Jako pravověrný fanda série jsem po Zeru skočil s radostí a nadšením malého dítěte. Je to rezident fuckin ývl, co se může pokazit?
Ovládání dvou postav mi kupodivu nijak zvlášť nevadilo. Narozdíl od Revelations 2 není potřeba mezi postavami neustále přepínat. Dva laufy se hodí při soubojích a více kapes toho taky více utáhnou. Hádanky jsou velice jednoduché, ve hře jsem nikdy nezakysnul nezdravě dlouho a celé to tak nějak pěkně odsýpá. Ruku v ruce s bezproblémovým průchodem jde i herní doba, která je se svými necelými 11ti hodinami jedna z nejkratších v rámci RE série. Opravdu, hra mi přišla krátká. Hodně krátká.
Systém managmentu inventáře byl vždy jednou z hlavních "fičur" RE a autoři si řekli, že to ještě trochu okoření. Nově totiž nejsou k dispozici neomezené a propojené bedny pro vybavení, ale všechno se dá položit kdykoli na zem. To s sebou nese otravnou potřebu backtrackingu a zároveň to vyžaduje opakování pasáží, ze kterých už není cesty zpět k danému místu... několikrát jsem musel loadovat a dlouze přebíhat mezi místnostmi, kombinovat a přemýšlet, co si vzít a co nechat být. Ten granátomet za zády prostě nenechám! Hraní tedy probíhá tak, že si dopředu projdu lokaci, zjistím jaké věci potřebuju a ty si s sebou napakuju. Celkem otrava.
Resident Evil byl vždycky synonymem pro lascivní a patetické charaktery (osmnáctiletá členka speciálního komanda, s velkýma kukadlama a tvářičkou xežrání vs. svalnatý playboj v tílku s dokonalým účesem), rozhovory na úrovni retardovaných makaků a herecké výkony hodné na Pozlacený Angrešt. Ne, opravdu, smích "ďábelský" smích Marcuse je něco, co se prostě nezapomíná. Klasika.
Abych stále jen nenadával, hra vypadá opravdu fantasticky a na statických obrazovkách je často rozpohybována spousta předmětů. S atmosférou už to není, co to bejvalo, ale to je z části dáno mou statečností. Obtížnost je relativně vysoká a každá chyba se tady nekompromisně trestá. Souboje s bossy možná nebyly tak "over-the-top", jako v minulých dílech, ale ty jsem nikdy v lásce neměl, takže palec hore (např. při první setkání s Tyrantem jsem do něj vysolil dávku z magnumu tak rychle, že nestačil říct ani bábovka s nutelou).
Dříve než kdy předtím jsem bojoval s ovládáním. Jsem sice statečný, ale stárnu a nemám gamepad. Dobře mi tak.
Pocit po dohrání není zrovna ten, který bych očekával. Protože jsem dohrál všechny klasické díly od jedničky až po pětku (včetně Code: Veronica před rokem), dovolil bych si tvrdit, že Zero je nejslabší.
✰✰✰
Herní doba: 10hod 43min (Normal)
Ovládání dvou postav mi kupodivu nijak zvlášť nevadilo. Narozdíl od Revelations 2 není potřeba mezi postavami neustále přepínat. Dva laufy se hodí při soubojích a více kapes toho taky více utáhnou. Hádanky jsou velice jednoduché, ve hře jsem nikdy nezakysnul nezdravě dlouho a celé to tak nějak pěkně odsýpá. Ruku v ruce s bezproblémovým průchodem jde i herní doba, která je se svými necelými 11ti hodinami jedna z nejkratších v rámci RE série. Opravdu, hra mi přišla krátká. Hodně krátká.
Systém managmentu inventáře byl vždy jednou z hlavních "fičur" RE a autoři si řekli, že to ještě trochu okoření. Nově totiž nejsou k dispozici neomezené a propojené bedny pro vybavení, ale všechno se dá položit kdykoli na zem. To s sebou nese otravnou potřebu backtrackingu a zároveň to vyžaduje opakování pasáží, ze kterých už není cesty zpět k danému místu... několikrát jsem musel loadovat a dlouze přebíhat mezi místnostmi, kombinovat a přemýšlet, co si vzít a co nechat být. Ten granátomet za zády prostě nenechám! Hraní tedy probíhá tak, že si dopředu projdu lokaci, zjistím jaké věci potřebuju a ty si s sebou napakuju. Celkem otrava.
Resident Evil byl vždycky synonymem pro lascivní a patetické charaktery (osmnáctiletá členka speciálního komanda, s velkýma kukadlama a tvářičkou xežrání vs. svalnatý playboj v tílku s dokonalým účesem), rozhovory na úrovni retardovaných makaků a herecké výkony hodné na Pozlacený Angrešt. Ne, opravdu, smích "ďábelský" smích Marcuse je něco, co se prostě nezapomíná. Klasika.
Abych stále jen nenadával, hra vypadá opravdu fantasticky a na statických obrazovkách je často rozpohybována spousta předmětů. S atmosférou už to není, co to bejvalo, ale to je z části dáno mou statečností. Obtížnost je relativně vysoká a každá chyba se tady nekompromisně trestá. Souboje s bossy možná nebyly tak "over-the-top", jako v minulých dílech, ale ty jsem nikdy v lásce neměl, takže palec hore (např. při první setkání s Tyrantem jsem do něj vysolil dávku z magnumu tak rychle, že nestačil říct ani bábovka s nutelou).
Dříve než kdy předtím jsem bojoval s ovládáním. Jsem sice statečný, ale stárnu a nemám gamepad. Dobře mi tak.
Pocit po dohrání není zrovna ten, který bych očekával. Protože jsem dohrál všechny klasické díly od jedničky až po pětku (včetně Code: Veronica před rokem), dovolil bych si tvrdit, že Zero je nejslabší.
✰✰✰
Herní doba: 10hod 43min (Normal)
Silent Hill: The Short Message