Nostalgická vzpomínka na časy, kdy malé Garreťátko koukalo na monitor s vypleštěnýma očima na tu grafickou nádheru, střílelo ubohé otroky a připadalo si u toho hrozně nadřazeně a drsně. Především pak střelba za zády bývala asi nejoblíbenější kratochvíle. Dohrání nepřipadalo v úvahu, a tak si jen tak chodilo a střílelo a pořád znova a od začátku. Jednou přišla bouřka a s ní blesk a s ním výpadek proudu a s ním poškození hry při zhasnutí PC. Od té doby na něj nespočinulo okem, až pár let zpátky... to už dospělý a plně vyvinutý Garret využil emulátoru a pokoušel se do hry znovu dostat a dorazit ji once & for all. Bohužel, bug někde v 1/3 hry tomu chtěl a Garret opět nebyl schopen hru dokončit.

Až pak jednou jakýsi leebigh plácnul něco o free verzi na Battlenetu a... zanadával si řádně, některé levely bylo potřeba se naučit kousek po kousku a často bojoval i s bugy (hra použila nesprávný klíč nebo jiný předmět), ale nakonec, téměř po 20ti letech, se mu to podařilo. Blackthorne je pokořen.

Hrát jej na dvaceti-sedmi palcích není nic příjemného, na řadu tak muselo přijít hraní v okně, což působilo neskutečně roztomile, až rozkošně sladce...