Uf, to byla jízda! Teda herně ten závěr nebyl nic moc a už jsem to chtěl mít za sebou, ale co se příběhu týče, takhle silné emoce už jsem dlouho nezažil. Smutek, nostalgie, zlost, melancholie. Mám rád, když mě hra na konci vyžvejkne totálně semletého.
...
Hodnocení: ✰✰✰✰✰
Herní doba: hafo
Obtížnost: 3/4
Wichera 3 jsem měl rozehraného už od léta, ale vzhledem k mnoha technickým problémům jsem jej na několik týdnů odložil a neměl jsem chuť se k němu vracet. Škraloup byl z velké části seškrábnut sedmnácti gigovým patchem 1.10, který většinu technických problémů, alespoň pro mě, vyřešil.
Nepamatuju, že bych nějakou hru hrál takhle dlouho... Morrowind? Možná. Ale spíš ne. 200 hodin? Spíš více. Žádný quick travel, všude pěkně po svých, na koni nebo loďkou. Pomalé tempo mi vyhovuje, protože co krok, to neskutečná kochařina.
Svět je vystavěný naprosto úchvatně. Každý klacík je na cestě položen s péčí a láskou, každé běsí lejno vymodelováno do posledního smrdutého záhybu. Kostýmy postav, detaily brnění, členitost terénu nebo ta maniakální detailnost interiérů. Žijící svět tady vypadá naprosto ukrutně. Stavbě světa se prostě Witcherovi žádný open-world nemůže ani zdaleka rovnat. A samozřejmě ani příběhovím. Hlavní linie má sice své rezervy a po většinu času imaginárně tlačí na hráče, že by si měl jakože pospíšit (kde je Ciri, teď tu byla, neviděls ji, už je pryč, kde je Ciri, támhlebyla...), ale kdo by hledal Ciri, když tu je taková hromada parádních vedlejšáků.
Ačkoli jsem se královsky bavil, rozhodně bych měl k hratelnosti výhrady a to zrovna né úplně nicotné...
Levelování samotné považuju za největší neduh celé hry a hodně mě mrzí, že se autoři k něčemu takového odhodlali. Místo stabilní síly nepřátel se tak potýkám s utopenci na levelu 5, které rozsekám pohledem a utopenci na levelu 20, kteří rozsekají pohledem mě. Dvě naprosto stejné potvory, odlišně silné. K tomu nemůžu vypnout ten nevzhledný health bar nad hlavami nepřátel, protože jeho součástí je právě onen, naprosto zásadní, ukazatel toho, jestli se vůbec má cenu do boje pouštět.
Rostl jsem v situacích, kdy jsem měl 1998/2000 exp a musel jsem tak zabít ještě jedno pstruha, abych získal 2 exp, poskočil tak na další level a mohl uchopit do ruky nově ukovaný meč. Navíc - spousta zbraní ani není řádně vyvážena a jejich level nutný k používání absolutně nekoresponduje se samotnými vlastnostmi zbraně. Naprostá většina věcí ve hře je nepoužitelný šmejd, protože to, co držím v ruce, je v 99% případů lepší než to, co najdu jako loot nebo v tom horším případě, dostanu v rámci questů jako odměnu. To se samozřejmě vztahuje i na brnění a ostatní věci...
Když jsem poprvé zakusil systém automatického doplňování všech elixírů, odvarů a olejů, které už jsem jednou uvařil, musel jsem konfrontovat wiki, jestli náhodou něco nedělám špatně. A ne, ono to tak opravdu funguje! Proč proboha! Co je tohle za nesmyslnou berličku? Oproti tomu tady je systém kraftění natolik překomplikovaný a nesmyslný, že jsem z toho padal ze židle!
Příklad ze života? Potřebuju vyrobit brnění, pro které už jsem zabil pstruha, jsem tedy dostatečně dospělý si jej navléct. K tomu potřebuju Dwimeritové pláty. K jejich výrobě potřebuju dwimeritový odlitek. K jeho výrobě potřebuju 2x temnocelový odlitek a 2x stříbrný meteoritický odlitek. K výrobě temnocelového odlitku potřebuju 2x ocelový odlitek a na ten potřebuju 2x železnou rudu. K výrobě stříbrného meteoritického odlitku potřebuju 2x stříbrný odlitek a 1x odlitek z meteoritu. Takže to je meteoritická ruda a stříbrná ruda. A to všechno pro jeden plát. Pláty potřebuju tři. Jedeme pěkně postupně, všechno ve správném množství. Něco špatně spočítám a zase dohledávám, co s čím mám kde vyrobit. V tom strašně uživatelsky příjemném rozhraní. No a nakonec zjistím, že mám stejně jen jeden mozek z topivce, jako jednu z potřebných ingrediencí. Yep, mozek. Proč ne...
A ekonomika? Není možné, abych za zabití kuroliška dostal 150 korun, za které si koupím tři sušené ryby! A vůbec k čemu sjednávání cen za zakázky, když z toho stejně nevyrazím víc, než pár bezvýznamných korun? 80 nebo 120? Není to jedno, když se částky za prodeje lootu šplhají do tisíců? Kdyby Geralt místo slejování monster prodával loot a za každou cetku by dostal desetník, brzy by si na Kaer Morhen nesl tři pytle ve zlatě. Celý W3 potřebuje mega-overhaul, co se ekonomiky týče.
A když už jsme u těch úprav hry... Speedtree je humus. Ta technologie je totální hovadská a EU by jí měla zakázat.
Co takhle vychytat respawn nepřátel, aby se nezhmotňovali přímo před nosem?
A deník má znamenat co? Často popis questu prozradí jeho vývoj ještě před tím, než jej vůbec začnu plnit! Super, si takhle přečíst spoiler přímo ve hře.
Ach, ty lodě... Geralt neumí nastoupit jako slušný člověk. Můžu do ní buď skočit s rozběhem a doufat, že jí Geralt nepřeskočí nebo že setrvačností nezahučí do vody na druhé straně anebo můžu loď nechat stát v hluboké vodě a vytáhnout se přes okraj. Protože pokud Geralt stojí po kolena ve vodě, do lodě nenastoupí.
Je fajn, že máme k dispozici 16 zbytečných a bezvýznamných DLC (vzhledem k povaze hry), ale dával bych přednost spíše vychytávaní bugů. Hlavně ke konci jsem napočítal asi pět situací, kdy se mi bugnul quest a já nemohl pokračovat. Restart pomohl ve čtyřech z nich a na netu o každém z nich několik normostran popisu. Jebat, je to open-world, to přežiju.
Gwent je určitě úplně super hra. Věřím, že jedna z nejlepších miniher ever. Ale nedokážu si představit, že Geralt odloží svoje meče, sedá na špalek, pokládá lokty na kolena a jako nějaký geek si kartičkuje s místním kovářem... kostky do hry padly mnohem více a hodně mi chybí. Gwent jsem ignoroval. I když je určitě super.
Krátké intermezza s Ciri jsou zbytečné, po herní stránce nezajímavé a upřednostňoval bych to spíše v podobě filmečku.
Obtížnost je ultra nízká - obra z Undviku jsem zabil na tři zakouzlení Igni, finální bossové padaly jak shnilé hrušky. Prakticky jediná výzva je tady souboj s nepřítelem, co mu nad hlavou svítí červené číslo. Tedy, challange si musím sám vytvořit, hra mi jej neposkytne.
A konečně kůň. Umí se spawnovat úplně všude, třeba na malém ostrově nebo v hospodě U Ledňáčka. A taky umí dělat stojky na zábradlí. Je to kretén.
...
Hodnocení: ✰✰✰✰✰
Herní doba: hafo
Obtížnost: 3/4
Wichera 3 jsem měl rozehraného už od léta, ale vzhledem k mnoha technickým problémům jsem jej na několik týdnů odložil a neměl jsem chuť se k němu vracet. Škraloup byl z velké části seškrábnut sedmnácti gigovým patchem 1.10, který většinu technických problémů, alespoň pro mě, vyřešil.
Nepamatuju, že bych nějakou hru hrál takhle dlouho... Morrowind? Možná. Ale spíš ne. 200 hodin? Spíš více. Žádný quick travel, všude pěkně po svých, na koni nebo loďkou. Pomalé tempo mi vyhovuje, protože co krok, to neskutečná kochařina.
Svět je vystavěný naprosto úchvatně. Každý klacík je na cestě položen s péčí a láskou, každé běsí lejno vymodelováno do posledního smrdutého záhybu. Kostýmy postav, detaily brnění, členitost terénu nebo ta maniakální detailnost interiérů. Žijící svět tady vypadá naprosto ukrutně. Stavbě světa se prostě Witcherovi žádný open-world nemůže ani zdaleka rovnat. A samozřejmě ani příběhovím. Hlavní linie má sice své rezervy a po většinu času imaginárně tlačí na hráče, že by si měl jakože pospíšit (kde je Ciri, teď tu byla, neviděls ji, už je pryč, kde je Ciri, támhlebyla...), ale kdo by hledal Ciri, když tu je taková hromada parádních vedlejšáků.
Ačkoli jsem se královsky bavil, rozhodně bych měl k hratelnosti výhrady a to zrovna né úplně nicotné...
Levelování samotné považuju za největší neduh celé hry a hodně mě mrzí, že se autoři k něčemu takového odhodlali. Místo stabilní síly nepřátel se tak potýkám s utopenci na levelu 5, které rozsekám pohledem a utopenci na levelu 20, kteří rozsekají pohledem mě. Dvě naprosto stejné potvory, odlišně silné. K tomu nemůžu vypnout ten nevzhledný health bar nad hlavami nepřátel, protože jeho součástí je právě onen, naprosto zásadní, ukazatel toho, jestli se vůbec má cenu do boje pouštět.
Rostl jsem v situacích, kdy jsem měl 1998/2000 exp a musel jsem tak zabít ještě jedno pstruha, abych získal 2 exp, poskočil tak na další level a mohl uchopit do ruky nově ukovaný meč. Navíc - spousta zbraní ani není řádně vyvážena a jejich level nutný k používání absolutně nekoresponduje se samotnými vlastnostmi zbraně. Naprostá většina věcí ve hře je nepoužitelný šmejd, protože to, co držím v ruce, je v 99% případů lepší než to, co najdu jako loot nebo v tom horším případě, dostanu v rámci questů jako odměnu. To se samozřejmě vztahuje i na brnění a ostatní věci...
Když jsem poprvé zakusil systém automatického doplňování všech elixírů, odvarů a olejů, které už jsem jednou uvařil, musel jsem konfrontovat wiki, jestli náhodou něco nedělám špatně. A ne, ono to tak opravdu funguje! Proč proboha! Co je tohle za nesmyslnou berličku? Oproti tomu tady je systém kraftění natolik překomplikovaný a nesmyslný, že jsem z toho padal ze židle!
Příklad ze života? Potřebuju vyrobit brnění, pro které už jsem zabil pstruha, jsem tedy dostatečně dospělý si jej navléct. K tomu potřebuju Dwimeritové pláty. K jejich výrobě potřebuju dwimeritový odlitek. K jeho výrobě potřebuju 2x temnocelový odlitek a 2x stříbrný meteoritický odlitek. K výrobě temnocelového odlitku potřebuju 2x ocelový odlitek a na ten potřebuju 2x železnou rudu. K výrobě stříbrného meteoritického odlitku potřebuju 2x stříbrný odlitek a 1x odlitek z meteoritu. Takže to je meteoritická ruda a stříbrná ruda. A to všechno pro jeden plát. Pláty potřebuju tři. Jedeme pěkně postupně, všechno ve správném množství. Něco špatně spočítám a zase dohledávám, co s čím mám kde vyrobit. V tom strašně uživatelsky příjemném rozhraní. No a nakonec zjistím, že mám stejně jen jeden mozek z topivce, jako jednu z potřebných ingrediencí. Yep, mozek. Proč ne...
A ekonomika? Není možné, abych za zabití kuroliška dostal 150 korun, za které si koupím tři sušené ryby! A vůbec k čemu sjednávání cen za zakázky, když z toho stejně nevyrazím víc, než pár bezvýznamných korun? 80 nebo 120? Není to jedno, když se částky za prodeje lootu šplhají do tisíců? Kdyby Geralt místo slejování monster prodával loot a za každou cetku by dostal desetník, brzy by si na Kaer Morhen nesl tři pytle ve zlatě. Celý W3 potřebuje mega-overhaul, co se ekonomiky týče.
A když už jsme u těch úprav hry... Speedtree je humus. Ta technologie je totální hovadská a EU by jí měla zakázat.
Co takhle vychytat respawn nepřátel, aby se nezhmotňovali přímo před nosem?
A deník má znamenat co? Často popis questu prozradí jeho vývoj ještě před tím, než jej vůbec začnu plnit! Super, si takhle přečíst spoiler přímo ve hře.
Ach, ty lodě... Geralt neumí nastoupit jako slušný člověk. Můžu do ní buď skočit s rozběhem a doufat, že jí Geralt nepřeskočí nebo že setrvačností nezahučí do vody na druhé straně anebo můžu loď nechat stát v hluboké vodě a vytáhnout se přes okraj. Protože pokud Geralt stojí po kolena ve vodě, do lodě nenastoupí.
Je fajn, že máme k dispozici 16 zbytečných a bezvýznamných DLC (vzhledem k povaze hry), ale dával bych přednost spíše vychytávaní bugů. Hlavně ke konci jsem napočítal asi pět situací, kdy se mi bugnul quest a já nemohl pokračovat. Restart pomohl ve čtyřech z nich a na netu o každém z nich několik normostran popisu. Jebat, je to open-world, to přežiju.
Gwent je určitě úplně super hra. Věřím, že jedna z nejlepších miniher ever. Ale nedokážu si představit, že Geralt odloží svoje meče, sedá na špalek, pokládá lokty na kolena a jako nějaký geek si kartičkuje s místním kovářem... kostky do hry padly mnohem více a hodně mi chybí. Gwent jsem ignoroval. I když je určitě super.
Krátké intermezza s Ciri jsou zbytečné, po herní stránce nezajímavé a upřednostňoval bych to spíše v podobě filmečku.
Obtížnost je ultra nízká - obra z Undviku jsem zabil na tři zakouzlení Igni, finální bossové padaly jak shnilé hrušky. Prakticky jediná výzva je tady souboj s nepřítelem, co mu nad hlavou svítí červené číslo. Tedy, challange si musím sám vytvořit, hra mi jej neposkytne.
A konečně kůň. Umí se spawnovat úplně všude, třeba na malém ostrově nebo v hospodě U Ledňáčka. A taky umí dělat stojky na zábradlí. Je to kretén.
Silent Hill: The Short Message