Netrvalo dlouho a dočkal jsem se dalšího vyprávění o Williamu Blazkowiczovi a jeho strastiplné cestě proti třetí a možná i čtvrté říši. Poprvé jsem se s tímto hrdinou seznámil přibližně v roce 1994, kdy se mi do počítače dostal Wolfenstein 3D. Pro mě to sice bylo první seznámení, ale tomuto titulu předcházeli dva další a to Castle Wolfenstein z roku 1981 a Beyond Castle Wolfenstein z roku 1984. Po dohrání původní 3D verze se mi do rukou dostalo rozšíření s názvem Spear of Destiny. Třetí rozměr a nacistický hrad byl sice fajn, ale chtělo to něco víc. To něco mělo být nadpřirozeno, lepší grafika, příběh a další skvělé věci, které přinesl Return to Castle Wolfenstein. Tato hra vyšla roku 2001 a dodnes se těší velké oblibě - dokonce pro ni vznikl amatérský český dabing od skupiny Perla Group. Netrvalo dlouho a o téměř dva roky později vyšel menší samostatný přívěsek na stejném enginu nazvaný Wolfenstein: Enemy Territory (který se velmi často dával jako příloha do časopisů - inu, byl totiž zdarma), kde jste se mohli věnovat jen a pouze multiplayerové složce. Předposledním kouskem byl velmi vlažně přijatý kousek Wolfenstein, který je nejméně oblíbený ze všech dílů. O nápravu reputace značky se snažilo studio Machine Games které pod záštitou Bethesdy vydalo v květnu 2014 zatím poslední díl Wolfenstein: The New Order, který se podle všeho povedl na výbornou. Pojďme se mu tedy podívat na zoubek, co říkáte?
Začnu tradičně příběhem, který - kupodivu - tvoří jeden z hlavních pilířů této povedené střílečky a navíc navazuje na poslední díl série a to hned po třech letech. Druhá světová válka už tvůrce začala nudit a tak její trvání prodloužili až do roku 1960, ale to bych předbíhal - tam se dostanete až po probuzení. Vžíváte se do role Williama při jedné z mnoha amerických vzdušných operací. Až na to, že tahle skončí špatně a celá válka začne hrát do karet přisluhovačům hákového kříže. Váš cíl mise je obrovská pevnost, kterou jednoduše nedobijete a navíc se setkáte tváří v tvář smrti v podobě generála Wilhelma Strasseho přezdívaného ´´Deathshead´´. Ten vás dostane do pasti, připraví menší překvapení a celé to skončí zběsilým útěkem, při kterém vám skončí šrapnel v hlavě. Probouzíte se v nemocnici, kam nacisté pravidelně chodí pro nové maso do jejich mlýnku. Všechno jde dobře, vaše uzdravení se blíží zdárnému konci, začínáte vnímat okolí, mít pocity a vzpomínky, když tu náhle se objeví komando smrti ve dveřích s rozkazem zavřít institut. Naštěstí zrovna v té chvíli vezmete osud a německou dýku do vlastních rukou a vydáte se na útěk ze sanatoria. Cíl je jednoduchý, zjistit co se to sakra děje a zachránit doktorku, co se o vás tak pěkně starala. Nebude trvat dlouho a ocitnete se v berlínském tajném úkrytu a před sebou budete mít první misi.
Nojo, to je sice všechno pěkné, ale jak se to vlastně hraje? Jednoduše řečeno, velice příjemně. V kruhové nabídce (ovládání je fajn i na gamepadu) máte několik slotů na různé zbraně či sekundární vybavení - například typu granát. Většinu palebné síly lze využít obouručně a věřte, že takové kombo brokovnic, to je něco, co dokáže zastavit i tank. Dále máte k dispozici třeba základní pistolku či samopal. Čekat ale můžete opravdu kupu zbraní a některé z nich by vás mohli ještě překvapit, proto si myslím, že to není třeba dál rozebírat. Moje oblíbená byla kudla - obvykle jdou totiž lokace proběhnout zběsile s prstem na spoušti, nebo stealth stylem a ten mi vyhovoval více. V každém levelu naleznete i mapu, která vám mimo jiné zvýrazní předměty na vyzobávání -tedy různé dokumenty, zlato atd. Lokace jsou pěkné, zábavné a poměrně rozlehlé, takže rozhodně dokážou zabavit. Když k tomu připočítáte co se v daných částech hry děje - a že je pořád na co se koukat, parádní soundtrack a skvělou grafiku, která krásně plynule běží i na slabších strojích, jedná se o kvalitní celek. Avšak právě u enginu nastává menší problém, který už tížil například RAGE, a to nedočítání textur. Je pravdou, že zmíněná hra od id Software na tom byla opravdu žalostně a dodnes není pořádně vyladěna, zato Wolfenstein už trpí jen menšími neduhy. Nicméně je tento nedostatek vidět a někomu by to mohlo kazit zážitek z hraní.
Úkoly vás budou čekat jak primární tak sekundární. Z těch vedlejších to je většinou pomoc přátelům z odporu ve vašem úkrytu. Hlavní mise vás zavedou například do Anglie, Německa anebo taky třeba na měsíc, ale to je tak všechno, co k tomu řeknu, nerad bych cokoliv prozrazoval. Herní doba se tak šplhá k 10-12 hodinám - záleží na použité obtížnosti. Toto číslo je na poměry FPS velice chvályhodné a Wolfenstein navíc poskytuje zábavu opravdu v každičké misi, včetně té bonusové! Projdete téměř dvěma desítkami kapitol, postřílíte stovky nacistů, různých robotů a další všemožné havěti a za odměnu budete dostávat pěkné animace, které mají velice slušně napsaný scénář, dobré zvuky a průměrnou inteligenci nepřátel. To celé smíchané v poměrně lahodný nápoj, který se do těch parných dnů, ve kterých hra vychází nesmírně hodí. Vývojáři odvedli pořádný kus práce a své by měl dostat každý fanda FPS, ať chce nebo ne. Je sice pravdou, že některé mise a situace jsou naprosto stupidní, ale v duchu, jakém hra běží, se to dá překousnout. Rozhodně se však jedná o jednu z lepších, ne-li nejlepších stříleček za poslední dobu. Jako bonus překonává svého předchůdce a nastoluje novou kapitolu, která by se klidně mohla rozvíjet dál.
Co tedy říci závěrem? Třeba to, že na Playstationu 4 hra vypadá velice pěkně a běží plynule 60 fps, což by mohlo majitelům napovědět, že se jedná o dobrou koupi. Na počítači se potom dočkáte samozřejmě bezkonkurenčně nejlepších detailů a také nižší ceny. Jak už jsem zmínil výše, hra běží i na slabších strojích a pokud rozjedete třeba RAGE, neměli byste mít velký problém dát i nového Wolfensteina. Jestli jste fanoušky série, doteď tápete a nejste pevně rozhodnuti, zda si titul zkusit, či ne, ode mě dostanete maximální doporučení a třeba už jen proto, že jsem hrál všechny díly a tento hodnotím na opravdu vysoké úrovni. Pokud jen hledáte dobrou FPS a Call of Duty či Battlefieldu jste přežraní, jste na správném místě. Komu hru tedy vlastně nedoporučit? Asi nikomu, každý by si ji totiž měl zahrát, vždyť je to legenda. Musím uznat, že za dlouhou dobu se objevila hra, ve kterou jsem měl velké naděje, a nakonec se vše povedlo, jak má a navíc stojí za každou korunu, kterou do toho dáte. Velice povedené dílko!
Začnu tradičně příběhem, který - kupodivu - tvoří jeden z hlavních pilířů této povedené střílečky a navíc navazuje na poslední díl série a to hned po třech letech. Druhá světová válka už tvůrce začala nudit a tak její trvání prodloužili až do roku 1960, ale to bych předbíhal - tam se dostanete až po probuzení. Vžíváte se do role Williama při jedné z mnoha amerických vzdušných operací. Až na to, že tahle skončí špatně a celá válka začne hrát do karet přisluhovačům hákového kříže. Váš cíl mise je obrovská pevnost, kterou jednoduše nedobijete a navíc se setkáte tváří v tvář smrti v podobě generála Wilhelma Strasseho přezdívaného ´´Deathshead´´. Ten vás dostane do pasti, připraví menší překvapení a celé to skončí zběsilým útěkem, při kterém vám skončí šrapnel v hlavě. Probouzíte se v nemocnici, kam nacisté pravidelně chodí pro nové maso do jejich mlýnku. Všechno jde dobře, vaše uzdravení se blíží zdárnému konci, začínáte vnímat okolí, mít pocity a vzpomínky, když tu náhle se objeví komando smrti ve dveřích s rozkazem zavřít institut. Naštěstí zrovna v té chvíli vezmete osud a německou dýku do vlastních rukou a vydáte se na útěk ze sanatoria. Cíl je jednoduchý, zjistit co se to sakra děje a zachránit doktorku, co se o vás tak pěkně starala. Nebude trvat dlouho a ocitnete se v berlínském tajném úkrytu a před sebou budete mít první misi.
Nojo, to je sice všechno pěkné, ale jak se to vlastně hraje? Jednoduše řečeno, velice příjemně. V kruhové nabídce (ovládání je fajn i na gamepadu) máte několik slotů na různé zbraně či sekundární vybavení - například typu granát. Většinu palebné síly lze využít obouručně a věřte, že takové kombo brokovnic, to je něco, co dokáže zastavit i tank. Dále máte k dispozici třeba základní pistolku či samopal. Čekat ale můžete opravdu kupu zbraní a některé z nich by vás mohli ještě překvapit, proto si myslím, že to není třeba dál rozebírat. Moje oblíbená byla kudla - obvykle jdou totiž lokace proběhnout zběsile s prstem na spoušti, nebo stealth stylem a ten mi vyhovoval více. V každém levelu naleznete i mapu, která vám mimo jiné zvýrazní předměty na vyzobávání -tedy různé dokumenty, zlato atd. Lokace jsou pěkné, zábavné a poměrně rozlehlé, takže rozhodně dokážou zabavit. Když k tomu připočítáte co se v daných částech hry děje - a že je pořád na co se koukat, parádní soundtrack a skvělou grafiku, která krásně plynule běží i na slabších strojích, jedná se o kvalitní celek. Avšak právě u enginu nastává menší problém, který už tížil například RAGE, a to nedočítání textur. Je pravdou, že zmíněná hra od id Software na tom byla opravdu žalostně a dodnes není pořádně vyladěna, zato Wolfenstein už trpí jen menšími neduhy. Nicméně je tento nedostatek vidět a někomu by to mohlo kazit zážitek z hraní.
Úkoly vás budou čekat jak primární tak sekundární. Z těch vedlejších to je většinou pomoc přátelům z odporu ve vašem úkrytu. Hlavní mise vás zavedou například do Anglie, Německa anebo taky třeba na měsíc, ale to je tak všechno, co k tomu řeknu, nerad bych cokoliv prozrazoval. Herní doba se tak šplhá k 10-12 hodinám - záleží na použité obtížnosti. Toto číslo je na poměry FPS velice chvályhodné a Wolfenstein navíc poskytuje zábavu opravdu v každičké misi, včetně té bonusové! Projdete téměř dvěma desítkami kapitol, postřílíte stovky nacistů, různých robotů a další všemožné havěti a za odměnu budete dostávat pěkné animace, které mají velice slušně napsaný scénář, dobré zvuky a průměrnou inteligenci nepřátel. To celé smíchané v poměrně lahodný nápoj, který se do těch parných dnů, ve kterých hra vychází nesmírně hodí. Vývojáři odvedli pořádný kus práce a své by měl dostat každý fanda FPS, ať chce nebo ne. Je sice pravdou, že některé mise a situace jsou naprosto stupidní, ale v duchu, jakém hra běží, se to dá překousnout. Rozhodně se však jedná o jednu z lepších, ne-li nejlepších stříleček za poslední dobu. Jako bonus překonává svého předchůdce a nastoluje novou kapitolu, která by se klidně mohla rozvíjet dál.
Co tedy říci závěrem? Třeba to, že na Playstationu 4 hra vypadá velice pěkně a běží plynule 60 fps, což by mohlo majitelům napovědět, že se jedná o dobrou koupi. Na počítači se potom dočkáte samozřejmě bezkonkurenčně nejlepších detailů a také nižší ceny. Jak už jsem zmínil výše, hra běží i na slabších strojích a pokud rozjedete třeba RAGE, neměli byste mít velký problém dát i nového Wolfensteina. Jestli jste fanoušky série, doteď tápete a nejste pevně rozhodnuti, zda si titul zkusit, či ne, ode mě dostanete maximální doporučení a třeba už jen proto, že jsem hrál všechny díly a tento hodnotím na opravdu vysoké úrovni. Pokud jen hledáte dobrou FPS a Call of Duty či Battlefieldu jste přežraní, jste na správném místě. Komu hru tedy vlastně nedoporučit? Asi nikomu, každý by si ji totiž měl zahrát, vždyť je to legenda. Musím uznat, že za dlouhou dobu se objevila hra, ve kterou jsem měl velké naděje, a nakonec se vše povedlo, jak má a navíc stojí za každou korunu, kterou do toho dáte. Velice povedené dílko!
Alan Wake II: The Lake House
Pro: - Soundtrack - Kvalitní příběh a dobře napsané dialogy - Příjemná hratelnost - Optimalizace
Proti: - Engine id Tech 5 stále nedočítá textury jak má - Některé mise a vaše konání v nich občas opravdu nedávají smysl - Průměrná umělá inteligence - Občas chybka technického rázu