Ani když snížím detaily na minimum a hodím hru na SSD, nejsem schopnej zabezpečit 60fps při rychlé jízdě městem. Hra prostě nestačí tak rychle nahazovat další a další okolí a začíná se trhat. A vůbec celá optimalizace je i na Buggysoft docela hrozná. A to už jsem zkoušel i Unity.
V GTAIV jsem často vzal sporťák a vyjel si do doků si pořádně zařádit, až mi pneumatiky pod věčným driftováním praskaly. Sledoval jsem, jak se auto špiní, jak se naklání a jak je krásně a přesně ovladatelné. Vehicly ve WD po silnici jen tak plavou, při rozjezdech se nesmyslně okamžitě vytočí motor do nejvyšších otáček a obrazovka se začne třást, auta se celkově chovají dost arkádově a samostatnou kapitolou jsou motorky, které jednak przní až směšně rychlé nasedání Aidena, druhak je jejich fyzika prakticky nulová - např. žádné zákluzy tlumičů, žádné zvedání na zadní kolo, při výskoku se nemění úhel náklonu(!!!) a třeťak sejmout s ní sloup veřejného osvětlení není vůbec nic neobvyklého. Abych z motorky spadl, to už musím jooo narvat zeď ve velké rychlosti přímým zásahem. Naprostým vrcholem je pak cheaterské přizpůsobování rychlosti při naháněčkách, takže rychlost motorky mi je k ničemu, když nepřítel si jede ve velkém sedanu a docela dobře se mnou na rovince drží krok. Asi to chtěl mít Buggysoft víc čelendžing. Prakticky pokaždé jsem nasedal na motorku nebo do auta znechucen...
Mnohem zábavnější jsou jen tak obyčejné procházky městem, které je vytvořeno opravdu hezky a detailně. V parcích si lidé pouštějí letadýlka, hrají fotbal nebo jen tak lelkují. Až na pár okrajových částí, které tvoří hranici města, se město Chicago povedlo a rozhodně se je čím kochat. A při nočním osvětlení to platí x2.
Po vzoru AC nebo FC Buggysoft nacpal i sem hromady vedlejších aktivit. Jenže zatímco v GTA se člověk věnuje věcem reálně zapadajícím do města, tady si ve virtuální realitě hraju na Carmagedon, chodím s robo-pavoukem, lítám na houbách, střílím barevné mimozemšťany nebo běhám jako Mario a snažím se sbírat velké pixelovité cosi. Onu vážnou atmosféru Chicaga a vůbec celého plynutí příběhu tyhle blbosti dokážou dost narušit. Tohle jsou totiž přesně ty věci, které by se mohly dokupovat jako DLC, místo zbytečných oblečků a zbraní. Vedlejších aktivit je tolik, že jsem je všechny ani nepobral - jediná věc, která mě opravdu bavila, byly šachy.
Dva příběhy ze života ve WD:
Při jedné z misí mám zlikvidovat konvoj. Stoupnu si na křižovatku a čekám. Jakmile rozpoutám peklo, spustí se naskriptovaný hovor s Jordim, který se mě ptá, jestli mám vteřinu. Aiden, který je zrovna v přestřelce se záporáky, mu odvětí že jasně a ti dva se mezi sebou začnou bavit naprosto chladným hlasem bez emocí, zatímco já se snažím s Aidenem přežít v přestřelce. Do toho ještě začne vyřvávat policejní vysílačka a já jsem totálně v prdeli, protože nestíhám sledovat GPS lokátor utíkající oběti, rozhovor s Jordim, přestřelky s poskoky a ještě policejní scanning.
Týpek se jménem SoSueMe si přivlastnil data a má je schované ve svém laptopu. Infiltruj jeho haciendu a vymaž je. Fajn, stealhuju co to dá, nikoho nezabíjím, dostávám se konečně do ctOS rozvaděče, hakuju minihrou kameru a přes ní vymazávám data s jeho notebooku. V tu chvílí se spustí video, kterak SoSueMe opouští haciendu ve vozidle a vilu zachvacují hromady nepřátel. Mezi tím, co se dívám na naskriptované video, mi do mojí postavy zezadu pálí jeden z poskoků. Utíkám chytit SoSueMe-ho, ale né, ujíždí mi. Restart chekpointu, stojím opět před ctOS uzlem a opět musím absolvovat hakovací mezihru a opět mažu data z notebooku a opět sleduju animaci, kterak SoSueMe odjíždí a opět mi někdo střílí do zad, když nemám kontrolu nad svou postavou a opět utíkám a tentokrát se mi daří jej pronásledovat. Najednou na obrazovku naskočí, že jsem setřásl pronásledovatele a SoSueMe zmizí. V úkolech mi ale furt visí, že ho mám zlikvidovat... WTF!? Celá mapa je seklá, nemůžu nic, tak maximálně si načíst poslední checkpoint a absolvovat opět hakovací mezihru... OK, opět hakuju... počkat. Rozhlížím se kolem sebe... Cože? Oni se všichni nepřátelé, které jsem tak horko těžko vystealthoval, respawnovali? Fááááák!!!
Ne, vážně Buggysofte, s tímhle jdi do prdele. Zahrej si GTA a uč se, jak to má vypadat...
V GTAIV jsem často vzal sporťák a vyjel si do doků si pořádně zařádit, až mi pneumatiky pod věčným driftováním praskaly. Sledoval jsem, jak se auto špiní, jak se naklání a jak je krásně a přesně ovladatelné. Vehicly ve WD po silnici jen tak plavou, při rozjezdech se nesmyslně okamžitě vytočí motor do nejvyšších otáček a obrazovka se začne třást, auta se celkově chovají dost arkádově a samostatnou kapitolou jsou motorky, které jednak przní až směšně rychlé nasedání Aidena, druhak je jejich fyzika prakticky nulová - např. žádné zákluzy tlumičů, žádné zvedání na zadní kolo, při výskoku se nemění úhel náklonu(!!!) a třeťak sejmout s ní sloup veřejného osvětlení není vůbec nic neobvyklého. Abych z motorky spadl, to už musím jooo narvat zeď ve velké rychlosti přímým zásahem. Naprostým vrcholem je pak cheaterské přizpůsobování rychlosti při naháněčkách, takže rychlost motorky mi je k ničemu, když nepřítel si jede ve velkém sedanu a docela dobře se mnou na rovince drží krok. Asi to chtěl mít Buggysoft víc čelendžing. Prakticky pokaždé jsem nasedal na motorku nebo do auta znechucen...
Mnohem zábavnější jsou jen tak obyčejné procházky městem, které je vytvořeno opravdu hezky a detailně. V parcích si lidé pouštějí letadýlka, hrají fotbal nebo jen tak lelkují. Až na pár okrajových částí, které tvoří hranici města, se město Chicago povedlo a rozhodně se je čím kochat. A při nočním osvětlení to platí x2.
Po vzoru AC nebo FC Buggysoft nacpal i sem hromady vedlejších aktivit. Jenže zatímco v GTA se člověk věnuje věcem reálně zapadajícím do města, tady si ve virtuální realitě hraju na Carmagedon, chodím s robo-pavoukem, lítám na houbách, střílím barevné mimozemšťany nebo běhám jako Mario a snažím se sbírat velké pixelovité cosi. Onu vážnou atmosféru Chicaga a vůbec celého plynutí příběhu tyhle blbosti dokážou dost narušit. Tohle jsou totiž přesně ty věci, které by se mohly dokupovat jako DLC, místo zbytečných oblečků a zbraní. Vedlejších aktivit je tolik, že jsem je všechny ani nepobral - jediná věc, která mě opravdu bavila, byly šachy.
Dva příběhy ze života ve WD:
Při jedné z misí mám zlikvidovat konvoj. Stoupnu si na křižovatku a čekám. Jakmile rozpoutám peklo, spustí se naskriptovaný hovor s Jordim, který se mě ptá, jestli mám vteřinu. Aiden, který je zrovna v přestřelce se záporáky, mu odvětí že jasně a ti dva se mezi sebou začnou bavit naprosto chladným hlasem bez emocí, zatímco já se snažím s Aidenem přežít v přestřelce. Do toho ještě začne vyřvávat policejní vysílačka a já jsem totálně v prdeli, protože nestíhám sledovat GPS lokátor utíkající oběti, rozhovor s Jordim, přestřelky s poskoky a ještě policejní scanning.
Týpek se jménem SoSueMe si přivlastnil data a má je schované ve svém laptopu. Infiltruj jeho haciendu a vymaž je. Fajn, stealhuju co to dá, nikoho nezabíjím, dostávám se konečně do ctOS rozvaděče, hakuju minihrou kameru a přes ní vymazávám data s jeho notebooku. V tu chvílí se spustí video, kterak SoSueMe opouští haciendu ve vozidle a vilu zachvacují hromady nepřátel. Mezi tím, co se dívám na naskriptované video, mi do mojí postavy zezadu pálí jeden z poskoků. Utíkám chytit SoSueMe-ho, ale né, ujíždí mi. Restart chekpointu, stojím opět před ctOS uzlem a opět musím absolvovat hakovací mezihru a opět mažu data z notebooku a opět sleduju animaci, kterak SoSueMe odjíždí a opět mi někdo střílí do zad, když nemám kontrolu nad svou postavou a opět utíkám a tentokrát se mi daří jej pronásledovat. Najednou na obrazovku naskočí, že jsem setřásl pronásledovatele a SoSueMe zmizí. V úkolech mi ale furt visí, že ho mám zlikvidovat... WTF!? Celá mapa je seklá, nemůžu nic, tak maximálně si načíst poslední checkpoint a absolvovat opět hakovací mezihru... OK, opět hakuju... počkat. Rozhlížím se kolem sebe... Cože? Oni se všichni nepřátelé, které jsem tak horko těžko vystealthoval, respawnovali? Fááááák!!!
Ne, vážně Buggysofte, s tímhle jdi do prdele. Zahrej si GTA a uč se, jak to má vypadat...
Silent Hill: The Short Message