NFS II (respektive NFS II: Special Edition, která byla o poznání lepší) je pro mě jednoduše srdcovka. Tuším, že to byla jedna z prvních závodních her, ke kterým jsem se dostal. Na splitscreenu jsme si tehdy užili hodiny neskutečné srandy. NFS 2 je totiž bezbřehá ztřeštěnost, která sama sebe nebere příliš vážně, a to je dobře. Hra se mi nikdy neomrzela (v devíti letech se není čemu divit :D). Design tratí byl (nebudu již po xté opakovat "v té době") geniální, grafika příjemně barevná a celková dynamika byla vynikající. Dalším, ač neoficiálním, plusem byl přehršel "cheatů", které umožňovaly hráči řídit prakticky všechny předměty, které se ve hře na trati vyskytovaly (kdy jste se naposledy proháněli po Hollywoodu za "volantem" kamenné sochy T-Rexe? :D či to krosili po himalájských serpentýnách v nadupaném zmrzlinovém stánku?). Ze základní sestavy byl můj oblíbenec zcela jasně McLaren, ale po objevení cheatu na... hm... takové to červené nablýskané žihadlo (na jehož jméno si za boha nevzpomenu) které to vytáhlo až na 400 km/h se moje priority změnily. Co dodat? KLASIKA všech klasik!