To jsem takhle zničil kladivo o plyšového medvídka. Techland si prostě trvá na svém a pohádku o zničitelnosti zbraní, kterou nikdo neměl rád už v Dead Island, nám vypráví i zde. Jestli budu muset v Deus Ex 4 žrát snickers pro dobíjení baterek, taxe fakt naseru. Ne, vážně. Tvrdohlavost tvůrců her, kteří stále trvají na nenáviděných herních principech, je někdy opravdu napřesdržku.
Detailně a zajímavě vystavěný svět, který si nezadá ani s atmosférou Stalkera. Sílu má ale i v interiérech, které místy možná působí trochu copy-paste, ale jsou prostě krásně nadesignované, plné různých věcí. Třeba tak detailně udělaný chlebník jsem ještě v žádné hře neviděl.
Grapling hook dost kazí samotný parkour prvek hry, protože je to totální overkill na přesuny. Dokonce je s ním možné během chvilky bezpečně slítnout na zem z budovy. Stačí se přitáhnout k silnici. I proto jsem ho raději nezkoušel ani používat a při druhém hraní bych se mu rozhodně chtěl úplně vyhnout.
I přes nějaké ty zbytečné vedlejší questy ("přines 20 kusů tohodle, 15 támhletoho, dones mi tudlencto a zanes tůtamto") se tady objevují i vedlejšáky natolik zajímavé, že byla radost plnit i tak triviální věci, jako sbírání kousků stavebnice roztroušené po chodbě. Nejvíce mi pak utkvěly v paměti úkol pro Dawuda, Magic fotress a noirovská návštěva sklepa s překvapením.
Systém ukládání nefrustruje, ale je příšerný. Jednou hru vypnu v sejfhauzu, abych si po loadu objevil uprostřed města v noci, podruhé hru vypnu uprostřed města v noci, abych se po loadu objevil v sejfhauzu. Navíc často stačí po načtení pozice zatrackovat jiný quest a po znovunačtení hry se objevím zase úplně někde jinde. Nehledě na to, že hra sice neuloží můj progress na mapě, ale uloží můj progress použitých věcí. Takže to kladivo, kterým jsem si proklestil cestu přes tuny zombií, bude zničené, ale klestit můžu znova.
Dying Light je ultimátní zombařina. Možná nejlepší. Vypadá úchvatně, hraje se příjemně vyhnile, pěkně odsejpá a až na pár nepovedených lokací nebo nebo herních mechanik, je to prostě pětková hra. Vo tom žádná.
A to jsem se nezmínil o tom, jaxem si při první noční vycházce mále stříkl do textilu...
✰✰✰✰✰ / 5
Herní doba: 32hod 38min
Dojmy po dohrání na Nightmare obtížnost:
Začátek byl krušný. Bez pořádných zbraní na blízku, žádných střelných zbraní a s minimem vybavení je přežití v Harranu závislé jen na parkouru. Prakticky nemá smysl se pouštět do větších bitek se zombajny a už vůbec nemá cenu se pouštět do bitek s lidskými protivníky.
Teprve až při získání první pistole jsem si mohl dovolit konfrontovat přesilu. Nočním vycházkám jsem se snažil vyhýbat úplně, Volatile dávají obrovské poškození a mají mega výdrž. Ty čtyři kusy, které jsem zabil, jsem musel sejmout v interiéru.
Se zbraněma je to trochu na štíru... i obyčejná 9ka má naprosto přestřelený účinnek při headshotech a šišky pukají často na jediný zásah, ale pokud střílím do těla, třeba i s brokovnicí, je potřeba opravdu hromada munice. A to se bavím o lidských, né zombie, protivnících. Bullet-sponge enemies jsou ale nic, v porovnání s výdrží, kterou mají při zásahu z meele zbraní. S postupujícími levely se i tyto stávají slabší a slabší a to i na stále stejných protivnících. Jakýsi level-scaling, který tady Techland použil, tak ještě více bije do očí právě s vysokou obtížnosti.
Rozhodl jsem se taky trochu modifikovat zničitelnost zbraní, protože mě začala neskutečně srát jejich nízká výdrž. Nutno dodat, že jsem se k tomu odhodlal až poté, co jsem měl tu kritickou první část hry za sebou.
Jakmile ale člověk dostane lepší zbraně a výbavu, je hraní hned veselejší. Smrt ale stále čeká všude a smrtelný zásah může přijít odkudkoli. Za těch 47hodin jsem chcípl přesně 96x. Při prvním hraní, na standardní obtížnost, 42x.
Průser je trochu systém čerpání staminy, která se na Nightmare vyčerpává i při používání nenáročných schopností. Takové rozšlápnutí hlavy nebo odhození protivníka vezme více staminy, než šplhání po zdi.
Myslím, že větší množství získávaných zkušeností není dostatečným důvodem hrát na Nightmare. Zůstává tak pouze větší výzva, v podobě těžko umlátitelných a ustříletitelných nepřátel.
Detailně a zajímavě vystavěný svět, který si nezadá ani s atmosférou Stalkera. Sílu má ale i v interiérech, které místy možná působí trochu copy-paste, ale jsou prostě krásně nadesignované, plné různých věcí. Třeba tak detailně udělaný chlebník jsem ještě v žádné hře neviděl.
Grapling hook dost kazí samotný parkour prvek hry, protože je to totální overkill na přesuny. Dokonce je s ním možné během chvilky bezpečně slítnout na zem z budovy. Stačí se přitáhnout k silnici. I proto jsem ho raději nezkoušel ani používat a při druhém hraní bych se mu rozhodně chtěl úplně vyhnout.
I přes nějaké ty zbytečné vedlejší questy ("přines 20 kusů tohodle, 15 támhletoho, dones mi tudlencto a zanes tůtamto") se tady objevují i vedlejšáky natolik zajímavé, že byla radost plnit i tak triviální věci, jako sbírání kousků stavebnice roztroušené po chodbě. Nejvíce mi pak utkvěly v paměti úkol pro Dawuda, Magic fotress a noirovská návštěva sklepa s překvapením.
Systém ukládání nefrustruje, ale je příšerný. Jednou hru vypnu v sejfhauzu, abych si po loadu objevil uprostřed města v noci, podruhé hru vypnu uprostřed města v noci, abych se po loadu objevil v sejfhauzu. Navíc často stačí po načtení pozice zatrackovat jiný quest a po znovunačtení hry se objevím zase úplně někde jinde. Nehledě na to, že hra sice neuloží můj progress na mapě, ale uloží můj progress použitých věcí. Takže to kladivo, kterým jsem si proklestil cestu přes tuny zombií, bude zničené, ale klestit můžu znova.
Dying Light je ultimátní zombařina. Možná nejlepší. Vypadá úchvatně, hraje se příjemně vyhnile, pěkně odsejpá a až na pár nepovedených lokací nebo nebo herních mechanik, je to prostě pětková hra. Vo tom žádná.
A to jsem se nezmínil o tom, jaxem si při první noční vycházce mále stříkl do textilu...
✰✰✰✰✰ / 5
Herní doba: 32hod 38min
Dojmy po dohrání na Nightmare obtížnost:
Začátek byl krušný. Bez pořádných zbraní na blízku, žádných střelných zbraní a s minimem vybavení je přežití v Harranu závislé jen na parkouru. Prakticky nemá smysl se pouštět do větších bitek se zombajny a už vůbec nemá cenu se pouštět do bitek s lidskými protivníky.
Teprve až při získání první pistole jsem si mohl dovolit konfrontovat přesilu. Nočním vycházkám jsem se snažil vyhýbat úplně, Volatile dávají obrovské poškození a mají mega výdrž. Ty čtyři kusy, které jsem zabil, jsem musel sejmout v interiéru.
Se zbraněma je to trochu na štíru... i obyčejná 9ka má naprosto přestřelený účinnek při headshotech a šišky pukají často na jediný zásah, ale pokud střílím do těla, třeba i s brokovnicí, je potřeba opravdu hromada munice. A to se bavím o lidských, né zombie, protivnících. Bullet-sponge enemies jsou ale nic, v porovnání s výdrží, kterou mají při zásahu z meele zbraní. S postupujícími levely se i tyto stávají slabší a slabší a to i na stále stejných protivnících. Jakýsi level-scaling, který tady Techland použil, tak ještě více bije do očí právě s vysokou obtížnosti.
Rozhodl jsem se taky trochu modifikovat zničitelnost zbraní, protože mě začala neskutečně srát jejich nízká výdrž. Nutno dodat, že jsem se k tomu odhodlal až poté, co jsem měl tu kritickou první část hry za sebou.
Jakmile ale člověk dostane lepší zbraně a výbavu, je hraní hned veselejší. Smrt ale stále čeká všude a smrtelný zásah může přijít odkudkoli. Za těch 47hodin jsem chcípl přesně 96x. Při prvním hraní, na standardní obtížnost, 42x.
Průser je trochu systém čerpání staminy, která se na Nightmare vyčerpává i při používání nenáročných schopností. Takové rozšlápnutí hlavy nebo odhození protivníka vezme více staminy, než šplhání po zdi.
Myslím, že větší množství získávaných zkušeností není dostatečným důvodem hrát na Nightmare. Zůstává tak pouze větší výzva, v podobě těžko umlátitelných a ustříletitelných nepřátel.
Silent Hill: The Short Message