Po dohrání FC3 mi bylo jasné, že má trojka mnohem více berliček a dementních herních mechanik než FC2. Přitom jsem si trojku velmi dobře užil. Nezbývalo nic jiného, než dát dvojce třetí šanci, což jsem snad ještě nikdy s žádnou hrou neudělal. A vyplatilo se.
Největší srandou je naprosto psychotický respawn. Koho baví jezdit v autech, když se mi každou chvíli do cesty staví vojáci a za zády respawnují gazíky s hlídkou? Stačí popojít pár metrů od vystříleného checkpointu a vojáci jsou zpět na svých místech. Přiblížení se k cestě znamená zastavit a poslouchat, ze které strany se (naprosto jistě) vyřítí jeep s hlídkou. Proto jsem si maximálně oblíbil přesuny po vodě.
Druhým vtipem je rozdělení zbraní do skupin (primary, secondary a special). Můžu nosit vždy jen jednu z každé skupiny. To znamená, že u sebe můžu mít sniperku a RPG, ale nemůžu nosit sniperku a brokovnici, protože brokovnice je ve stejné zbraňové třídě jako sniperka. A aby to nebylo zase až tak jednoduché, tak zatímco granátomet M-79 patří do druhé skupiny zbraní (kam spadají také pistole), granátomet MGL-140 patří do té první... Ubisoft měl vždycky smysl pro humor.
Zbraně po nepřátelích jsou vždy k rozpadnutí a zasekávají se po jedné dávce, zatímco nepříteli se zbraň nezasekne nikdy. Taky zaseknutou zbraň nemůžu v rychlosti odhodit, resp. přepnout na jinou. Místo toho musím zvířecky mlátit do "R", abych ji odseknul. Za což jsem většinou zaplatil životem.
Raketomet je tady naprosto famózní. Taky minomet. Nebo zvuk AS50, o kterém se sousedce bude zdát ještě hodně dlouho. Vlastně zvuky všeobecně. Když rozžhavená nábojnice spadne do vody a zasyčí (hell yeah!)...
Že jsou zbraňové kiosky ve fárkrajovské Africe četnější než místní fauna mi nevadilo, i když nějakého toho krokodýla nebo slona bych uvítal. Že jsou vedlejší mise stále to samé taky tolik nebolí, protože se je stále čím kochat. Ta volnost v pohybu, to je prostě lék na jinak nudnou náplň.
Tahle hra není jen zbraňové porno (jak trefně poznamenal Paul). To, co předvádí Dunia pro mě osobně nemá obdoby. Tak nádherné technické zpracování jsem ještě nikde jinde neviděl. A teď nejde o nějaké rozlišení textur nebo přiteplené speciální efekty. Jde o to, co dokáže engine vytvořit na obrazovce a jak to všechno krásně štymuje dohromady. Úchvatné panoramata, západy a východy slunce, savany, údolí, říčky, jungle, poušť... grafické porno indeed.
Střídání dne a noci je uvěřitelné a nepřátelé taky nejsou úplní idioti. Tedy, sneak se tady moc praktikovat nedá, protože když já na jednoho, tak všichni na mě. Ale je vidět, že se snaží hráče obcházet, využívat terén, krýt se, zachraňovat své zraněné kolegy a v případě rychlých přesunů mezi jednotlivými výstřely jsou roztomile zmatení, odkud vlastně útočím.
A to zakončení... Paráda. Opravdu jsem si celou hru maximálně vychutnal, i když to vyžadovalo zavřít oči nad herními mechanikami, které by málokterý tvůrce myslel vážně. Až na Ubisoft, to je banda šprýmařská.
****/5
Herní doba: 20hod 53min
Obtížnost: Hardcore (3/4)
Největší srandou je naprosto psychotický respawn. Koho baví jezdit v autech, když se mi každou chvíli do cesty staví vojáci a za zády respawnují gazíky s hlídkou? Stačí popojít pár metrů od vystříleného checkpointu a vojáci jsou zpět na svých místech. Přiblížení se k cestě znamená zastavit a poslouchat, ze které strany se (naprosto jistě) vyřítí jeep s hlídkou. Proto jsem si maximálně oblíbil přesuny po vodě.
Druhým vtipem je rozdělení zbraní do skupin (primary, secondary a special). Můžu nosit vždy jen jednu z každé skupiny. To znamená, že u sebe můžu mít sniperku a RPG, ale nemůžu nosit sniperku a brokovnici, protože brokovnice je ve stejné zbraňové třídě jako sniperka. A aby to nebylo zase až tak jednoduché, tak zatímco granátomet M-79 patří do druhé skupiny zbraní (kam spadají také pistole), granátomet MGL-140 patří do té první... Ubisoft měl vždycky smysl pro humor.
Zbraně po nepřátelích jsou vždy k rozpadnutí a zasekávají se po jedné dávce, zatímco nepříteli se zbraň nezasekne nikdy. Taky zaseknutou zbraň nemůžu v rychlosti odhodit, resp. přepnout na jinou. Místo toho musím zvířecky mlátit do "R", abych ji odseknul. Za což jsem většinou zaplatil životem.
Raketomet je tady naprosto famózní. Taky minomet. Nebo zvuk AS50, o kterém se sousedce bude zdát ještě hodně dlouho. Vlastně zvuky všeobecně. Když rozžhavená nábojnice spadne do vody a zasyčí (hell yeah!)...
Že jsou zbraňové kiosky ve fárkrajovské Africe četnější než místní fauna mi nevadilo, i když nějakého toho krokodýla nebo slona bych uvítal. Že jsou vedlejší mise stále to samé taky tolik nebolí, protože se je stále čím kochat. Ta volnost v pohybu, to je prostě lék na jinak nudnou náplň.
Tahle hra není jen zbraňové porno (jak trefně poznamenal Paul). To, co předvádí Dunia pro mě osobně nemá obdoby. Tak nádherné technické zpracování jsem ještě nikde jinde neviděl. A teď nejde o nějaké rozlišení textur nebo přiteplené speciální efekty. Jde o to, co dokáže engine vytvořit na obrazovce a jak to všechno krásně štymuje dohromady. Úchvatné panoramata, západy a východy slunce, savany, údolí, říčky, jungle, poušť... grafické porno indeed.
Střídání dne a noci je uvěřitelné a nepřátelé taky nejsou úplní idioti. Tedy, sneak se tady moc praktikovat nedá, protože když já na jednoho, tak všichni na mě. Ale je vidět, že se snaží hráče obcházet, využívat terén, krýt se, zachraňovat své zraněné kolegy a v případě rychlých přesunů mezi jednotlivými výstřely jsou roztomile zmatení, odkud vlastně útočím.
A to zakončení... Paráda. Opravdu jsem si celou hru maximálně vychutnal, i když to vyžadovalo zavřít oči nad herními mechanikami, které by málokterý tvůrce myslel vážně. Až na Ubisoft, to je banda šprýmařská.
****/5
Herní doba: 20hod 53min
Obtížnost: Hardcore (3/4)
Silent Hill: The Short Message