Přišel. Viděl. Zvítězil. A poté zvítězil zas. A poté zas. A zas. A zas. A zas. Kolem třetího Gothica vzrůstala veliká očekávání, některá se naplnila, některá se propadla do hlubin. Já jsem od toho očekával pouze a jedině to, že se to bude fakt dobře hrát a bude u toho prča... což se v jistých částech opravdu stalo, nicméně v některých jsem do těch hlubin spadl taky.
No jo. Konečně ta Myrtana. Je krásná. Akorát pod okupací vojsk Xardaské smlouvy. Ale i tak se na ní hezky dívá. Co tím chci říct je samozřejmě to, že grafika je absolutně nádherná. Pohltí, uchvátí a ta dohlednost je prostě fascinující. Vlastně s celkovým exteriérem a terénem všech tří základních zemí jsem neměl vůbec problém, všude se hezky prozkoumávalo, hledalo a uspokojivě objevovalo, což jsou věci, které jsou pro tuto sérii prioritou. Akorát modely postav jsou totálně k smíchu. V předchozích dílech jsem občas rád rozpoznával postavy podle vzhledu, zde jsem se musel zaměřit převážně na jméno, jinak by to vždycky nějakou dobu trvalo. A pak jsou tu... ehm... města. Jako, já samozřejmě chápu, že do tak obsáhlého světa by trvalo věčně stvořit více měst se stejnými proporci, jako byl majestátní Khorinis, ale jedno nebo dvě taková města opravdu udělat mohli. Takto všechna "města" působí více jako takové osady, vesničky či pevnůstky, navíc všechny militantně uspořádaný. A kde jsou sakra ženský??! Novinka z Gothica 2 byla mimo jiné to, že se na scéně objevily zajímavé a občas i silné ženské charaktery, na což jsme před tím zvyklí nebyli. Trojka se ale v tomhle vrací k jedničce, kde pár těch ženskej jen něco odsekne (vždycky v tom divným přízvuku) a tím to končí.
Ale to jsou menší fejly, první velký fejl, který je podle mého zároveň největším, je bojový systém. Tupé klikání vám bude bohatě stačit na to, abyste sami vybili celé město bez jakýkoliv potíží. Horda nepřátel vás obklopí, a místo toho, aby hráče ogroup rapeovali, pouze čekají na to, až dosekáte. Jenomže vy nedosekáte nikdy. Vy to debilní levý tlačítko budete mačkat furt. Jediný komplikace nastávají, když se do bitky zapojí lukostřelci nebo mágové, aspoň ti se s tím neserou. Platí to alespoň v souboji s humanoidními a goblinoidními nepřáteli, nestvůry a zvířata už jsou, díky bohu, o něco těžší zabít, ale taky to není často nijak zvlášť komplikované. Druhý fejl je neskutečně slabý příběh. Nejenže je hrozně upatlanej a nelogickej, ale zároveň je neskutečně kraťoučkej. Přijdete si za ním ke Xardasovi, budete se jím řídit a za pár hodin máte hotovo. Když si vzpomenu na parádní jedničku, tak je to ostuda jak to prase na Hradě. Ani vaše kamarádská čtyřka nemá tolik prostoru, kolik by si po tom všem zasloužila. Hlavní hrdina opět předabovanej, není špatnej, ale už i jeho dialogy přestaly mít ten pravej smysl pro vtip a zvědavost. Furt je to ale sympaťák, alespoň do doby, dokud následný datadisk totálně neznásilnil jeho charakter. A dialogy - bomba! V tohle Gothic nikdy nezklamal, konverzace jsou zajímavý, vtipný a skvěle napsaný, stejně jak u předchozích dílů. Hašašíni to dokonce přivedli na úplně novej level, proto se mi to na té poušti tak líbilo. A hudba je naprosto překrásná. Až se i zdá neuvěřitelné, že týpek, co zkomponoval omšelou a bizarní hudbu v jedničce, stojí i za hudbou zde. Všude je naprosto skvělá, a je z ní cítit taková ta gothikářská atmosféra, kterou všichni tak milujeme. Vista Point je moje nejmilejší... ach, zlatíčko moje!
Gothic 3 v podstatě nenadchnul, příběh a souboje, což jsou pro mé osobní tužby jedny z nejdůležitějších aspektů, kriticky selhaly. Proto bych za normální situace hodnotil ještě níž. Ale tu hru něco zachraňuje. Něco, co je prostě spasitelem, Ježíšem Nazaretským všech herních průserů - hratelnost. I přes to všechno se ta hra fakt dobře hraje, za počítač jsem usedal rád, a těšil jsem se na to, co dalšího mě v tom velikánském světě čeká. A proto tu hru mám ve své podstatě docela v oblibě, a určitě si jí zas někdy zahraju, to Gothicovské kouzlo si prostě udržela. A to je vlastně to nejdůležitější. Epické zakončení trilogie se sice nekonalo, ale to ani u třetího dílu Návratu do budoucnosti. A přesto se to lidem líbilo, že?
No jo. Konečně ta Myrtana. Je krásná. Akorát pod okupací vojsk Xardaské smlouvy. Ale i tak se na ní hezky dívá. Co tím chci říct je samozřejmě to, že grafika je absolutně nádherná. Pohltí, uchvátí a ta dohlednost je prostě fascinující. Vlastně s celkovým exteriérem a terénem všech tří základních zemí jsem neměl vůbec problém, všude se hezky prozkoumávalo, hledalo a uspokojivě objevovalo, což jsou věci, které jsou pro tuto sérii prioritou. Akorát modely postav jsou totálně k smíchu. V předchozích dílech jsem občas rád rozpoznával postavy podle vzhledu, zde jsem se musel zaměřit převážně na jméno, jinak by to vždycky nějakou dobu trvalo. A pak jsou tu... ehm... města. Jako, já samozřejmě chápu, že do tak obsáhlého světa by trvalo věčně stvořit více měst se stejnými proporci, jako byl majestátní Khorinis, ale jedno nebo dvě taková města opravdu udělat mohli. Takto všechna "města" působí více jako takové osady, vesničky či pevnůstky, navíc všechny militantně uspořádaný. A kde jsou sakra ženský??! Novinka z Gothica 2 byla mimo jiné to, že se na scéně objevily zajímavé a občas i silné ženské charaktery, na což jsme před tím zvyklí nebyli. Trojka se ale v tomhle vrací k jedničce, kde pár těch ženskej jen něco odsekne (vždycky v tom divným přízvuku) a tím to končí.
Ale to jsou menší fejly, první velký fejl, který je podle mého zároveň největším, je bojový systém. Tupé klikání vám bude bohatě stačit na to, abyste sami vybili celé město bez jakýkoliv potíží. Horda nepřátel vás obklopí, a místo toho, aby hráče ogroup rapeovali, pouze čekají na to, až dosekáte. Jenomže vy nedosekáte nikdy. Vy to debilní levý tlačítko budete mačkat furt. Jediný komplikace nastávají, když se do bitky zapojí lukostřelci nebo mágové, aspoň ti se s tím neserou. Platí to alespoň v souboji s humanoidními a goblinoidními nepřáteli, nestvůry a zvířata už jsou, díky bohu, o něco těžší zabít, ale taky to není často nijak zvlášť komplikované. Druhý fejl je neskutečně slabý příběh. Nejenže je hrozně upatlanej a nelogickej, ale zároveň je neskutečně kraťoučkej. Přijdete si za ním ke Xardasovi, budete se jím řídit a za pár hodin máte hotovo. Když si vzpomenu na parádní jedničku, tak je to ostuda jak to prase na Hradě. Ani vaše kamarádská čtyřka nemá tolik prostoru, kolik by si po tom všem zasloužila. Hlavní hrdina opět předabovanej, není špatnej, ale už i jeho dialogy přestaly mít ten pravej smysl pro vtip a zvědavost. Furt je to ale sympaťák, alespoň do doby, dokud následný datadisk totálně neznásilnil jeho charakter. A dialogy - bomba! V tohle Gothic nikdy nezklamal, konverzace jsou zajímavý, vtipný a skvěle napsaný, stejně jak u předchozích dílů. Hašašíni to dokonce přivedli na úplně novej level, proto se mi to na té poušti tak líbilo. A hudba je naprosto překrásná. Až se i zdá neuvěřitelné, že týpek, co zkomponoval omšelou a bizarní hudbu v jedničce, stojí i za hudbou zde. Všude je naprosto skvělá, a je z ní cítit taková ta gothikářská atmosféra, kterou všichni tak milujeme. Vista Point je moje nejmilejší... ach, zlatíčko moje!
Gothic 3 v podstatě nenadchnul, příběh a souboje, což jsou pro mé osobní tužby jedny z nejdůležitějších aspektů, kriticky selhaly. Proto bych za normální situace hodnotil ještě níž. Ale tu hru něco zachraňuje. Něco, co je prostě spasitelem, Ježíšem Nazaretským všech herních průserů - hratelnost. I přes to všechno se ta hra fakt dobře hraje, za počítač jsem usedal rád, a těšil jsem se na to, co dalšího mě v tom velikánském světě čeká. A proto tu hru mám ve své podstatě docela v oblibě, a určitě si jí zas někdy zahraju, to Gothicovské kouzlo si prostě udržela. A to je vlastně to nejdůležitější. Epické zakončení trilogie se sice nekonalo, ale to ani u třetího dílu Návratu do budoucnosti. A přesto se to lidem líbilo, že?
Pathfinder: Wrath of the Righteous
Pro: Velký a krásný svět, dialogy, hudba, skvělá hratelnost
Proti: Špatné (čti jednoduché) bitky, příběh, modely postav, "města"