První dva levely jsou laděny do pekelnické oranžové. Tu občas poruší blesk, který celý obraz změní na černo-bílou -> opravdu nepříjemné nejen v potemnělé místnosti... Naštěstí jsou zbývající tří levely v klasicky ponuré zeleno-modro-šedivé paletě. Příjemnější na oči, lepší pro atmosféru. Vybočující z řady je jen pasáž ve Fuhrerbunkeru, kde se někdo silně inspiroval v Silent Hillu.

Obtížnost je mnohem nižší a plynulou hratelnost nabourávají jen né vždy ideálně rozestavěné checkpointy. Pasáže z prvního dílu, kde se v jeden moment vyřítí strejda s kulometem, hromada zombíků a ještě snipeři nebo hektické části ala finále katedrály, nic z toho se tady nekoná. Náběhy čehokoli většinou skončí dříve, než pořádně začnou a finální boss padl až příliš snadno. Noví nepřátelé se také moc nepředvedli.

Zbraně zůstaly stejné a těch několik stacionárních kulometů mě ze židle nevytrhne. Za zmínku tak stojí snad jen Preacher, který už je možno sebrat jako sekundární zbraň.

SENZA 2 je spíše datadisk než regulérní druhý díl. Přináší jen poskrovnu změn a nachlup stejnou hratelnost. Likvidace zombíků je stále zábava především v COOPu, jako singleplayer se SENZA hodí pouze pro opravdové fanoušky pukání šišek.

**/5