K The Dig jsem se dostal pozdě a hned po první hodině hraní jsem musel konstatovat, že jsem o dost přišel. Základní herní koncept LucasArts adventur zde zůstává beze změny, stehně tak grafika, která spíše než dokonalostí útočí svým nostalgickým kouzlem.
Na scénáři se podílel Steven Spilberg, a je to znát, hned úvod na tiskové konferenci působil dost filmově a líbivě. The Dig začíná zlehka, aby pak mocně gradovalo. Děj je zajímavý natolik, aby vás donutil zkusit hru dohrát na jeden zátah.
Animace postav je na uvěřitelné úrovni a z gestikulace při rozhovorech by si měly některé dnešní adventury vzít příklad.
Atmosféra hry přesně vystihuje styl vesmírné sci-fi a vyzdvihuje beznaděj a bezradnost hlavních hrdinů.
Co by byla ale atmosféra bez hudby, která chytře hraje na strunu toho, že ve vesmíru není nic slyšet.
Hra má i slušný dabing a interakce mezi postavami je proto posunuta na další level. Obzvlášť Lowe je výborně nadabován. Ve hře je možné i jen tak tlachat což potěší a dává postavám lidskost. A ne že jsou jenom strojem na úkoly.
Velitel akce Lowe, který má za úkol prozkoumat asteroid Attila má k ruce ještě další dvě postavy. Brink je archeolog, který ví všechno nejlípa časem začne hodně prudit a novinářka Robbinsová, která vyplňuje ženský prvek ve skupině.
Příběh se sice z počátku dost vleče, ale díky tomu dostaneme prostor k poznávání postav, které se během hry vyvíjejí.
Úkoly se drží v rámci nastavené logičnosti světa a selským rozumem jsou řešitelné, myslím ,že žádný zásek nehrozí.
Optimalizace je také na úrovni hra nepadá a jde bez problému dohrát.
Ale ten konec K takovému příběhu se prostě Happy end nehodí.