GTA 5 je rozsáhlé herní dílo. Mnoho her tvrdilo (a stále tvrdí), že možnosti jejich herního světa jsou bezedné, a že v něm jde dělat cokoliv. Nikdy to nebyla pravda. Ale právě GTA 5 se tomuto tvrzení přiblížilo zatím nejvíc. I když má stále co zlepšovat. Možností k vyblbnutí je tu opravdu hodně. Ani po dohrání 50% příběhové linie nevyzkouší hráč zdaleka všechno. Objevování nabídky herního světa je zábavné. Je příjemné mít na výběr celou spoustu zcela rozdílných aktivit, ovšem jen málo z nich dokáže zabavit i opakovaně.

Po příběhové stránce je GTA 5 zatím nejpokročilejším dílem série. Hraní za tři postavy je na jednu stranu fajn, ale na druhou stranu je jejich přepínání během akce v misích spíše otravující a zmatené. GTA nelze považovat za filmově pojatou hru, ač i v této oblasti je pětka nejdále. Cutscény jsou jednoduché a někdy až zbytečně útržkovité. Je škoda, že hra skoro nevyužívá filmovou hudbu. To má za následek ne zrovna hutnou atmosférou. Vůbec po hudební stránce je pro mě GTA 5 docela zklamáním. Není tady ani žádná tradiční úvodní písnička, která by hře vtiskla identitu hned při spuštění. Jsou tu jen ta rádia, ve kterých taky většinou není co poslouchat.

S blížícím se koncem příběhu nabíraly události spád, hra dostávala grády a tlačila mě do hraní dál a dál. Bohužel jsem se nedočkal grandiózního závěru (možná kdybych zkusil zvolit jiný konec, byl by lepší; anebo právě proto, že má hra asi 3 konce má každý z nich jen třetinovou grandióznost?).

GTA 5 je celkově poměrně arkádová hra, která si na realizmus příliš nehraje. To se projevuje tak nějak všude. Řízení aut je ještě docela fajn a zábavné, ale naprosto mě vytáčí to, že lodě se ani trochu nechovají jako lodě. Přestřelky taky nebyly zcela dle mých představ. Neměl jsem z nich moc dobrý pocit. Vtažení do akce bylo malé. Byly tu hromady a hromady otravných protivníků, kteří i po headshotu nadále střílejí v leže, držíce se za bolavou nohu. Navíc každá postava s sebou nosí asi tak 382 kg zbraní a dalšího náčiní - když pistoli, tak rovnou pět, když kulomet, tak aspoň tři. A teď si z toho nepřeberného množství vylosujte (ano, doslova vylosujte, neboť systém výběru zbraní nic jiného než loterii nepřipomíná) v ten pravý okamžik to správné náčiní. To dost dobře nejde.

Ještě před tím, než jsem hru vůbec vlastnil, jsem si prohlížel mapu herního světa. Takových lákavých míst! Oficiální weby a aplikace hry propagovaly nespočet aktivit, lákaly k návštěvě vinic, pláží, horských vrcholů i center měst a vesnic. Těšil jsem se na objevování těchto oblastí. A pak jsem lokality konečně osobně navštívil a byly skutečně krásné. Ale to bylo všechno. Kde nic, tu nic. Žádný život, žádná aktivita, žádná odměna, nic. A je to škoda. Je to velký herní svět, ve kterém je radost se pohybovat. Ale pořád chybí více života a hustější náplň tohoto světa. A tím ani nemyslím, že to musí být vždy nějaká akce nebo řežba. Naopak. Vždyť třeba vtipné a milé chvíle strávené s rodinou, projížďka Vinewoodem ve vyhlídkovém autobusu, sjezd na kole nebo venčení nebo pronásledování psa může být velmi zábavné a originální.

S tím také trochu souvisí všude zmiňovaná šílená detailnost. Já tedy rozhodně nepovažuji GTA za hru oplývající detaily. Ano, jsou tu mraky dialogů, různé reakce lidí, rozdílné přístrojové desky aut, možnost zapnout dálková světla, plno nejrůznějších vtipných a rádoby vtipných narážek, billboardů, reklam, webových stránek… ale skoro nic z toho není něco, co by nebylo v jiných hrách. Ve zde použitém měřítku to ale rozhodně není špatný výkon, avšak adjektivum „detailní“ bych při popisování GTA použil až na posledním místě.

Pozitivní je, že i vedlejší úkoly (kterých jsou tu mraky) jsou docela dobře udělané. V herním světě potkáváte postavy, ať už zcela náhodné nebo již známé, se kterými prohodíte pár slov a splníte nějaký ten úkol. Vedlejší mise se i přes své množství stále solidně střídají a nestihnou sklouznout do přílišného stereotypu či předvídatelnosti. V zásadě se tak vedlejší mise neliší od těch příběhových, jen bývají kratší. Takže i po dohrání hlavního příběhu je pořád co dělat!

A ještě je tu jedna věc, která mě opravdu vytáčí – a přitom taková blbost. Hra není schopná zapamatovat si tak jednoduchou věc, jako kde jsem nechal svoje auto. Stačí se na minutu otočit zády a auto je fuč. Celkově systém aut a jejich vlastnictví je (hlavně v příběhovém módu) špatně navržený. Takže nějaké tunění a piplání sbírky aut je celkem k ničemu, když auto prostě hned po vystoupení ztratíte. Auto je sice možné zase vyzvednout v policejní garáži, ale to je mi v okamžiku, kdy stojím uprostřed pouště, celkem na nic.

Ač je mé hodnocení dosti kritické, GTA 5 mě bavilo (a stále baví!). Jednoznačně jde o nejlepší díl série Grand Theft Auto. Hraje se to dokonce tak příjemně, že poprvé uvažuju o tom, že bych zkusil tento díl dohrát na 100% :-)

Recenze GTA Online: Coming soon… ale jen možná, protože co jsem zatím zkoušel, tak se mi nelíbilo.