"lalalalárian!"
Neinfantilně pohádková atmosféra skloubená se skvělým, jemným humorem, mému srdci učarovala už před léty (slovy dvěma a půl), když jsem to rozehrál poprvé. Tehdy jsem bohužel na konci narazil na pračudný bug, kvůli kterému jsem to nedokončil, ale už tehdy jsem věděl, že jednoho krásného dne to rozehraju znova a toho zdárného konce se prostě dopracuju stůj co stůj. Nu a jak jsem tuhle probrzoudával GOG, usmál se na mě pohledný boxart vývojářské edice za příjemnou cenu a tak nebylo co řešit.
Hraní jsem si tentokrát ale užil dokonce víc, než onehdá, páč i zde se projevil můj nynější zvyk proplouvat hrami velice unylím tempem, zatímco na poprvé jsem tím docela prosvištěl. Až teď jsem zjistil, jaký kvanta obsahu mi absolutně napoprvé unikla. A proč? Čtení myšlenek. Je krásné, když má někdo neotřelý nápad, který se mu dokonce i povede efektivně zrealizovat, což je přesně případ zdejšího majntrýdu. Pokud budete tuto funkci během hraní svědomitě ignorovat, připravíte se nejen o hromadu skillpointů, secretů a vtipných hlášek, ale kolikrát i o celé questy, popř. alternativní řešení již aktivních questů. Hnidopišsky bych mohl sice poznamenat, že vždy uvedená cena za jedno takové přečtení vcelku zřetelně dá najevo, zda-li se to u té či oné postavy zrovna vyplatí, ale vpravdě je to rozumný kompromis a ruku na srdce, chodit do těch četeb absolutně naslepo by bylo hodně brzo hodně frustrující.
Takže je to funneh, má to nejeden neokoukaný prvek a atmoška je kouzelná, co hratelnost? Musím přiznat, že ta už tak působivá není. Soubojový systém je bohužel až na kost okoštěný klikfest, který v kombinaci s takřka neuvěřitelně prostoduchou AI opravdu nemůže sloužit jako základní kámen pro záživné boje. Boje tím pádem vskutku spíš překáží a zdržují (kor létající pevnosti, mein gott), čemuž nepomůže ani příjemná celková tuhost hry a dokonce ani ta nádherná, báječná, sexy kompletní absence level scalingu (která prostě do otevřeného světa patří, vždycky patřila a vždycky patřit bude kurňa). Mě to ale neva, i tak jsem se bavil královsky a cokoliv mi v tu nebo onu chvíli vadilo jsem neměl problém překousnout. A přestože na poprvé jsem se k finální bitce dostal za necelých 20 hodin, teď jsem z toho vyždímal solidních 35. A pokud se mé naděje naplní a FoV přidá aspoň další desítku, bude to vyloženě ideální délka.
A jak už bývá mým (dalším) blbým zvykem, screenshoty.
Neinfantilně pohádková atmosféra skloubená se skvělým, jemným humorem, mému srdci učarovala už před léty (slovy dvěma a půl), když jsem to rozehrál poprvé. Tehdy jsem bohužel na konci narazil na pračudný bug, kvůli kterému jsem to nedokončil, ale už tehdy jsem věděl, že jednoho krásného dne to rozehraju znova a toho zdárného konce se prostě dopracuju stůj co stůj. Nu a jak jsem tuhle probrzoudával GOG, usmál se na mě pohledný boxart vývojářské edice za příjemnou cenu a tak nebylo co řešit.
Hraní jsem si tentokrát ale užil dokonce víc, než onehdá, páč i zde se projevil můj nynější zvyk proplouvat hrami velice unylím tempem, zatímco na poprvé jsem tím docela prosvištěl. Až teď jsem zjistil, jaký kvanta obsahu mi absolutně napoprvé unikla. A proč? Čtení myšlenek. Je krásné, když má někdo neotřelý nápad, který se mu dokonce i povede efektivně zrealizovat, což je přesně případ zdejšího majntrýdu. Pokud budete tuto funkci během hraní svědomitě ignorovat, připravíte se nejen o hromadu skillpointů, secretů a vtipných hlášek, ale kolikrát i o celé questy, popř. alternativní řešení již aktivních questů. Hnidopišsky bych mohl sice poznamenat, že vždy uvedená cena za jedno takové přečtení vcelku zřetelně dá najevo, zda-li se to u té či oné postavy zrovna vyplatí, ale vpravdě je to rozumný kompromis a ruku na srdce, chodit do těch četeb absolutně naslepo by bylo hodně brzo hodně frustrující.
Takže je to funneh, má to nejeden neokoukaný prvek a atmoška je kouzelná, co hratelnost? Musím přiznat, že ta už tak působivá není. Soubojový systém je bohužel až na kost okoštěný klikfest, který v kombinaci s takřka neuvěřitelně prostoduchou AI opravdu nemůže sloužit jako základní kámen pro záživné boje. Boje tím pádem vskutku spíš překáží a zdržují (kor létající pevnosti, mein gott), čemuž nepomůže ani příjemná celková tuhost hry a dokonce ani ta nádherná, báječná, sexy kompletní absence level scalingu (která prostě do otevřeného světa patří, vždycky patřila a vždycky patřit bude kurňa). Mě to ale neva, i tak jsem se bavil královsky a cokoliv mi v tu nebo onu chvíli vadilo jsem neměl problém překousnout. A přestože na poprvé jsem se k finální bitce dostal za necelých 20 hodin, teď jsem z toho vyždímal solidních 35. A pokud se mé naděje naplní a FoV přidá aspoň další desítku, bude to vyloženě ideální délka.
A jak už bývá mým (dalším) blbým zvykem, screenshoty.
Dragon Age: The Veilguard
Pro: Scénář - není to napsané bůhvíjak hluboce či promyšleně, ale prostě unikátně a šarmantně...a vtipně
Proti: Létající pevnosti - šíleně zdlouhavé a v přehnaném možství...Lariáni si asi fakt mysleli, že ten combat udělali nadmíru dobře