Hru jsem (s občasnými přestávkami na nezbytnou komunikaci a údržbu domácnosti) komplet přehrál za včerejšek. Z pozitivních věcí v předešlých komentářích souhlasím téměř se vším a nerad bych opakoval, tak jen zkusím vypíchnout co pokládalo na lopatky mě. Moje struktura: Úvod - Pozitiva - Negativa

Moje první pocity ze hry byly smíšený. Bál jsem se, že hra bude těžit jen z depresivního stereotypního prostředí (kanály, bezdomovecká doupata, metro atd.) a lekaček v podobě vyskakujících chuligánů. Systém boje ani psychotické cutscény mi v takovém případě jako dostatečná satisfakce nepřipadaly. Můj dojem se s dalším hraním měnil a od třetiny hry už jsem až dokonce hrál s pocitem dobře investovaného času. Kde ty změny k lepšímu nastaly?

Telefonáty s Rosou.. Obecně cením, když hororová hra dovede neustálej stres na jedný straně kompenzovat malými ostrůvky jistoty v podobě bezpečných míst, setkání s parťákem atd. Rosa tuhle funkci plní skvěle a, přestože ženský operátor v uchu hrdiny není už dnes nijak výjimečná věc, i dost originálně. Krom jiných věcí, to není žádná flirtující krasavice, ale starší mateřská policajtka, která s unaveným detektivem určitě už nejednou zašla po práci na pivo do nějakého pajzlu :D (jen můj dojem mimo příběh hry).
Krom chvil pohody mě jejím prostřednictvím rázem čapnul i příběh. Detektivní technika, zde podle mě netvoří nijak obtížnou nebo propracovanou část hry (viz automatická předvolba odpovídajícího nástroje), ale slouží hlavně k efektu a postupnému odkrývání story. Dává vyšetřujícímu hráči uspokojivý pocit, že prostě vyšetřuje. Příběh za to stojí a z kapitoly do kapitoly se přelévá zcela přirozeně a nebál bych se říct filmově.
Jako další pozitivum vnímám prostředí hry. Např. oproti FEAR, který z velké části vystačí s prostředím kancelářských budov, zde má každá kapitola vlastní přesvědčivé prostředí se spoustou autentických detailů, textur a objektů. Sluncem prosvícená tělocvična s kutálejícím se růžovým míčem, oddělení vzácných knih a spousty dalších míst mě opravdu příjemně překvapily. Nic mi nepřipadalo odbyté.
Ačkoli design levelů se někdy trochu rozvětvil, nikdy jsem nijak dlouho nebloudil. Pár zbytečně komplikovaných míst se vyskytovalo, ale lineárnost by v momentě, kdy se náš detektiv (vezmeme-li to fakticky) pohybuje v neznámém prostředí a vyšetřuje, působila podle mně nepřesvědčivě.

Z čeho jsem nebyl nadšený: Občas neohrabaný pohyb - člověk musí odsouhlasit tlačítkem "akce" seskok z vyvýšeného bodu, přikrčení se pod policejní páskou nebo použití žebříku. Oproti tomu neexistuje možnost se skrčit, nebo skákat mimo tyto místa.
Občasné Rosiny závěry, které podaly další indicii, kam jít, byly trochu přitažené za vlasy. Obtížnost hry v ohledu soubojů byla trochu bipolární - většinou snadné úseky a pak místa mezi checkpointy, které jsem vybíjel 5x (hrál jsem na střední obtížnost). Tohle trochu odlehčuje možnost ukládání i během soubojů, ale nepřipadlo mi to kromě úplného finále nikdy tak frustrující, abych ji použil. Veškerá negativa jsou proti pozitivům ve výsledném dojmu jako pár malých ošklivých pih na krásné dívce.