Slavte mí služebníci, Chipsonator Frýdečáský opět sestupuje sem na zemi, boží dílo, aby opět zanechal další komentár zde na ctihodné databází, jenž v budoucnu poslouží jako internetové prameny pro učitele a učitelky dějepisu! A co že sí já, syn boží, Mona Lisa herního umění vezmu na paškál dnes? (vím, vím, zatraceně debilní otázka, jelikož to všichni už vidíte v nadhledu). Cože? Že nevíte? (Alé jó, věřím že se zde najdou šmejdi kterým to nedojde). Operation Flashpoint, nejlepší českou hru všech dob! a ten kdo s tímhle tvrzením nesouhlasí, tak je vlastizrádce, jenž by si zasluhoval být odveden Vlky, kteří by zněj udělali šmejda! A teď se kurva pohldně usaďte na své zadečky, čipsíkovy již hrajou služebníci boží (aj need a hírou to sejf maj lajf, jast in tájm), vysmrkal všechny ty hnusné hleny (zatr-patrcená rýma!)
Bylo nebylo, byl jsem dítětem (ano, vskutku milý čtenáři, i samotný Chipsík býval dítětem jako vy) a ke mě se dostalo demíčko téhle hry. Řeknu vám, já z té hry byl hotový (né, ne, ne nemyslím že jsem dosáhl ejakulace hovádka, ale že se mě dostala do kolen (né, ne, ne nemyslím tím že mi dala do držky a já padl na kolena, prostě se mi líbila, jako málo která v té době)). Otevřený svět, mohl jsem postřílet koho jsem chtěl (ach, to byly časy, sejmu kolegu s eRPéGé, to si vezmu, uteču na kopec, odstřeluji své pronásledovatele, a když už mě pořádně naserou, tak jé pošlu do pekel pomocí eRPídží), navíc to na mě mluvilo česky, kurva česky! Jak já to demíčko miloval, sic jedna mise, ale tu jsem hrával stále dokola a vymýšlel jsem si své vlastní scénáře (na výmýšlení jsem machr jako nikdo jiný (však kdyby jste četli mou chystanou proguaproepikalní knihu, tak by jste poznali).
CCA O DVA ROKY POZDĚJI V NAŠEM KOMENTÁTRU
Ctihodný otec, živitel rodiny a ten jenž mě zasel, přichází domů z roboty a říká mi že něco nese. Úkáže mi CéDé a na něm vidím fixem napsané Operation Flashpoint, řeknu si kurvo jó (ok, ok máte mě, přiznávám, to jsem neřekl, na to jsem byl příliš mlád). Upaluji k Písídlu, zasouvám CíDí do mechaniky, instaluji, jsem nedočkavý jako feťák Eddie na ten bílý prášek, předtím než se jeho život hnul. Konečně to je! Zapínám. Zapnu si kampaň. Vyfasuji jméno Amstrong (nejspíš jsem ten cyklista řeknu si, pak mi dojde že je to blbost a že jsem ten astronaut). Běhám jak vocas, sem a tam, nějaký negr na mě neustále řve (drž už kurva hubu, avšak jako správný voják (nebo mariňák (teď mi dochází, že ten negr musel být předloha pro postavu Jamie Foxxe) pokračuji dál), nejspíš je na mě zasedlej a chce vojet mou bílou prdel. Po tvrdém teroru se konečně dostávám do války, jsem nadšen, válka se mi dostává do hlavy, nemůžu dělat už nic jiného než válčit, stává se ze mě jen nádoba na zabíjení (a jsem rozhodnut že až budu velký, tak budu vojákem....dnes už vím jaká debilní a nesmyslná představa to byla, dneska vím, že až budu dospělý tak budu kapitánem Normandy).
ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP!
COŽE?!
ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP!
Hra mě dostala svou grafikou, svým modelem poškození (oka, šli rozbít jen vozidla a tak trochu divně skřivit baráky, že vypadali jako by je navrhoval snad ten nýmand Picasso, ale tak co, mě to tehdá (a i dnes) stačí), rozlohou, skvělou válečnou atmosférou, možností řídit i svou vlastní jednotku a obtížností, kdy jeden špatný pohyb mohl znamenat jednu špatnou kulku, jenž ukončí váš špatný život. Jednoduše válečný simulátor jako řemen, kurva jó, který si rád, tuze rád zahraji i dnes! Pokud bych mohl snad jen něco vytknout, tak občasné bugy a AI vaších spolubojovníku, když jím velíte, tak občas prostě ani za hovno neudělaj to co po nich chcete (zmrdi), ale to je tak vše. Operation Flashpoint je jednoduše svatý grál české herní scény! A já váš Chipsonátor Frýdečeský, kterému můžete říkat i Ježíš Kristus a nebo dokonce samotný Maerlyn se s vámi loučí (avšak nebojte děti moje, stejně jako blaničtí rytíři se vrátím ve chvíli kdy mě zase databáze bude potřebovat ;)
PS: Dejte mi už pokoj s tou epidemií poštovních elektronických dopisů, jenž se dožadují vědět "a proč jako že jsem dostal to mínus". Pochopte že hold vaše komentári nemůžou být tak úžasné jako mé a tudíž se nějakým těm mínusům nevyhnete.
Bylo nebylo, byl jsem dítětem (ano, vskutku milý čtenáři, i samotný Chipsík býval dítětem jako vy) a ke mě se dostalo demíčko téhle hry. Řeknu vám, já z té hry byl hotový (né, ne, ne nemyslím že jsem dosáhl ejakulace hovádka, ale že se mě dostala do kolen (né, ne, ne nemyslím tím že mi dala do držky a já padl na kolena, prostě se mi líbila, jako málo která v té době)). Otevřený svět, mohl jsem postřílet koho jsem chtěl (ach, to byly časy, sejmu kolegu s eRPéGé, to si vezmu, uteču na kopec, odstřeluji své pronásledovatele, a když už mě pořádně naserou, tak jé pošlu do pekel pomocí eRPídží), navíc to na mě mluvilo česky, kurva česky! Jak já to demíčko miloval, sic jedna mise, ale tu jsem hrával stále dokola a vymýšlel jsem si své vlastní scénáře (na výmýšlení jsem machr jako nikdo jiný (však kdyby jste četli mou chystanou proguaproepikalní knihu, tak by jste poznali).
CCA O DVA ROKY POZDĚJI V NAŠEM KOMENTÁTRU
Ctihodný otec, živitel rodiny a ten jenž mě zasel, přichází domů z roboty a říká mi že něco nese. Úkáže mi CéDé a na něm vidím fixem napsané Operation Flashpoint, řeknu si kurvo jó (ok, ok máte mě, přiznávám, to jsem neřekl, na to jsem byl příliš mlád). Upaluji k Písídlu, zasouvám CíDí do mechaniky, instaluji, jsem nedočkavý jako feťák Eddie na ten bílý prášek, předtím než se jeho život hnul. Konečně to je! Zapínám. Zapnu si kampaň. Vyfasuji jméno Amstrong (nejspíš jsem ten cyklista řeknu si, pak mi dojde že je to blbost a že jsem ten astronaut). Běhám jak vocas, sem a tam, nějaký negr na mě neustále řve (drž už kurva hubu, avšak jako správný voják (nebo mariňák (teď mi dochází, že ten negr musel být předloha pro postavu Jamie Foxxe) pokračuji dál), nejspíš je na mě zasedlej a chce vojet mou bílou prdel. Po tvrdém teroru se konečně dostávám do války, jsem nadšen, válka se mi dostává do hlavy, nemůžu dělat už nic jiného než válčit, stává se ze mě jen nádoba na zabíjení (a jsem rozhodnut že až budu velký, tak budu vojákem....dnes už vím jaká debilní a nesmyslná představa to byla, dneska vím, že až budu dospělý tak budu kapitánem Normandy).
ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP!
COŽE?!
ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP! ČČKP!
Hra mě dostala svou grafikou, svým modelem poškození (oka, šli rozbít jen vozidla a tak trochu divně skřivit baráky, že vypadali jako by je navrhoval snad ten nýmand Picasso, ale tak co, mě to tehdá (a i dnes) stačí), rozlohou, skvělou válečnou atmosférou, možností řídit i svou vlastní jednotku a obtížností, kdy jeden špatný pohyb mohl znamenat jednu špatnou kulku, jenž ukončí váš špatný život. Jednoduše válečný simulátor jako řemen, kurva jó, který si rád, tuze rád zahraji i dnes! Pokud bych mohl snad jen něco vytknout, tak občasné bugy a AI vaších spolubojovníku, když jím velíte, tak občas prostě ani za hovno neudělaj to co po nich chcete (zmrdi), ale to je tak vše. Operation Flashpoint je jednoduše svatý grál české herní scény! A já váš Chipsonátor Frýdečeský, kterému můžete říkat i Ježíš Kristus a nebo dokonce samotný Maerlyn se s vámi loučí (avšak nebojte děti moje, stejně jako blaničtí rytíři se vrátím ve chvíli kdy mě zase databáze bude potřebovat ;)
PS: Dejte mi už pokoj s tou epidemií poštovních elektronických dopisů, jenž se dožadují vědět "a proč jako že jsem dostal to mínus". Pochopte že hold vaše komentári nemůžou být tak úžasné jako mé a tudíž se nějakým těm mínusům nevyhnete.
Dragon Age: Inquisition