Tak jako ve všech Gothicích a Risenech platí, že je potřeba zavřít oči nad hromadou nesmyslů. Přeci jen, open-world je moje slabost a je potřeba vydržet pár kopanců do koulí. Abych si hru užil tak, jak bych si představoval, musel jsem si nastavit vlastní herní pravidla (overpowered výbavu z DLC jsem pochopitelně prodal hned na začátku a oba ostrovy z DLC jsem se ani nesnažil navštívit) a hlavně zavřít oči před skřípajícími designerskými rozhodnutími.

Příklad? Teleportovat se můžu kdykoli odkudkoli na daný teleport nebo rovnou na loď. Takže dostanu quest, abych odvedl potají mulatku z vesnice - musím přijít v noci, aby mě stráže neviděli, ale po aktivaci questu se stačí jedním kliknutím přesnést na teleport na druhé straně mapy. No stress. Nebo. Dostanu quest, který se odehrává v místě, které je pro mě do té doby nepřístupné. Jenže to já nevím, takže se snažím na zakázanou část přeletět (abych byl zastavený neviditelnou stěnou) a doplavat, abych byl loadingem velice hrubě vrácen zpět.

Největší problém jsem měl se zasazením celé hry. Pirátská tématika se míchá s klasickou středoevropskou notou, hlavně ostrovy Calador a Taranis jsou naprosto největší a nejpropracovanější, nejvíce se podobající starému dobrému Gothicu. Antigua nebo Tacarigua smrdící rumem a recyklací z Risen 2, se proti nim můžou jít zahrabat.

Rozhodování o připojení k jedné z frakcí pro mě nebylo nic jednoduchého, protože zatímco já chtěl zůstat pirátem, musel jsem se vrhnout buď k válečnických Demon Hunterům používajícím runy, ke kouzelnickým Guardianům používajícím svitky nebo k domorodcům používající voodoo. Ani jedna možnost mi nebyla po chuti. Já chci být pirát!

Soubojový systém je rozbitý, nepřátelé útočí tzv. teleport-stylem, kdy jsou sice daleko ode mě, ale po máchnutí pařátkem jsou rychle přeneseni herním cheat-mechanismem přímo k mé postavě. Auto-lock systém nefunguje jak má - nesčetněkrát jsem útočil na již mrtvého protivníka, zatímco mě zezadu masíroval někdo živý, nejlépe cheat-mechanismem. Obtížnost je tak zoufalé nízká, že cca od poloviny hry výzva neexistuje. Vlastně i ze začátku hry nejsou souboje těžké, ale jen zdlouhavé. Protože můj dmg ještě není tak velký, ale díky nesmrtelnému parťákovi, instantnímu pití lektvarů a uskakovacím kotoulům jsem víceméně nedotknutelný. Jestli jsem někdy umřel, tak jen ze zvědavosti, jestli postava nevydá ten ukrutný zvuk jako v G3...

Technická zprzněnost už není tak do-očí-bijící jako ve dvojce, ale přesto takhle nějak vypadá ultra view distance. Ale já už to těm konzolím odpustil.

Jednu drobnou věc musím zmínit. Láva! Nesnáším lávu, vadí mi snad ve všech hrách, ale tady vypadá naprosto famózně. Hlavně v noci. Prská, bublá, syčí, žbluňká teče a vůbec celá vypadá víc sexy, než celá Patty i s těma svýma mlékárnama. Miluju lávu v Risen 3. A ten poslední ostrov? Úchvatný. A to nejen díky lávě, ale hlavně kvůli monumentálnímu sídlu hlavního záporáka. Pravda, ten konec, po uštědření poslední rány, trval asi 10 sekund a musel jsem konzultovat yt, abych se přesvědčil, že mi nic z toho chybějícího outra neuteklo.

Ale prostě nejlepší Risen so far. Zatímco první Risen jsem při druhém hraní ani nedokončil přes ten příšerný finální labyrint, Risen 2 už podruhé nechci ani vidět, tak Risen 3 si s chutí zahraju znovu. Překvápko jag cyp.

✰✰✰✰ / 5

- před finálním soubojem ukazovala časomíra 34hod a 49min
- Demon Hunterem proti své vůli