Anachronox je pravděpodobně nejdelší hra, kterou jsem kdy dohrál. Její příběh je sice opravdu dobrý, ale ne moc dobře dávkovaný - zpravidla se posouvá ve dvou- až desetihodinových intervalech (a to je ho v Anachronoxu údajně pouze polovina z původně plánovaného).
Je to přesně ten typ velkolepé hry, která by nefungovala na kapesním zařízení - dlouhou kampaní jsem byl způli protlačen neochotou ji vzdát (potřetí) a způli protažen poutavostí stylových lokací. Sunder, Bricks, Hephaestus, Whitendon a koneckonců i Sender Station jsou opravdu nezapomenutelná, osobitá místa. Přidejte k tomu sci-fi zasazení a humor a máte hru, kterou prostě chcete vidět celou. Mám ale pocit, že by mi to možná stačilo i formou filmu (Anachronox dal vzniknout jedné z prvních dobrých machinim). Neinteraktivní sekvence renderované v realném čase jsou mimochodem sice nepočetné, ale vpravdě "filmové" (v dobrém významu toho slova). Ale co si budeme povídat, dobré (klasické) RPG dělá dobrý soubojový systém, a ten mi v Anachronoxu moc nesedl, především díky špatnému provedení (ze soubojů jde vyskočit pouze shozením programu, přeskakování velkolepých animací útoků je nemožné nebo problematické (už si bohužel nepamatuju) a celkově nemám JRPG soubojové systémy v lásce) - proto jsem si opravdu užíval zhruba hodinový adventurně laděný pobyt ve Whitendonu.
V Anachronoxu se mi líbilo i celkově nevážné ladění - ať už jde o netradiční výběr hrdinů (typicky Democratus), ladění většiny lokací (typicky Hephaestus) nebo obyčejné vtípky v řeči postav, všechno svým způsobem dává smysl a baví. Nedá se ale říct, že by to do sebe zapadalo - styl hry je roztrhaný, jako by každou část podle svého dělal jiný člověk - tímhle (a použitím létajících aut) mi Anachronox připomněl podobně šílený film Pátý element.