V dnešní recenzi, bych vás rád nabádal na vynikající hru! Její jméno je Gemini Rue a stvořena byla díky člověku jménem Joshua Nuernberger - kromě hudby a dabingu postav vytvořil vše ostatní. Hra je určena především pro pamětníky starých dobrých adventur. Jednak proto, že vypadá skutečně retro a dokonce se tak i hraje a za druhé má prostě něco do sebe! Ale o tom se už v dalším odstavci.
Příběh se odehrává ve 23 století na deštěm zmáčené planetě Barracus, kde panuje výborná atmosféra, která se nejvíce blíží například Blade Runnerovi. Vžíváte se do role muže jménem Azriel Odin, jehož prací soukromý detektiv. Přilétá do této soustavy, protože hledá svého ztraceného bratra a pátrání ho zavede do různých ošemetných situací. Pak zde máme druhou příběhovou linku, kde se zmocníte pacienta, kterému je po několikáté vymazána paměť a je nedobrovolně vržen do výcviku se zbraní, aniž by věděl proč se ve středisku nachází. Oba příběhy se buď samy prolínají, nebo máte možnost mezi nimi přepínat samy od sebe. Atmosféra u obou zmíněných protagonistů je vynikající a dopomáhá tomu jistě i dobře napsaný příběh a logický postup vpřed.
To už mě dostává ke hratelnosti, která je velmi old school. To znamená, že zde nehledejte nápovědu aktivních předmětů, nebo jakoukoliv jinou pomoc. Jste na to jen vy a zrak. Nicméně věcí, se kterými je potřeba něco udělat, zde naštěstí není moc a hra se nesnaží vám zničit mozek. Hádanky jsou velmi dobře vymyšlené a musím uznat, že pokud opravdu budete přemýšlet a nebudete nikam spěchat, tak vás bude čekat mnou zmíněný logický postup. Příkladem budiž, když někoho chcete najít, použijete k tomu místní terminál, kde zadáte jeho jméno a následně získáte adresu. Mimo jiné vlastníte telefon, kterým se spojíte kdykoliv a s kýmkoliv - a při pátrání naleznete čísel mnoho - například se svým kolegou, který vás přiveze na zmíněnou planetu a stráží loď. Když už například najdete někoho v databázi a zjistíte jeho adresu, může se stát, že je ubytován v hotelu, kde vám neochotný recepční nechce podat informace. Je tedy možnost si přečíst, čím se zmíněná osoba zabývá v práci a vydávat se za kolegu, nebo zkusit zavolat parťákovi na oběžnou dráhu a dát mu telefon na recepci a on vám už číslo pokoje zařídí. Ke všemu se dá dojít a není k tomu potřeba spojovat drátek s klackem. Vůbec celý inventář se většinou skládá skutečně z minima věcí, ale i tak vám to někdy může zatopit. Musím však upozornit ještě na jednu věc a tou jsou akční pasáže. Někdy je potřeba sáhnout po zbrani a střílet. Ve finále to není nic složitého, klávesy A, D se vykloníte, S se stáhnete do krytu a R nabijete. Interakce tam bude ale mnohem více a do těch už vás zasvětí velmi dobře zpracovaný trénink, alias nápověda, která vás nenuceně bude učit hru ovládat.
Je potřeba říct pár slov i k celkovému ozvučení hry. Například dabing hlavního hrdiny Azriela je skutečně fenomenální a dost se podobal například Adamovi z posledního Deus Ex. Je to sice maličkost, ale dobrý hlas dokáže do hry dýchnout ještě lepší atmosféru. Hudba je potom na velmi dobré úrovni a umocňuje vaše procházení po zmíněném měste. Všemu ještě dopomáhá všudypřítomný déšť. Pokud máte srdce detektiva a nevadí vám retro, dáte mi po rozehrání jistě za pravdu, že jsou to právě malé věci, co z této hry dělají téměř mistrovské dílo. Tohle přátelé, je totiž retro sci-fi jako řemen. Hodně mi místy vzhledem připomínala například The Dig - tento titul také velmi doporučuji.
Povídat bych tady mohl jistě dál, ale to už bych vám jistě kazil zážitek ze hry, protože čím méně toho budete vědět, tím více se do hry vžijete a dotáhnete ji do konce. Ulehčí vám to například čeština, kterou vyrobil jeden z autorů Levelu (kde mimochodem hra vyšla v plné verzi v čísle 235) Lukáš Grygar. Nečekejte žádné filmové animace, až na pár rozpohybovaných obrázku, ani příliš dlouhou herní dobu, na konec dorazíte již za pár hodin, ale to vás jistě o zážitek neochudí. Po dlouhé době jsem narazil na adventuru, která stojí za doporučení a není nic menšího, než abych o tom napsal článek, který jste teď dost možná úspěšne dočetli do konce. Máte mé nejvřelejší doporučení se do této hry pustit, pokud máte srdce adventuristy
Příběh se odehrává ve 23 století na deštěm zmáčené planetě Barracus, kde panuje výborná atmosféra, která se nejvíce blíží například Blade Runnerovi. Vžíváte se do role muže jménem Azriel Odin, jehož prací soukromý detektiv. Přilétá do této soustavy, protože hledá svého ztraceného bratra a pátrání ho zavede do různých ošemetných situací. Pak zde máme druhou příběhovou linku, kde se zmocníte pacienta, kterému je po několikáté vymazána paměť a je nedobrovolně vržen do výcviku se zbraní, aniž by věděl proč se ve středisku nachází. Oba příběhy se buď samy prolínají, nebo máte možnost mezi nimi přepínat samy od sebe. Atmosféra u obou zmíněných protagonistů je vynikající a dopomáhá tomu jistě i dobře napsaný příběh a logický postup vpřed.
To už mě dostává ke hratelnosti, která je velmi old school. To znamená, že zde nehledejte nápovědu aktivních předmětů, nebo jakoukoliv jinou pomoc. Jste na to jen vy a zrak. Nicméně věcí, se kterými je potřeba něco udělat, zde naštěstí není moc a hra se nesnaží vám zničit mozek. Hádanky jsou velmi dobře vymyšlené a musím uznat, že pokud opravdu budete přemýšlet a nebudete nikam spěchat, tak vás bude čekat mnou zmíněný logický postup. Příkladem budiž, když někoho chcete najít, použijete k tomu místní terminál, kde zadáte jeho jméno a následně získáte adresu. Mimo jiné vlastníte telefon, kterým se spojíte kdykoliv a s kýmkoliv - a při pátrání naleznete čísel mnoho - například se svým kolegou, který vás přiveze na zmíněnou planetu a stráží loď. Když už například najdete někoho v databázi a zjistíte jeho adresu, může se stát, že je ubytován v hotelu, kde vám neochotný recepční nechce podat informace. Je tedy možnost si přečíst, čím se zmíněná osoba zabývá v práci a vydávat se za kolegu, nebo zkusit zavolat parťákovi na oběžnou dráhu a dát mu telefon na recepci a on vám už číslo pokoje zařídí. Ke všemu se dá dojít a není k tomu potřeba spojovat drátek s klackem. Vůbec celý inventář se většinou skládá skutečně z minima věcí, ale i tak vám to někdy může zatopit. Musím však upozornit ještě na jednu věc a tou jsou akční pasáže. Někdy je potřeba sáhnout po zbrani a střílet. Ve finále to není nic složitého, klávesy A, D se vykloníte, S se stáhnete do krytu a R nabijete. Interakce tam bude ale mnohem více a do těch už vás zasvětí velmi dobře zpracovaný trénink, alias nápověda, která vás nenuceně bude učit hru ovládat.
Je potřeba říct pár slov i k celkovému ozvučení hry. Například dabing hlavního hrdiny Azriela je skutečně fenomenální a dost se podobal například Adamovi z posledního Deus Ex. Je to sice maličkost, ale dobrý hlas dokáže do hry dýchnout ještě lepší atmosféru. Hudba je potom na velmi dobré úrovni a umocňuje vaše procházení po zmíněném měste. Všemu ještě dopomáhá všudypřítomný déšť. Pokud máte srdce detektiva a nevadí vám retro, dáte mi po rozehrání jistě za pravdu, že jsou to právě malé věci, co z této hry dělají téměř mistrovské dílo. Tohle přátelé, je totiž retro sci-fi jako řemen. Hodně mi místy vzhledem připomínala například The Dig - tento titul také velmi doporučuji.
Povídat bych tady mohl jistě dál, ale to už bych vám jistě kazil zážitek ze hry, protože čím méně toho budete vědět, tím více se do hry vžijete a dotáhnete ji do konce. Ulehčí vám to například čeština, kterou vyrobil jeden z autorů Levelu (kde mimochodem hra vyšla v plné verzi v čísle 235) Lukáš Grygar. Nečekejte žádné filmové animace, až na pár rozpohybovaných obrázku, ani příliš dlouhou herní dobu, na konec dorazíte již za pár hodin, ale to vás jistě o zážitek neochudí. Po dlouhé době jsem narazil na adventuru, která stojí za doporučení a není nic menšího, než abych o tom napsal článek, který jste teď dost možná úspěšne dočetli do konce. Máte mé nejvřelejší doporučení se do této hry pustit, pokud máte srdce adventuristy
Alan Wake II: The Lake House
Pro: - Výborná atmosféra - Skvělý dabing hlavního protagonisty - Logické postupy - Dobrá hratelnost
Proti: - Kratší herní doba - Grafické zpracování nesedne každému - Akční pasáže by nemuseli být