Vždycky mě bavilo stavění (ať už z Lega nebo v Zoo Tycoon 2). Nikdy jsem se ale nedostal k budování virtuálního města. Až konečně teď!

Hned na začátku mě Cities: Skylines totálně nadchnulo. Stavěl jsem jak divý, sledoval jsem zkušenější stavitele na YouTube a hledal inspiraci. Jenže ono to je zábavné jen ze začátku... Čím větší město, tím víc mě přestávalo bavit a začínalo mě iritovat svým strašným provozem a čím dál tím horším estetickým provedením (po čase už jsem prostě plácal páté přes deváté a město ztrácelo svůj lesk). Tak jsem začal znova na zelené louce. Pěkně od začátku, aby to město bylo krásné. Jenže než jsem vybudoval pořádné megaměsto, už mě zase přestávalo bavit. Tak jsem vyzkoušel všechny možné kombinace map, rozmístění stavebních zón i propletení silnic. Později jsem testoval i různé módy, cheaty a zlepšováky. Vždycky jsem ale skončil u města, které se mi přestávalo líbit, a ze kterého jsem už chtěl pryč.

Hra samotná je velmi povedená. Nabízí plno možností. Stavění je zábavné. Všechny herní i městské systémy jsou promakané. Jen po čase už je to pořád to samé dokola. Chybí mi ve hře nějaký další těžko specifikovatelný “rozměr”, který by mě u hry udržel déle.

Stavění mám pořád rád, a čas od času si rád něco postavím, ale k uspokojení mých stavitelských choutek stačí jen chvíle strávená budováním města v Cities: Skylines. Byla to pro mě bezvadná a intenzivní, leč krátkodobá zábava.