Hry od Frictional Games mám rád, protože je to vždy záruka kvality. Série Penumbra nebo Amnesia to jen dokazují. Ani v SOMA tohle malé studio nesklamalo. Vývoj hry jsem sledoval asi 2 roky před vydáním a moc se těšil. Takže jak to dopadlo?
Leveldesign/prostředí/grafika:
Do hry jsem se doslova "ponořil", jelikož se odehrává na dně oceánu. Prostředí mi neskutečně sedlo, je to zase něco úplně jiného než je dnes k vidění. Bioshock jsem hrál už opravdu hodně dávno, takže tohle osvěžení v temnotách ledových vod mi velice bodlo. Exteriéry jsem si vychutnával, protože po nich většinou přicházel klaustrofobní průchod stanicemi - ať už funkčními, nefunkčními nebo kompletně zatopenými. Lidé různě napojení na přístroje a udržovaní uměle na živu mi zůstali ještě dlouho v paměti. zejména po tom, co jsem ukončil jejich trápení.
Prostředí a design je udělán jednoduše akorátně, sešlé zařízení na dně oceánu obrostlé mušlemi a rostlinami, interiéry chladně účelové a industriální. Grafika jistě není špičková a naleštěná s hromadou efektů jako u dnešních AAA titulů, ale možná právě proto vypadá celkově hra tak uvěřitelně a "normálně". A přátelé zvuky jsou naposto vynikající, perfektně dokreslují celkovou atmosféru. Alien v Izolaci je samozřejmě o level výše co se týče kvality zvuku, ale tam byl rozpočet o jednu nulu větší. :-)
Gameplay:
Pohled z první osoby tomu dodává tu správnou šťávu a pocit reálnosti, tak se nejlépe vžiju do postavy. Jak už bývá zvykem u Frictional Games není to "střílečka", ale "chodička" s velkým důrazem na příběh a řešení různých úkolů a hádanek - většinou pod tlakem a s hrozbou blízkého nebezpečí za zády. Ovládání všeho je klasicky pohybem myši a důrazem na fyziku. Puzzly nejsou nijak výrazně náročné a vyřeší je naproto každý.
Příběh:
Alfa a Omega hry SOMA, kterou podle mě válcuje téměř vše co bylo v roce 2014/15 vydáno. Od probuzení na stanici hra dávkuje odkrývání celého příběhu, a hlavně hlubokého morálního přesahu, naprosto výborně. Moje společnice Catherine (osobnost nahraná na paměťovou kartu) mi pomáhala překonat spoustu překážek a její hlas jsem v bezbřehé samotě temného oceánu poslouchal velice rád. Debaty o podstatě lidství, bytí i nebytí, byly velmi hluboké a nejednou jsem se musel opravdu hodně zamyslet co odpovím, protože Catherin mě často vyvedla z omylu nebo navrhla úplně nový pohled na rovinu bytí. A tohle je přesně ten faktor, který ze hry SOMA dělá opravdu výjmečné dílo. Když potkáte robota, který je skálopevně přesvědčen, že je člověk a ještě vám sprostě nadává protože o tom pochybujete, může být v první chvíli docela úsměvné. Ale to platí jen do chvíle, než se podíváte do zrcadla. V ten moment mi došlo opravdu spoustu věcí.
Enemies:
Je zde několik druhů nepřátel, každý má trošku jiný vzorec chování nebo reaguje na jiné podněty - jeden na zvuky, jiný na světlo, na jiného se nesmíte podívat. Upřímně většinou se to odehrává jako u Aliena v Izolaci - hra na schovávanou nebo kočku a myš. Nemožnost nepřítele zabít samozřejmě navozuje nepříjemný pocit strachu a úzkosti, což byl účel. V některých momentech se to trochu minulo účinkem, ale to je asi dost osobní záležitost. Nejsem úplnej poseroutka, ale často jsem měl fakt hodně v kalhotách, to se přiznám. Hororu je tu o poznání méně než v Penumbra nebo Amnesii, ale hře to nijak neškodí, drsných momentů je tu i tak dost.
Celkový dojem:
Kus poctivé pětileté práce malého studia, které dokázalo vytvořit hru tak osobytou a hlubokou, že o ní přemýšlím ještě měsíc po dohrání. Nejvíce se mi asi líbí, že SOMA si na nic nehraje, nesnaží se být něčím víc než je. Což je asi kámen úrazu dnešních AAA her. Doporučím každému, kdo rád prožívá kvalitní příběh v neokoukaném prostředí se špetkou strachu a beznaděje.
Na závěr si položme několik otázek:
- je člověk bez těla ještě člověk?
- je Duše jen součástí lidského těla/mozku? Pokud ano, tak proč si stále myslím, že jsem?
- je tedy AI také člověk/osoba/osobnost? nebo jen výtvor a iluze inteligence? Jakým právem to vlastně soudím?
- je bytí v kyberprostoru ještě skutečné bytí?
- záleží vůbec na formě, ve které se nachází vědomí?
- co tedy vlastně znamená být člověk?
P.S.:
Moc by mě zajímalo, jak velký byl rozdíl ve vyplnění vašeho dotazníku na začátku a na konci hry. :-)
Leveldesign/prostředí/grafika:
Do hry jsem se doslova "ponořil", jelikož se odehrává na dně oceánu. Prostředí mi neskutečně sedlo, je to zase něco úplně jiného než je dnes k vidění. Bioshock jsem hrál už opravdu hodně dávno, takže tohle osvěžení v temnotách ledových vod mi velice bodlo. Exteriéry jsem si vychutnával, protože po nich většinou přicházel klaustrofobní průchod stanicemi - ať už funkčními, nefunkčními nebo kompletně zatopenými. Lidé různě napojení na přístroje a udržovaní uměle na živu mi zůstali ještě dlouho v paměti. zejména po tom, co jsem ukončil jejich trápení.
Prostředí a design je udělán jednoduše akorátně, sešlé zařízení na dně oceánu obrostlé mušlemi a rostlinami, interiéry chladně účelové a industriální. Grafika jistě není špičková a naleštěná s hromadou efektů jako u dnešních AAA titulů, ale možná právě proto vypadá celkově hra tak uvěřitelně a "normálně". A přátelé zvuky jsou naposto vynikající, perfektně dokreslují celkovou atmosféru. Alien v Izolaci je samozřejmě o level výše co se týče kvality zvuku, ale tam byl rozpočet o jednu nulu větší. :-)
Gameplay:
Pohled z první osoby tomu dodává tu správnou šťávu a pocit reálnosti, tak se nejlépe vžiju do postavy. Jak už bývá zvykem u Frictional Games není to "střílečka", ale "chodička" s velkým důrazem na příběh a řešení různých úkolů a hádanek - většinou pod tlakem a s hrozbou blízkého nebezpečí za zády. Ovládání všeho je klasicky pohybem myši a důrazem na fyziku. Puzzly nejsou nijak výrazně náročné a vyřeší je naproto každý.
Příběh:
Alfa a Omega hry SOMA, kterou podle mě válcuje téměř vše co bylo v roce 2014/15 vydáno. Od probuzení na stanici hra dávkuje odkrývání celého příběhu, a hlavně hlubokého morálního přesahu, naprosto výborně. Moje společnice Catherine (osobnost nahraná na paměťovou kartu) mi pomáhala překonat spoustu překážek a její hlas jsem v bezbřehé samotě temného oceánu poslouchal velice rád. Debaty o podstatě lidství, bytí i nebytí, byly velmi hluboké a nejednou jsem se musel opravdu hodně zamyslet co odpovím, protože Catherin mě často vyvedla z omylu nebo navrhla úplně nový pohled na rovinu bytí. A tohle je přesně ten faktor, který ze hry SOMA dělá opravdu výjmečné dílo. Když potkáte robota, který je skálopevně přesvědčen, že je člověk a ještě vám sprostě nadává protože o tom pochybujete, může být v první chvíli docela úsměvné. Ale to platí jen do chvíle, než se podíváte do zrcadla. V ten moment mi došlo opravdu spoustu věcí.
Enemies:
Je zde několik druhů nepřátel, každý má trošku jiný vzorec chování nebo reaguje na jiné podněty - jeden na zvuky, jiný na světlo, na jiného se nesmíte podívat. Upřímně většinou se to odehrává jako u Aliena v Izolaci - hra na schovávanou nebo kočku a myš. Nemožnost nepřítele zabít samozřejmě navozuje nepříjemný pocit strachu a úzkosti, což byl účel. V některých momentech se to trochu minulo účinkem, ale to je asi dost osobní záležitost. Nejsem úplnej poseroutka, ale často jsem měl fakt hodně v kalhotách, to se přiznám. Hororu je tu o poznání méně než v Penumbra nebo Amnesii, ale hře to nijak neškodí, drsných momentů je tu i tak dost.
Celkový dojem:
Kus poctivé pětileté práce malého studia, které dokázalo vytvořit hru tak osobytou a hlubokou, že o ní přemýšlím ještě měsíc po dohrání. Nejvíce se mi asi líbí, že SOMA si na nic nehraje, nesnaží se být něčím víc než je. Což je asi kámen úrazu dnešních AAA her. Doporučím každému, kdo rád prožívá kvalitní příběh v neokoukaném prostředí se špetkou strachu a beznaděje.
Na závěr si položme několik otázek:
- je člověk bez těla ještě člověk?
- je Duše jen součástí lidského těla/mozku? Pokud ano, tak proč si stále myslím, že jsem?
- je tedy AI také člověk/osoba/osobnost? nebo jen výtvor a iluze inteligence? Jakým právem to vlastně soudím?
- je bytí v kyberprostoru ještě skutečné bytí?
- záleží vůbec na formě, ve které se nachází vědomí?
- co tedy vlastně znamená být člověk?
P.S.:
Moc by mě zajímalo, jak velký byl rozdíl ve vyplnění vašeho dotazníku na začátku a na konci hry. :-)
Rise of the Tomb Raider
Pro: Příběh, dialogy, vynikající dabbing, leveldesign a zvuky.
Proti: Baterka nezhasíná, mohlo být více hororu, dlouhé načítání levelů/savů.