Shoda okolností, dal jsem si znovu původní Torment, tak pokračuju i tímhle. Věřím tedy, že čeština bude kvalitní, ale já to úplně nevyužiju.
Jinak už mám za sebou Valley of Dead Heroes. Stále platí, že mě štve malý počet společníků v partě. Tím, že se prakticky nebojuje, tak ani nehrozí, že by byl člověk s šestičlennou partou až moc silný, je to zbytečné omezení. Takže prostě googlím, kdy má kdo nějaký štěk, abych si ho na danou situaci přidal do družiny, což je trochu otrava. Stále mám Rhin a Matkinu, toho posledního měním. Neaktivní členové ani nezískávají expy, takže se moc nevyplatí to pravidelně střídat. Toho posledního mám tedy nejčastěji Tybira, kterého měním jen kvůli konkrétním dialogům a situacím.
Hra je poněkud nevyrovnaná – hlavní postava už má díky různým bonusům přes 20 inteligence, přičemž to vlastně ani není potřeba, protože díky skillům a edge tou inteligencí ani nijak zvlášť neplýtvám. Platí totéž co u původního Tormentu – hraní za mága je jednoznačně nejlepší volba. Tady ještě obzvlášť kvůli čtení myšlenek.
Nevyrovnané je i tempo vyprávění. Stále se dozvídám jen nějaké náznaky, vedlejší příběhy, jdu po stopách, ale co se hlavního příběhu týče, zůstává to u "musím opravit resonance chamber a pronásleduje mě Sorrow". Co si pamatuju, tak ke konci se ty různé útržky propojí, ale jinak je to prostě taková procházka světem plným bizarností, při které protagonistovi chybí nějaká vnitřní motivace. Jde dál, protože hráč hraje dál.