Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.
Den druhý: Uff, tohle bylo o fous. Teď posbírat všechny vystřílené šípy a součástky z mrtvol. Přísahal bych, že jedna byla - ah, tady je. Hmm, 768 součástek, to bych si mohl vylepšit poslední dva upgrady na luku. Tak, to bychom měli. Škoda, že jich nejde vylepšit více. Doufám, že ta hra ještě nebude končit...
Den čtvrtý: Hop, Laro, hop. Stačí jen se vyhnout těm hořícím troskám, vylézt po stovky let starém dřevě rozpadající se pod každým tvým krokem a udržet se před bičujícm větrem, který jinak odnáší veškeré trosky včetně kamenů a lidí. Tady jsme minule spadli, copak je asi nahoře? Zase banda tupých nepřátel? Fajn, tak samopal, chvíli brokovnici, poté chvíli pistoli ať je nějaká zábava. Kdy tohle asi skončí?
Tohle jsem si přesně říkal v průběhu hry. Ano, Tomb Raider mě skutečně bavil stejně jako nevinná Lara Croft, ale teď k těm záporům, je jich tu hned několik.
Pro mě největší slabina hry je zároveň v její nejsilnější stránce - reálnosti. Tomb Raider spolu s hlavní představitelkou upadal pomalu v zapomnění a potřeba velké změny byla na místě. Autoři sáhli pro drastické, ale velmi účelné opatření a to již zmíněný reboot - restart celé série. Tato hra nemá navazovat na předchozí, je nová, svěží a jak oni sami říkají, klade důraz na emoce a spojení hráče s Larou Croft. Vžít se do role přeživšího a postupem času rozvinout své schopnosti a zocelit se.
Zmíněná reálnost funguje ze začátku na výbornou. Máte tu krásný svět, zvěř, první krůčky a pády, první zabití i pláč ze ztráty. S časovou osou se zlepšujete, nacházíte více informací o ostrově, překonáváte větší vzdálenosti co se akrobatických kousků týče, zabíjíte více nepřátel ať skutečných tak neskutečných a vyhýbáte se jisté smrti každých několik minut hrání... A v tom vidím problém. Věříte a soucítíte s Larou natolik (případně se hra o to snaží), že se akce přehoupne do tak absurdních otáček, že konec hry je, bohužel, prachsprostá konzolová skákačka s dávkou hordy nepřátel a fantasy rozuzlením.
Menší nedostatky tvoří např. bugy, kdy se jedná především o pád hry nebo videosekvence bez upozornění co se má zmáčknout za klávesu. Dalším nedostatkem je poněkud zvláštně navržen systém skákání. Jednoduše, na zemi skočíte nějakou vzdálenost, ale přes propast Lara skočí o poznání větší vzdálenost. Jsou tu i objekty, na které by jste čekali, že nebudete mít problém se na ně dostat a přesto se nedočkáte. Konzolový systém jsem čekal krkolomnější, ale až na pár situací se postava ovládá velmi dobře.
Celý systém je inovativní a drží se trendů nových a fungujících her a spolu s krásnou grafikou (a dívkou) bych měl i chuť se znovu ponořit do džungle, prozkoumávat tamní hrobky a vychutnávat si celou scenérii. Ovšem jsem na konci hry, game progress mám na 100% a díky závěru nemám chuť se k tomu vrátit. Má to ovšem za následek jednu věc. Těším se totiž na další díl, kde se budeme moct dočkat většího světa, většího propojení s příběhem a dalším rozvinutím této, nyní již ostřílené, dívky. A především, na dvě pistole.
Bořič mýtů:
Je zde názor, že TR bez plavání není TR. Naopak, voda je všeobecně vnímaná v podobných hrách jako depresivní vjem. Jestli si někdo dokáže představit, že v podobně realistické hře se bude potápět pod vodou bez osvětlení, kličkovat chodbami a zápasit s časem ... já se bez toho rád obejdu.
Další názor, že na konci hry máte odemčeno pouze 90% skillů. Já osobně měl 3 skilly navíc, které jsem neměl ani kam dát, spousty součástek, za které jsem ani neměl už co vylepšit, zbraně i Game progress na 100% a to jsem nemusel ani moc hledat. Hrou to určitě není.
Levelování a vracení se zpět do lokací tu nemá co dělat - hold někdo má radši hry typu Call of Duty, kde jdete jako ovce na špagátu (nic proti tomuto oddychovému titulu, má své opodstatnění). Hra nabývá vyšších rozměrů, upgradovat a přidávat skill pointy nikoho hra nenutí.
Hrobky v akční pasáži - totéž. Nikdy mi nedělalo problém se zastavit a prolnout tak hru něčím jiným, svěžím a trochu nechat zapracovat mozkové buňky. Případně je tu ta možnost se vrátit zpět, která je paradoxně kritizována.
P.S.: Podoba vašich kamarádů přeživších s postavami Harry Potter, tlustý bratr Vaas Montenegro z Far Cry 3, Garry Oldmanem, nenalíčené Faith Connors z Mirrors Edge a Joe Flaniganem v důchodu je čistě náhodná.
Den druhý: Uff, tohle bylo o fous. Teď posbírat všechny vystřílené šípy a součástky z mrtvol. Přísahal bych, že jedna byla - ah, tady je. Hmm, 768 součástek, to bych si mohl vylepšit poslední dva upgrady na luku. Tak, to bychom měli. Škoda, že jich nejde vylepšit více. Doufám, že ta hra ještě nebude končit...
Den čtvrtý: Hop, Laro, hop. Stačí jen se vyhnout těm hořícím troskám, vylézt po stovky let starém dřevě rozpadající se pod každým tvým krokem a udržet se před bičujícm větrem, který jinak odnáší veškeré trosky včetně kamenů a lidí. Tady jsme minule spadli, copak je asi nahoře? Zase banda tupých nepřátel? Fajn, tak samopal, chvíli brokovnici, poté chvíli pistoli ať je nějaká zábava. Kdy tohle asi skončí?
Tohle jsem si přesně říkal v průběhu hry. Ano, Tomb Raider mě skutečně bavil stejně jako nevinná Lara Croft, ale teď k těm záporům, je jich tu hned několik.
Pro mě největší slabina hry je zároveň v její nejsilnější stránce - reálnosti. Tomb Raider spolu s hlavní představitelkou upadal pomalu v zapomnění a potřeba velké změny byla na místě. Autoři sáhli pro drastické, ale velmi účelné opatření a to již zmíněný reboot - restart celé série. Tato hra nemá navazovat na předchozí, je nová, svěží a jak oni sami říkají, klade důraz na emoce a spojení hráče s Larou Croft. Vžít se do role přeživšího a postupem času rozvinout své schopnosti a zocelit se.
Zmíněná reálnost funguje ze začátku na výbornou. Máte tu krásný svět, zvěř, první krůčky a pády, první zabití i pláč ze ztráty. S časovou osou se zlepšujete, nacházíte více informací o ostrově, překonáváte větší vzdálenosti co se akrobatických kousků týče, zabíjíte více nepřátel ať skutečných tak neskutečných a vyhýbáte se jisté smrti každých několik minut hrání... A v tom vidím problém. Věříte a soucítíte s Larou natolik (případně se hra o to snaží), že se akce přehoupne do tak absurdních otáček, že konec hry je, bohužel, prachsprostá konzolová skákačka s dávkou hordy nepřátel a fantasy rozuzlením.
Menší nedostatky tvoří např. bugy, kdy se jedná především o pád hry nebo videosekvence bez upozornění co se má zmáčknout za klávesu. Dalším nedostatkem je poněkud zvláštně navržen systém skákání. Jednoduše, na zemi skočíte nějakou vzdálenost, ale přes propast Lara skočí o poznání větší vzdálenost. Jsou tu i objekty, na které by jste čekali, že nebudete mít problém se na ně dostat a přesto se nedočkáte. Konzolový systém jsem čekal krkolomnější, ale až na pár situací se postava ovládá velmi dobře.
Celý systém je inovativní a drží se trendů nových a fungujících her a spolu s krásnou grafikou (a dívkou) bych měl i chuť se znovu ponořit do džungle, prozkoumávat tamní hrobky a vychutnávat si celou scenérii. Ovšem jsem na konci hry, game progress mám na 100% a díky závěru nemám chuť se k tomu vrátit. Má to ovšem za následek jednu věc. Těším se totiž na další díl, kde se budeme moct dočkat většího světa, většího propojení s příběhem a dalším rozvinutím této, nyní již ostřílené, dívky. A především, na dvě pistole.
Bořič mýtů:
Je zde názor, že TR bez plavání není TR. Naopak, voda je všeobecně vnímaná v podobných hrách jako depresivní vjem. Jestli si někdo dokáže představit, že v podobně realistické hře se bude potápět pod vodou bez osvětlení, kličkovat chodbami a zápasit s časem ... já se bez toho rád obejdu.
Další názor, že na konci hry máte odemčeno pouze 90% skillů. Já osobně měl 3 skilly navíc, které jsem neměl ani kam dát, spousty součástek, za které jsem ani neměl už co vylepšit, zbraně i Game progress na 100% a to jsem nemusel ani moc hledat. Hrou to určitě není.
Levelování a vracení se zpět do lokací tu nemá co dělat - hold někdo má radši hry typu Call of Duty, kde jdete jako ovce na špagátu (nic proti tomuto oddychovému titulu, má své opodstatnění). Hra nabývá vyšších rozměrů, upgradovat a přidávat skill pointy nikoho hra nenutí.
Hrobky v akční pasáži - totéž. Nikdy mi nedělalo problém se zastavit a prolnout tak hru něčím jiným, svěžím a trochu nechat zapracovat mozkové buňky. Případně je tu ta možnost se vrátit zpět, která je paradoxně kritizována.
P.S.: Podoba vašich kamarádů přeživších s postavami Harry Potter, tlustý bratr Vaas Montenegro z Far Cry 3, Garry Oldmanem, nenalíčené Faith Connors z Mirrors Edge a Joe Flaniganem v důchodu je čistě náhodná.
Shadow Tactics: Blades of the Shogun
Pro: inovativní, půvabná grafika, reálnost děje (zprvu), spříznění s hlavní postavou, prvky rpg, značně otevřený svět
Proti: svět mohl být více otevřený s většími hrobkami a hlavně puzzlemi (přeci jenom Tomb Raider o něčem vypovídá), místy bugy, horda nepřátel a hlavněš ten konzolový fantasy závěr