudba, místy šílená (poslouchání zvukových stop samostatně bez hry už není ono, jen pro nostalgisty jako jsem já), místy zvráceně sugestivní. Nezapomeňme také na titulní znělku když se zapne hra. Pro drtivou většinu hráčů to byla první příležitost, kdy slyšeli hymnu Nacistů Horst Wessel Lied, i když tedy v MIDI verzi (dnes se tomu říká polyfonní). Ale zas táta mi k tomu zpíval slova "Pes jitrničku sežral". Naštěstí jsme tenkrát měli kvalitní zvukovku, tak jsem si mohl užívat hudby ve hře I zvuků (což tenkrát nebylo časté, jak jsem pochopil).

AIIÍÍ řekl hnědej

Možná nejde o první FPS, ale to mě ani trochu netrápí. Je nejslavnější, pro mě extra-vzpomínková a koneckonců Catacomb je oproti Wolfu dost slabá. Pro mě bude první tato, i když znám fakta). Kontroverzností je neméně "drsná", krev v Doomu je jedna věc, ale obrázky Hitlera (jeden typ dokonce ve skleněné vitráži) a ostatních symbolů je věc druhá. A krev tu byla také, i když jí nebylo tolik. Tak jako tak, odhadem se za těch 60 levelů zabije několik tisíc nepřátel. Slušný počet. Když už jsme u nich, ani mi nevadila jejich jednotvárnost (4 typy běžných nepřátel, z toho pátý typ je jen v jednom "světě" a pak jen na speciálních místech). Oni se krásně roztřídili podle obtížnosti zabití, podle nebezpečnosti. Základní typ, dnes bych ho nazval grunt, poté rychlý typ - bílej a těžkej/silnej typ umpapa. Psi dokáží potrápit, ale většinou jsou jen potrava pro kanóny. Ano, kanóny, ty neexistující (Wolf má omezené i zbraně).

Vtipné je, že ač jsem šetřivý a dokážu zajistit, aby mi náboje vydrželi i při "rotačáku", tedy čtvrté zbrani, nepoužíval jsem ho. Z jednoduchého důvodu - moc hlučný. Jakkoliv divně/směšně to zní, mě ten zvuk vadil. Vyhovoval mi štíhlý vzhled a krásný zvuk samopalu, neboli trojky. Pistolka je směšná a nůž jen pro fajnšmejkry. Když jsem natáčel dohrání všech levelů a zrovna byl u Bosse prvního světa, chtěl jsem zamachrovat a zničit ho jen nožem. Vymstilo se mi to a tak jsem musel natáčet znovu. Zkoušel jsem ho zabít několikrát a nakonec jsem to vzdal a zabil ho normálně sapíkem, šedou zbraní.

Teď už samozřejmě hraji na nejtěžší, cokoliv menšího by byla potupa (i kdybych byl špatný hráč, celoživotní hraní by naučilo i největšího troubu a já se za troubu určitě nepovažuji). Jako dítě jsem hrál tuším na nejmenší. Sice mě štval ten obrázek plínek a dudlíku, ale "ty hezké obrázky" (těžší obtížnosti) se hrát nedaly. Hrálo se tenkrát na šipkách+ctrl+space+alt (v pořadí důležitosti), tenkrát jsme nic jiného neznali a tak i když šlo ovládání přenastavit, i nyní bych to hrál na šipkách. Ze zvyku, jako poctu i nostalgii. Dokonce i šlo běhat, ale nemyslím, že bych to nějak využíval. Jednou mi kamarád ve škole řekl, že existuje nějaký cheat kde by se dalo jezdit po chodbách džípem. Teď mi to přijde jako pěkná blbost, ale tenkrát jsem tomu věřil a líbila se mi ta představa. Také se mi do spárů dostalo klasické ILM (později to v historii překonalo IDDQD/IDKFA ve známosti), ale nepoužíval jsem tento kód, jednoduše proto, že resetoval skóre a to mě štvalo.

UMPAPA řekl umpapák

Když jsem tedy před pár lety jel level za levelem (abych hru komplet dohrál), narazil jsem a to poměrně brzy, v E2L8. To je ten level, který jde normálně dohrát a vůbec ničeho zvláštního si nevšimnete, jenže když otevřete jednu určitou zeď, otevře se vám cesta do pekla miniaturních místností, slepých uliček, dvou BOSSŮ, pár bonusům a hlavně šílenství, totálnímu zmagoření z pobíhání doleva/doprava ve stejnorodých místostech, v identických stěnách. Tento level jsem musel dělat s mapou otevřenou vedle okna DOSBoxu a i tak to byla fuška obrovská. Krutá hra level-designéra/ů, ale také jeden z vrcholů toho kam až se dá zajít. Zatím toto šílenství žádná hra (AFAIK) nepřekonala.

Také bych se rád pozastavil nad bonusovými koly, jsou totiž vpravdě šílené. V jednom z nich utíkám jako bych byl Pacman před nesmrtelnými duchy (přičemž Wolf umí vykouzlit pěkné bludiště), jenže do toho se občas projeví nedostatek nábojů, nápor "normálních" nepřátel a také moje potřeba vysbírat všechny poklady a dohrát hru na 100%. Šílené bylo bonus kolo (nevím přesně kde, jestli 2/3/4 episode), kde mapa tvořila čtverec postavený na jeden vrchol. Celé kolo bylo symetrické a dělané jako jedna velká místnost. Stačil jeden výstřel a desítky nepřátel vyrazili k mé pozici. Šlo udělat jediné - najít místo, kde bych se mohl schovat a kosit nápory "oficírských" nepřátel. Takové místo jsem našel, jenže nastaly dva problémy. S oběma jsem si poradil, ale ten druhý mě trochu nasral (byla to chyba hry). Docházeli totiž náboje, proto jsem musel odběhnout od škrtícího místa (kde byla jediná cesta, kudy nepřátelé mohli proudit ke mně) a nasbírat vzadu náboje. To by bylo v pohodě, dalo se to zvládnout, jenže nastal druhý problém - bug - neboli když bylo na jednom místě naskládáno více jak X nepřátel, protivníci kteří přes toto místo přešli se stali neviditelní. A zkuste zabíjet nejrychlejší potvoru ve hře, když vám dochází náboje a není vidět.

I to jsem ale zvládl. S natáčením jsem přestal v šesté epizodě, když jsem kvůli dalšímu bugu nemohl otevřít jeden tajný vchod => neměl jsem 100% => to mě štvalo a tak jsem si nahrál jen 5/6 epizod. I tak mi to ale stačí. Jako hold minulosti, jako radu hráčům kteří potřebují radu a hlavně - ten zážitek z hraní je nenahraditelný.

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 1993 (2011)
KOLIK (hodin circa) ----------- 1000
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ ANO
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - I'M DEATH INCARNATE
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Long Live old buddy, brzy to bude 20 let co jsi na světě.

Pro: Atmosféra, Strach, Hudba/zvuky a nakonec i ta grafika

Proti: Původně jsem chtěl říct omezenost (zbraní, nepřátel), ale nakonec ta omezenost pomáhá pocitu stísněnosti

+30
  • PC 90
I přes své stáří jde o velmi dobrou střílečku, v níž neabsentuje jediný prvek klasických old schoolovek žánru. Akce je adekvátně zpracovaná, s nádechem jisté frenetičnosti a arkádovosti, secrety s účinnějšími zbraněmi a cennými poklady slušně poschovávané, klíče od dveří dobře střežené, bossové hojní a místy i tuzí. Level design už plošší být nemůže, ale nedá se říct, že by to bylo na škodu. Jelikož díky němu vyniká každá úroveň svým pojetím a nutí tak hráče se neustále vracet, nebo se (ne)zamotávat do zdejšího herního prostředí. Samozřejmostí je vyvážený postup hrou, závislý i na momentálně dostupných zbraních. Kdy např. na začátku druhé epizody není zbraní a nábojů dostatek, takže, zatímco je možné se vyzbrojit municí a MP 40 ve zbrojnici za normálně přístupnými dveřmi, nechybí ani účinnější varianta v podobě získaného Chain Gunu z tajného úkrytu poblíž. S nímž je to při likvidaci nepřátel teprve ta pravá zábava.

Taktéž statistiky po absolvování úrovně potěší, neboť se z nich dozvím procenta zabitých nepřátel, objevených sekretů atd. Nejvíc si cením všech stoprocentních statistik v sedmé úrovni druhé epizody, v níž nechyběly opravdu bravurně navržené tajné lokace napěchované velkým počtem itemů a nepřátel. Byť normálně jde tento level zvládnout hned, tak nalezení zmíněného úkrytu jeho projití o něco pozdrží, což v tomto případě vůbec nevadí. V jedné úrovni dokonce vedla, ke střeženému klíči, cesta i skrz secret a nacisty proto šlo obejít. Ukazatel dosaženého score v levé části poměrně archaicky vypadajícího HUDu také zahřeje na srdci. Z přítomných šesti hutných epizod se nenechají zahanbit ani poslední tři z packu The Nocturnal Missions, dávající hráčům možnost opět prožít další dobrodružství.

Čtyři dostupné obtížnosti patřičně prověří skill každého, ať už ostřílenějšího nebo méně zdatného. Fakt je, že kvůli těm ikonkám, ilustrujícím jejich obtížností stupeň, mému zraku nejvíce uhranula ta třetí s tváří zkušeného drsňáka. Při samotném hraní se tato obtížnost připomínala snad jen při velké sprše kulek z řad nepřátel nebo menšímu stavu životů, ale po pár loadech a opatrnějším postupu jejich eliminace, to takovou potíž zase nepředstavovalo. A pak také v souvislosti s funkcí Save, třebaže při častém uložení byl průchod levelem jako po másle, tak pokud save nebyl zrovna na pořadu dne, já nerušeně a plynule hrál, o to markantněji mé nervy následně pocuchal neúspěch, kdy můj avatar čuchal ke kytkám od spoda. Opětovné nahrání pozice, sebrání klíče, zneškodnění nepřátel, nalezení již předtím objeveného úkrytu a znovu vracení se ke dveřím na mnou získaný klíč, dokáže tedy místy, při opomíjení častého ukládání, dosti naštvat.

Za sebou má Wolfenstein 3D již téměř dvacet let od svého vydání, tomu ale nijak neubírá kouzlo z hraní i v dnešní době. A ačkoli má jeho původní grafika stále něco do sebe, já si oblíbil port Wolf4SDL, který zachovává původní rys vzhledu a nechybí mu i vyšší rozlišení 1280x800, toho využijí zejména ti hráči, co používají, jako já, širokoúhlý monitor. Na displeji viditelné kostičky nijak nekazily zážitek, stejně tak plynulá kamera a přehršel podporovaných neoficiálních add-onů do hry, využívajících též kvalit uvedeného portu. K vizuální stránce hry ještě doplním můj celkový dojem z ní. Líbí se mi ta křiklavost barev, pěkná viditelnost a ta stylizace obecně. Neboť hře dodává jistý nádech jedinečnosti, lišící se od spousty dalších her, jenž jsem doposud hrál.
+19
  • PC 90
Jako hráč sám sebe nepovažuji za nejmladšího, ale vzpomínky na první setkání s dnes už legendárními hrami, útrapami s nimi spojenými a onen pionýrský pocit, který vzbuzovaly, si vybavuji jako by to bylo včera. Tou první hrou, kterou nosím ve svém srdci (jako nostalgický předmět typu céček, čokoládové tyčinky Artemis, či žvýkačky Pedro) se stal Wolf3D. Bylo to těsně po převratu, kdy se v našem městě otevřel první obchod s kancelářskou a výpočetní technikou, uvnitř se nacházelo první PC a na něm hrál starší kluk tuto, pro mnohé žánrově průkopnickou FPSku. Chodíval jsem tam kdykoliv to čas dovolil, zanedbajíce své školní povinnosti s nadějí, že se také někdy dostanu na řadu – nikdy se tak nestalo! Naštěstí netrvalo dlouho a do naší rodiny zavítalo také jedno obstarožní PC, určené primárně k zdokonalování se ovládání stroje a naučení se účetního programu. A co čert nechtěl, krom samotného PC (bez zvukové karty) a jehličkové tiskárny, byly přibaleny 5¼ diskety a na nich i obdivovaný Wolfenstein 3D.

Hra se pro mě stala zábavou i prokletím na obrovské kvantum hodin, trávených před monochromatickým 14“ monitorem, až se sám divím, že dnes ještě nenosím brýle. Nikdy nezapomenu na zvuky jako byl štěkot německého ovčáka, otevírání železných dveří nebo zasouvání zdí při nalezení tajné místnosti, které vyluzoval PC speaker...

Ve své době poskytovala hra šílené ztvárnění pro mě nic neříkajících nacistických symbolů, mě šlo ale “jen“ o projití (pokud možno za potlesku rotačního kulometu nebo jiné ze tří palných zbraní a bodáku) šikovně navržených lokací a utkat se tváří v tvář se závěrečnými bossy daných episod (na mnou pojmenovaného “kuchaře“ (on to byl Dr. Schabbs) nebo “Helgu“ (Gretel Grosse) se opravdu nedá zapomenout).

Ovšem i tato hra se nevyhnula pár momentům, kdy by člověk nejraději přestal hrát. Jednak to byl level design některých kapitol, kde docházelo ke zdlouhavému bloudění, částečně i postupný stereotyp a pro hráče bez zvukovky i ony nezapomenutelné zvuky, které po hodinách hraní odeznívaly jen pomalu. Jinak se ale dá tento protifašistický odboj v podání B.J. Blazkowicze považovat za povedený kousek (nejen z nostalgické pozice) a pro dnešního mladého hráče cestou do začátků herní historie.

Pro: nostalgie, bossové, rotačák, zvuky

Proti: zvuky, někdy level design

+38 +39 −1
  • PC 90
Wolfenstein 3D byla hra, která pro mnoho lidí, kteří začínali hrát v první polovině 90. let znamenala vstup do světa pořádných počítačových her. Nebo aspoň byla jednou z těch prvních, se kterou se setkali. Nejinak tomu bylo i u mě.

Po všech těch jednoduchých 2D skákačkách nebo kostičkovaných hrách s pár barvami byl Wolfík něco jako zjevení a možnosti to znovu natřít náckům po několika desítkách let se jen těžko odolávalo. Co na tom, že hra by dle dnešních měřítek byla možná dost politicky nekorektní, vzhledem k četnosti zobrazených hákových křížů a blonďatých ubermensch v řadách wehrmachtu a SS. Opravdovou herní extázi zažívali šťastlivci vybavení zvukovkou Sound Blaster, která nabízela mnohem lepší zážitek, než obyčejný PC speaker.

Dnes ta hra působí spíš směšně a i když se říká, že to nebyla první hra, která přinesla "3D" rozměr, nikdo jí to místo na výsluní už asi nikdy nevezme :)

Pro: Tehdy to byla pařba neskutečná

Proti: Dnes už je lepší jen vzpomínat, opětované hraní by bylo spíš pro sebemrskače

+20
  • PC 85
Wolfenstein byla vůbec moje první 3D střílečka. Když mi ji taťka přinesl z práce na disketě, byl jsem nadšen. První setkání s 3D proběhlo ve velkém stylu. Hru jsem dohrál sice jen jednou, ale prvních pár levelů si doteď pamatuji nazpamět.

Graficky to byla skoro bych řekl revoluce. Já osobně jsem měl u hry obtíže, protože v mém věku jsem nebyl zrovna odvážné dítko a proto jsem se bál každého rohu "aby na mě někdo (nebo něco) nebafl"

I když novejší "Return to Castle Wolfenstein" mám o mnoho radši, občas si z nostalgie prvního 3D Wolfa zahraju.

Pro: grafika a originalita, moje první setkání s 3D

Proti: stereotyp, možná trochu dlouhé a nepřehledné

+22
  • PC 90
Na úvod musím podotknout, že jsem Wolfenstein 3D hrál kdysi dávno ještě v době PC 286, nicméně až v červnu 2009 jsem Wolfa proběhl od začátku do konce bez použití cheatů. Toto jen pro upřesnění, že se nebude jednat o nostalgický komentář.
Wolfenstein 3D je opravdu pamětník, ostatně je mu, byť neprávem, přisuzována role zakladatele žánru FPS jako takového. Stejně tak jsem k Wolfovi přistupoval. Nejprve jsem si chvíli zvykal na ovládání v kombinaci klávesnice a myš. Citlivost myši je o dost menší než v současných hrách, ale po prvním levelu jsem to dostal do ruky. Co se týče grafického zpracování, tak se jedná opravdu o průkopníka, ale musím z vlastní zkušenosti říct, že jsem hrál i ošklivější hry. Obzvláště v některých levelech je grafika tak trochu nepřehledná. Co mi na hře vadilo asi nejvíc, je design některých pozdějších levelů, kde jsem se několikrát ztratil a bloudil pořád dokola, než jsem našel klíč, dveře apod. Většina levelů je logicky a přehledně navržených, ale občas se najde nějaký ten chaotický úlet. Absence mapy tedy není, až na výjimky, nikterak skličující. Druhů nepřátel sice není mnoho, ale neurazí a ani nenadchnou. Stejně je to se zbraněmi, většinu času jsem používal samopal a na závěrečné bossy rotační kulomet. Co mě příjemně překvapilo, je velikost zranění závislá na vzdálenosti od nepřítele. Prostě na jeden metr vás jeden výstřel zabije, na delší vzdálenost jen škrábne atd. To jsem u hry z roku 1992 nečekal.
I přes všechny vyjmenované zápory má Wolfenstein 3D pořád své kouzlo a atmosféru, jen musíte být ochotní na chvíli zapomenout, že existují Doom, Half-Life či Crysis.

Pro: Atmosféra, závěreční bossové

Proti: Občas nepřehledný design levelů, absence mapy

+51
  • PC 80
Na rozdíl od takového Dooma je Wolf dnes už prakticky nehratelný, je až příliš stereotypní, prostředí je pořád stejné, při letmém pohledu na obrazovku ani nepoznáte o jaký level se jedná, nepřátelé nic moc a hratelnost se také s postupem hry nevyvíjí. V roce 1992 byla však úplně jiná situace, člověl byl zvyklý na ploché hopsačky, když tu Wolfenstein začal sténat "deeper, deeper!" - ano, konečně jste se ve střílečkách mohli pohybovat dovnitř obrazovky a pěkně z pohledu vlastních očí. Rázem bylo jedno, jaký jiný Wolf vlastně je, hlavně když se hráč mohl cítit "uvnitř" hry a povýšit prožitek ze stříleček na další level. Mimochodem jako malí kluci jsme hráli Wolfensteina vždy ve dvou, jeden hrál a druhý měl přichystané prsty na I+L+M a zejména u závěrečného bose zběsile mačkal... A pak, že hra nepodporovala cooperative mod!

Pro: První FPS, pocit vtažení do hry, vlastnoruční podílení se na potírání nacismu :o)

Proti: Stereotypnost - stejný design prostředí, stejná hratelnost...

+15 +16 −1
  • PC 95
Klasika všech klasik, zakladatel 3D her z vlastního pohledu, srdcová záležitost. Wolfenstein 3D jsem poprvé hrál ve svých 5 letech na mém Windows 98 a celkový dojem si držím v paměti i dodnes - neuvěřitelně poutavá atmosféra, příjemná grafika, zajímavé prostředí, labyrint, výborné hlášky, nepřátele - to je zkrátka vše, čím W3D zaujme. Na druhou stranu jsem měl velmi špatné pocity ze čtvercové grafiky, často mě velmi bolely oči apod. Nicméně je Wolfenstein 3D velmi povedenná a dá se říci, že i první hra, kterou jsem měl tu čest hrát ...


Pro: Ovládání zbraní, labirint, temná atmosféra ...

Proti: Čtvercová grafika ...

+5 +12 −7
  • PC 80
Tak hele, Hitlere, nakopu ti koule!

Krásné vzpomínky na potemnělý počítačový klub ozářený blikajícími, mizernými monitory. Zde na dvou počítačích fungoval Wolf. Jen hádejte, které byly vždy obsazeny jako první?

Pro: hratelnost, možnost nakopat Hitlerovi zadek

Proti: tehdy žádné proti neexistovalo, snad až na absenci více počítačů, které by tu hru rozjely

+10 +13 −3
  • PC 85
Jedna z prvních pořádných FPS, to byly časy, když jsem se poprvé dostal k prvnímu bossovi a ta radost za zdárně dokončenou epizodu:). Bez téhle hry by možná pořádné FPS, jak je dnes známe, ani neexistovaly, občas mě trochu sice vytáčely zdlouhavé labyrinty, ale o to tu v téhle hře jde především (aby to nebyla jen tupá střílečka). Škoda jen, že je zde tak malá variabilita nepřátel a zbraní.
Můj památný moment: Pamatuji si, jak jsem jednou procházel nějakou dlouhou chodbou, nikde nikdo a najednou z rohu na mě vybafl SSak, jsem až leknutím spadl ze židle:D (jsem měl docela nahlas reproduktory a on docela zařval).

Pro: Bludiště(pro někoho spíše mínus,ale bez tohohle by hra byla pouhá nudná, tupá střílečka), Atmosfera, První pořádná FPS:).

Proti: malá variabilita zbraní a nepřátel

+18 +21 −3
  • PC 60
Jsem asi jediný, koho Wolf nikdy moc nebavil. Jistě, nelze mu upřít novátorství a obrovskou zásluhu na poli akčních her, ale stereotypní design, pouze čtyři zbraně a hrozné zvuky PC Speakeru (kdo měl tenkrát zvukovku, byl král), to prostě nebylo nic pro mě. Právě ty zvuky speakeru při sebemenším dotyku se zdí na mě působily jako pěst na oko a brzo mě z nich bolela hlava. Wolfa mám propařeného skrz naskrz, ale nikdy jsem u něj nevydržel dlouho. Častokrát, ale po malých dávkách :)

Pro: Byl to prostě Wolf :)

Proti: Stereotyp, málo zbraní, zvuky speakeru.

+15 +18 −3
  • PC 95
Tohle je srdcovka. První hra, kterou mi bratránek ukázal na PC a já z ní byl naprosto na větvi z grafiky, rozlehlosti a celkově jsem měl prostě dojem, že můžete cokoliv a že lepší hra neexistuje. Tuto hru jsem zapnul cca před 1 až 2 lety na hodině informatiky, protože jsem se dočetl, že v jednom levelu (nepamatuji se kde) je tajná zeď a za ní zhruba dalších 200 tajných a za ní čeká easter egg. Nuže dobrá řekl jsem si... účetní programy počkají a projdu to. Bohužel než jsem našel oné místo a pak vždy v malé, nově odkryté místnůstce novou odsunovací zeď byl konec hodiny a já musel jít, ale nebyl jsem blbej a hru si po těch cca 50 zdech uložil. Následující hodinu jsem naprosto nevnímal nic, jen jsem usedl k PC, kde jsem měl uloženo, nahrál jsem hru a pokra... PROKLÍNAL celou hru! Celá ta "práce" byla na prd, protože se to musí udělat na jeden zátah... do dnes nevím co za zdmi je.

Pro: všechno

Proti: z té čtvercové grafiky přecházeli oči a pobolívala hlava

+10 +11 −1
  • PC 85
Šílené labyrynty, někdy až k zbláznění, všechny chodby vypadaly stejně. Ale je to už strašně dávno a v těch dobách jsem neuměl dospát

Pro: Vzpomínka na hodně dávnou dobu

Proti: Bludiště

-6 +4 −10
  • PC 100
Jelikož Wolfensteina považuju za hru, která po všech stránkách exceluje - ať už mám na mysli geniální 3D stylovou grafiku, ovládání, zbraně, nepřátele, tajné chodby, hlášky, zvuky, HRATELNOST a ZNOVUHRATELNOST (minimálně pětkrát hru projetou mám), stylizaci či atmosféru a nevím, co ještě; prostě všechno, nemůže to skončit jinak než plným hodnocením. Vedle prvního dílu Heretica se jednoznačně jedná o to nejlepší, co jsem kdy v žánru her viděných z prvního pohledu hrál.

Pro: ikonka ukazující zdravotní stav B.J.-e

Proti: průkopník čítování > ILM

+12 +16 −4
  • PC 90
Melodie z této fantastické 3D akce mi zní v uších prakticky neustále. Stejně tak hlášky nacistů po otevření dveří ... Alles klar? ...ratatatata a o jednoho nácka méně. Prostě špičková hra s výbornou hratelností a na svou dobu povedenou grafikou. Level design nemohl být kdovíjak propracovaný, takže jsme se museli spokojit s chodbami v pravém úhlu. Potěšila motivace v podobě sbírání pokladů a nalézání tajných místností. A na závěr jsme se vždycky vyřádili na tuhých bossech v čele s Adolfem. Paráda. Co víc si od akční hry z roku 1992 přát?

Pro: Střílení nacistů, závěreční bossové, německé hlášky, německý ovčák, pohodová hratelnost

Proti: pravoúhlý level design, stereotypní prostředí...na tu dobu to jsou ale přehlédnutelné detaily

+14
  • PC 85
Fakt je ten, že na svou dobu pecka.. Pouze u mě s tím rozdílem, že jsem to hrál na 286. PC Speaker jel jak o život, při střelbě z kulometu jsem myslel, že se blíží jeho poslední hodinka. Z dnešního pohledu by hra možná uspěla tak na mobilních telefonech, ale jak již bylo řečeno, tehdy to byl nářez. Sice pouze 4 zbraně (nůž jsem použil tuším jednou na psa :) ), a totálně jednotvárně úrovně. Ale jelikož hru hodnitím z hlediska doby kdy vyšla, dávam hodnocení jaké vydíte...

Pro: Průkopník v žánru FPS, bossové (včetně Hitlera).

Proti: málo zbraní, málo typů nepřátel, jednotvárnost.

+10 +12 −2
  • PC 85
První FPS, kterou jsem kdy na své 386ce hrál. Vzhledem k mému tehdejšímu věku docela dost atmosferický zážitek. Chraptivé zvuky pípajícího PC speakeru asi už od smrti nezapomenu, stejně tak jako kombinaci kláves MLI :)

Pro: Střílení nacistů :), atmosféra, průkopník na poli FPS

Proti: ...

+5 +8 −3