Knights and Merchants. Budovatelská real-time strategie, která dodnes nejen přežívá, ale žije lepším životem, než ji mohli tvůrci nadělit do vínku v roce 1998. Velkou zásluhu na tomto stavu má skupina vývojářů z projektu KaM Remake, nicméně bez kvalitního základu by byla sebelepší modifikace pouze vařením z vody. Jak se neustále ukazuje, Rytíři a kupci ten správný základ mají!
Poslední država. Poslední šance zvrátit vývoj občanské války rozpoutané mocichtivým princem Lotharem, synem spravedlivého a moudrého krále Karoluse. Začátek hry není příliš vlídný. Hráč v roli hejtmana musí odrazit útok na poslední část země věrné králi a koruně. Kampaň tak začíná uprostřed drancování hráčovi vesnice. Na budovatelskou strategii, která svou ekonomickou komplexností překonala vše do té doby viděné, je to bezesporu drsný úvod. Většina následujících misí již splňuje formát 80% budování a 20% boje. Výzvou jsou pak čistě bojové mise, kde o úspěchu či neúspěchu rozhodují pouze hráčovi strategické schopnosti, protože v přesile bude vždy a za všech okolností nepřítel.
Německý smysl pro detail místy hraničí s naprostým šílenstvím. Grafická stránka hry je propracována do nejmenších detailů, prakticky vše co se ve skutečnosti hýbe, je i ve hře animované. V kombinaci s nestárnoucí ručně kreslenou grafikou pak herní prostředí působí nadmíru příjemným, živým a uceleným dojmem. Perfektní je také soundtrack. Počet skladeb není nijak oslňující, kvalita a nezaměnitelnost ovšem hrají důležitější roli. Počet budov, jejich návaznost v herní ekonomice, typy vojenských jednotek a jejich využití velmi výrazně převyšuje vše do té doby vídané. Komplexnost systému bohužel narušuje jeden významný, ale předpokladatelný efekt.
Problematická umělá inteligence se na první pohled výrazně projevuje v bojových částech, kdy oddíly jednotek zkrátka nedělají to, co mají. Pokud jakákoliv jednotka z oddílu začne bojovat tváří v tvář s nepřítelem, celý oddíl v tu chvíli zapomene plnit zadaný úkol a bez jakékoliv taktiky jde do boje. Udržování bojové linie v ten okamžik padá a hráč musí chtě nechtě přeorganizovat taktiku i všech ostatních oddílů. Problém také nastává ve chvíli, kdy se určitý bojovník rozhodne napadnout nepřítele, ke kterému se přes jiné jednotky nemůže dostat. Takový bojovník poté čeká tupě ve frontě a nechá se často bez obrany zabít jiným nepřítelem. Inteligence počítačem ovládaných protihráčů je sama o sobě velice slabá a odkázána na jednoduché skripty. Tuto vlastnost naštěstí do určité míry kompenzuje KaM Remake.
Tou zpočátku méně patrnou, ale o to více frustrující chybou je systém roznášení surovin a výrobků. Na první pohled chaotické chování nevolníků se řídí matematickým a velmi nevariabilním systémem, který jednoduše rozdává příkazy jednotkám pouze s ohledem na jejich zaměstnanost. V praxi tak nastává situace, kdy nevolník například donese do pekárny mouku, ale upečený chléb již nepřevezme a neodnese do skladu, i když je v danou chvíli tou nejbližší volnou jednotkou, a to z toho důvodu, že příkaz k odnesení chlebu byl již vydán před tím jinému volnému nevolníkovi, který se v tu dobu ale bohužel nacházel na druhé straně mapy. Z toho plyne, že čím větší infrastrukturu vytváříte, tím méně efektivní se stává, bez ohledu na počet nevolníků.
Velkým plusem pro hru je, že vyšla v době, kdy se na takové chyby hledělo jako na výzvy, které jsou neoddělitelnou součástí hry a je třeba je překonat. Hra tak s malou dávkou tolerance nabídla mnohem víc radosti, požitků a zábavy, než té občasné frustrace z AI. Pro našince navíc zajistil distributor nezapomenutelný dabing plný kultovních hlášek. Knights and Merchants mě provází už od Vánoc roku 1998 (zatracená nostalgie), postupně se usídlila na všech mých počítačích a díky digitální distribuci a především KaM Remaku (který mimo tuny zásadních vylepšení zpřístupnil i zcela použitelný multiplayer) tuším, že nějaký čas ještě na disku zůstane.
Poslední država. Poslední šance zvrátit vývoj občanské války rozpoutané mocichtivým princem Lotharem, synem spravedlivého a moudrého krále Karoluse. Začátek hry není příliš vlídný. Hráč v roli hejtmana musí odrazit útok na poslední část země věrné králi a koruně. Kampaň tak začíná uprostřed drancování hráčovi vesnice. Na budovatelskou strategii, která svou ekonomickou komplexností překonala vše do té doby viděné, je to bezesporu drsný úvod. Většina následujících misí již splňuje formát 80% budování a 20% boje. Výzvou jsou pak čistě bojové mise, kde o úspěchu či neúspěchu rozhodují pouze hráčovi strategické schopnosti, protože v přesile bude vždy a za všech okolností nepřítel.
Německý smysl pro detail místy hraničí s naprostým šílenstvím. Grafická stránka hry je propracována do nejmenších detailů, prakticky vše co se ve skutečnosti hýbe, je i ve hře animované. V kombinaci s nestárnoucí ručně kreslenou grafikou pak herní prostředí působí nadmíru příjemným, živým a uceleným dojmem. Perfektní je také soundtrack. Počet skladeb není nijak oslňující, kvalita a nezaměnitelnost ovšem hrají důležitější roli. Počet budov, jejich návaznost v herní ekonomice, typy vojenských jednotek a jejich využití velmi výrazně převyšuje vše do té doby vídané. Komplexnost systému bohužel narušuje jeden významný, ale předpokladatelný efekt.
Problematická umělá inteligence se na první pohled výrazně projevuje v bojových částech, kdy oddíly jednotek zkrátka nedělají to, co mají. Pokud jakákoliv jednotka z oddílu začne bojovat tváří v tvář s nepřítelem, celý oddíl v tu chvíli zapomene plnit zadaný úkol a bez jakékoliv taktiky jde do boje. Udržování bojové linie v ten okamžik padá a hráč musí chtě nechtě přeorganizovat taktiku i všech ostatních oddílů. Problém také nastává ve chvíli, kdy se určitý bojovník rozhodne napadnout nepřítele, ke kterému se přes jiné jednotky nemůže dostat. Takový bojovník poté čeká tupě ve frontě a nechá se často bez obrany zabít jiným nepřítelem. Inteligence počítačem ovládaných protihráčů je sama o sobě velice slabá a odkázána na jednoduché skripty. Tuto vlastnost naštěstí do určité míry kompenzuje KaM Remake.
Tou zpočátku méně patrnou, ale o to více frustrující chybou je systém roznášení surovin a výrobků. Na první pohled chaotické chování nevolníků se řídí matematickým a velmi nevariabilním systémem, který jednoduše rozdává příkazy jednotkám pouze s ohledem na jejich zaměstnanost. V praxi tak nastává situace, kdy nevolník například donese do pekárny mouku, ale upečený chléb již nepřevezme a neodnese do skladu, i když je v danou chvíli tou nejbližší volnou jednotkou, a to z toho důvodu, že příkaz k odnesení chlebu byl již vydán před tím jinému volnému nevolníkovi, který se v tu dobu ale bohužel nacházel na druhé straně mapy. Z toho plyne, že čím větší infrastrukturu vytváříte, tím méně efektivní se stává, bez ohledu na počet nevolníků.
Velkým plusem pro hru je, že vyšla v době, kdy se na takové chyby hledělo jako na výzvy, které jsou neoddělitelnou součástí hry a je třeba je překonat. Hra tak s malou dávkou tolerance nabídla mnohem víc radosti, požitků a zábavy, než té občasné frustrace z AI. Pro našince navíc zajistil distributor nezapomenutelný dabing plný kultovních hlášek. Knights and Merchants mě provází už od Vánoc roku 1998 (zatracená nostalgie), postupně se usídlila na všech mých počítačích a díky digitální distribuci a především KaM Remaku (který mimo tuny zásadních vylepšení zpřístupnil i zcela použitelný multiplayer) tuším, že nějaký čas ještě na disku zůstane.
Loot Hunter