“My name´s Alan Wake… and I am a writer”… Alan Wake je vynikající akční hororový titul, jehož dynamice a zábavnosti jednoduše nemám co vyčíst. Snad jen (ale to je zcela můj problém), že je hra postavená téměř výhradně na akci. Ta je ovšem tak vyvážená (v tom smyslu, že žádný boss není zase takový tvrďák, jak se tváří), že mi to vlastně ani příliš nevadilo. Princip boje, tedy taktika spočívající nejprve v intenzivní fototerapii výkoným zářičem, následovaná přesně dávkovanými pilulemi olova, je nadmíru účinná a originální, do konce hry jsem si s tímto vystačil a nikdy se nenudil.

Příběh odsýpá bleskurychle, poutavé animačky téměř filmové kvality Vás nekompromisně vtáhnou do děje. Rovněž dialogy jsou povšechně silnou stránkou hry. Postavy rozhodně nepůsobí ploše. Herní svět je překrásně zpracovaný. Vybavuji si např. romantické přelety nad horami a údolími nebo samotné Cauldron lake s okolními horami, které působí opravdu majestátně (téměř jako ve Skyrimu).

Jen škoda, že jednotlivé lokace nejsou navzájem propojené a není tudíž více volnosti. Hra prý původně měla hráči dát více volnosti, ale z nějakého důvodu došlo ke změnám a zredukování. Díky tomu se bohužel volně neprojdeme např. v městečku Brightfalls, což je škoda.

Dalším plusem je seriálové dělení do kapitol, takže na začátku vždy jako první uslyšíte “Previously on Alan Wake” načež následuje rekapitulace dříve prožitého. Elegantní to způsob jak udržet pozornost hráče. A že hra vůbec není krátká… jsem sice nefalšovaný herní lenochod (kam pořád spěchat, no ne?), takže mi prakticky každá hra přijde minimálně dvojnásobného rozsahu, ale v případě Alana Wakea jsem trochu přitvrdil (všudypřítomná temnota ovíjející se Alanovi kolem kotníků a dýchající mu na krk dodá naléhavosti… přece ho v tom, chudáka, nenechám). V souvislosti s tím mě napadá, že bych asi hře měl ubrat pár bodů za to, že se stala hlavní příčinou mé cílevědomé prokrastinace v minulém zkouškovém, ale nemám to srdce. :P (ironická vložka, pozn. autora)

Teď malá poznámka k hudbě. Na konci každé kapitoly se dočkáme závěrečné skladby, kterou jistě (z úcty k autorům, kteří Vám tak krásně příběh naservírovali) nepřeskočíte. Kromě toho jsou skladby výborně vybrané a dokreslují celkovou atmosféru. Píseň The Poet and The Muse by jistě mohla sloužit jako titulní skladba celé hry.

“…so yes, it began with a dream” …a samotný příběh? Zde bych nejprve rád podotknul, že Alana Wakea bych si snadno dokázal představit jako film. Pravda, možná by se jednalo jen o další přeplácané béčko, kdo ví. Ovšem netřeba zmiňovat, že co by ve filmu asi nefungovalo, hře ani v nejmenším neškodí.

Zpět k příběhu… budu upřímný, občas mi chyběla poněkud syrovější, hororovější a autentičtější atmosféra. Asi to bude znít divně, ale hra, dle mého názoru, působí na horor příliš… normálně. Snaží se sice působit temně (a kolikrát se jí to i daří), nicméně je stále patrný záměr autorů, jakási logika a uměřenost. Abych citoval úvod hry: “Stephen King once wrote, that nightmares exist outside of logic… There can be no explanation and there should not be one.” Toto bohužel není zrovna pravidlo, kterým by se autoři řídili, ač se o to snaží. Skutečné umění hororu spočívá, dle mého názoru, ve vytvoření dojmu naprostého a bezuzdného šílenství až jakési bestiality, nad kterou není možné získat kontrolu, a která nedává smysl. V tom spočívá genialita filmů Davida Lynche či, vrátíme-li se do herního světa, Silent Hillu (už to začíná být klišé, vím :D). Divák/hráč je hozen do prostředí hry/filmu a autoři se s ním nemazlí, na nic si nehrají a je jim jakoby jedno, že to nedává smysl. Tohoto pocitu se v AW nedočkáme. Výše zmíněný odstavec ale nepovažujte za kritiku hry, je to spíše polemika na téma: “podstata hororu”.

“Find the lady of the light gone mad with the night…” Vadí ale vůbec výše zmíněné aspekty hře samotné? V podstatě ne, hra totiž stojí na více základech než jen na hororových prvcích. Sice jsem se lehkého béčkového dojmu zcela nezbavil, ale i přesto souboj nadpřirozených sil a hlavního hrdiny “bojovníka světla” ( pojem Champion of light byl použit až AW: American Nigthmare) působí vskutku poeticky, na čemž má výrazný podíl výše zmíněná skladba The Poet and The Muse.

Tímto se oficiálně přestávám rýpat v detailech. Na závěr bych rád hru doporučil nejen hororovým nadšencům, ale i ostatním hráčům stojícím o kvalitně odvyprávěný příběh a prvotřídní herní zážitek.

Rada na závěr: Ocitnete-li se v okamžicích, kdy se na Vás ze všech stran bude sápat temnota a její noshledové, nezapomeňte si na ni pořádně posvítit, protože: “That's how you reshape destiny” :)

P.S. Malé bezvýznamé plus za fascinující moudra TT (temných týpků). O jedno se zde ještě podělím: There are 65 billion cows and pigs in the world. No řekněte, věděli jste to? :D