Lost Episodes for Doom je polooficiální add-on pro první díl Doomu. Jeho autoři, Christen David Klie a Robert Kiana Carter, vytvořili celkem tři nové epizody pro Doom, které byly doplněny knihou, obsahující přehledného průvodce novými levely včetně podrobných map. Mnohé úrovně byly původně k dispozici i volně ke stažení, ale nakonec byl souborný map-pack takto vydán jako komerční release. Publikace spolu s disketou vyšla i v české verzi a dodnes ji chovám, již tedy bez nepoužitelné diskety, jako vzácnou relikvii připomínající staré dobré časy počátků fenoménu jménem Doom.
Megawad jsem na DH původně obdařil patrně z nostalgických důvodů devadesátkovým hodnocením. Ovšem poté, co jsem si Ztracené epizody v rámci Herní výzvy prošel celé znovu, musel jsem své euforické bodování poněkud snížit, jelikož můj aktuální průběh hrou provázely smíšené pocity.
Lost Episodes obsahuje 24 map, tedy 3 epizody, odehrávající se nikoliv na Marsu, ale na Jupiterových měsících a v oblasti jeho tajemné Velké rudé skvrny . Tentokrát nejsou z neznámých důvodů k nalezení tajné mapy, obvyklý to bonus jiných megawadů. Jedná se o klasický projekt ze staré školy, přinášející dnes již poněkud archaický level design. Výstavba levelů je sice velice solidní a mnohé komplexy jsou přímo architektonicky impresivní, jako například mohutný drtič, jiné zase nabízejí propletenou sít místností a chodeb. Avšak provedení je poměrně strohé bez obohacujících detailů. Velké sály mnohdy oplývají relativní prázdnotou díky poměrně malému počtu nepřátel v poměru k jejich velké rozloze.
Autoři se více než na akci spíše soustředí spíše na exploraci levelů a odhalování puzzlů. Hrátky s tlačítky, sjíždějícími plošinkami nebo velmi časté experimenty s teleporty provázejí průběžně všechny tři epizody. Protivníků je relativně dost, ale převažují spíše ti slabší, a tak je obtížnost poměrně snadná i na ultra violence. Až předimenzované množství powerupů i zbraní boj nepřiměřeně usnadňuje, občas se třeba dá najít místnost plná megasfér se zdravím bez zjevného smyslu. Je vidět, že levely byly původně konstruovány jako jednotlivé mapy, kde takové vybavení má smysl. Poškození zdraví nám tak poskytují spíše nástrahy prostředí, zejména průchody kyselinou, kterému se místy chtě nechtě nevyhneme.
Zklamání přinesla i chybná designová rozhodnutí. Paradoxně nejvíce mi vadily v závěrečných levelech, kde bychom očekávali ty nejepičtější bitvy. Na konci první epizody smeteme masterminda s prstem v nose pomocí BFG, což ovšem následuje nudným a nepřehledným switch huntem a hledáním spínače k exitu. Následuje osmý level, kde však ihned bídně zhyneme pod palbou mastermindů, podobně jako na konci první epizody Doomu. Zcela zbytečná výplň. Druhá epizoda vrcholí zdánlivě obyčejnou mapou, která končí blouděním spletí stereotypních chodeb s kyberdémonem schovaným v malé komůrce, s nesmrtelností přímo pod nosem. A finální level epizody č. 3 kompletně kopíruje první mapu ztracených epizod, s jedinou změnou, pavoučím bossem hned na začátku. Opět je snadnou kořistí pro BFG, ovšem tím mapa končí bez nutnosti jejího průzkumu, ale se zcela neuspokojivými statistikami.
Možná jsem v současné době ovlivněn dohranými nebo rozehranými lepšími projekty, ať již vynikajícím Bloodstainem, originálními hrami od id Softu, nebo přepracováním obou Doomů v modernějším hávu v podobě Doom Tribute Project. Lost Episodes rozhodně nejsou špatné, nabízejí kolekci kvalitních levelů, které ve své době určitě poskytovaly kvalitní herní zážitek. Ale nyní již stojí za zenitem a již si další “opáčko” nedám. Zbývá ještě vyzkoušet neoficiální čtvrtou epizodu, třeba mě tento fanouškovský tribut bude bavit více. Ale o tom někdy příště na blogu :-)
Technická poznámka:
Pro optimální herní zážitek doporučuji použít novou updatovanou verzi hry, která je ke stažení na ModDB. Jednak opravuje chyby v menu vzniklé vydáním Ultimate Doomu a navíc obsahuje zmiňovanou čtvrtou epizodu. První 3 epizody spolehlivě fungují pod Doom WADem, čtvrtá je určena pouze pro použití s Doom2 WADem.
Megawad jsem na DH původně obdařil patrně z nostalgických důvodů devadesátkovým hodnocením. Ovšem poté, co jsem si Ztracené epizody v rámci Herní výzvy prošel celé znovu, musel jsem své euforické bodování poněkud snížit, jelikož můj aktuální průběh hrou provázely smíšené pocity.
Lost Episodes obsahuje 24 map, tedy 3 epizody, odehrávající se nikoliv na Marsu, ale na Jupiterových měsících a v oblasti jeho tajemné Velké rudé skvrny . Tentokrát nejsou z neznámých důvodů k nalezení tajné mapy, obvyklý to bonus jiných megawadů. Jedná se o klasický projekt ze staré školy, přinášející dnes již poněkud archaický level design. Výstavba levelů je sice velice solidní a mnohé komplexy jsou přímo architektonicky impresivní, jako například mohutný drtič, jiné zase nabízejí propletenou sít místností a chodeb. Avšak provedení je poměrně strohé bez obohacujících detailů. Velké sály mnohdy oplývají relativní prázdnotou díky poměrně malému počtu nepřátel v poměru k jejich velké rozloze.
Autoři se více než na akci spíše soustředí spíše na exploraci levelů a odhalování puzzlů. Hrátky s tlačítky, sjíždějícími plošinkami nebo velmi časté experimenty s teleporty provázejí průběžně všechny tři epizody. Protivníků je relativně dost, ale převažují spíše ti slabší, a tak je obtížnost poměrně snadná i na ultra violence. Až předimenzované množství powerupů i zbraní boj nepřiměřeně usnadňuje, občas se třeba dá najít místnost plná megasfér se zdravím bez zjevného smyslu. Je vidět, že levely byly původně konstruovány jako jednotlivé mapy, kde takové vybavení má smysl. Poškození zdraví nám tak poskytují spíše nástrahy prostředí, zejména průchody kyselinou, kterému se místy chtě nechtě nevyhneme.
Zklamání přinesla i chybná designová rozhodnutí. Paradoxně nejvíce mi vadily v závěrečných levelech, kde bychom očekávali ty nejepičtější bitvy. Na konci první epizody smeteme masterminda s prstem v nose pomocí BFG, což ovšem následuje nudným a nepřehledným switch huntem a hledáním spínače k exitu. Následuje osmý level, kde však ihned bídně zhyneme pod palbou mastermindů, podobně jako na konci první epizody Doomu. Zcela zbytečná výplň. Druhá epizoda vrcholí zdánlivě obyčejnou mapou, která končí blouděním spletí stereotypních chodeb s kyberdémonem schovaným v malé komůrce, s nesmrtelností přímo pod nosem. A finální level epizody č. 3 kompletně kopíruje první mapu ztracených epizod, s jedinou změnou, pavoučím bossem hned na začátku. Opět je snadnou kořistí pro BFG, ovšem tím mapa končí bez nutnosti jejího průzkumu, ale se zcela neuspokojivými statistikami.
Možná jsem v současné době ovlivněn dohranými nebo rozehranými lepšími projekty, ať již vynikajícím Bloodstainem, originálními hrami od id Softu, nebo přepracováním obou Doomů v modernějším hávu v podobě Doom Tribute Project. Lost Episodes rozhodně nejsou špatné, nabízejí kolekci kvalitních levelů, které ve své době určitě poskytovaly kvalitní herní zážitek. Ale nyní již stojí za zenitem a již si další “opáčko” nedám. Zbývá ještě vyzkoušet neoficiální čtvrtou epizodu, třeba mě tento fanouškovský tribut bude bavit více. Ale o tom někdy příště na blogu :-)
Technická poznámka:
Pro optimální herní zážitek doporučuji použít novou updatovanou verzi hry, která je ke stažení na ModDB. Jednak opravuje chyby v menu vzniklé vydáním Ultimate Doomu a navíc obsahuje zmiňovanou čtvrtou epizodu. První 3 epizody spolehlivě fungují pod Doom WADem, čtvrtá je určena pouze pro použití s Doom2 WADem.
DOOM + DOOM II