Dohráno za cca 2-3 hodiny
Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.
Hráli jste první Amnesii a čekáte její pokračování? Pomalé otevírání dveří, nahlížení za roh, hlídání si petroleje v lucerně a nadbytek děsivé zábavy? A ono to tam není, co...
Ani být nemělo. Pro mnohé je to zklamání, jiní v tom vidí určitý potenciál. Co se ale zachovalo je velkolepý příběh, který zde graduje do vyšších míst než-li jeho předchůdce. Na konci by člověka napadlo, že by z toho šel udělat i film. Možná je to ale právě proto i problém. A proč?
Volné pokračování tohoto titulu je značně zjednodušené. Svítilna svítí imrvére, srdce ani mozek nemají tendenci stagnovat po spatření obludností a značně Vám hra ušetří i ušní bubínky. Puzzly se zde opakují ve frázi "přines tohle, dej to sem". Dle mého názoru autoři mohli ušetřit na spoustě zbytečností, jako je plnění kanystru, nošení součástek nebo dokonce toho zdlouhavého úseku, kde musíte pokaždé ve stejném pořadí zmáčknout určitou kombinaci páček, což má nejspíše klást důraz na složitost probíhajícího systému, ale v konečném důsledku to pouze prodlužuje hrací dobu.
A ano, hrací doba je velice krátká. Ve chvíli, kdy si zvyknete před mutanty utíkat namísto se před nimi schovávat, Vás hra prožene tak rychle, že se zastavíte až na jejím konci a s vyvrcholením velkolepého příběhu si zároveň vzdychnete, jak to rychle skončilo. Nepřátel zde moc nepotkáte. Spíše mi přišly jako znepříjemnění z dojmu hry, protože vždy došlo na stejný scénář "proběhni, zmáčkni, uteč".
Celkově, když bych na chvíli zapomenul, že kdy byla jiná Amnesie, pořád mi zde chybí daleko větší interakce s prostředím. Vzít ze všeho nábytku pouze židli, kterou v celé hře nepoužiji, mi hold nestačí. To samé platí pro mutanty, spíše než nepřátele bych je viděl raději pouze jako zlo, které Vás chce vyvést z cesty za svým cílem. Očekával jsem i více zapojení člověka se hrou. Více hádanek a řešení, zajímavých úkolů a napětí. Příběh napětí má, hratelnost jako taková za ní ale tiše kráčí.
Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.
Hráli jste první Amnesii a čekáte její pokračování? Pomalé otevírání dveří, nahlížení za roh, hlídání si petroleje v lucerně a nadbytek děsivé zábavy? A ono to tam není, co...
Ani být nemělo. Pro mnohé je to zklamání, jiní v tom vidí určitý potenciál. Co se ale zachovalo je velkolepý příběh, který zde graduje do vyšších míst než-li jeho předchůdce. Na konci by člověka napadlo, že by z toho šel udělat i film. Možná je to ale právě proto i problém. A proč?
Volné pokračování tohoto titulu je značně zjednodušené. Svítilna svítí imrvére, srdce ani mozek nemají tendenci stagnovat po spatření obludností a značně Vám hra ušetří i ušní bubínky. Puzzly se zde opakují ve frázi "přines tohle, dej to sem". Dle mého názoru autoři mohli ušetřit na spoustě zbytečností, jako je plnění kanystru, nošení součástek nebo dokonce toho zdlouhavého úseku, kde musíte pokaždé ve stejném pořadí zmáčknout určitou kombinaci páček, což má nejspíše klást důraz na složitost probíhajícího systému, ale v konečném důsledku to pouze prodlužuje hrací dobu.
A ano, hrací doba je velice krátká. Ve chvíli, kdy si zvyknete před mutanty utíkat namísto se před nimi schovávat, Vás hra prožene tak rychle, že se zastavíte až na jejím konci a s vyvrcholením velkolepého příběhu si zároveň vzdychnete, jak to rychle skončilo. Nepřátel zde moc nepotkáte. Spíše mi přišly jako znepříjemnění z dojmu hry, protože vždy došlo na stejný scénář "proběhni, zmáčkni, uteč".
Celkově, když bych na chvíli zapomenul, že kdy byla jiná Amnesie, pořád mi zde chybí daleko větší interakce s prostředím. Vzít ze všeho nábytku pouze židli, kterou v celé hře nepoužiji, mi hold nestačí. To samé platí pro mutanty, spíše než nepřátele bych je viděl raději pouze jako zlo, které Vás chce vyvést z cesty za svým cílem. Očekával jsem i více zapojení člověka se hrou. Více hádanek a řešení, zajímavých úkolů a napětí. Příběh napětí má, hratelnost jako taková za ní ale tiše kráčí.
Shadow Tactics: Blades of the Shogun - Aiko's Choice
Pro: Větší a různorodější prostředí, příběh, zjednodušení, jiný směr hry
Proti: Nepřátelé, délka hry, stereotypní úkoly, nevyužitý potenciál