Valve. Ne moje nejoblíbenější, ale rozhodně moje nejrespektovanější herní studium. Na co šáhnou, tam květy kvetou. Dokáží mě ohromit, okouzlit a otupět adiktivním hraním. Portal je v podstatě takovej inťošskej Half-life s brýlema. Zde akorát vašemi nepřáteli nebudou zlotřilé mimozemské rasy, nýbrž toxický odpad, roztomilo-vražedno- ukecané turrety, občas tlačítka, hrozivá umělá inteligence a v neposlední řádě také otázka, zda teď máte zmáčknout levý či pravý tlačítko myši pro vystřelení toho správného portálu. A hraje se to dobře? Pff, no jasně!

Portal má neskutečně úžasnou atmosféru. Hlavní hrdinka se probouzí v útrobách zcela opuštěného mega obrovského vědeckého střediska, kde jediný hlas, který k ní promlouvá (pokud opomeneme turrety, ty mrchy malý) patří jakési ženské umělé inteligenci. Proč jste tady? Jak jste se sem dostali? To nevíte. Ale musíte postupovat, protože jiná cesta prostě není. Poněkud depresivní a chladná skutečnost toho, že jste v celém komplexu pravděpodobně jediná živá duše poněkud příjemně skličuje, navíc zde nehraje skoro žádná hudba, pouze občas, pokud chce hra dodat na dramatičnosti nebo k představení nějakého nového prvku. Jinak slyšíte pouze zvuky, šustění komplexu, beden a nádherný zvuky portálů, které jakožto zvukové efekty jsou bravurní. Samotné puzzly jsou v celku lehké (nemachruju, v reálu jsem hrozně blbej, donedávna jsem neuměl vysvětlit, co znamená slovo "řídký"), nestávalo se mi, že bych se systematicky někde zastavoval, pouze u jednoho puzzlu ke konci hry jsem trčel s rukama ve vlasech a vůbec nevěděl, jak si s ním poradit. Krásný je také pocit vašeho progressu. Je tak krásné se dostat k cílovým dveřím, přičemž vás Glados "tak nějak" pochválí, a ještě krásnější je následná jízda výtahem, při které si se zvědavostí říkáte, co mě asi čeká dál. Navíc má portál takový dost specifický smysl pro humor, který je zrovna na Valváky nezvyklý. Ale je neskutečně sympatický. A jelikož to jsou Valve, můžeme očekávat plno vynikajících nápadů, které jsou pro ně už typické. Ať už to je nečekaný Gladosin glič v podobě chvilkového mluvení ve španělštině, turrety (ano, já vím, furt je zmiňuju... dobře no, miluju je, jste teď spokojení??) nebo dnes již kultovní hlášku "the cake is a lie".

Je velká škoda, že hra nebyla delší, také zde mohla být přidána určitá řekněme příběhová vodítka, která by tu senzační atmosféru ještě trochu dokreslily. To všechno ale opravil následný sequel, který je neskutečně parádní. To, co také na portálu velice oceňuji je ten fakt, že i když se hratelnost nese v téměř totožném duchu jako Half-life, přesto si hra vybudovala svou vlastní atmosférickou podobu, a ona analogie nevadí, možná dokonce téměř zanikne. Ve výsledku je ale Portál parádní logička, na kterou lidi od Valve můžou být náležitě pyšní. Už jen protože dokázali, že to umí jak s bouchačkama, tak i s mozkem. A to je dar!